Snažíte se všem zavděčit? Možná vám to brání se prosadit v práci

Snažíte se všem zavděčit? Možná vám to brání se prosadit v práci

Neustálá snaha potěšit ostatní a nedostatek asertivity – tyhle dvě neřesti jsou bohužel v korporátním světě stále velmi rozšířené. Pro někoho je takřka nemožné říci „ne“ nebo „dost“ , a to zejména v pracovním prostředí. Příčiny mohou být různé – strach z nelibosti nadřízeného, obavy z názoru kolegů nebo prostě (přehnaná) snaha odvádět dobrou práci. Dobrá zpráva je, že asertivita opravdu funguje a že vám pomůže získat osobní svobodu a zajistí pohodu v práci.

Co to vlastně je ta „asertivita“?

Asertivita je v psychologii velmi známý termín. Vychází z toho, jaké o sobě má jedinec celkové mínění (sebeúcta) a jak moc věří svým schopnostem a znalostem (sebevědomí). Osoby s malou sebeúctou a nízkým sebevědomím mívají velký problém se prosadit mezi ostatními. Naše vzdělání i dosavadní životní zkušenosti, jakkoli bolestivé, výrazným způsobem utvářejí vztah k nám samým a veškeré jeho různé aspekty. Neschopnost se prosadit může být také zakořeněna v některém našem přesvědčení (například že je neslušné říkat „ne“) nebo strachu (z konfliktu či z nepochopení).

Asertivita je schopnost prosadit svůj názor, a to i v případě, že bude nepopulární. Je to schopnost vyjádřit i negativní věci, například nesouhlas či kritiku, ale také uznání, že je něco nad naše síly. Je to i jednoduché slůvko „ne“. Za nedostatek asertivity může nejen nízké sebevědomí, ale také snaha se zavděčit všem – pro tuto vlastnost se v angličtině ujal pojem „people pleasing“ (neboli doslova snaha „potěšit ostatní“). Jinými slovy, kdo se snaží „za každou cenu zalíbit všem“, má následně problém se prosadit. Protože když se chcete všem zalíbit, je těžké někomu oponovat, i kdybyste tím dané osobě vlastně pomohli. Takový „people pleaser“, který se snaží všem zavděčit, se nejvíc bojí, že ho ostatní nebudou mít rádi nebo si ho nebudou vážit. Odsouzení ostatních je velmi zraňující a nahlodává už tak křehké sebevědomí neasertivní osoby. Nedostatečná asertivita může mít vliv na různé aspekty života. Může pro vás být například obtížné vyjádřit svůj názor v rodině, mezi přáteli (tj. důsledky v osobním životě) nebo se neprosadíte v práci (jste-li přehnaně ochotní za každou cenu a snažíte-li se všechny potěšit).

Snažím se zavděčit všem?

Příznaky nedostatečné asertivity:

  • Neumíte říkat „ne“: A když už dokážete říci „ne“, tak je to proto, že vám okolnosti skutečně neumožňují žádosti vyhovět, nikoliv proto, že prostě vyhovět nechcete. V takové situaci odmítnutí doprovázíte množstvím vysvětlení a omluv, kterými se snažíte odmítnutí ospravedlnit, a cítíte se hrozně provinile za to, že nemůžete vyhovět.
  • Říkáte bez rozmýšlení „ano“: Jedním z hlavních příznaků nedostatku asertivity je nutkání odpovídat kladně na jakoukoli otázku, aniž by člověk nejprve pomyslel sám na sebe. V práci to poznáte tak, že souhlasíte s každým úkolem, který je vám zadán, i když to pro vás bude znamenat práci přesčas, zrušení dovolené nebo práci za kolegu.
  • Předvídání potřeb ostatních: Pro získání uznání a kladného hodnocení se často snažíte vyhovět potřebám a touhám ostatních ještě dřív, než si je vůbec uvědomí. Máte tendenci „to přehánět“. Například pravidelně nabízíte kolegům, že jim pomůžete s jejich papírováním, ačkoliv sami máte na stole hromadu nevyřízených povinností.
  • Nedokážete ze sebe vypravit kritiku nebo s někým nesouhlasit: Pustit se s někým do otevřeného konfliktu nebo někoho zkritizovat je pro vás takřka nemožné. Máte nízké sebevědomí, a proto své vlastní názory téměř neustále sami zpochybňujete. Jen vzácně si stojíte za svým, a pokud například nesouhlasíte s řešením nějakého problému, neřeknete to nahlas. Nacházíte se v nezáviděníhodném postavení a někdy to může být velmi frustrující.
  • Neumíte přijímat komplimenty a těžce nesete kritiku: Krom toho, že neumíte říkat „ne“, když po vás někdo něco chce, projevuje se nedostatek asertivity i tím, že vás uvádí do rozpaků případné komplimenty ostatních. Často komplimenty nepovažujete za pozitivní hodnocení sebe sama. Spíš si myslíte, že vás ostatní chtějí jen nějak potěšit, a tak nevěříte, že jsou komplimenty míněny upřímně. Na druhou stranu kritiku si berete k srdci velmi vážně a často palčivě zabolí. Je možné, že vás ostatní popisují až jako „vztahovačné“. Mávnete rukou (zavrtíte hlavou, pokrčíte rameny, obrátíte oči v sloup, rozpačitě se zasmějete) nad každou upřímnou pochvalou svých schopností? Urazí vás i sebemenší výtka? Pak je to váš případ.

Důsledky

Neasertivní lidé na svou povahu bohužel často těžce doplatí.

Krátkodobé:

  • Pocit frustrace a nespravedlnosti: Neschopnost se prosadit může vést ke stresu, ale také k pocitu frustrace („zneužívají mě“) a ukřivděnosti („vždycky musím všechno udělat já, kdežto ten a ten nemusí nikdy dělat nic“).

Dlouhodobé:

  • Snížené sebevědomí a malá sebedůvěra: Je samozřejmé, že jako první utrpí vaše sebevědomí, tedy to, jak sami sebe vnímáte. Když se budete neustále podřizovat požadavkům a názorům ostatních na úkor svých vlastních potřeb, povede to k zpochybňování sebe sama a ke snižování sebedůvěry. Je běžné, že se neasertivní lidé začnou srovnávat s ostatními a vycházejí z toho vždy v negativním světle. Ostatní lidé se jim pak zdají daleko schopnější a charismatičtější.
  • Riziko vyhoření: Neasertivní zaměstnanci mající problém se prosadit v práci jsou vystaveni vyššímu riziku syndromu vyhoření. Na toto riziko bychom neměli zapomínat, protože pracovní požadavky a nároky okolí se nijak nezmění, dokud nedokážeme jasně říct „dost“.

Je to snaha se zavděčit, nebo jen laskavost?

Nechat si od ostatních všechno líbit není znakem laskavosti a říkat „ne“ zase není znakem zlomyslnosti. Tohle mají lidé trpící nedostatkem asertivity často problém pochopit. Pomyšlení, že se člověk nemůže zavděčit všem, je pro ně nepřijatelné. Jejich přáním je totiž vyhovět „všem“. Navíc mají dojem, že jestli je ostatní dostatečně neocení, mohou si za to sami, protože nedokázali ostatní dostatečně potěšit. Proto je důležité si uvědomit rozdíl mezi laskavostí a zdravou sobeckostí. Aby se člověk prosadil, nemusí se chovat nadřazeně, ani jít přes mrtvoly. Stačí jednoduše myslet i trochu na sebe, nejen na ostatní. Budete-li v práci asertivní, ostatní lépe pochopí, jaké jsou vaše limity a co po vás mohou požadovat, a co ne. Pracovní vztahy budou jasnější a produktivnější. Když například jasně řeknete, že po odchodu z pracoviště se na vás vaši kolegové ani nadřízení nemohou obracet, protože to zasahuje do vašeho osobního života, ostatní se naučí podle toho řídit a případně nechat některé věci na další den. Takhle jasně nastavené mantinely v budoucnu zabrání tomu, aby si vaše jednání někdo vykládal špatně.

4 kroky k pracovní asertivitě:

1. Neodpovídejte hned

Až po vás bude někdo něco chtít, dejte si s odpovědí načas. Tak budete mít víc času postupně se dopracovat k jasnému a nediskutabilnímu „ne“. Svou odpověď můžete oddálit například tak, že při pozvání na schůzku řeknete, že se musíte nejprve podívat do diáře. Získáte tím čas, abyste se sami sebe zeptali, zda máte chuť nebo čas to či ono opravdu absolvovat. Tak se postupně naučíte, že ani v práci nemusíte na všechno říkat „ano“. Dá vám to i další možnosti – například navrhnout ostatním jiný termín, který by vám lépe vyhovoval.

2. Začněte postupně

Nejlépe se člověk naučí říkat „ne“, když začne u situací, ve kterých o tolik nejde. Můžete začít třeba tím, že kolegovi, který vás (každý týden) prosí „o malinkou laskavost“, oznámíte, že bohužel nemáte čas mu pomoci.

3. Řekněte „ne“ bez dalšího odůvodnění či omluv

Odmítnutí bez udání důvodu či omluvy vezme žadateli vítr z plachet. Když se totiž omlouváte a vysvětlujete, proč to nejde, tazatel z vás vycítí pocit provinění, který může využít, a nakonec vás ještě přimět, abyste mu vyhověli. Vyhněte se proto frázím typu: „Hrozně mě to mrzí, ale…“ nebo „Nehodí se mi to, mám schůzku s klientem, a navíc…“ Čím jednodušší odpověď, tím lépe. Držte se faktů: nejste prostě k dispozici. Bude-li to pro vás opravdu obtížné, máte vždy možnost navrhnout alternativní řešení, které vám budou vyhovovat lépe.

4. Stůjte si za svým

Jakmile začnete být asertivní, vaše okolí bude zmatené, jaktože najednou nejde něco, co ještě donedávna možné bylo. Nastavení mantinelů a jejich následné hájení může pro vás být nakonec ještě namáhavější než jednoduše odpovídat „ano“. Ale to platí jen z krátkodobého hlediska. Dlouhodobě se však naučíte naslouchat svým vlastním potřebám a respektovat je. Když si budete stát pevně za svým, přimějete i ostatní, aby vás respektovali.

Snaha zavděčit se všem a nedostatek asertivity v práci má negativní důsledky na duševní zdraví. Dobrou zprávou je, že v každém věku se člověk může naučit naslouchat svým vlastním potřebám a přáním a jít si za svým. Být asertivní neznamená povyšovat se nad ostatní nebo se chovat sobecky. Znamená to umět prosadit svůj názor, nenásilným a klidným způsobem.

Přeložila Barbora Stolínová

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Elsa Andron

Psychologue du travail et psychologue clinicienne

  • Přidat k oblíbeným
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: