Uniformy a ochranné pomůcky: Na co máte nárok?

Uniformy a ochranné pomůcky: Na co máte nárok?

Víte, co mají společného prodavač v hobbymarketu, svářeč a recepční, co musí dodržovat určitý dress code? Správná odpověď zní: Všichni se musí řídit určitými předpisy a nosit při výkonu svého povolání jisté specifické oblečení. Ale přesto panují mezi třemi jmenovanými protagonisty významné rozdíly. A to proto, že z právního hlediska má na sobě každý jinou kategorii oblečení. Zatímco prodavač v hobbymarketu nosí v práci jednotné oblečení (neboli stejnokroj), svářeče chrání tzv. osobní ochranné pracovní prostředky a pracovní oděv a recepční má na sobě předepsané pracovní oblečení definované interní směrnicí. Toto zdánlivé slovíčkaření má ale významný vliv na to, jestli dané oblečení pořizuje zaměstnanec, nebo zaměstnavatel, kdo se stará o údržbu oděvu a jaká jsou v rámci odívání zaměstnanců práva a povinnosti pracovníka i zaměstnavatele. V tomto článku vám pomůžeme se v těchto termínech vyznat a ukážeme vám, na co máte z pozice zaměstnance nárok v otázce pracovních oděvů.

Jednotné oblečení, stejnokroje a uniformy

Jako první kategorii pracovního oblečení probereme tzv. jednotné oblečení neboli stejnokroj. Typicky se jedná o trika s logem společnosti nebo uniformy, které musí zaměstnanci nosit v obchodech, v restauracích, v dopravních prostředcích dané společnosti a podobně. Tyto uniformy jsou často vyvedeny ve firemních barvách a slouží jak k propagačním účelům společnosti, tak i k tomu, aby byli pracovníci mezi klienty jasně rozeznatelní.

Pokud zaměstnavatel po zaměstnancích nošení jednotného stejnokroje požaduje, musí zároveň toto oblečení na své náklady, tedy bezplatně, zajistit. Všechny součásti takového oděvu musí být popsány vnitřním předpisem zaměstnavatele a ten je zároveň povinen vést evidenci, jaké oblečení jednotlivým pracovníkům poskytl.

V režii zaměstnavatele je i údržba těchto oděvů, tedy jejich čištění nebo opravy. Pokud chce zaměstnavatel z nějakého důvodu přenechat údržbu oděvů pracovníkům, musí jim za to poskytovat paušální náhradu.

Zaměstnavatel po pracovnících nesmí požadovat finanční náhradu za poničené nebo znečištěné stejnokroje, pokud toto poškození či znečištění nepřekračuje míru běžného opotřebení, a stejně tak má povinnost standardně opotřebené stejnokroje nahrazovat. Náklady za náhradu nebo čištění daného kusu stejnokroje mohou jít za zaměstnancem jen za situace, že oblečení poničí nebo znečistí ve svém volném čase, vlastní vinou nebo nevhodným používáním.

Musím uniformu nosit?

Povinnost nosit uniformu či stejnokroj zpravidla zaměstnavatel udává vnitřním předpisem, a zaměstnanec se tímto příkazem tedy musí řídit. Pokud byste odmítali stejnokroj během pracovní doby nosit, může se jednat o důvod k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele z důvodu nesplnění požadavků na řádný výkon práce podle § 52 zákoníku práce.

Samozřejmě vše má své meze. Zároveň totiž platí, že pracovní oděv musí odpovídat povaze činnosti daného pracovníka. Zaměstnavatel tedy nemůže například pracovníka ochranky nutit, aby venku v mrazu stál ve firemním tričku bez bundy, aby bylo vidět firemní logo. Stejně tak platí, že výjimku z povinnosti opět mají osoby, kterým nosit standardní jednotný oděv neumožňuje jejich zdravotní stav.

Další oblíbené články pro: Pracující

Femwashing: feminismus jako reklamní trik

Osobní ochranné pracovní prostředky

Osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP) musí podle zákoníku práce zaměstnavatel pro zaměstnance zajistit při činnostech, kde není možné odstranit nebo dostatečně omezit pracovní rizika. Jak přesně mají ochranné prostředky vypadat, určuje nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kde se uvádí, že ochranné prostředky mimo jiné musí odpovídat podmínkám na pracovišti, být přizpůsobeny fyzickým předpokladům jednotlivých zaměstnanců a respektovat jejich ergonomické požadavky a zdravotní stav. Mezi OOPP tak patří například helmy, chrániče sluchu, ochranné brýle, rukavice, bezpečnostní obuv nebo výstroj zamezující pádům.

Nařízení 495/2001 také poskytuje detailní seznam povolání, při jejichž vykonávání mají zaměstnanci na tyto ochranné prostředky nárok. Mezi tyto činnosti patří například práce na staveništi, údržbářské práce, manipulace s těžkým nákladem, výroba, lesnické práce, práce na střechách, sváření a mnoho dalšího. Pro jednotlivé kategorie těchto pracovních činností jsou pak v nařízení definovány i přesné požadavky na ochranné pomůcky.

Ochranné pracovní prostředky musí pracovníkům zaměstnavatel dle zákona poskytovat bezplatně a nesmí jejich poskytování ani „nahrazovat finančním plněním.“ V praxi to tedy znamená, že zaměstnavatel potřebné ochranné pomůcky dodává zaměstnancům zcela zdarma. Přípustné nejsou ani žádné formy „pronájmu“ vybavení zaměstnancům za peníze.

Čištění a údržba ochranných pomůcek

Zákon udává zaměstnavatelům povinnost „udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání“. Tato povinnost zaměstnavatele v sobě obsahuje i závazek čistit, kontrolovat a udržovat ochranné pomůcky v potřebném stavu, a to opět na své vlastní náklady. Alternativní možností je pak poskytnout zaměstnancům odpovídající úhradu za údržbu pracovní obuvi a oděvů.

Zaměstnavatel má také v režii pravidelnou revizi ochranných pomůcek a vedení evidence zapůjčení pomůcek jednotlivým pracovníkům.

Jak často musí ochranné prostředky zaměstnavatel měnit?

Vzhledem k obecnému pravidlu, že zaměstnavatel má povinnost udržovat ochranné pomůcky a oděvy v použivatelném stavu, tak v případě, že přestanou plnit svůj účel (tedy efektivně chránit zaměstnance) nebo neprojdou bezpečnostní revizí, musí je zaměstnavatel na své náklady nahradit.

To platí samozřejmě v případě, že dané pomůcky jsou zničené vlivem běžného opotřebení. Podobně jako u uniforem i zde platí, že pokud zaměstnanec pomůcky zničí nebo znečistí vlastní vinou či nevhodným používáním, případně ve svém volném čase mimo zaměstnání, připadají náklady na náhradu nebo vyčištění na vrub pracovníka.

Pracovní oděv a obuv a mycí, čisticí a dezinfekční prostředky

Do stejného režimu jako OOPP spadají i pracovní oděvy a obuv. Ty zaměstnavatel musí poskytovat v prostředí, „v němž oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo plní ochrannou funkci“. V tomto případě se nejedná nutně o ochranu zdraví pracovníka, ale o fakt, že zaměstnanec svoje povolání vykonává v mimořádně znečišťujícím prostředí. Ze seznamu těchto činností uvedených v nařízení vlády je jasné, že mnoho povolání vyžaduje jak OOPP, tak i pracovní oděv a obuv. Opět platí, že zaměstnavatel pracovní oděvy i obuv poskytuje bezplatně a že je na své náklady i čistí a udržuje.

V neposlední řadě je nutné uvést, že ve znečišťujících pracovních prostředích musí zaměstnancům zaměstnavatel poskytovat i mycí, čisticí a dezinfekční prostředky (MČDP), jejichž typ a množství opět definuje nařízení vlády č. 495/2001 Sb.

Výběr a vrácení pracovního oděvu nebo ochranné pomůcky

Pokud by se vám pracovní oděv, který jinak splňuje všechny zákonné normy i vaše ergonomické požadavky, jednoduše nelíbil, nemáte nárok požadovat nějaký jiný. Výjimku pak tvoří situace, kdy ochrannou pomůcku nemůžete používat ze zdravotního hlediska – v takovém případě vám musí zaměstnavatel zajistit takovou pomůcku nebo oděv, která bude v souladu s vaším zdravotním stavem.

Po ukončení pracovního poměru zaměstnanec vrací zaměstnavateli poskytnuté ochranné pomůcky, pracovní oděvy i obuv. Za předpokladu, že nejsou poničené nebo znečištěné nad úroveň běžného opotřebení, nemá zaměstnavatel právo za jejich opravu nebo čištění po pracovníkovi požadovat žádnou finanční náhradu.

Respirátory a dezinfekce v době covidové

Vzhledem k současné pandemii covidu-19 se mimořádným opatřením vlády č. 214/2021 od 1. 3. 2021 zaměstnavatelům ukládá povinnost na pracovišti vybavit zaměstnance respirátorem třídy FFP2 nebo KN 95. Stejně tak je zaměstnavatel povinen„zajistit dezinfekční prostředky a umístit je u často dotýkaných předmětů“ a provádět častou dezinfekci ploch, kterých se zaměstnanci často dotýkají.

Dress code

Posledním typem nařízeného pracovního oblečení je tzv. dress code. S tím se můžeme setkat i v běžném kancelářském prostředí, nejčastěji je však požadován u povolání, v rámci kterých jsou zaměstnanci v častém kontaktu s klienty. Tedy například v bankách, na recepcích, u pracovníků zákaznického servisu nebo u obchodních zástupců.

Zaměstnavatel může požadovat, aby se pracovníci oblékali podle určitého specifického stylu, případně aby dodržovali nějaký vzhled. Tuto povinnost musí zaměstnanec, stejně jako ostatní interní předpisy zaměstnavatele, dodržovat – samozřejmě za předpokladu, že byl s tímto předpisem řádně obeznámen. Takový vnitřní předpis by měl jasně vymezovat, jakých pracovních pozic se daná povinnost týká a jaký konkrétní způsob oblékání či vzhledu je po pracovnících vyžadován.

Při určování dress codu se ale zaměstnavatel musí držet obecných zásad rovného zacházení se zaměstnanci i dobrých mravů. Proto není například možné nařizovat oblečení, které by odporovalo slušnosti. Stejně tak musí zaměstnavatel vzít v potaz výdělečné možnosti jednotlivých pracovníků, pokud jim nedává na dress code žádný příspěvek. To znamená, že nemůže pracovníkovi nařizovat oblékat se přehnaně nákladně, pokud tento požadavek neodpovídá platu, který daný zaměstnanec pobírá.

Na oděv požadovaný v rámci dress codu nemusí zaměstnavatel pracovníkům nijak přispívat. Stejně tak se nemusí starat ani o údržbu nebo čištění takového oblečení. S dress codem musí být zaměstnanec předem řádně srozuměn, a je tedy jenom na něm, jestli se rozhodne danou pracovní nabídku za daných okolností přijmout.

Co když dress code nedodržím?

Pokud jste byli s interním nařízením týkajícím se požadovaného stylu oblékání seznámeni, případně jsou tato pravidla zanesena přímo ve vaší pracovní smlouvě, musíte se nařízením řídit. Jestliže svoji povinnost v tomto ohledu nedodržíte, může vám v nejzazším případě zaměstnavatel dát výpověď dle paragrafu 52 zákoníku práce.

Kam se obrátit, pokud potřebuji pomoc nebo mám podezření, že můj zaměstnavatel nedodržuje své povinnosti?

Pokud hledáte pomoc nebo máte podezření, že váš zaměstnavatel jedná v rozporu se zákoníkem práce nebo s nařízením vlády č. 495/2001 Sb., obraťte se buď na odborovou organizaci ve vaší firmě či ČMKOS, případně na Inspektorát práce.

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Absolvent FSV a FF Univerzity Karlovy v Praze, věnuje se copywritingu a překladům a soustředí se na oblasti obchodu, marketingu a projektového řízení.

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

„Píšu očima“

Píši sci-fi, bloguji a jsem motivačním řečníkem. V mnoha ohledech pracuji stejně jako většina spisovatelů, kromě toho, že pro psaní používám své oči.

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: