Jak se v době krize vyhnout špatným rozhodnutím? Přinášíme vám 8 rad

Z kanceláře jste v pátek vyběhli ve spěchu a po víkendu jste se do ní už nevrátili – bylo totiž vyhlášeno omezení volného pohybu. Už jste měsíc na home office a trpce litujete, že jste se na současnou situaci nepřipravili lépe. Kdybyste bývali věděli, že se na své pracoviště v dohledné době nevrátíte, udělali byste to jako váš kolega Ladislav: vzali byste si s sebou domů nejen důležité dokumenty, ale i monitor počítače, abyste se vyhnuli bolehlavu a bolestem zad…

Stejné myšlenky teď napadají mnoho lidí. Kdybychom měli dost času a už dopředu věděli, co nás všechny čeká, mohli bychom se pořádně připravit. Z jakého důvodu je člověk paralyzován a neschopen přijímat rychlá rozhodnutí, jakmile se objeví nějaká krizová situace? A jak se co nejlépe přizpůsobit? Jak si zachovat prozíravost a efektivitu?

Rozhodování v krizových situacích a jeho dopady

Jak se rozhodujeme v běžném životě?

Racionální reakce, emocionální reakce, impulzivní jednání, paralýza… Tváří v tvář nečekaným okolnostem se chováme různě. Tak jak to s našimi rozhodovacími schopnostmi vlastně je (nejen v době krize)? Lidské rozhodovací mechanismy jsou velmi komplikovanou problematikou, na tom se shodnou i odborníci…

Vybírání vs. rozhodování

Především si musíme položit otázku, zda rozhodovat se rovná se vybírat si z možností. Podle francouzského filozofa Charlese Pépina, který se zaobíral uměním rozhodování, je mezi tím velký rozdíl: „Když si vybíráme určité řešení, vycházíme z racionálních kritérií, která odůvodní naši volbu. Když se ale rozhodujeme, činíme tak ještě předtím, než máme veškeré informace.“ Ocitneme-li se v komplikované situaci, kdy nejsou zřejmé veškeré souvislosti a musíme se nějakým způsobem rozhodnout, je nezbytné se smířit s určitým stupněm nejistoty a s riziky spojenými s přijímáním rozhodnutí. Ať je krize, nebo ne, nejdůležitější je se nebát!

Rozhodovací mechanismy lze popsat pomocí několika modelů:

• Model racionálního rozhodování je využívaný vcelku běžně. Jedná se o postupné rozhodování: jedinec nebo skupina osob se střetne s problémem, takže musí identifikovat možná řešení, jednotlivě je vyhodnotit a na základě objektivních kritérií se rozhodnout. Cílem této strategie je porovnat různé možnosti a na základě srovnání se rozhodnout pro nejvýhodnější řešení. Americký ekonom a sociolog Herbert Simon přišel s teorií tzv. „omezené racionality“, která se zakládá na myšlence, že stoprocentně objektivní rozhodování je prakticky nereálné. Proto se člověk vždy musí rozhodnout pro řešení, které je v jeho očích nejuspokojivější, aniž by měl stoprocentní jistotu.
• Model politického rozhodování: tento model se uplatní v situaci, kdy při rozhodování každý jedinec hájí své vlastní zájmy (nebo zájmy určité skupiny). Rozhodovací proces má tedy podobu vyjednávání mezi jednotlivými stranami, přičemž každá zaujímá určité stanovisko vycházející z vlastních potřeb a zájmů.*
• Tzv. intuitivní či naturalistické modely rozhodování pracují s rolí intuice v rozhodovacích procesech. Rozhodnutí přijímáme i instinktivně či intuitivně. Vycházíme přitom ze situací, v nichž jsme se ocitli již dříve a které tedy můžeme porovnat se současnou otázkou, a rozhodnout se proto rychleji a podle předchozí zkušenosti. Díky intuici dospějeme k rozhodnutí přímo, bez nutnosti vědomého logického a analytického zdůvodňování, jak vysvětluje Janet Metcalfová, psycholožka a profesorka na Kolumbijské univerzitě. Intuice tedy může být výborným pomocníkem, pokud se využívá moudře!

Jsou tedy naše rozhodnutí opravdu racionální, nebo spíše emocionální? Antonio Damasio, neurolog a psycholog, říká, že jedno nevylučuje druhé. Tento americký vědec jako jeden z prvních poukázal na to, jak důležitou roli hrají v rozhodovacích procesech právě naše emoce.

Jak se rozhodujeme, když je svět kolem nás vzhůru nohama

A podle čeho se člověk rozhoduje v krizových situacích?

V každé krizi, ekonomické, zdravotnické, politické či jiné, dojde k narušení rovnováhy systému, a to brutálním způsobem. Přesně to se děje právě v tomto okamžiku, kdy se celý svět potýká s pandemií. Podívejme se tedy například na Tomáše, pracovníka personálního oddělení, který má na starost řízení lidských zdrojů na pracovišti, kde působí cca 750 zaměstnanců. V důsledku krize související s onemocněním COVID-19 musel Tomáš i jeho tým během několika dní přijmout vhodná opatření, co se týče ukončení provozu pracoviště a zorganizování přechodu na home office. Za těchto okolností je přijímání řady opatření a rozhodnutí velmi obtížné. Mohou za to především následující faktory:

• Neznámá situace: nastalá krize narušuje zavedený pořádek věcí, není dostatek času na přípravu, protože se jedná o zcela novou či bezprecedentní situaci.
• Nejistota: v dobách krize panuje menší jistota než v běžném životě, a když se přijímají rozhodnutí, neexistuje pro ně často dostatek podkladů.
• Málo času: v krizové situaci jsou často přijímána rozhodnutí v časové tísni, a proto musí být přijímána rychle – to situaci nijak neulehčuje!
• V sázce může být hodně: důsledky rozhodnutí přijímaných v krizové situaci mohou být velmi rozsáhlé z ekonomického, bezpečnostního či společenského hlediska (například pro zaměstnance, kterým bude zkracována pracovní doba).

Tváří v tvář krizi musel proto Tomáš a jeho kolegové rozhodovat rychle, a aniž by měli dostatek času se seznámit se všemi okolnostmi předem: „Bylo těžké se v tom zorientovat – veškerá přijímaná opatření se neustále měnila, dostávali jsme různé protichůdné pokyny… Situace se proměňovala z hodiny na hodinu, od rána do večera.“

Podle psychologa a odborníka na kognitivní psychologii Daniela Kahnemana mají lidé v mimořádných a nejistých situacích nebo v momentech, kdy se na ně hrne příliš velké množství informací, podvědomou tendenci zjednodušovat své mentální procesy za účelem rychlejšího rozhodování. V takových chvílích intuitivního jednání jsme však daleko náchylnější k neobjektivnímu uvažování. Jak se tedy za těchto okolností vyhnout špatným rozhodnutím?

Krizová situace: jak se co nejlépe rozhodovat a jak se nedostat do křížku s kolegy

1. Začněte tím, že máte společný cíl a záměr

Ať už se rozhodujete sami, nebo ve skupině, rozhodování bude snazší, když se v první řadě vždy soustředíte na to, čeho vlastně chcete dosáhnout. Jaký je hlavní cíl, k němuž vaše rozhodnutí směřuje? Co se tím rozhodnutím vlastně doopravdy vyřeší? Jelikož je Tomáš vedoucím personálního oddělení, soustředil se v prvé řadě na společný záměr sdílený celým kolektivem. Díky tomu dokázal udržet pozitivní atmosféru a přijímat rozhodnutí odpovídající stavu pandemie: „Bylo nutné si předem dobře ujasnit, proč dané rozhodnutí přijímám, tj. stanovit jeho cíl, účel a uvědomit si okolnosti, které toto rozhodnutí doprovázejí.“ Tento způsob hledání východiska následně odrážely i porady krizového štábu ve firmě: „Měli jsme připravený program schůze a rozhodování o nějaké důležité otázce se vždy nechávalo na konec.“Schůze byly najednou kratší, efektivnější, pravidelnější – zkrátka a dobře lepší!

2. Představte si možné scénáře a vyhodnoťte rizika

Ať je krize, nebo ne, vždy je dobré se zamyslet nad nejrůznějšími možnostmi, které máme na výběr v daném okamžiku, a zvolit to nejlepší řešení. Je proto klíčové vyhodnotit, jaká rizika a jaké důsledky každá z jednotlivých možností pro firmu představuje. Možné scénáře se však mohou měnit rychleji, než bychom čekali, jak potvrzuje i Tomáš. S účinností od 16. března musel všechny zaměstnance poslat na home office, aby se zabránilo šíření nákazy, zatímco firma měla původně připravený rozvrh směn, který měl zajistit bezpečný provoz pracoviště. Rozhodnutí, které bylo nakonec přijato, nebylo vůbec součástí původního scénáře!

3. Buďte flexibilní a operativní

Ano, je dobré se pečlivě připravit, ale současně je nutné zůstat flexibilní a dokázat operativně přizpůsobit plány! V momentech krize je nedílnou součástí přijímání rozhodnutí pohotovost. Ani ta sebelepší příprava totiž nemůže předvídat úplně všechno. Někdy je přesto potřeba učinit radikální rozhodnutí, jak nedávno zjistil i Tomáš: „Na počátku nouzového stavu jsme strávili celý týden sepisováním seznamů pracovníků, kterým bude zkrácena pracovní doba, a až pak jsme si uvědomili, že že u většiny to není realizovatelné.“ Flexibilita proto musí být na prvním místě, stejně jako chladnokrevnost, kterou je třeba zachovat, když bude nutné začít znovu od začátku!

4. Vynechte z toho emoce

Krize může člověka snadno rozhodit. Kým ale zmítají emoce, nemusí být vždy způsobilý převzít odpovědnost za klíčová rozhodnutí! Tomáš přiznává, že co se týče emocí, připadá si jako na houpačce: „Zpočátku jsem měl pocit, jako kdyby mě někdo hodil do pračky: musel jsem absolvovat jednotlivé fáze programu – v jednu chvíli jsem byl extra produktivní, v jednu chvíli zase vystresovaný a frustrovaný, makal jsem na něčem celý den a večer jsem to mohl vyhodit…“ Krizové situace pro nás totiž mohou představovat až fyzický stres (přichází únava, podrážděnost, nespavost atd.), a proto je klíčové zvládat své emoce – jen tak totiž dokážeme přijímat ta správná rozhodnutí.

5. Vyhýbejte se různým subjektivním strachům

Stejně jako mohou naše rozhodování ovlivňovat emoce, mohou se na něm podílet i naše zaujaté názory až strachy, které nás svádějí z cesty správných rozhodnutí. S krizí přichází například strach ze vzniku ztrát a ten vybízí k výběru toho „nejméně nákladného“ z dostupných řešení. Také přichází strach z nenávratných nákladů – ten nás nutí držet se dosavadního řešení, které sice nikam nevede, ale za které jsme již nějakým způsobem zaplatili. S nerozhodností přichází také často strach z nekonformního jednání: to se může projevit například tím, že se vaše firma nejprve pokusí zjistit, jak situaci vyřešila konkurence, a následně se přijmou ta stejná opatření, aniž by bylo nutné vynaložit jakékoli další úsilí. Jedná se o rozhodující období, které je plné překážek. Ale je třeba se k nim postavit čelem!

6. Věřte své intuici

Díky intuitivnímu rozhodování lze ušetřit drahocenný čas. Máte pocit, že to není příliš racionální? Naopak! Lidská intuice je vlastně kombinací emočních vzpomínek, a proto instinktivní reakce vycházejí z nabytých zkušeností. Tudíž bychom intuici neměli vylučovat z rozhodovacích procesů! Navíc i Albert Einstein tvrdil, že intuice je naším nejlepším spojencem: „Intuitivní mysl je posvátným darem a racionální mysl věrným služebníkem.“

7. Diskutujte se svými kolegy

Komunikace je klíčová vždy a všude, ale v době krize víc než kdy dřív! Nouzový režim přece neznamená, že ostatní nemají právo být informováni o tom, co se právě projednává a co již bylo domluveno. Když budou mít vaši kolegové pocit, že byli odsunuti na druhou kolej, bude možná jejich spolupráce při dodržování přijatých opatření spíše laxní.„Vyplatilo se nám klást důraz na komunikaci, synchronizaci, společné cíle – vyplatilo se spolupracovat na budoucím postupu a sdílet s ostatními smysl té práce, takže se nikdo necítil odstrčený,“ popisuje Tomáš, který se podílel na hladkém vyjednávání a podepisování dohody mezi personálním oddělením a zástupci odborů, obsahující nouzová opatření na úrovni firmy.

8. Jděte do toho, i když existuje riziko mýlky: ideální řešení neexistuje

Během krizových situací není možné mít absolutní kontrolu nad vším, co se právě děje. Někdy je potřeba rozhodnout o dalším postupu, ačkoliv se tohle rozhodnutí bude třeba muset i vícekrát měnit. Bývá těžké posoudit, zda je lepší počkat na více informací, nebo postupovat naslepo. Ale rozhodní lidé dokáží nacházet řešení i s omezeným množstvím informací. V budoucnu pak mohou přijatá rozhodnutí přehodnotit, aby dosáhli ještě lepších výsledků. V dobách krize i v dobách klidu je člověk přijímající rozhodnutí téměř v pozici soudce – a to je postavení tak zodpovědné, až se z toho může někomu zatočit hlava. Je dobré se uklidnit a rozhodovat s vědomím, že ideální řešení neexistuje.

S příchodem krize podstupují zatěžkávací zkoušky nejen naše rozhodovací schopnosti, ale také naše umění přizpůsobit se. Příliv informací, jejich nedostatek, nebo dokonce protichůdná tvrzení – to vše vás může potkat. A v takové situaci je třeba se smířit s nejistotou a nevyhnutelným rizikem, které s sebou rozhodování přináší. To chce chladnou hlavu! Vyplatí se nezapomínat na dlouhodobé cíle a pokusit se přizpůsobit dočasná řešení nastalé situaci.

Přeložila Barbora Stolínová

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.