Morální dilema: Přispívá vaše práce k ničení životního prostředí?

Morální dilema: Přispívá vaše práce k ničení životního prostředí?

Planeta je v ohrožení, ekologové bijí na poplach a některé pracovníky v ropném, petrochemickém nebo jiném, ne zrovna ekologickém průmyslu, začíná tížit svědomí. Přispívám svou prací k ničení životního prostředí? Mám dát výpověď, omlouvat se, protestovat? Nebo zůstat a snažit se změnit věci k lepšímu? Jak řešit toto morální dilema?

Už od svých pěti let toužil Todd Smith po jediné věci – stát se pilotem. „Můj otec mě vzal jednou na přehlídku královské akrobatické letky Red Arrows a bylo rozhodnuto: bude ze mě pilot,“ vypráví. Po škole pracoval Todd jako letový instruktor a pilot pro jedny bulharské aerolinky a pak si našel práci u Thomas Cook Airlines. Mohli bychom říct, že získal svou vysněnou práci. Ale dnes je Toddovi 32 let a s leteckou dopravou nechce mít nic společného.

Todd patří ke stále se zvyšujícímu počtu lidí v zaměstnání s velkou uhlíkovou stopou, jejichž práce dost dobře nejde dohromady se snahou o ochranu životního prostředí. Obavy z klimatických změn sílí a po celém světě tak ztrácejí svou dříve lukrativní a prestižní pověst obory přispívající ke znečištění planety, jako je například ropný a petrochemický průmysl. Podle průzkumu Deloitte Insights bude největším problémem těchto odvětví „udržet si schopné zaměstnance a vyzrát na stárnutí pracovní síly“.

Morální dilema

Letecký průmysl je aktuálně odpovědný za 2,5 % z celkové světové produkce oxidu uhličitého (CO2), toto číslo se však zvyšuje rychleji než v kterémkoli jiném odvětví. Letectví (kdybychom ho brali jako stát) by se tak umístilo mezi deseti zeměmi s nejvyššími emisemi na celém světě. Todd létal s aerolinkami Thomas Cook téměř dva roky, když mu byla dočasně pozastavena licence ze zdravotních důvodů. Tehdy si uvědomil, jak neekologické mé zaměstnání.

„Uvědomil jsem si, že mi záleží na planetě Zemi…“ – Todd Smith

Todd strávil rok cestováním po světě. Navštívil Peru a Duhovou horu, ještě donedávna skrytou pod sněhem, kterou odhalilo až globální oteplování, zaskočily ho důsledky masového turismu v jihovýchodní Asii i příroda zdevastovaná kvůli plantážím palmy olejné. „Tehdy jsem si uvědomil, že mi záleží na planetě Zemi,“ říká. Bojovníkem za ochranu klimatu se stal díky demonstracím hnutí Extinction Rebellion (Rebelie proti vyhynutí).„První protestní akce, které jsem se zúčastnil, probíhala na Trafalgar Square. Za každé dítě, které přijde o život v důsledku klimatických změn, jsme položili na zem pár dětských botiček.“
Na začátku roku 2020 stál Todd před těžkým rozhodnutím: stát se aktivistou a riskovat celou kariéru, nebo se vrátit do práce? Zjistil, že jeho profese se jednoduše neslučuje s novým životním postojem. „Tento rok už zdravotní prohlídkou projdu, ale k práci v letectví se už vrátit nemůžu,“ krčí rameny. „Návrat nepřipadá v úvahu… Ledaže bychom dokázali udržet oteplování planety pod 1,5 °C (což je cíl stanovený Pařížskou dohodou) a leda by vrchní představitelé všech zemí začali považovat boj proti změně klimatu za svou prioritu.“

„… Změna klimatu, myšlenka, že naší planetě hrozí existenční hrozba, to bylo nad mé chápání.“ – Neil Rothnie

Neil Rothnie (68) si před odchodem do penze nedokázal představit, jaké dopady mohou klimatické změny skutečně mít. Celý svůj život pracoval v ropném průmyslu jako technik na ropných vrtech.„Byla to má práce od roku 1972. Tehdy, v době rozmachu ropného průmyslu, jsem byl ještě student. Pocházím ze severovýchodního Skotska, kde nebylo nic neobvyklého, že se chtěl někdo uplatnit v tomto rychle rostoucím, slibném odvětví. Byla to atraktivní a dobrodružná práce – co víc si může mladý člověk přát, vzpomíná.

Neil Rothnie dnes žije v Glasgow a říká, že o neekologické povaze své práce se dozvěděl hned v začátcích kariéry na ropných vrtech, ale že tehdy byla jiná doba. „Do Severního moře jsme vypouštěli obrovské množství chemikálií… Ale nějaká změna klimatu, myšlenka, že naší planetě hrozí existenční hrozba, to bylo nad mé chápání. Asi jsem tušil, že existuje něco jako globální oteplování a že za něj mohou fosilní paliva, ale víc jsem o tom nepřemýšlel,“ přiznává.

Poté, v roce 2015, odešel do důchodu. Tehdy se začalo o změnách klimatu hodně mluvit a v roce 2018 bylo založeno hnutí Extinction Rebellion. „Pamatuji se na jejich první demonstraci. Zablokovali tehdy mosty v Londýně. Býval jsem součástí odborového hnutí, a tak když jsem viděl, že neváhají zablokovat ulice a narušit každodenní život, začal jsem se o ně zajímat blíž. Zanedlouho už jsem si pročítal jejich informační materiály a pak jsem začal chodit na jejich zasedání.“

Další oblíbené články pro: Pracující

Zaplaví zelená pracovní místa (konečně) planetu?

Pro ty, co přijdou po nás

„Já už to nějak doklepu. Ale mám vnučku a pozoruji, jak klimatické změny ovlivní celý její život.“ – Neil Rothnie

Když se Neil ohlíží zpátky na svou kariéru, říká si: „Kéž bych byl býval víc přemýšlel, kéž bych dělal něco jiného, měl víc informací.“ Dnes je Neil aktivním stoupencem hnutí za ochranu životního prostředí – účastní se společných akcí, je řečníkem na demonstracích a v médiích se staví proti postupu vlády i průmyslu.

Nedělá to pro sebe, ale pro své děti, vnoučata a příští generace. „Já už to nějak doklepu. Ale mám vnučku a pozoruji, jak klimatické změny ovlivní celý její život,“ říká.

Todd Smith má také na srdci blaho budoucích generací. Tento bývalý pilot, nyní žijící v Readingu, chce jednoho dne založit rodinu. Zastává názor, že by bylo pokrytecké pracovat v leteckém průmyslu a současně očekávat, že budou jeho děti žít v lepším životním prostředí.„Mám malého synovce a nechci, abych se mu jednou styděl podívat do očí,“ říká.

Dozvědět se více o Modern Work

Společenský nátlak a nedostatek porozumění

„Před sídlem naší společnosti se pořádaly demonstrace a cestou do práce jsem tam potkával ty samé tváře, které jsem rok předtím vídal na protestních pochodech.“ – Antoine

Ne všichni ale zažívají morální dilema kvůli práci pro ropné korporace. Antoine (25) pracuje pro velkou francouzskou ropnou a plynárenskou společnost a tvrdí, že změny a udržitelné budoucnosti lze dosáhnout i díky úsilí, které bude přicházet zevnitř.

Antoine vyrostl na venkově, v jihovýchodní Francii, v harmonii s přírodou. „Snil jsem o tom, že se stanu inženýrem jako mí bratranci a sestřenice. Když mi bylo deset let, věděl jsem, že můj obor budou obnovitelné zdroje, říká. Po dokončení školy se dostal na stáž do oddělení obnovitelných zdrojů u velké ropné a plynárenské společnosti a následně tam začal i pracovat.

„Na stáži a vlastně i předtím, při studiích, jsem jako dobrovolník pomáhal organizacím bojujícím proti změnám klimatu. Hodně jsem se toho naučil. Stál jsem před rozhodnutím, jestli budu bojovat za změnu zvenčí, jako občan, nebo jestli se stanu součástí řešení zevnitř,“ vysvětluje.

Jsou to dva různé způsoby boje, které si občas zdánlivě odporují.„Před sídlem naší společnosti se pořádaly demonstrace a cestou do práce jsem tam potkával ty samé tváře, které jsem rok předtím vídal na protestních pochodech.“
Antoine většinou nic neskrývá a o své práci mluví otevřeně. „Lidé mi někdy říkají: ‚Panebože, ty pracuješ pro ropné magnáty, že se nestydíš!‘ A pak odjedou v SUV nebo si zapálí cigaretu a přikusují k tomu steak. Sami si nevidí do pusy, říká. „Pak jsou všichni překvapení, když se dozvědí, že společnost, pro kterou pracuji, investuje do obnovitelných zdrojů.“

Jak psychicky zvládnout morální dilema

Antoine tvrdí, že jeho firma se chce plně podílet na energetické revoluci. Současně ale přiznává, že neví, co by dělal, kdyby měl jednoho dne začít pracovat v oddělení pro ropu nebo plyn. „O penězích to podle mě není, nešel bych do toho, kdyby mi nabídli víc nebo lepší místo… Ale člověk nikdy neví, co bude zítra,“ říká.

Antoine se také snaží žít co nejudržitelnějším způsobem. Do práce jezdí na kole, omezil spotřebu masa a není „z těch, co si každý rok kupují nový telefon“. Stejně si ale myslí, že to ještě nějakou dobu potrvá, než se v energetickém průmyslu něco změní. „S tím, jak čím dál víc firem, jako je ta naše, přechází k obnovitelným zdrojům energie, přijde mnoho lidí o práci. Pořád ale žijeme v konzumní době. Kdybychom dnes přes noc zrušili ropu, v supermarketech by najednou zůstaly prázdné regály,“ polemizuje Antoine.

Todd a Neil si myslí, že na tak pomalé změny už není čas. Od té doby, co nepracuje jako pilot, se z Todda stal nejen vegan, ale také mluvčí hnutí Extinction Rebellion. Nebojí se otevřeně mluvit o uhlíkové stopě letecké dopravy, a tím se znelíbil mnoha bývalým kolegům z branže. Uvažuje, že by založil vlastní neziskovou organizaci a možná i zvířecí útulek.

Neil organizuje demonstrace proti klimatickým změnám a bez okolků kritizuje obor, ve kterém kdysi vybudoval celou svou kariéru. Má ale stále obavy, že si mnozí neuvědomují, jak vážné dopady na životní prostředí má průmysl

zpracovávající fosilní paliva. „Na jednu stranu by bylo vlastně skvělé, kdyby mi lidé nadávali a říkali: ‚Vždyť ty patříš k těm, co za tohle všechno můžou!‘ Ale moc kritiky jsem si zatím nevyslechl,“ lituje. „Až mi to lidé začnou vyčítat, bude to znamenat, že jsme konečně ve stadiu, kdy lidé rozumí, v jakém nebezpečí se nacházíme. Pro mě to nebude nic příjemného, ale pro životní prostředí to bude znamenat, že se blýská na lepší časy.

Překlad: LexiPro
Foto: WTTJ
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden!

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

Umíte kolegům aktivně naslouchat?

Naučte se naslouchat, jde to! Přinášíme vám několik rad, jak se naučit aktivně naslouchat a díky tomu komunikovat efektivněji.

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: