Cécile Pichon
Career transitions coach & psychologist
Career transitions coach & psychologist
Z kanceláře jste v pátek vyběhli ve spěchu a po víkendu jste se do ní už nevrátili – bylo totiž vyhlášeno omezení volného pohybu. Už jste měsíc na home office a trpce litujete, že jste se na současnou situaci nepřipravili lépe. Kdybyste bývali věděli, že se na své pracoviště v dohledné době nevrátíte, udělali byste to jako váš kolega Ladislav: vzali byste si s sebou domů nejen důležité dokumenty, ale i monitor počítače, abyste se vyhnuli bolehlavu a bolestem zad…
Stejné myšlenky teď napadají mnoho lidí. Kdybychom měli dost času a už dopředu věděli, co nás všechny čeká, mohli bychom se pořádně připravit. Z jakého důvodu je člověk paralyzován a neschopen přijímat rychlá rozhodnutí, jakmile se objeví nějaká krizová situace? A jak se co nejlépe přizpůsobit? Jak si zachovat prozíravost a efektivitu?
Racionální reakce, emocionální reakce, impulzivní jednání, paralýza… Tváří v tvář nečekaným okolnostem se chováme různě. Tak jak to s našimi rozhodovacími schopnostmi vlastně je (nejen v době krize)? Lidské rozhodovací mechanismy jsou velmi komplikovanou problematikou, na tom se shodnou i odborníci…
Především si musíme položit otázku, zda rozhodovat se rovná se vybírat si z možností. Podle francouzského filozofa Charlese Pépina, který se zaobíral uměním rozhodování, je mezi tím velký rozdíl: „Když si vybíráme určité řešení, vycházíme z racionálních kritérií, která odůvodní naši volbu. Když se ale rozhodujeme, činíme tak ještě předtím, než máme veškeré informace.“ Ocitneme-li se v komplikované situaci, kdy nejsou zřejmé veškeré souvislosti a musíme se nějakým způsobem rozhodnout, je nezbytné se smířit s určitým stupněm nejistoty a s riziky spojenými s přijímáním rozhodnutí. Ať je krize, nebo ne, nejdůležitější je se nebát!
Rozhodovací mechanismy lze popsat pomocí několika modelů:
Jsou tedy naše rozhodnutí opravdu racionální, nebo spíše emocionální? Antonio Damasio, neurolog a psycholog, říká, že jedno nevylučuje druhé. Tento americký vědec jako jeden z prvních poukázal na to, jak důležitou roli hrají v rozhodovacích procesech právě naše emoce.
A podle čeho se člověk rozhoduje v krizových situacích?
V každé krizi, ekonomické, zdravotnické, politické či jiné, dojde k narušení rovnováhy systému, a to brutálním způsobem. Přesně to se děje právě v tomto okamžiku, kdy se celý svět potýká s pandemií. Podívejme se tedy například na Tomáše, pracovníka personálního oddělení, který má na starost řízení lidských zdrojů na pracovišti, kde působí cca 750 zaměstnanců. V důsledku krize související s onemocněním COVID-19 musel Tomáš i jeho tým během několika dní přijmout vhodná opatření, co se týče ukončení provozu pracoviště a zorganizování přechodu na home office. Za těchto okolností je přijímání řady opatření a rozhodnutí velmi obtížné. Mohou za to především následující faktory:
Tváří v tvář krizi musel proto Tomáš a jeho kolegové rozhodovat rychle, a aniž by měli dostatek času se seznámit se všemi okolnostmi předem: „Bylo těžké se v tom zorientovat – veškerá přijímaná opatření se neustále měnila, dostávali jsme různé protichůdné pokyny… Situace se proměňovala z hodiny na hodinu, od rána do večera.“
Podle psychologa a odborníka na kognitivní psychologii Daniela Kahnemana mají lidé v mimořádných a nejistých situacích nebo v momentech, kdy se na ně hrne příliš velké množství informací, podvědomou tendenci zjednodušovat své mentální procesy za účelem rychlejšího rozhodování. V takových chvílích intuitivního jednání jsme však daleko náchylnější k neobjektivnímu uvažování. Jak se tedy za těchto okolností vyhnout špatným rozhodnutím?
Další oblíbené články pro: Pracující
Ať už se rozhodujete sami, nebo ve skupině, rozhodování bude snazší, když se v první řadě vždy soustředíte na to, čeho vlastně chcete dosáhnout. Jaký je hlavní cíl, k němuž vaše rozhodnutí směřuje? Co se tím rozhodnutím vlastně doopravdy vyřeší? Jelikož je Tomáš vedoucím personálního oddělení, soustředil se v prvé řadě na společný záměr sdílený celým kolektivem. Díky tomu dokázal udržet pozitivní atmosféru a přijímat rozhodnutí odpovídající stavu pandemie: „Bylo nutné si předem dobře ujasnit, proč dané rozhodnutí přijímám, tj. stanovit jeho cíl, účel a uvědomit si okolnosti, které toto rozhodnutí doprovázejí.“ Tento způsob hledání východiska následně odrážely i porady krizového štábu ve firmě: „Měli jsme připravený program schůze a rozhodování o nějaké důležité otázce se vždy nechávalo na konec.“Schůze byly najednou kratší, efektivnější, pravidelnější – zkrátka a dobře lepší!
Ať je krize, nebo ne, vždy je dobré se zamyslet nad nejrůznějšími možnostmi, které máme na výběr v daném okamžiku, a zvolit to nejlepší řešení. Je proto klíčové vyhodnotit, jaká rizika a jaké důsledky každá z jednotlivých možností pro firmu představuje. Možné scénáře se však mohou měnit rychleji, než bychom čekali, jak potvrzuje i Tomáš. S účinností od 16. března musel všechny zaměstnance poslat na home office, aby se zabránilo šíření nákazy, zatímco firma měla původně připravený rozvrh směn, který měl zajistit bezpečný provoz pracoviště. Rozhodnutí, které bylo nakonec přijato, nebylo vůbec součástí původního scénáře!
Ano, je dobré se pečlivě připravit, ale současně je nutné zůstat flexibilní a dokázat operativně přizpůsobit plány! V momentech krize je nedílnou součástí přijímání rozhodnutí pohotovost. Ani ta sebelepší příprava totiž nemůže předvídat úplně všechno. Někdy je přesto potřeba učinit radikální rozhodnutí, jak nedávno zjistil i Tomáš: „Na počátku nouzového stavu jsme strávili celý týden sepisováním seznamů pracovníků, kterým bude zkrácena pracovní doba, a až pak jsme si uvědomili, že že u většiny to není realizovatelné.“ Flexibilita proto musí být na prvním místě, stejně jako chladnokrevnost, kterou je třeba zachovat, když bude nutné začít znovu od začátku!
Krize může člověka snadno rozhodit. Kým ale zmítají emoce, nemusí být vždy způsobilý převzít odpovědnost za klíčová rozhodnutí! Tomáš přiznává, že co se týče emocí, připadá si jako na houpačce: „Zpočátku jsem měl pocit, jako kdyby mě někdo hodil do pračky: musel jsem absolvovat jednotlivé fáze programu – v jednu chvíli jsem byl extra produktivní, v jednu chvíli zase vystresovaný a frustrovaný, makal jsem na něčem celý den a večer jsem to mohl vyhodit…“ Krizové situace pro nás totiž mohou představovat až fyzický stres (přichází únava, podrážděnost, nespavost atd.), a proto je klíčové zvládat své emoce – jen tak totiž dokážeme přijímat ta správná rozhodnutí.
Stejně jako mohou naše rozhodování ovlivňovat emoce, mohou se na něm podílet i naše zaujaté názory až strachy, které nás svádějí z cesty správných rozhodnutí. S krizí přichází například strach ze vzniku ztrát a ten vybízí k výběru toho „nejméně nákladného“ z dostupných řešení. Také přichází strach z nenávratných nákladů – ten nás nutí držet se dosavadního řešení, které sice nikam nevede, ale za které jsme již nějakým způsobem zaplatili. S nerozhodností přichází také často strach z nekonformního jednání: to se může projevit například tím, že se vaše firma nejprve pokusí zjistit, jak situaci vyřešila konkurence, a následně se přijmou ta stejná opatření, aniž by bylo nutné vynaložit jakékoli další úsilí. Jedná se o rozhodující období, které je plné překážek. Ale je třeba se k nim postavit čelem!
Díky intuitivnímu rozhodování lze ušetřit drahocenný čas. Máte pocit, že to není příliš racionální? Naopak! Lidská intuice je vlastně kombinací emočních vzpomínek, a proto instinktivní reakce vycházejí z nabytých zkušeností. Tudíž bychom intuici neměli vylučovat z rozhodovacích procesů! Navíc i Albert Einstein tvrdil, že intuice je naším nejlepším spojencem: „Intuitivní mysl je posvátným darem a racionální mysl věrným služebníkem.“
Komunikace je klíčová vždy a všude, ale v době krize víc než kdy dřív! Nouzový režim přece neznamená, že ostatní nemají právo být informováni o tom, co se právě projednává a co již bylo domluveno. Když budou mít vaši kolegové pocit, že byli odsunuti na druhou kolej, bude možná jejich spolupráce při dodržování přijatých opatření spíše laxní.„Vyplatilo se nám klást důraz na komunikaci, synchronizaci, společné cíle – vyplatilo se spolupracovat na budoucím postupu a sdílet s ostatními smysl té práce, takže se nikdo necítil odstrčený,“ popisuje Tomáš, který se podílel na hladkém vyjednávání a podepisování dohody mezi personálním oddělením a zástupci odborů, obsahující nouzová opatření na úrovni firmy.
Během krizových situací není možné mít absolutní kontrolu nad vším, co se právě děje. Někdy je potřeba rozhodnout o dalším postupu, ačkoliv se tohle rozhodnutí bude třeba muset i vícekrát měnit. Bývá těžké posoudit, zda je lepší počkat na více informací, nebo postupovat naslepo. Ale rozhodní lidé dokáží nacházet řešení i s omezeným množstvím informací. V budoucnu pak mohou přijatá rozhodnutí přehodnotit, aby dosáhli ještě lepších výsledků. V dobách krize i v dobách klidu je člověk přijímající rozhodnutí téměř v pozici soudce – a to je postavení tak zodpovědné, až se z toho může někomu zatočit hlava. Je dobré se uklidnit a rozhodovat s vědomím, že ideální řešení neexistuje.
S příchodem krize podstupují zatěžkávací zkoušky nejen naše rozhodovací schopnosti, ale také naše umění přizpůsobit se. Příliv informací, jejich nedostatek, nebo dokonce protichůdná tvrzení – to vše vás může potkat. A v takové situaci je třeba se smířit s nejistotou a nevyhnutelným rizikem, které s sebou rozhodování přináší. To chce chladnou hlavu! Vyplatí se nezapomínat na dlouhodobé cíle a pokusit se přizpůsobit dočasná řešení nastalé situaci.
Přeložila Barbora Stolínová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.
Career transitions coach & psychologist
Věděli jste, že Coca-Cola, kardiostimulátor a iPhone vznikly vlastně omylem..? Je to tak, i ta nejznepokojivější chyba může nakonec změnit historii.
Jak start-up důkladně poznat dřív, než nastoupíte?
Desítka společností s nejvyšším počtem vystavených pracovních nabídek od 1. ledna 2021 do 21. prosince 2021.
Dnes jsou zaměstnanci neustále v pohybu: ženou se za lepším platem, za větší svobodou... Nemohou ale časté změny práce být nakonec na škodu?
Fráze „konspirační teorie“ je poslední dobou hojně skloňována v médiích po celém světě, od USA po Evropu, včetně Česka.
Letos se asi žádný opulentní večírek konat nebude, leda virtuálně. Co ale zkusit tajného Santu?
Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.
A na našich sociálních sítích: