Aschův efekt: Konformita jako důvod špatných rozhodnutí

Aschův efekt: Konformita jako důvod špatných rozhodnutí

Už se vám někdy stalo, že jste se radši přizpůsobili většině, i když jste s ní tak úplně nesouhlasili? Zůstali jste někdy v práci přesčas jen proto, že tam zůstali ostatní? Nechali jste si nějaký nápad raději pro sebe, protože jste se báli, co si o vás kolegové pomyslí? Pokud ano, pak byste také selhali v Aschově experimentu. Americký psycholog Solomon Asch v 50. letech studoval, jaký má vliv rozhodování skupiny na rozhodování jednotlivce. V dnešním světě, kterému vládnou sociální sítě, je vždycky riskantní postavit se proti většině, a proto je tzv. Aschův efekt čím dál silnější, ať už v práci, nebo kdekoliv jinde.

Na velikosti záleží

Vraťme se v historii zpět na konec druhé světové války, kdy začala vycházet na světlo světa zvěrstva páchaná nacisty. Vědci a psychologové si začali klást otázku, jak je možné, že se tolik lidí stalo součástí systému, který se dopustil něčeho tak strašného. Objevily se první studie a výzkumy na toto téma. Jeden takový výzkum se rozhodl provést i Solomon Asch, psycholog a profesor na Pensylvánské univerzitě. Zaměřil se na mechanismy rozhodování skupiny a konformity. Sezval skupinku studentů pod záminkou, že se zúčastní „testu vizuálního vnímání“. Jednalo se o jednoduché cvičení: účastníci porovnávali čáry. Na levé straně byla nakreslena vždy jedna čára a na pravé straně byly tři čáry, z nichž jedna byla stejně dlouhá jako ta na levé straně. Studenti měli za úkol jeden po druhém nahlas říci, která za tří čar je stejně dlouhá jako ta nalevo. Zdálo by se, že na tom není nic těžkého, protože délky čar byly zřetelně odlišné a bylo tedy na první pohled jasné, která z čar vpravo je stejná jako ta vlevo.

Háček byl v tom, že „pokusným králíkem“, který nevěděl o kolektivním spiknutí, byl v každé skupině jen jeden jediný student – ti ostatní měli instrukce od vedoucího výzkumu. Během experimentu každá skupina porovnávala čáry osmnáctkrát. Dvanáctkrát z osmnácti případů odpověděli navedení studenti schválně špatně. Student, který o ničem nevěděl, přišel na řadu vždycky jako předposlední. Tento student souhlasil ve více než 70 % případů se skupinou, i když bylo zjevné, že se jedná o špatnou odpověď.

Další oblíbené články pro: Pracující

Chci se kariérně posunout, ale nechci vést lidi. Co teď?

Různá vysvětlení

Po skončení experimentu uvedli studenti několik důvodů, které je přiměly souhlasit se zbytkem skupiny. Hlavní tři uváděné příčiny:

  • Nedostatek sebedůvěry
  • Strach odlišit se od „normálu“
  • Přesvědčení, že ostatní odpovídají správně

V prvním případě hovoří Asch o takzvaném zkresleném úsudku. Subjekt byl přesvědčený, že se musí mýlit on sám, když všichni ostatní odpovídají jinak. Zkreslení úsudku postihuje především jedince s menším sebevědomím, kteří mají větší tendenci o sobě pochybovat.

Pokusní studenti se také uchylovali ke špatným odpovědím ze strachu z odmítnutí skupiny: byli si vědomi, že se většina mýlí, ale raději napodobili její odpověď, aby nebyli vyčleněni z kolektivu. V tomto případě hovoří Asch o „zkresleném jednání“. Obavy z vyčlenění ze skupiny jsou naprosto oprávněné a člověk si je v sobě nese odedávna. Jedná se o primitivní reflex nezbytný pro přežití – v přírodě je totiž skupina zárukou bezpečí. Patříte-li totiž do skupiny, můžete lovit ve smečce, takže se zvyšují vaše šance na nalezení potravy, vzájemně se chráníte před dravci a můžete zajistit pokračování svého druhu. A i když dneska už nepotřebujeme být součástí silného kmene, abychom si mohli ulovit bizona k večeři, strach ze sociální izolace je stále v nás a dokáže ovlivňovat rozhodnutí jedince do té míry, že se raději přizpůsobí skupině, než aby riskoval odcizení od ostatních.

Poslední případ nazývá Asch „zkreslené vnímání“. Vliv skupiny je tak silný, že ovlivňuje vnímání jednotlivce. Ten nakonec dojde k přesvědčení, že skupina má pravdu. Tento druh zkreslení lze dokonce pozorovat přímo uvnitř mozku: V roce 2005 provedli neurobiologové na University of Georgia studii, během níž na magnetické rezonanci sledovali reakce mozku na vyslechnutí nepravdivé informace. Ukázalo se, že pokud nepravdivý údaj podpoří většina, dojde k vyvinutí společenského tlaku na jedince a mozek se nakonec přizpůsobí názoru ostatních a začne vnímat situaci tak, aby to odpovídalo zbytku skupiny.

Jak se to projevuje v práci?

Na pracovišti se s Aschovým efektem můžete také setkávat, zdánlivě neškodně totiž ovlivňuje naše chování, ale může mít i dalekosáhlé důsledky. Vzpomeňte si například, jak jste váhali vyslovit svůj názor během porady, až nakonec za pár minut někdo řekl nahlas přesně to, co jste si celou dobu mysleli, a získal za to uznání ostatních (nebo dokonce povýšení). Ještě horší ale je, když musíte jednat způsobem, se kterým nesouhlasíte, nebo schválit rozhodnutí, i když jste ve skrytu duše proti, a to jen proto, že jste se neodvážili postavit ostatním, dokud byl ještě čas.

Pokud vznikne příliš velký rozpor mezi vaším osobním přesvědčením a tím, jak se chováte v práci, vede to k velké osobní nespokojenosti a v případě jejího ignorování až k vyhoření. Když budete například dělat přesčasy jen proto, abyste zapadli do podnikové kultury, bude to mít negativní dopady na rovnováhu mezi vaším soukromým a pracovním životem tak dlouho, dokud se z toho nesesypete. Ačkoliv názory většiny přijímáte v práci z naprosto pochopitelných důvodů, může se stát, že si tím vážně zkomplikujete život. Když totiž budete dělat rozhodnutí, se kterými nesouhlasíte, brzy vás to doběhne.

Existují ale situace, kdy tlak skupiny nemusí mít tak velkou moc nad naším rozhodováním. Po zdárném dokončení prvního experimentu se Solomon Asch rozhodl pokračovat ve výzkumu a trochu pozměnit pravidla hry. Dospěl k velmi zajímavým výsledkům. Zaprvé, velikost skupiny je rozhodující: pro jednu osobu je jednodušší postavit se jen několika dalším lidem, než má-li se postavit proti úplně „všem“. Zadruhé, stačí, aby se jedna nebo dvě osoby přidaly na stranu jednotlivce, a tlak zbytku skupiny bude daleko menší, takže se jednotlivec snáze oprostí od jejího vlivu. Společenský nátlak může být tedy v některých případech silnější a v jiných slabší, záleží na okolnostech. Kromě toho existuje také pár chytrých triků, jak se nenechat ovlivnit většinou a stát si za svým, i kdyby se proti vám v práci postavili úplně všichni kolegové.

Jak nepodlehnout Aschově efektu (v práci ani doma)?

Chcete-li se osvobodit od touhy po konformitě, stačí mít jednoduchou taktiku.

1. Položte si několik otázek

V zasedací místnosti nebo u automatu na kávu, kdykoliv na to přijde, nebojte se pochybovat. Proč to děláme? Je to vážně to nejlepší řešení? Určitě to firmě pomůže? Nenašlo by se nějaké kreativnější řešení, které by vyhovovalo požadavkům zákazníka? Víme určitě, že tenhle postup bude fungovat? Pochybováním o tom, co vám skupina předkládá jako jednoznačné řešení, získáte nadhled a odstup, posílíte kritické myšlení a nebudete slepě souhlasit s každým rozhodnutím, kterým si nebudete tak úplně jisti.

2. Vypadněte z kolektivního rytmu

Zní to možná jako zvláštní rada, ale je to v podstatě velmi jednoduché: zkuste se na poradách a schůzích oddělit od davu. Můžete si trochu odstrčit židli, abyste nebyli jako všichni ostatní nalepení na stole, nebo si pokaždé sedejte na jiné místo, jestli to půjde, měňte pozice… Zní to možná jako banalita, ale díky fyzickému oddělení od skupiny se osvobodíte od ostatních i psychologicky, ač to zní naprosto neuvěřitelně. Překvapivě pro vás najednou bude daleko snazší říct svůj názor, i kdyby to znamenalo postavit se proti všem.

3. Navrhněte alternativní řešení

Nesouhlasit se všemi jen tak z principu není moc konstruktivní a v práci to platí dvojnásob. Chcete-li skutečně změnit názor ostatních, buďte otevřeni diskuzi a nabídněte skupině možné alternativy. Nelíbí se vám, jakou nabídku společnost zaslala na vypsaný tendr? Řekněte to nahlas, ale současně také vysvětlete, jaké řešení navrhujete. Vaším cílem je konstruktivní dialog a nová skupinová dynamika, a ne aby se to na poradě porvalo.

4. Věřte si

V neposlední řadě se prosím pěkně nenechte zastrašit názorem většiny. To, že si to „všichni myslí“, ještě neznamená, že je to tak správně. Odvaha postavit se ostatním je vlastně odvaha být jiný, být sám sebou. Když sami sebe přesvědčíte o tom, že váš hlas má stejnou váhu jako hlasy ostatních, bude pro vás snazší bojovat s většinou. Řekněte si, že někdo další si určitě myslí totéž co vy, a jen čeká na to, až se někdo odváží to vyslovit. A i když s vámi nebude nikdo souhlasit, nevadí. Můžete mít pocit uspokojení, že jste řekli své. To, že jste ostatní nepřesvědčili, totiž neznamená, že by měl váš hlas menší váhu.

Aschův efekt se dokáže nenápadně vloudit do vašeho života a ovlivňovat celou řadu vašich rozhodnutí. Každý se s ním vyrovnává jinak. Sebevědomí lidé jsou od přírody méně náchylní ke konformitě a nepodléhají názoru většiny tak snadno jako neasertivní osoby. Ve světě sociálních sítí plném haterů a „online shamingu“ je čím dál těžší říct svůj názor otevřeně a postavit se společenskému tlaku – důsledky totiž mohou být kruté. Ale až budete mít příště nepříjemný pocit, že souhlasíte s něčím, s čím ve skrytu duše vlastně nesouhlasíte, zeptejte se sami sebe, co vás k tomu vlastně vede. Možná zjistíte, že důsledky špatného rozhodnutí mohou být daleko větší než důsledky toho, že zvednete ruku a všem řeknete, co si doopravdy myslíte.

Překlad: LexiPro

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: