Prací k apokalypse: "Je čas skončit s moderním náboženstvím práce"

Kniha nazvaná Apocalypse work (Prací k apokalypse) sociologa Frantze Gaulta mapuje historii vztahu k práci v západním světě, má silný filozofický podtext a práci přirovnává právě k náboženství. Náboženství, od kterého se ale nyní odvracejí věrní zaměstnanci, kteří už dost vytrpěli pod bičem nových manažerských metod, vyžadujících čím dál větší odpovědnost pracovníků, čím dál více času stráveného v práci. Tyhle nové metody mají totiž katastrofální společenské i environmentální důsledky. Dnes, v 21. století, stojí práce před otázkou, jak očistit své jméno.

Podtitul vaší knihy zní „Demystifikace práce tváří v tvář 21. století“. Čemu podle vás práce v 21. století čelí?

Největším problémům 21. století, především tedy skutečnosti, že musíme chránit náš jediný domov, planetu Zemi. Abychom toho dosáhli, bude třeba lepší systém rozdělování majetku. To je však možné jen prostřednictvím změny ve filozofickém, až civilizačním smýšlení a skoncování s aktuálním zbožštěním práce. Proto se tomuto modernímu náboženství snažím v první řadě porozumět a vnést světlo do dvou jeho největších pilířů – mýtů o pokroku a svobodě.

Ve své knize popisujete, že lidstvo dál chodí do práce, ačkoliv cíle osvobodit se od fyziologických potřeb již bylo dosaženo. Chodíme tedy dnes do práce proto, abychom naplnili umělé potřeby?

Dál chodíme do práce proto, že celý náš ekonomický a sociální systém je na chození do práce založen. Naše společnost je na práci závislá. Jinak neumíme fungovat. Tím, že chodíme do práce, dnes naplňujeme potřeby, které jsou diskutabilní. Je zcela zřejmé, že prioritou by pro nás mělo být dokázat zaručit budoucnost našim dětem, neodkázat jim spálenou zem. Přesto lpíme na jiných, materiálnějších a přízemnějších potřebách. Nejsme schopni si uvědomit, která z těch potřeb je důležitější.

Vysvětlujete, že v minulosti nezastávala práce v našich v životech ani vzdáleně tak důležitou pozici jako dnes. Proč se to podle vás změnilo?

Ve starověku a ve středověku bylo rozdělení společnosti založeno na jiných hodnotách, spirituálních a válečných. Filozofka Hannah Arendtová například rozlišuje život „duchovní“ a „válečný“. Tyto dva styly dominovaly společenské sféře. Práce byla tisíce let považována za něco „špinavého“. Vnímání práce se změnilo až s nástupem antropologického naturalismu. Evropská populace najednou nabyla přesvědčení, že je nadřazená přírodě, a tato nadřazenost se projevuje právě prací. Člověk přírodu mění, vynalézá nové stroje, dochází k vědeckým pokrokům… A práce tvoří jádro tohoto nového náboženství.

Čím to je, že práce zaujímá v našich životech centrální postavení?

Ekonomický a sociální systém, jehož jsme součástí, nás nutí pracovat. Vidíme to u každých voleb: Všichni slibují, že zatočí s nezaměstnaností, novou práci dnes najdete na každém rohu. Mýty, jimiž je práce opředena, stále vládnou. Moderní doba je založena na znehodnocování částí světa: kolonizovaných populací, žen, přírody, dnes nezaměstnaných. V takové společnosti neustále vznikají celé ostrovy chudoby, komunity lidí bez peněz, bez základních práv, a v kontrastu s těmito ostrovy dochází ke zhodnocení práce.

Také popisujete, že toto náboženství je neustále přiživováno díky velkým mýtům, kterým se dodnes věří…

Ano. Zejména se jedná o mýtus hojnosti – představu, že člověk pracuje proto, aby mu jednoho dne už nic nechybělo – a mýtus pokroku, konce práce – pracujeme proto, abychom později už pracovat nemuseli. Tyto mýty jsou ve skutečnosti jen další verzí mýtu o ráji a zemi zaslíbené, o království božím na zemi. Objevují se i v myšlence transhumanismu, tedy názoru, že díky práci a technologiím jednoho dne zvítězíme nad všemi nemocemi a nad smrtí.

Náboženství uctívající práci nazýváte „apokalyptickým“. Proč?

Podle jednoho křesťanského mýtu dojde ke zničení světa a jen ti nejvěrnější věřící budou spaseni a dostanou se do nového světa, do ráje. A právě v tom je práce apokalyptickým náboženstvím – slibuje lepší svět, ale současně přispívá k ničení světa kolem nás.

Na druhou stranu, zaměstnanci získávají více a více autonomie díky novým metodám managementu. Ty jsou ale podle vás v reálu spíš škodlivé než nápomocné. Proč si to myslíte?

Management si vzal k srdci kritiku, která se na něj snášela od roku 1968 – lidé chtěli mít v práci více autonomie. Dnešní struktura práce sice pracovníkům umožňuje větší samostatnost, ale současně na ně přenáší i více odpovědnosti. Tento přesun pravomocí způsobil, že jsou zaměstnanci v práci více angažovaní emocionálně – tady narážíme na tak oblíbené řízení podle cílů (MBO) – a pracují po večerech a víkendech. Takové psychologické formy nátlaku jsou zákeřnější než staré formy managementu, jako je například taylorismus, protože si nárokují daleko víc a vyžadují po pracovnících mnoho času a energie bez odpovídající odměny.

Aby došlo ke koperníkovskému obratu, muselo by dojít k přehodnocení definice firmy, musela by fungovat víc jako stát: přemýšlet o dopadech své činnosti, mít hlasování, umožňovat zvolení vedoucích činitelů, fungovat na základě rozdělení moci. – Frantz Gault, sociolog a autor knihy Apocalypse Work

Důležitý je i váš pohled do historie – oklikou připomínáte, že mít zaměstnání (což je dnes bráno jako chvályhodné) bylo kdysi považováno za zotročení.

Když na konci 19. století došlo ke zrodu moderní formy zaměstnání, tedy práce na základě smlouvy se zaměstnavatelem, vedlo to ve Francii, Velké Británii i USA k řadě demonstrací, které tuto novou formu zotročení odsuzovaly. Před vznikem zaměstnaneckého poměru byl člověk placen od úkolu. Byla vydána objednávka a ta byla ctěna, stejně jako dnes truhlář na zakázku vyrobí skříň. Po francouzské revoluci a s příchodem zaměstnaneckého poměru se významně zhoršily pracovní podmínky ve srovnání se starými poměry a dřívějšími organizacemi, které navzdory všeobecnému přesvědčení nabízely určitou formu ochrany a regulaci pracovní doby. To najednou skončilo.

Co to vypovídá o naší době?

Tímto tématem se zabývám, protože ve 20. století je závislá práce (práce v zaměstnaneckém poměru) synonymem lepšího přerozdělování majetku a sociální ochrany. Během posledních třiceti let dochází k dekonstrukci sociálního státu a k oslabení pozice pracujících a spolu s ním se „zaměstnání“ stává záviděníhodným postavením, ačkoliv dříve bylo vnímáno jako zotročení. Toto oslabení pozice lze vysvětlovat vznikem nových nezávislých pracovních funkcí – živnostníků, freelancerů –, které bohužel k nestabilitě přispívají.

Čím dál více firem se ale snaží mít demokratický management, stanovují si cíle společenské odpovědnosti… Neprobíhá právě ve firmách tzv. koperníkovský obrat?

Ne. Naprostou většinu firem tvoří ekonomické a nedemokratické organizace. Revoluce bude znít reálně, teprve až o sobě firmy přestanou uvažovat jako o výhradně ekonomických objektech, ale jako o sociálních. Aby došlo ke koperníkovskému obratu, muselo by dojít k přehodnocení definice firmy, musela by fungovat víc jako stát: přemýšlet o dopadech své činnosti, mít hlasování, umožňovat zvolení vedoucích činitelů, fungovat na základě rozdělení moci. Takhle to dnes není.

Je způsob placené práce, který popisujete, kompatibilní s naším demokratickým zřízením?

Tato otázka je v knize položena záměrně provokativním způsobem. Ve firmě můžete od vedení často slyšet, že „tohle není demokracie“. Ale to je špatně. Již dlouhou dobu existuje právní forma demokratického podnikání a to je družstvo. Krom toho vznikaly další zajímavé koncepty organizací, například evropská družstevní společnost. Existuje mnoho způsobů, jak může podnikat více zúčastněných stran společně. Snažím se ukázat, že k rozvoji demokratických forem podnikání je třeba, aby k tomu byla na straně podnikatelů vůle. Ale ta často chybí.

Mnoho lidí by se ale shodlo, že čím více stran má organizace, tím větší je riziko špatného řízení…

Tato kritika je často mířena na dnešní firmy, ale nebere v potaz, že ve skutečnosti existuje mnoho ekonomických struktur, které fungují na základě demokracie. Mluvím například o bankovním sektoru ve Francii, ale hlavně o Německu, které má principy sociální demokracie obsaženy přímo v ústavě a je v demokratizaci firem nejdál. V Německu sedí v radách a představenstvech často lidé, kteří přicházejí z řad zaměstnanců, a ne nutně ze škol s velkým renomé, jako je tomu ve Francii. Myšlenka, že demokratické vedení firmy je méně efektivní než klasický způsob řízení, je také jeden ze způsobů, jak si ospravedlnit autoritářskou hierarchii.

Budou podniky v tradičním slova smyslu jen přežitkem?

Čistě ekonomické podniky jsou předurčeny k tomu, aby se transformovaly. Aby dokázaly lépe adresovat sociální a ekologické otázky, kvůli nimž jsou aktuálně zpochybňovány. Nevím, zda úplně vymizí, ale musí se postavit čelem veškerému utrpení, které způsobují lidstvu i přírodě, protože ty nesou důsledky modelu založeného na honbě za ziskem.

Nejsem proti práci. Bude třeba opravdu velké úsilí, abychom se z aktuální situace dostali, budeme muset přijít s novou životní filozofií a pracovat na nových způsobech, jak žít na planetě Zemi, naučit se vážit si všeho živého. – Frantz Gault

Je dnešní společnost připravena vzdát se kultu práce?

Ano, ale ne ta ve Francii. Během natáčení dokumentu v Amazonii jsem sledoval fungování jiných národů, které považují obyvatele Západu za fanatiky. Říkají si: „My žijeme skromně a respektujeme vše živé, tamti lidé jsou fanatici.“ Na světě nalezneme různé způsoby života, můžeme si z nich vzít příklad, inspirovat se a zlepšit stávající situaci. Od animistických a domorodých národů se můžeme mnohému přiučit. Oni vidí strom jako člověka, respektují ho jako svého souseda – ani je nenapadne ho pokácet, vyrobit z něj prkna a ty pak prodávat. Je to základní rozdíl v životní filozofii, ale pomaloučku se začíná ozývat i v Evropě.

Voláte tedy po změně?

Cílem mé knihy je posvítit si na mýty, kterým věříme, a otevřít dveře novým možnostem. Nejsem proti práci. Bude třeba opravdu velké úsilí, abychom se z aktuální situace dostali, budeme muset přijít s novou životní filozofií a pracovat na nových způsobech, jak žít na planetě Zemi, naučit se vážit si všeho živého.

Jak vypadá z vašeho pohledu budoucnost práce?

Budoucnost práce vidím v integraci všeho, co není lidské (stromů, rostlin, hmyzu, ale i řek), do řízení podniků. Zkrátka, práce musí brát ohledy na všechny formy života, musí dbát na to, aby se na ně myslelo během rozhodování, které má dopady na celý svět.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.