Za chůze, hromadně nebo v kavárně: Jaké netradiční podoby může mít pracovní pohovor

26. 10. 2023

5 min.

Za chůze, hromadně nebo v kavárně: Jaké netradiční podoby může mít pracovní pohovor
autor
Matěj Moravec

Absolvent FSV a FF Univerzity Karlovy v Praze, věnuje se copywritingu a překladům a soustředí se na oblasti obchodu, marketingu a projektového řízení.

Když se řekne „pracovní pohovor“, drtivá většina lidí si představí klasickou scénu, připomínající na první pohled spíš výslech – personalista sedí v malé zasedací místnosti na jedné straně stolu a zpovídá kandidáta, který se chudák potí na opačné straně a snaží se podat co nejlepší výkon. Někteří zaměstnavatelé ale tento tradiční formát považují za přežitý. A pro své kandidáty mají připravené alternativní, méně obvyklé formáty. Jak tyto neotřelé pohovory vypadají a probíhají, proč vůbec personalisté tyto formáty volí a co se na nich od kandidátů vlastně očekává?

Proč některé firmy opouštějí „výslechovou“ podobu pohovorů

To, že se někteří zaměstnavatelé u pohovorů na určité pracovní pozice snaží nabourat jejich tradiční formát, má své opodstatnění.

„Je zřejmé, a dokládají to jak závěry Světového ekonomického fóra z tohoto roku, tak i zprávy profesních organizací, jako je například britská CIPD, že podstatné pro současnost i budoucnost jsou a budou dovednosti v kategorii ,měkké‘. Úlohou personalistů je (či by mělo být) určit, jestli kandidáti těmito dovednostmi disponují. Tradiční formáty otázek a odpovědí jim ale poskytují jen malý prostor pro to, tohle všechno zjistit,“ uvádí Hana Vykoupilová, HR konzultantka, lektorka a koučka působící pod vlastní značkou Inspirro.

Personalisté tak v některých případech opouštějí klasickou podobu pohovoru, která je pro kandidáta velmi předvídatelná a kterou mohou ze své strany oživit tak maximálně zákeřnými otázkami. A místo ní postaví uchazeče do neobvyklé či realistické situace, která lépe ukáže, jak se kandidát doopravdy chová, jak přemýšlí a jaký je to vlastně člověk.

„Netradiční formy využívají často technologické společnosti, jako je například Google, DELL nebo také Amazon, které mají jistou míru kreativity ve své DNA. A proto jsou i jejich firemní procesy, včetně těch výběrových, jiné nežli tradiční,“ uvádí Hana Vykoupilová.

S jakými netradičními formáty pohovorů se můžete setkat

Kromě mezinárodních technologických společností ale začínají s netradičními formáty pohovorů experimentovat také tuzemské společnosti či menší firmy. Jak může takový alternativní pohovor probíhat?

1 – Když dva lidé nestačí: Skupinový pohovor a panelový pohovor

Pohovor nemusí probíhat jenom ve složení „jeden na jednoho“. Může se totiž stát, že na pohovoru nejste sami, nebo že je na vás naopak víc zástupců firmy.

Jestliže dorazíte na místo a zjistíte, že na stejný termín spolu s vámi přišli i další kandidáti, pravděpodobně jste se ocitli na takzvaném „skupinovém pohovoru“. Většinou probíhá tak, že skupina uchazečů postupně jeden po druhém odpovídá na stejné otázky, které jim pokládají personalisté. Ptáte se, jaké jsou výhody tohoto formátu? Pro uchazeče minimální. Pro zaměstnavatele se jedná o šetření času a možnost porovnat kandidáty přímo vedle sebe.

V podobném duchu, ale opačném uspořádání je veden takzvaný „panelový rozhovor“. Při něm mají početní převahu naopak zástupci firmy, zatímco kandidát je sám. „V panelovém rozhovoru kandidát či kandidátka odpovídají na otázky širšího spektra lidí. To je vhodné například tam, kde se jedná o obsazení pozice, která ovlivňuje či spolupracuje s různými profesemi napříč firmou,“ vysvětluje Hana Vykoupilová.

2 – A což takhle procházka místo pohovoru?

Jedná se o velmi raritní, ale přesto využívaný formát pohovoru. Během něj zkrátka personalista s kandidátem nesedí nikde v zasedací místnosti, ale vyrazí spolu na procházku do ulic a během ní se spolu baví.

Zdaleka se nejedná jen o zbytečnou výstřednost. Zástupce australské společnosti Boston Consulting Group (BCG), která tento formát hojně využívá, vysvětluje, že pohovor za chůze má mnoho výhod. Za tu nejdůležitější považuje fakt, že kandidát musí při chůzi městskou zástavbou dávat pozor na věci kolem sebe – na semafory, na ostatní chodce, na auta. To mu ubírá část mentální kapacity a on je tak při rozhovoru autentičtější a upřímnější.

S tím do určité míry souhlasí i Hana Vykoupilová: „Změna tradičního prostředí může vést k tomu, že kandidát se bude v chůzi cítit přirozeněji, oči personalisty na něj nebudou upřeny a projeví se více autenticky. Mimochodem, pohyb a chůze nám umožňují změnit perspektivu, takže i jeho odpovědi mohou být jiné než mnohokrát zodpovězené a automaticky používané.“

A co teprve pozitivní vliv na fyzické zdraví personalisty i kandidáta! (Tedy pokud pohovor neprobíhá za chůze po pražské magistrále).

3 – Pohovor u kávy či u oběda

Pohovor může probíhat v sedě, a přesto být netradiční tím, kde se odehrává. Někteří personalisté, jako například ti ze Slevomatu, totiž místo firemních prostor občas volí k pohovoru veřejná místa – třeba kavárnu nebo restauraci. Proč?

Jde opět o narušení zaběhnutých zvyklostí. Jedná se o méně formální prostředí a pohovor probíhá na neutrální půdě, kde navíc může personalista pozorovat, jak kandidát interaguje s okolím – například s číšníkem. V prostředí kavárny, které nabízí spoustu podnětů a námětů k hovoru, se také mnohem přirozeněji a snázeji přepíná na témata koníčků, zájmů a zážitků obou účastníků pohovoru, než by tomu bylo ve sterilním prostředí firemní zasedačky.

Stejně jako u pohovoru za chůze má i pohovor v kavárně či restauraci určitá omezení. Některá citlivější nebo důvěrná témata, například o finančním ohodnocení, by neměl slyšet nikdo cizí, a je tak na personalistovi, aby zajistil dostatečně klidné místo, nebo aby pohovor rozdělil na dvě části a na veřejné místo přesunul pouze tu „neformálnější“.

4 – Řízená simulace (tzv. „job audition“)

Tato řízená firemní událost, jakýsi konkurz založený na realistických scénářích, se nejčastěji využívá u pozic v zákaznickém servisu, prodeji nebo technické podpoře. Jedná se o simulaci pracovních úkonů, které by měl během svého typického pracovního dne kandidát na dané pozici plnit. Může se jednat o simulovaný rozhovor s klientem, kterého hraje personalista, nebo třeba o ukázku řešení určitého technického problému.

Tento formát umožňuje personalistovi vidět kandidáta více „v akci“, než by tomu bylo u klasického pohovoru (a to včetně tzv. technického pohovoru, u kterého odborník hodnotí technické dovednosti kandidáta). A nabízí i výhody pro uchazeče samotného – ten si totiž bude moci lépe představit, jak práce na nabízené pozici skutečně vypadá.

5 –Assessment centrum

Toužíte po tom cítit se jako uchazeči do britské armády, americké CIA nebo české kontrarozvědky BIS? Pak vás bude assessment centrum bavit.
Pod tímto formálně znějícím názvem se skrývá metoda hodnocení a výběru uchazečů, která má svůj původ ve vojenském prostředí, ale kterou už delší dobu využívá i řada běžných firem a korporátů.

Podobně jako u skupinového rozhovoru se i zde na jednom místě v jeden čas sejde více kandidátů najednou. V rámci assessment centra ale nebudete takzvaně „kopat“ jenom sami za sebe, ale budou vám zadávány skupinové úkoly, kolektivní projekty a různé psychologické nebo logické úlohy. Personalisté (často za pomoci psychologů) vás budou při vašem snažení pozorovat a hodnotit, jak si vedete v rámci skupiny a jakého máte týmového ducha.

Na assessment centrum, které jde svou komplexností daleko za hranici běžného pohovoru, si vyhraďte delší čas – většinou probíhá minimálně několik hodin, případně i půlden nebo celý den.

Jak netradiční pohovor úspěšně zvládnout

Ať už si na vás personalista připravil jakoukoliv netradiční formu pohovoru, otázka, která kandidáty vždy zajímá především, zní – jak pohovor co nejlépe zvládnout?

V prvé řadě vás může uklidnit pomyšlení, že o tom, že pohovor bude probíhat neobvykle, by vás měl personalista vždy informovat předem. Nemusí vám říkat veškeré detaily, ale nemělo by se vám stát, že budete očekávat klasický pohovor, ale poté nakráčíte nevědomky do dvoudenního assessment centra. Toto upozornění vám dá určitý čas se na „zvláštnost“ pohovoru psychicky připravit.

Hana Vykoupilová radí, že nejlepší přístup je mít otevřenou mysl: „Účelem rozhovoru je zjistit, zdali je kandidát či kandidátka vhodný na určitou, předem definovanou pozici. A maximum informací personalista zjistí tehdy, když zvolí správný poměr komfortní a lehce nekomfortní zóny. Už samotný způsob, jakým kandidát či kandidátka na pozvání na netradiční pohovor reaguje, poskytuje náboráři cenné informace.“

Snažte se tedy k výzvě v podobě netradičního pohovoru přistupovat pozitivně. Ideálně byste měli reagovat se zájmem. Na druhou stranu, pokud vám jde nabízený formát pohovoru vyloženě proti srsti, nemusíte se do něj nutit a můžete účast s čistým svědomím odmítnout – to, že se s firmou v tomto ohledu ve svých přístupech nepotkáváte, vám totiž dává jasně najevo, že byste s firmou jako zaměstnavatelem stejně asi nesouzněli.

Pokud dává alternativní formát pohovoru smysl, není samoúčelný a je efektivně veden schopným personalistou, může se jednat o zajímavý, jedinečný a užitečný zážitek. Možná se díky této alternativní zkušenosti dozvíte něco nového sami o sobě, odhalíte své slabé stránky nebo naopak objevíte ty silné.

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.

Probíraná témata
Hledáte svou další pracovní příležitost?

Více než 200 000 kandidátů našlo práci s Welcome to the Jungle

Prozkoumat pracovní místa