Kolik vyděláváš? Aneb proč se neumíme bavit o penězích

Kolik vyděláváš? Aneb proč se neumíme bavit o penězích

Na internetu dnes sdílíme svoje politické názory, sexuální orientaci nebo postoj k víře – i přes velkou otevřenost je tu ale stále jedno téma, o kterém mnohdy neumíme otevřeně mluvit ani s partnerem, rodinou nebo dětmi. Peníze. Kolik vyděláváme, jak hospodaříme nebo investujeme a zda máme na krku hypotéku, nebo naspořené miliony na bankovním účtu. „Otázka platu je jedna z nejosobnějších věcí a aspektů pracovního i osobního života,“ potvrzuje také pracovní psycholožka Stanislava Klocová. Proč pro nás peníze tolik znamenají a proč jsou v našem prostředí takové tabu?

Utajit své jmění

Potřeba tajit informace o svých financích může pocházet z historie – pokud jste doma měli hrnec zlatých mincí nebo diamantový poklad v trezoru, bylo určitě chytré o tom nikde nemluvit, abyste zbytečně nepřilákali zloděje. Jaktože se nás ale toto tabu drží i nyní, v době virtuálních čísel na bankovních účtech? „Lidé neradi říkají, kolik vydělávají, například proto, že se tím poukazuje na nerovnost mezi nimi. Když se bavíme o tom, kdo kolik vydělává, kolik ho co stálo, na co má a nemá, najednou vynikne, že někdo je úspěšnější než ten druhý. A to nám vadí. Česká společnost je rovnostářská,“ říká v jednom z rozhovorů Eva Zamrazilová, česká ekonomka a předsedkyně Národní rozpočtové rady.

A má pravdu – peníze mají pro společnost historicky velký symbolický význam a rozhodně nejsou jen prostředkem směny. To potvrzuje ve své knize Economy’s Tension například ekonom Stephen Gudeman, podle něhož jsou peníze složitým mechanismem, který významně vstupuje do našich skupinových a sociálních rolí, které ve společnosti hrajeme. A právě proto rádi dáváme na odiv, že peníze máme, ale neumíme o nich mluvit otevřeně. Jak je možné, že mnohdy netušíme, kolik bere náš partner, nebo vyjednáváme o nové pozici, a až v cílové rovince se odvážíme zeptat na to, kolik bychom za ni dostali?

Tím, že nás peníze mohou definovat, se stávají něčím, co je pro nás osobní, intimní a důvěrné. A tak k tématu přistupujeme i v kolektivu. „Domnívám se, že to velmi záleží také na nastavení vztahů a důvěry. Pokud mezi partnery či kolegy v práci panuje nižší otevřenost či atmosféra nejistoty a obav, nejsou tak vytvořeny podmínky pro sdílení této citlivé otázky,“ dodává i koučka a pracovní psycholožka Stanislava Klocová. I vzhledem k historické zkušenosti si pak neseme jakési kolektivní nevědomí, že o penězích se mluvit nesluší, neměli bychom se na ně ptát druhých a vůbec si toto téma neseme jako jakési tabu.

Další oblíbené články pro: Pracující

Filozofické okénko: Co kdybychom přestali chodit do práce?

Nejsme v tom sami

Ve finančním mlčení ale určitě nejsme sami – podle amerického The Atlantic například 34 % amerických párů přesně neví, kolik ten druhý vydělává, 17 % dotázaných pak nesdělilo tuto informaci ani svým dětem. Raději než finance by pak dotazovaní Američané probírali s přáteli své partnerské trable, psychické problémy nebo sex. Z průzkumů v americkém prostředí pak také vychází, že mnohem větší problém mluvit o penězích mají příslušníci bohaté a střední vrstvy a mnohdy udělají cokoliv, aby před partnerem nebo dětmi utajili, že mají nějaké finanční trable. Je tedy jasné, že vůbec nezáleží na tom, jaká je výše našeho platu, opatrní jsou kolem tohoto tématu ti chudší i ti velmi bohatí.

Ze studií z českého prostředí vychází, že se svými dětmi o financích mluví otevřeně pouze 55 % dotázaných. I to může být alarmující – právě praxe může finanční gramotnosti dětí výrazně napomoci a děti mají pak mnohem lepší představu o tom, co svět peněz znamená. Ačkoliv finanční gramotnost Čechů meziročně stabilně stoupá, ještě máme velké rezervy a jen 12 % Čechů je přesvědčeno, že jsou jejich znalosti dostačující a vystačí si sami bez pomoci bankéře, poradce nebo odborníka. Zároveň má například pouze třetina obyvatel vytvořenou finanční rezervu, která jim vydrží tři měsíce, což je zejména v současné krizové době velmi alarmující.

Ačkoliv se tak finanční gramotnost postupně dostává do osnov základních i středních škol, 42 % dotazovaných přiznává, že nejvíce se v oblasti financí naučili vlastními zkušenostmi. A mezi tyto zkušenosti může právě patřit například otevřená debata o penězích a hospodaření s rodiči nebo příbuznými, případně i s kolegy v práci, kamarády nebo známými.

V práci vládne závist

Jeden ze slavných citátů Honoré de Balzaca zní: „Za každým velkým majetkem se skrývá zločin.“ I to může být důvodem, proč se stydíme přiznat, že třeba vyděláváme dost. Je ale vůbec třeba něco přiznávat? „Velmi záleží na firemní kultuře a vztazích v týmu. Nedoporučuji o platu mluvit tam, kde je vyšší procento fluktuace napříč pozicemi, a otázkou také je, co má být cílem pro sdílení výše platu, proč by měli druzí znát výši mého příjmu,“ říká Stanislava Klocová. V pracovním prostředí často může vládnout právě závist nebo srovnávání se s kolegy, vzhledem k podobné pracovní náplni nebo podrobnějším informacím o tom, kdo na pracovišti zastává jakou roli.

Z nedávného výzkumu z českého prostředí vyplývá, že plat alespoň několika svých kolegů zná 59 % pracujících Čechů. O finančním ohodnocení všech spolupracovníků má povědomí pouhých 7 % zaměstnanců. Hlavně mladší generace pak apelují na otevřenost v této otázce a nemají takový problém případně sdílet i své vlastní ohodnocení. Přesto ale v českém prostředí velká otevřenost nepanuje a málokterá firma zveřejňuje platy oficiálně, sdílení probíhá spíše na bázi přátelských kontaktů mezi pracovníky nebo jakousi firemní „šuškandou“.

Nezřídka tak dochází k nejrůznějším domněnkám nebo spekulacím o tom, kolik berou kolegové a zda je výše platu ostatních férová i pro nás. Jak reagovat, pokud se dozvíte o tom, že kolega na stejné pozici bere více? Stanislava Klocová radí opatrnost: „Záleží na potřebách dotyčného člověka, byla bych však opatrná s konfrontačním stylem vůči dané osobě nebo vůči nadřízenému. Těžko kdy můžeme znát celé pozadí ‚příběhu‘, a tedy i důvody a argumenty, proč má dotyčný vyšší plat.“

To stejné se pak může stát i naopak, kdy jsme my sami konfrontováni s tím, kolik bereme. „Skutečná výše platu se může ‚provalit‘ jen od nadřízeného nebo z ekonomického a personálního úseku. Potom je na místě zjistit, jak a proč k tomu došlo, na druhou stranu na pracovišti mohou vznikat i spekulace a hypotézy o výši platu jedince,“ dodává Klocová. V tomto ohledu je tedy vždy vhodné mít na paměti, že plat je osobní záležitostí a měli bychom řešit vždy pouze své vlastní podmínky, aby byly takové, jaké jsou pro nás optimální, bez ohledu na okolí.

Co na to soukromí?

Ačkoliv tedy můžeme být v práci opatrní, doma bychom si o to více mohli dovolit být otevření a upřímní. „V partnerských vztazích považuji za výhodu hovořit o výši platu proto, aby si oba partneři vytvořili jasnou představu o možnostech nákladů na nutné výdaje, cíle do budoucna a zájmové aktivity. O výši příjmu se dá hovořit i nepřímo formou popisu, co vše si za plat mohu dovolit a co je již za čarou,“ doplňuje Stanislava Klocová. Pokud tedy ve vztahu obecně panuje důvěra, rovnost a upřímnost, je vhodné se o otázkách peněz otevřeně pobavit, řešit finanční situaci domácnosti jako celku a do tohoto plánování postupně zahrnovat i děti, kterým tak pomůžeme vybudovat finanční gramotnost v praxi.

Pravdou však je, že někdy můžeme dát na svou intuici, pokud cítíme, že bychom mohli vyvolat závist nebo nevraživost, ať už v partnerovi nebo třeba v širší rodině. „Nevýhodou může být, že v druhém vyvoláme třeba pocit nedostatečnosti nebo potřebu se s námi srovnávat. V některých partnerských vztazích pak může docházet k manipulacím partnera s vyšším příjmem, ke snaze ovládat výši jeho příjmu a snažit se určovat co a za kolik se koupí,“ říká Klocová. Téma peněz je pro nás tedy stále ožehavé, a to na všech frontách.

Všem stejným metrem

Ačkoliv máme sami problém se sdílením svých příjmů, mnohdy v našem prostředí požadujeme transparentnost a volný přístup k informacím. Takový trend pak podporuje zejména mladší generace, která umí být v některých otázkách otevřenější, zároveň zveřejňování platů doporučují i některé evropské instituce, ve snaze zabránit tzv. pay gap, tedy nerovnosti v odměňování mužů a žen na stejných pracovních pozicích.

Podle dostupných dat právě tento rozdíl v českém prostředí dosahuje 22 %, což je výrazně více než je evropský průměr. Tato mezera pak roste s věkem pracujících, u starší populace ženy často berou významně méně než muži na obdobné nebo stejné pozici, a to mnohdy i v rámci jedné firmy! Právě netransparentnost v otázce platu pak může způsobovat, že ženy si tuto nevýhodu mnohdy ani neuvědomují a nenapadlo by je, že jejich kolega za stejnou práci dostává násobně vyšší odměnu. I proto se některé země ke zveřejňování platů uchylují a mohla by to do budoucna být cesta i pro české prostředí.

Přispět by k tomu mohl i nový návrh Evropské komise, týkající se transparentnosti odměňování – pokud tento návrh projde, každý zaměstnanec bude mít právo dozvědět se, jak jeho společnost v průměru platí muže a ženy vykonávající práci, která má stejnou hodnotu. Rovněž by to znamenalo, že uchazeči o zaměstnání už na pohovoru nebudou muset čelit otázce, jaká je jejich představa o mzdě, protože by jim potenciální zaměstnavatel musel předem sdělit, jaký by měli na dané pozici plat.

Inspirace v zahraničí

V Německu už v roce 2018 vstoupil v platnost zákon, kdy mají firmy zaměstnávající nad dvě stovky osob povinnost předložit pracovníkům porovnání jejich platů vůči kolegům opačného pohlaví pracujících na obdobných pozicích. Zákon se vztahuje na soukromý i veřejný sektor a výhodou je, že nabízí částečnou transparentnost, ale nikdy ne na úkor jednotlivce. Na požádání se tedy od nadřízeného můžete dozvědět, jak si vedete v porovnání se skupinou alespoň šesti pracovníků opačného pohlaví, kteří pracují na podobné pozici, nedozvíte se ale, o které konkrétní kolegy jde.

Ještě větší míra transparentnosti pak panuje ve skandinávských zemích, například v Norsku se na stránkách daňového úřadu můžete pravidelně dozvídat finanční přehledy spolupracovníků, šéfů i spoluobčanů. Média pak dokonce dostávají celá daňová přiznání všech občanů a mají tak možnost kontrolovat je, rozporovat a otvírat debatu o sociálním systému, daních a přerozdělování finančních prostředků v rámci země. Zda by však takový norský model fungoval i v našem prostředí, zůstává otázkou.

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Barbora Vičarová se věnuje nejčastěji digitálním a technologickým tématům, marketingu nebo sociálním sítím. V současnosti pracuje pro Českou televizi, kreativní studio artBLOCK a píše pro Marketing Journal.

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Peníze a práce

Mzdový výměr, výplatní páska, základní nepodmíněný příjem, bitcoin, blockhain i tipy, jak si říct o lepší plat. V tomto průvodci vás provedeme finanč…

7 tipů, jak si říct o lepší plat

Podle průzkumů jsou Češi v zaměstnání spokojení, s výši platu už ne. O změně přitom neuvažují. Nabízíme 7 tipů, jak se na rozhovor o platu připravit.

Mzdový výměr: Co je potřeba vědět

Mzdový výměr může být pro neznalého zaměstnance nenápadným háčkem ve smlouvě, jehož pravý význam se odhalí až ve chvíli, kdy nastane problém.

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: