5 znamení, že špatně komunikujete

Naše koučka zastává názor, že komunikační dovednosti jsou „něco, v čem by lidé měli vynikat přirozeně, ale nutně tomu tak nemusí být“. Chcete vědět, jestli umíte komunikovat? Pojďte se s námi podívat na pět nejčastějších chyb, kterých se možná dopouštíte. Reitanová navíc nabízí tipy, jak na nich zapracovat.

1. Rádi se posloucháte

Naše koučka tvrdí, že „když přemýšlíme o komunikaci, většina lidí si představí vyjadřování svého názoru a hodně mluvení, ale komunikace je sama o sobě umění a začíná nasloucháním“. Když druhé posloucháte, měli byste vnímat, co říkají, ale i to, co zůstává nevyřčeno. Navíc se může stát, že si začnete okamžitě formulovat v hlavě odpověď, což ve výsledku znamená, že přestanete poslouchat a už neslyšíte zbytek.

Jak to poznáte?

Reitanová například poukazuje na situace, kdy se ostatní vyhýbají konverzaci s vámi. Zapátrejte v paměti, jestli jste se jich v poslední době na něco zeptali. Dotazy totiž do konverzace zapojujete i druhou stranu a vyhnete se nechtěnému monologu.

Jak to můžete napravit?

Přestaňte mluvit. Zní to jednoduše, ale pokud rádi vykládáte, může to být těžší, než se zdá. Během své novinářské kariéry se u rozhovorů s lidmi Reitanová naučila jedno – být zticha. Nechte mezi vás prostoupit ticho a uvidíte, co z toho vzejde. Zkuste chvíli tiše naslouchat, nebo se doptávejte. Pokud se myšlenkami zatouláte k tomu, co si dáte k večeři, nebo k seznamu úkolů, které vás čekají, zastavte se a zaměřte se na osobu, která stojí před vámi.

2. Odpovídáte dřív, než druhý domluví

Nikdy nepřerušujte. Je to neslušné a arogantní. Dáváte tím najevo, že si myslíte, že vaše myšlenky jsou důležitější. Navíc je to naprosto neprofesionální. I když vás napadne skvělá odpověď, počkejte s ní, až druhá osoba skončí, jinak si bude myslet, že ji neposloucháte. „Tolikrát jsem se bavila s někým, kdo mě očividně neposlouchal, protože už přemýšlel nad tím, co mi na to chce říct. Většinou to navíc daná osoba nevydržela a přerušila mě. Takové předbíhání nepůsobí moc empaticky.“

Musíte být trpělivý posluchač. Naše koučka se domnívá, že mnoho z nás to neumí, jelikož žijeme v překotném tempu, kde se od nás očekává neustálá ostražitost. „Reagujeme okamžitě a ani na okamžik se nezamýšlíme nad tím, na co se nás druzí ptají nebo o čem se vlastně bavíme. Nejraději bychom se hned přesunuli na další téma.“ Takové zbrklé chování často vede k nedorozumění, protože potřebujeme v naší hlavě ukočírovat tolik myšlenek, že nenecháme ostatní domluvit.

Jak to poznáte?

Třeba z otráveného výrazu člověka, kterého jste zrovna přerušili, nebo z náhlého uvědomění, že během konverzace vždycky myslíte jen na to, co chcete říct vy. Pokud se v tom posledním vidíte, je to jasné.

Jak to můžete napravit?

Reitanová vám poví, co dělat, než začnete odpovídat: „Potvrďte si s druhou stranou, co jste od ní slyšeli a co tím myslela, a teprve pak navažte s vlastní odpovědí.“ Čím víc budete mít jasno v tom, o čem váš protějšek mluví, tím relevantnější pro něj bude vaše reakce. Zamyslete se, co po vás chce. Někdy je třeba jen poslouchat, někdy po vás chce váš názor nebo postoj a někdy je to výzva k činu.

Reitanová pevně věří, že pokud dokážete použít body 1 a 2 v praxi, budete komunikovat mnohem lépe než většina lidí.

3. Na nic se neptáte

Komunikační expertíza vyžaduje mnohem víc pasivního naslouchání, než si myslíte. Koučka navrhuje, abyste byli zvídaví, kladli spoustu otázek a povzbuzovali ostatní k tomu, aby se nebáli promluvit. „Dozvíte se tak i to, co neřeknou hned ze startu, protože jim možná nedošlo, že je to důležité.“

Jak to poznáte?

Pozorně poslouchejte a všímejte si toho, kolik otázek pokládáte.

Jak to můžete napravit?

Vyzvídejte a buďte empatičtí. Pokud se konverzace točí kolem vás, snažte se předat slovo druhým. Zastavte svůj proud myšlenek a zeptejte se jich na názor nebo na něco, o čem chtějí mluvit oni.

4. Není jasné, co chcete říct

V pracovním prostředí může být komunikace složitější než v osobním životě, kde mluvíte s lidmi, které dobře znáte a máte rádi. Musíte být formálnější a často řešíte, co si o vás ostatní myslí. Někteří používají přehnaně komplikovaný korporátní jazyk, který naše expertka popisuje jako „směšný a zbytečný“. Naopak si myslí, že „v našem profesním životě musíme ukázat svoje skutečné já, a to zvláště dnes, když pracujeme hybridně nebo na dálku, a není lehké přepínat mezi dvěma rozdílnými osobnostmi. Lidé by měli komunikovat lidsky“.

Jak to poznáte?

Pokud po konverzaci s vámi někdo udělá opak toho, o čem jste mluvili, je pravděpodobné, že jste se nevyjádřili jasně. Stejně tak v případě, kdy mají potřebu klást spoustu doplňujících otázek.

Jak to můžete napravit?

Koučka Reitanová varuje: „Nevytvářejte si umělou profesionální personu, která vám bude překážet při navazování autentických a zajímavých vztahů v práci.“ Měli byste komunikovat upřímně a brát ohledy na názory ostatních. „Neomlouvejte ani nepodrývejte svoje názory. Zbytečně si pod sebou uřezáváte větev.“ Žádné přehnané omluvy ani podřizování se ostatním. Jasně vyjádřete svá očekávání a pocity. Reitanová to komentuje slovy: „Nemusíte to dělat na úkor inkluzivity nebo mít strach, že si to u ostatních pokazíte. Je na místě soucítit s druhými, ale svoje názory vyjadřujte jasně, srozumitelně a sebejistě. Dejte lidem prostor udělat si názor a reagovat.“

5. Neberete v potaz, s kým mluvíte

Podle naší koučky „musíme přizpůsobovat způsob, jakým komunikujeme, danému adresátovi“. U smysluplné konverzace je nutné vcítit se do druhých, naslouchat a podívat se na věci z jejich pohledu. Sociální cítění vám navíc pomůže správně naťuknout dané téma.
Člověk, který vejde do místnosti se slovy „Nazdar, jak je?“ a bez meškání zase odejde, nejspíš nebude králem komunikace.

Jak to poznáte?

Co vlastně víte o svých kolezích? Co dělají ve volném čase? Co jim v práci nejde, a co si naopak užívají? Pokud na tyhle otázky neznáte odpovědi, měli byste zapracovat na své empatii.

Jak to můžete napravit?

Zužitkujte zvídavost, která je nám lidem tak blízká, abyste se dozvěděli víc o ostatních. Jako pozorný posluchač s pokorou a bez postranních úmyslů vnímejte, co vám říkají.

E-maily mají vlastní pravidla

Spousta pracovní komunikace se řeší přes e-maily, takže stojí za to zvážit i způsob, jakým se vyjadřujeme v elektronické korespondenci. „Písemně jsem trochu formálnější, jelikož e-maily na rozdíl od verbální komunikace zůstávají v éteru. Vždycky si dávám záležet na tom, abych se vyjadřovala jasně, lidsky, vhodně, empaticky a konkrétně ohledně toho, co dané osobě potřebuji sdělit.“

Jak zjistíte, jestli správně komunikujete? Naše koučka navrhuje, abyste si „prošli starší e-maily a ujistili se, že jsou napsané lidsky a že jste v nich jasně dali najevo, co chcete. Nezníte moc nejistě? Jasně v e-mailu stanovte, co je potřeba udělat a do kdy, a nezapomeňte zprávu vhodně ukončit“.

Umění komunikace vyžaduje neustálé procvičování a obezřetnost. Dobrá zpráva ale je, že s lidmi komunikujete neustále, takže máte spoustu příležitostí zlepšovat se. Na závěr si zapamatujte těchto pět užitečných rad:

• naslouchejte,
• ověřujte,
• buďte zvídaví,
• mluvte srozumitelně
• a buďte empatičtí.

Překlad: Eva Mazalová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.