Welcome to the Jungle - Logo

Hypersenzitivita: Jak se v práci vypořádat s intenzivními pocity

  • January 15, 2020

Radost, hněv, strach, smutek, příjemné překvapení či naprosté znechucení – každý z nás dennodenně pociťuje celou škálu emocí. Ty jsou nezbytné pro řadu myšlenkových procesů, jako když se rozhodujeme, jednáme nebo od něčeho upustíme. I vztek a frustrace mají své kořeny v pudu sebezáchovy. Nicméně lidé trpící hypersenzitivitou vnímají tyto základní emoce mnohem výrazněji. Jak se zvýšená citlivost projevuje? Jaký má dopad na jejich kariéru a profesní vztahy? Jak doopravdy vypadá jejich každodenní život? O tomto osobnostním rysu – jak neocenitelném, tak vysilujícím – jsme získali informace z první ruky od Margaux, referentky pro komunikaci, jíž byla diagnostikována právě přecitlivělost.

Citlivý problém

Co je hypersenzitivita

Hypersenzitivita je rys osobnosti, pro který je charakteristická zvýšená emocionálnost a přehnané reakce na podněty. Co se týče okolí a pocitů – včetně pocitů druhých – přecitlivělí lidé vnímají veškeré emoce intenzivněji než ostatní. Jinými slovy, jejich emoční reakce na jakoukoliv situaci, ať už pozitivní či negativní, mohou být přehnané.

Má to své klady i zápory. Kupříkladu jsou tito lidé velmi empatičtí, intuitivní, kreativní, soucitní, ohleduplní, skromní, laskaví a loajální, ale také se snadno urazí, mohou být podráždění, úzkostliví, odtažití, upjatí, útlocitní a často jim může připadat, že na ně někdo útočí. Dokáží také emoce předvídat. Cítí, když je vzduch čistý, ale také vnímají dusno před hrozící bouří.

Margaux vysvětluje, jak je obvykle tou první, kdo dokáže rozpoznat náladu ostatních: „Ani nevím, kolikrát už jsem si myslela: ‚Ten člověk má špatnou náladu. Nevím proč, ale něco prostě není v pořádku.‘ Obvykle vám řeknou, že je vše OK, ale moje intuice mi dá vždy za pravdu.“

Tento emoční „šestý smysl“ je pro přecitlivělé jedince typický. Koučka pracovního úspěchu Melody Wildingová tvrdí, že díky svému zvýšenému vnímání tito lidé silněji reagují na podněty z okolního prostředí a všímají si více detailů než ostatní.

Jak se projevuje

Zvýšená senzitivita může často vést k pocitu společenské neschopnosti a neohrabanosti. Pracoviště se obvykle řídí specifickým racionálním systémem, jako je byrokracie, procedura, sebekontrola a zapojení do společnosti. Z tohoto principu se může jednat o prostředí vyvolávající úzkost u lidí trpících hypersenzitivitou, jelikož nepřímo potlačuje vyjadřování přehnaných emocí.

Zároveň nás svojí podstatou vystavuje stresu, kritice a často přehnaným požadavkům ostatních. Na přecitlivělé jedince mnohem rychleji dopadá stres a v důsledku svých kolísajících emocí mohou prožívat neustálou psychickou a fyzickou únavu.

Margaux objasňuje, jaký má tato vypjatost vliv na její běžný život: „Cítím se fyzicky přecitlivělá. Většinou je mi buď příliš horko, nebo zima, a měla jsem různé problémy s pletí. Mé tělo má problém přizpůsobit se prostředí. Pokud jde o mé pocity, je to se mnou jako na houpačce – připadám si veselá a zničehonic na mě padne smutek. Zklamání v očí druhých nesu velmi těžce a špatně zvládám, když v práci někdo křičí. Kdyby mě někdo otevřeně kritizoval, asi bych se rozbrečela.“

Jak ji lidé vnímají

Tyto přehnané emoční reakce mají za následek to, že se tito lidé mohou na pracovišti stát tzv. „emocionální houbou“. Někdy těžko nacházejí své místo v pracovním životě, jelikož s sebou pro ně nese rizika.

Jak Margaux zdůrazňuje: „Moje kariéra byla doposud dost chaotická. Ve 29 letech jsem už pracovala ve více než desítce kanceláří a vystřídala jsem pět zaměstnání – buď to šlo jako po másle, nebo to byla naprostá katastrofa, ale nic mezi tím. Někdy jsem našla podporu u týmů, které fungovaly skoro jako rodina, což bylo fajn. Ale častěji se mi stalo, že jsem pracovala v prostředí, kde jsem si připadala nepochopená a upozaděná. Připadala jsem si úplně mimo, jelikož celý ten mikrokosmos kolem mě se točil bez překážek, ale já se nedokázala přes některé mentální bloky přenést.“

Tahle extrémní citlivost, se kterou většina lidí nemá zkušenosti, může často vést k nedorozuměním. Margaux to může potvrdit: „Musím vědět, že moji práci někdo ocení. Lidé si proto o mně myslí, že podlézám a že se vytahuji. Řekla bych, že jsem dost nečitelná. Zároveň je však hypersenzitivní charakter v profesním životě často vyhledávaný. Tito lidé jsou oddaní své práci a díky oku pro detail a přirozeným pozorovacím schopnostem běžně překonávají to, co se od nich v práci očekává. Do každého týmu s sebou přinášejí řadu ‚soft skills‘ a napomáhají celkové komunikaci, kreativitě a autenticitě.“

Jak hypersenzitivitu rozpoznat

Neuznávaná diagnóza

Přecitlivělost není všeobecně uznávána jako nemoc, přestože mohou její oběti vyhledat pomoc u psychiatra nebo životního kouče. Jak tedy poznáte, že trpíte hypersenzitivitou?

Margaux to nějakou dobu trvalo: „Přišla jsem na to, když jsem si uvědomila, že co ostatním připadá naprosto normální a rutinní, já vnímám jako nefér a nepřijatelné. Pomyslela jsem si: ‚To není možné – Jak to, že si nikdo jiný nestěžuje, jestli se cítí jako já?‘ Promluvila jsem si o tom s přáteli a rodinou, hlavně se svým bratrem, a ten mě podpořil v tom, abych zašla za psychiatrem. Tam jsem pochopila, kde se všechny tyhle emocionální bloky berou a najednou se vše vyjasnilo.“

Rozdíl mezi emocemi hypersenzitivních a takzvaných „normálních“ jedinců může tím pádem sloužit jako určité vodítko pro ty, co tímto problémem trpí.

Společné rysy

Aniž bychom sepisovali vyčerpávající seznam „příznaků“ a stanovovali diagnózu, je možné posoudit citlivost jedince v závislosti na specifických osobnostních rysech, které jsou u těchto lidí běžně přítomné. Serveru The Huffington Post s pomocí badatelky Elaine N. Aronové se podařilo identifikovat několik společných rysů.

Tady je výčet deseti typických vlastností přecitlivělých jedinců:

  • Mají nutkání neustále rozebírat, co se kolem nich děje
  • Jsou velmi empatičtí a pozorní vůči jiným lidem a svému okolí
  • Dávají přednost situacím, kdy mohou dělat věci po svém, ať už ve svém volném čase nebo profesionálním životě, jelikož si připadají méně souzeni a na očích
  • Déle jim trvá, než dospějí k jakémukoliv rozhodnutí, jelikož si přirozeně uvědomují jeho možné dopady a bojí se, že se rozhodnou špatně
  • Jsou velmi puntičkářští
  • Dobře pracují v týmové atmosféře: jsou precizní, svědomití, pozorní, perfekcionističtí
  • Jsou náchylnější k úzkosti nebo depresi
  • Snadno se rozbrečí
  • Bývají lépe vychovaní než ostatní
  • Jsou háklivější vůči kritice, a proto se snaží dělat věci co nejlépe, aby potěšili ostatní, a mohou často působit přehnaně sebekriticky

Přitěžující okolnosti

Toxické pracovní prostředí

Světlo, pachy, úroveň hluku, osobní prostor a cirkulace vzduchu na pracovišti mohou přecitlivělým lidem způsobovat problémy. Proto často preferují práci o samotě v tichém a uzavřeném prostoru. Kromě těchto požadavků potřebují pro rozvinutí svého potenciálu pečující, přátelské a vstřícné pracovní prostředí. Takové prostředí stojí na vzájemném pochopení a vyvarovává se konfliktů, drbů a psychologických her. Jak Margaux vysvětluje: „Potřebuju hodně pozitivní zpětné vazby, hlavně co se týče dobrých vztahů s kolegy.“ Kvůli svojí empatii jsou přecitlivělí lidé vybíraví, když přijde na jejich kolegy; mají totiž hlubokou potřebu sdílet firemní a týmové hodnoty.

Myšlenkové směřování, nuance a souznění ovlivňují jejich preference v rámci mezilidských vztahů a závisí na nich jejich kariérní rozvoj. Často si také připadají více doma v odvětví zákaznických služeb nebo péče o druhé, která jsou ztělesněním humanistických hodnot.

Pracovní vypětí

Pracovní podmínky či samotná podstata práce mohou mít na hypersenzitivitu negativní dopad. Margaux byla nucena změnit svoji kariérní dráhu, aby unikla práci, která jí nesvědčila. Popisuje to následovně: „Myslím si, že každému svědčí jiná práce. Já svoji slabinu našla v oblasti obchodu. V tomto sektoru jsem měla řadu zaměstnání, ale je to práce velmi náročná pro někoho přecitlivělého jako já, jelikož jste neustále v kontaktu s lidmi. Když jsem udělala něco, co udělalo radost týmu nebo zákazníkům, byla jsem štěstím bez sebe. Ale lidé mají spíše sklon říkat to, co se jim nelíbí. Brala jsem si osobně jakoukoliv stížnost a dost se to na mně podepisovalo. Už to bylo neúnosné, takže jsem se rozhodla pro změnu.“

Tento článek jde více do hloubky a doporučuje zaměřit se na další faktory, především na uvědomění si vašich konkrétních potřeb a schopností. Když je vezmete v potaz, je mnohem snazší na pracovišti vytvořit takové prostředí, které vás podporuje a kde se nemusíte obávat svého rozdílného pohledu na věc. To vám pomůže lépe zvládat situace a úkoly, které nejsou vhodné pro intuitivní, perfekcionistické, kreativní a introvertní osobnosti.

Věk všudypřítomného připojení

Hypersenzitivita má spojitost s nadměrnými nároky na pozornost. Oznámení, zprávy, obrázky a další podněty, které neustále dostáváme prostřednictvím e-mailu, SMS, sociálních sítí, aplikací a od našich známých jí rozhodně nepomáhají. Dnes je mnohem obtížnější uniknout našemu okolí než kdykoliv dříve. Když se naše doba udržení pozornosti rychle a neodvratně zkracuje, není překvapením, že jsou naše emoce jako utržené ze řetězu.

Jak se s přecitlivělostí naučit žít

„Poznejte sebe sama“

Zejména na pracovišti může přecitlivělost lidi omezovat nebo i ochromit. Ale ignorovat ji je to nejhorší, co můžete udělat. Margaux vzpomíná na naprosté nepochopení a lhostejnost svých spolupracovníků: „Když jsem o tom s lidmi mluvila, drtivá většina reakcí byla ve smyslu: ‚Jo, takže v zásadě brečíš u romantických komedií.‘ Ale to má do pravdy daleko. Nepovažuji to ale ani za slabost, jelikož jsem si uvědomila, že v určitých obtížných situacích jsem houževnatější než ostatní. Je těžké se vyrovnat s myšlenkou, že jste odlišní a že se k vám lidé chovají jinak, když jste na první pohled jako každý druhý. Lidé si často myslí, že přeháníte nebo že to děláte schválně – že je to známka slabé povahy a nedostatku sebedůvěry, ale to není pravda. Já se tak narodila.“

Nejlepším způsobem, jak se se zvýšenou citlivostí vyrovnat a změnit ji na výhodu, je přijmout ji a naučit se s ní žít. Margaux našla spásu ve smíření a sebepoznání: „Právě to, společně s lepším pochopením svých pocitů, bylo to hlavní, co mi pomohlo se s nimi vyrovnat. Věřím, že spousta výzev, kterým dnes čelíme, zmizí nebo se stanou snesitelnějšími, pokud se jim pokusíme porozumět. Snažím se předcházet situacím, které by na mě mohly mít negativní dopad. Buď se jim jednoduše vyhýbám, nebo vymýšlím, jak je obejít.“

A teď několik rad pro osobní rozvoj, které mohou lidem pomoci s přemírou emocí:

  • Najděte si poklidné místo, kde budete sami, nebo si dejte pauzu, abyste získali od dané situace nebo problému odstup.
  • Přijměte své emoce a naučte se vyjadřovat svoje potřeby a pocity.
  • Naučte se na věci zapomenout a nesoustřeďte se pouze na negativa.

Sebepoznání spočívá v tom, že budete brát ohled na to, co máte a nemáte rádi, poznáte svoje hranice a připravíte se na mnohá úskalí, která vám život nadělí.

Vypněte své emoce

Další způsob, jak se vyrovnat se složitým úkolem nebo situací, je přistupovat k nim chladně a logicky. Zkuste k úkolu přistupovat metodou „hluboké práce“, místo toho, abyste se jej snažili racionalizovat a zbytečně rozpitvávat. Když zůstanete soustředění a zbavíte se věcí, které vás rozptylují, pomůže vám to optimalizovat váš čas. Tím, že situaci zbavíte veškerých negativních, pozitivních, obtížných, znepokojivých nebo náročných aspektů a nastavíte si časový limit, se budete hned lépe soustředit a zlepšíte svoji produktivitu.

Jak přežít v džungli

Pracovní život může být pro kohokoliv se zvýšenou citlivostí zvláště složitý. Tady je několik vybraných tipů, které můžete v každodenním profesním životě využít, abyste našli dokonalou rovnováhu mezi svými pocity, situacemi, ve kterých se nacházíte a tím, jak k nim přistupovat:

  • Najděte si koníček, u kterého se můžete odreagovat a který umlčí vašeho vnitřního kritika.
  • Než půjdete do postele, připravte se na spánek relaxačním rituálem jako třeba koupelí, dechovými cviky, meditací nebo četbou a vytvořte si tiché prostředí s tlumeným osvětlením.
  • Dělejte si pravidelné přestávky, abyste měli chvíli času pro sebe, unikli okolnímu chaosu a dobili své baterie.
  • Naučte se říkat ne, abyste nebyli zavaleni požadavky ostatních.

Získejte nadhled – i nad svými pocity

Obecně vzato se okolnosti, ve kterých žijeme, dají považovat za neutrální. Jsou to myšlenky, které do těchto situací promítáme, jež je pozitivně či negativně zabarvují. To koneckonců správně vysvětlila profesorka Lisa Feldman Barrettová ve své TED talk z roku 2017.

Podle profesorky Barrettové můžeme ovládat své pocity tím, že se naučíme usměrňovat svoje myšlenky. Margaux tuto teorii převedla do praxe, když se naučila vnímat svou přecitlivělost jako přednost: „Dnes se mi moje citlivost líbí. Říkám si, že mám štěstí, když můžu vše prožívat na 3 000 %. I když je to občas značně nepříjemné, jsem díky tomu velmi vnímavá a soucitná vůči okolí, což mě dovedlo k mé dobročinné práci. Často mám dojem, že si lidé nasazují klapky na oči, aby učinili život snesitelnějším. Já to nedělám a nikdy to dělat nechci.“

Takhle je všechno relativní a my neseme odpovědnost získat na věci správný náhled, abychom umírnili, zpomalili, nebo změnili naše přemýšlení o věcech, které nám dříve připadaly problematické. Margaux se takto vyrovnává se svojí přecitlivělostí: „Už si tolik nedělám starosti s tím, co si o mně lidé myslí – pokud mě někdo má rád, skvělé, pokud ne, zas tolik se neděje. Konečně jsem došla k tomu, že mám jako každý právo na své místo a pocity, a především právo říci ne.“

Přestože ve společnosti všeobecně – a na pracovišti obzvlášť – jsou extrovertní povahové rysy jako společenskost, sebedůvěra a odvaha vnímané jako výhody, hypersenzitivita je bezpochyby profesním přínosem. Být emocionální houbou je náročné, ale umožňuje vám to dívat se na svět jinýma očima, s plným vědomím svého okolí a ostatních a bdělou, pozornou, empatickou, intuitivní a analytickou myslí. Značný úspěch publikací s touto tematikou je tomu důkazem, včetně knihy Introvert Power: Why Your Inner Life Is Your Hidden Strength od Laurie Hawkesové nebo Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit od Susan Cainové (která vyšla i v češtině, pozn.). Zdá se, že citlivosti se konečně dostává uznání, které si zaslouží.

Ilustrace: Antonio Uve

Překlad: Jindřich Klimeš

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Elsa Sayagh

  • Přidat k oblíbeným
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

Sledujte nás!

Chcete se něco dozvědět? Všichni máme nějaké otázky týkající se kariéry. Nechte se každý týden inspirovat.

A na našich sociálních sítích: