Když vás ovládá FOPO: Jak se konečně zbavit strachu z názoru ostatních?

Pojďme se tedy společně s psychoterapeutkou Zuzanou Hanákovou podívat na to, jak strachu z toho, co si o nás myslí ostatní, zatnout tipec a nechat promluvit tu odvážnou stránku, která jde za svými sny a hájí svoje názory.

Když vás strach začne brzdit

Tak schválně. Kolikrát jste v práci na meetingu zůstali ticho nebo neudělali něco jenom proto, že jste měli strach, co si o vás pomyslí kolegové nebo vedení? Že jste si nějakou takovou situaci vybavili? A ne jednu? Nejste v tom ani náhodou sami! Nám lidem je totiž naprosto přirozené dychtit po společenském uznání a přijetí – už od prvních lovců mamutů a kmenových uskupení.

„Názor ostatních nebereme jen jako názor, tzn. subjektivní pohled na danou věc/chování/osobu/situaci. Bereme si ho osobně a máme tím pádem strach z hodnocení nás samých – ze špatného hodnocení. A proč? Protože někde uvnitř nás existuje velká touha být přijímaný,“ vysvětluje Zuzana Hanáková s tím, že v takových chvílích máme strach, že hodnocení naší osoby může zapříčinit, že nebudeme přijímaní. A to bez rozdílu, jestli je to v práci, v rodině nebo mezi známými.

Na rozdíl od našich pravěkých předků ale oplýváme zásadní výhodou – dokážeme strach poznat, pochopit a pracovat s ním. Ptáte se jak? Skvělá otázka!

Uvědomte si, že většina lidí vás vůbec neřeší

Udělali jste chybu v práci a máte pocit, že kolegové neřeší nic jiného než vás a za zády se vám smějí? Anebo se chystáte na pohovor, ale bojíte se toho, že se ztrapníte a historka se roznese po celé firmě? Podle Zuzany Hanákové je potřeba si uvědomit, že lidé se o nás nezajímají tak moc, jak si často myslíme a představujeme v našich hlavách. Naopak, lidé řeší vždy primárně sebe a svoje naplnění potřeb.

O tom se přesvědčila i spisovatelka Leah Coxová v průzkumu, když se postavila na rušnou londýnskou ulici s cedulí, na které stálo: Jak často ti strach z toho, co si myslí ostatní lidé, zabrání něco udělat? Samotnou ji překvapilo, kolik lidí se jí přiznalo, že je strach v jejich životě zásadně ovlivňuje. Z průzkumu však mimo to vyšlo, že většině lidí je úplně jedno, jak se ostatní chovají nebo jak vypadají, protože se soustředí převážně na sebe. Tuto skutečnost potvrdily i studie, podle kterých neustále přeceňujeme, kolik si toho lidé o nás a našich selháních myslí, což vede k horší kvalitě života.

„Primární je si uvědomit, že já to mám stejně. Což je pro mnoho lidí těžké. Často proto, že si vyhodnotí, že by pak byli sobci, a být sobec je přece špatné. Když tohle u sebe uvidím, pak můžu lépe porozumět ostatním a učit se na jejich názory nereagovat,“ radí Zuzana, kde je nejlepší při práci s tzv. FOPO začít.

Dokážete se odosobnit?

Jeden z nejúčinnějších způsobů, jak se se strachem z názoru ostatních rozloučit, je metoda odosobnění se. „To znamená naučit se přijmout názor, ale neztotožnit se s ním, že takový nebo taková skutečně jsem. A mohu to dál zkoumat – jestli na tom, co jsem dostala za názor, může něco být, ale nemusím to brát jako dogma. Tohle téma je pak silně provázané s tématem sebehodnoty.“ Podle Zuzany je to právě sebehodnota, na které nejčastěji závisí to, jak moc je pro nás jakákoliv kritika ohrožující.

Z dlouhodobého hlediska bychom se tak měli učit ocenit sami sebe a přijmout se se vším, co k nám patří. A to včetně všech nedokonalostí. „Naučte se přijímat chyby bez hodnocení a nálepkování špatně/dobře. Je to o přerámování našich přesvědčení. Když totiž přijmete, že jste nedokonalí, že chybovat je přirozenost žití, pak jakýkoliv názor nebo zpětnou vazbu můžete slyšet a přijmout. Neohrozí vás.“ To nás přivádí k dalšímu bodu…

Myslete na to, že chyby dělají všichni

Krom přijetí faktu, že na chybování jako takovém není nic špatného, si uvědomte, že chybují všichni. Každý, kdo o vás mluvil špatně kvůli nějaké vaší chybě, sám někdy chyboval. A to můžeme říct se stoprocentní jistotou. Je třeba také dodat, že chyby mohou být v práci i osobních vztazích důležitou součástí osobního růstu. Ne nadarmo se ostatně říká, že chybami se člověk učí. Osobnost, kterou jste dnes, vznikla proto, že jste dělali chyby, analyzovali je a poučili se z nich. Odborníci také dodávají, že ze sociálně-psychologického hlediska mají lidé tendenci soucítit s těmi, kteří dělají drobné chyby a dokážou si je přiznat. Třeba vás právě tohle může uklidnit, že zrovna vaše chyby vás s ostatními naopak sblíží.

Ujasněte si své životní hodnoty

Jak zmiňuje Zuzana Hanáková, sebehodnota je z dlouhodobého hlediska základ. Zásadním krokem k tomu, abyste ji pevně vybudovali a zároveň se méně báli názorů ostatních, je jasná představa o tom, kým vlastně jste.

„Odpoutat se od strachu z názoru ostatních můžete v momentě, kdy se začnete poutat k sobě. Když začnete být zdrojem vlastní sebehodnoty. Když uvěříte tomu, že nepotřebujete být dostateční, až vám to druzí řeknou. Dostateční už jste teď – jen nejste dokonalí. Když jste závislí – připoutaní k tomu, co si o vás myslí ostatní, pak jakýkoliv názor je v podstatě ohrožením a může vás velmi rozkolísat. Děláte pak to, co chtějí druzí, a ztrácíte sami sebe.“

Bude vám na tom záležet i za rok?

Winston Churchill jednou řekl: „Když se ohlédnu na všechny ty starosti, vzpomenu si na příběh starého muže, který na smrtelné posteli přiznal, že měl v životě spoustu problémů, z nichž většina se nikdy nestala.“ Tento citát je důkazem toho, že hodně času trávíme přemýšlením a obavami o věcech, které se buďto vůbec nikdy nestanou, nebo nás později nebudou zajímat.

Tuto myšlenku více rozvinula spisovatelka a mentorka Michelle D’Avellaová. Ta se v situacích, kdy má strach z názoru ostatních, ptá sama sebe, jestli jí na tom bude opravdu záležet, až bude na smrtelné posteli. Jak sama říká, v devadesáti devíti procentech případů zní odpověď ne. A dodává: „Nikdy si nikdo na smrtelné posteli neřekl: Člověče, tak moc bych si přál, abych se na tom pohovoru nepřeřekl. Anebo: Zajímalo by mě, proč mě na tom večírku v době, kdy mi bylo 22 let, nikdo nepochválil.“

Zeptejte se sami sebe na nejlepší a nejhorší možný scénář

Lidi, kteří mají strach z názoru ostatních, velmi často spojuje to, že příčinu strachu vidí v tom nejhorším možném světle a vnímají ji téměř jako konec světa. V tomto případě vám může pomoct, když si v hlavě představíte ten nejhorší možný scénář, ale zároveň si představíte i ten nejlepší, jaký může nastat. Poté si zodpovězte následující otázku: Stojí za to riskovat nejhorší scénář, abyste dosáhli nejlepšího scénáře? Pokud ano, pak se rozhodně nenechejte brzdit strachem.

Řekněme, že jste nespokojení se svým platem a chcete zajít za nadřízeným a požádat ho o zvýšení. Co nejhoršího se může stát? Nadřízený vám peníze nepřidá, ale naopak vám přidá práci. A nejlepší možný scénář? Nadřízený vám zvýší plat, uzná, že jste nepostradatelným členem týmu, a nabídne vám lepší pozici. To možná za překonání strachu stojí, co myslíte?

Co si z toho odnést?

Víte, kdo je vaším největším kritikem? Možná už správně tušíte, že jím jste vy sami. Je velmi pravděpodobné, a studie to dokazují, že se posuzujete mnohem přísněji, než jak vás hodnotí okolí. Někdy může být samozřejmě konstruktivní kritika užitečná a stojí za to, abyste si ji vyslechli. Starost o to, co si o vás myslí ostatní, však většinou produktivní není. Negativní komentáře okolí o vás a vaší hodnotě navíc nic nevypovídají.

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.