Úzkost na pracovišti. Jak s ní naložit, aby se nestala pohonem negativních změn?

Mnozí z nás žijí v neustálém strachu, zmítaní obavami z budoucnosti. Vezme mi umělá inteligence práci? Zvládnu další katastrofu způsobenou změnou klimatu? Povede současná geopolitická situace k ještě většímu chaosu a utrpení? Bude moje rodina v pořádku? Úzkost je neodmyslitelným a určujícím rysem současné nálady ve společnosti a kultuře a hraje tak zásadní roli, že už teď má obrovský vliv na politické výsledky všude ve světě. Zároveň má ale nezanedbatelný vliv i na práci a produktivitu.

Experti si čím dál víc osvojují akronym BANI vytvořený z prvních písmen anglických výrazů brittle (křehký), anxious (úzkostný), non-linear (nelineární) a incomprehensible (nesrozumitelný), který popisuje měnící se ekonomiku a náladu na pracovišti. Vystřídal oblíbenou zkratku VUCA, tedy volatile (volatilní), uncertain (nejistý), complex (komplexní) a ambiguous (nejednoznačný).

Úzkost považujeme za jednu z typických vlastností moderní pracovní kultury, která je doprovázena pocity bezmoci a zahlcení. Otupuje naši schopnost činit správná rozhodnutí. Naopak vyostřuje napětí a vyhrocuje pracovní vztahy, přerušuje naši koncentraci a poškozuje duševní zdraví. To všechno vede ke zhoršené produktivitě, rozházené psychické pohodě a problémy s udržením zaměstnanců.

Jak tahle všudypřítomná úzkost spoluutváří budoucnost práce? Kde si nachází skulinky? A hlavně co s ní můžeme dělat?

Krize dobré nálady na pracovišti?

I když se v USA po pandemii většina ekonomických ukazatelů začala postupně zlepšovat, a to zejména HDP a zaměstnanost, většina lidí se i nadále utápěla v obavách o americkou ekonomiku. Tato nálada vedla blogerku Kylu Scanlonovou v roce 2022 k tomu spojit slova „vibe“ a „recession“ v jeden pojem „vibecession“.

Odkazuje na rozpor mezi pozitivními ekonomickými trendy a jejich negativním vnímáním veřejností. Slovem „vibe“ je zde míněna úzkostná společenská nálada.
Analytici tenhle nesoulad tehdy přičítali inflaci a nejisté budoucnosti kupní síly. Inflace klesá a s ní i společenská skepse v zemích po celém světě. Tendence k tzv. „blbé náladě“, jak ji v Česku známe už z Havlových projevů, ale zůstává.

„Nálada ve společnosti se ne a ne utišit. Je k neuvěření, jak moc jsou dnes skutečná fakta vzdálená od pocitů a postojů lidí. Velmi pomalu se zotavujeme z polodeprese,“popisuje stav americké společnosti Scanlonová v deníku Financial Times.
Bez ohledu na míru inflace se dnes tenhle despekt silně projevuje v pracovním prostředí. Z práce se stává něco čím dál tím vrtkavějšího a už nezaručuje stejnou ekonomickou stabilitu jako v baťovské éře. I ti, kteří si z práce odnášejí celkem slušnou mzdu, narážejí na problémy týkající se bydlení a péče o děti, což jsou dva zásadní prostředky umožňující práci. Navíc přechod na digitální režim vystavil spoustu zaměstnanců samotě a sklonu k negativnímu zkreslování informací. Navzdory pozitivním změnám, jako je lepší plat, spravedlivější pracovní doba a větší flexibilita práce, se spousta z nich cítí nejistě, izolovaně a rozhořčeně.

Skepse šířící se pracovní silou je pro firmy katastrofální, jelikož přiživuje nedůvěru, poškozuje jejich employer brand, ubližuje pohodě na pracovišti a tím urychluje fluktuaci zaměstnanců.

Jak se úzkost projevuje na pracovišti

Jako první oběť padá duševní zdraví. Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci zmiňuje úzkost jako „druhý nejčastější problém související s prací”.
Nedávná analýza americké společnosti ComPsych, která nabízí podpůrné programy pro zaměstnance, odhalila, že v roce 2023 téměř čtvrtina pracovníků hledajících pomoc v oblasti duševního zdraví tak učinila kvůli úzkosti. Navíc došlo meziročně (2022–2023) k nárůstu volna z práce z důvodu duševních nemocí o 33 %. Jsou to překvapivá čísla, jelikož úzkost se v roce 2017 neumístila ani mezi pět nejčastějších problémů duševního zdraví.

Úzkost (a její dvojče osamělost) můžou vážně narušit koncentraci a produktivitu v práci. Navíc taky ovlivňují vztahy s kolegy, nadřízenými a klienty. Lidé trpící úzkostmi mají tendenci být méně empatičtí, uzavřenější a paranoidnější. Úzkost celkově ubližuje našim vztahům, a to i těm profesním. Často může ztěžovat cestu k navázání smysluplných kontaktů a potenciálně vést i k podání výpovědi.

Kombinace chronické úzkosti a osamělosti může být jeden z důvodů, proč si pracovníci nosí práci domů a zaobírají se jí i mimo pracovní dobu. Pokud daný jedinec navíc dlouhodobě symptomy ignoruje, může dojít i k vyhoření. Mezilidské problémy plynoucí z úzkosti nás mohou izolovat od okolí a umocnit pocity vyčerpání. Riziko vyhoření se dá zmírnit proaktivním bojem s jejími příznaky.

Tři příčiny pracovní úzkosti

1. Příliš samoty

Epidemie osamělosti zasáhla i svět práce. Flexibilní pracovní režim, práce na dálku nebo digitalizace nám sice zpříjemňují život, ale tyto výhody si vybírají svou daň při navazování a udržování mezilidských vztahů. Kolega-kamarád začíná být rarita, a navíc ubývá i času na socializaci mimo práci. Podle nedávného průzkumu společnosti BetterUp 43 % lidí necítí s kolegy v práci žádnou sounáležitost. A tahle osamělost s sebou často přináší problémy duševního zdraví. Podle průzkumu jsou lidé v práci o 107 % úzkostnější!

2. Přemíra (negativních) informací

Úzkost může být i vedlejším produktem informovanosti. Sociální média si libují v negativních (a občas i fejkových) informacích a jejich algoritmy upřednostňují obsah, který vyvolává emocionální reakci a větší interakci. Čím více takových informací přijímáme, tím větší úzkost v nás probouzí. Pod palbou neustálého toku informací, které v nás vyvolávají úzkost, nám nezbývá čas a prostor na to, abychom se zastavili, zklidnili svůj mozek, rozjímali a přemýšleli nad věcmi kriticky. V dnešním informačním věku žijeme s následky negativního kognitivního zkreslení, kdy si k sobě pouštíme hlavně negativní zprávy a představujeme si nejrůznější katastrofické scénáře. Takové tendence se nevyhnuly ani pracovišti, kde úzkost pramení ze zahlcení přílišným množstvím pracovních informací.

3. Jedna krize za druhou

Klimatická krize, válka, vzestup populismu, terorismu a tyranie… Nemáme úplně jasno v tom, jestli v dnešní době zažíváme více krizí, nebo jsou jen více propojené, takže jejich dopad pociťujeme silněji. V tomto kontextu je na místě zmínit termín polykrize. Ve společnosti zmítané několika krizemi najednou totiž může být těžké vidět v naší práci smysl a možná ho i začneme zpochybňovat. To si koleduje o další obavy a úzkost.

A jaké změny mohou firmy na pracovištích zavést, aby úzkost vymýtily?

Když pochopíme, jak moc může být úzkost v práci škodlivá, navede nás to k aktivním řešením.

• Bojujte proti osamělosti pomocí mentorských programů a kolektivních onboardingových projektů. Mentoring podporuje mezigenerační vztahy a pozornost věnovaná nováčkům zase přispívá k pocitu sounáležitosti. Pracovních přátel není nikdy dost!

• Nabídněte rodičům a pečovatelům podporu. Péče o blízké může vyvolávat stres, který se často přelije i do pracovního života. Takovou úzkost můžete zmírnit například rodičovskými příspěvky.

• Zkuste zavést kolektivní tradice, které posílí vztahy na pracovišti. Během společné přestávky je snazší navázat kontakt a udržovat pracovní přátelství. Možnost dát si chvilku pauzu od produktivity na neformální klábosení prohlubuje sociální vazby a tmelí tým.

• Omezte množství pracovních e-mailů a brzděte komunikační přesycení. Relevantní informace jsou samozřejmě důležité, ale náš mozek nemá neomezenou kapacitu na jejich zpracovávání. Když jsme informačně zahlceni, jsme více náchylní k úzkosti. Pracovní komunikaci můžeme optimalizovat například tím, že nahradíme jednorázové „urgentní“ zprávy jedním e-mailem, ve kterém je všechny shrneme. Můžeme taky blokovat zprávy z pracovního serveru po pracovní době, vyhradit čas na tzv. „vypnutí“, kdy se neočekává okamžitá odpověď, nebo definovat „základní pracovní dobu“, po kterou bude probíhat veškerá týmová práce, a mimo ni bude čas na samostatné úkoly.

• Oslavujte úspěchy. Nenechávejte si dobré zprávy pro sebe. Jelikož máme v dnešní době tendenci nahlížet na realitu skrze „černé brýle“ a vnímat hlavně negativní detaily, nutně potřebujeme slyšet každou sebemenší pozitivní zprávu! Udělejte z toho tradici! Pravidelné sdílení dobrých zpráv (jako např. pochval, uznání dílčích úspěchů nebo vyzdvižení osvědčených postupů) posílí týmového ducha a zmírní úzkost.

Překlad: Eva Mazalová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.