Motivace v práci: Vyvrácení dvou častých mýtů

Motivace v práci: Vyvrácení dvou častých mýtů

Proč je motivace tak důležitá? A čím se necháte motivovat vy? Penězi? Můžeme vůbec peníze počítat jako motivaci? A dokážete motivovat ostatní? To jsou přesně ty existenciální otázky, nad kterými si láme hlavu nejeden odborník. Zároveň kolem motivace, domnělé odpovědi na většinu našich pracovních trablů, koluje mnoho mýtů. Ty dva nejčastější rozebíráme v článku. Nežijete v nich i vy?

Mýtus číslo jedna: Většině lidí motivace chybí

Na jedné přednášce o motivaci pokládá řečník publiku základní otázku: „Myslíte si, že je každý člověk motivovaný?“ A pokaždé je tato otázka špatně pochopena. Sborová odpověď zní: „Ne.“ Ale publikum se mýlí. Ve skutečnosti má nějakou motivaci úplně každý. Ale otázkou zůstává jakou. Abychom pochopili otázku řečníka, budeme potřebovat trochu teorie: vysvětlení konceptu vnitřní a vnější motivace. Od něj se totiž odvíjejí všechny současné teorie o motivaci.

Vnitřní motivace

Vnitřní motivace vychází zevnitř. Jedná se o vnitřní pohnutky, které vás každé ráno postaví na nohy a udrží vás v chodu celý den. Je to v podstatě smysl vaší existence. Vnitřní motivace vás stimuluje zevnitř.

  • Z profesního hlediska se jedná o to, co cítíte, když vás naplňuje splnění úkolu nebo dokončení projektu. To je první složka vnitřní motivace. Jediný problém je, že většina lidí nemá ponětí o tom, co je skutečně motivuje. Proto publikum na otázku odpovídá ne. Pravdou je, že není důležité, co děláte, ale proč to děláte. Dobře to ilustruje příběh uklízeče z NASA, který se setkal s prezidentem Kennedym. Prezident John F. Kennedy byl v roce 1962 na návštěvě ústředí NASA, během níž náhle přerušil prohlídku, aby se zeptal muže s koštětem, co dělá. „Pomáhám vyslat člověka na Měsíc,“ odpověděl uklízeč. To je ukázkový příklad toho, jak jsou lidé motivováni k dosažení společného cíle, který dalece přesahuje rámec jednoduchého úkolu, jenž jim byl zadán.

  • Druhou věcí, která definuje vnitřní motivaci, je zábava (je sice nepovinná, ale velmi doporučovaná). Když se bavíte, vstupujete do jakési motivační nirvány. Čas se zastaví: jste plně soustředění. Tento extatický stav se váže na lidi kolem vás. V práci se nic nevyrovná tomu, když jste obklopeni kolegy a kolegyněmi, kteří jsou zároveň vašimi přáteli a s nimiž trávíte čas i mimo kancelář. Každý den se těšíte do práce, protože tam na vás čeká váš „kmen“. Snadněji se motivujete, protože vhodné prostředí sebemotivaci napomáhá.

Vnější motivace

Vnější motivace je opakem vnitřní motivace. Řídí se vnějšími prvky, jako jsou odměny – například v podobě známek nebo platu – a jedná se o přístup k motivaci založený na principu cukru a biče. Většina lidí je při práci motivována vnějšími faktory – platit účty je přece třeba. Tento druh nekvalitní motivace vás nutí v pátek bouchnout šampaňské jen proto, abyste oslavili, že jste zvládli další týden. Je to také důvod, proč si v neděli nervozitou koušete nehty při pomyšlení, že vás to od pondělí čeká zase.

Stejné je to i u studentů. Někteří jsou na univerzitě, aby se něco naučili. Možná to dělají proto, že je studium baví. Jiní myslí jen na to, aby měli co nejlepší známky. Špatnou zprávou je, že ti druzí budou pravděpodobně celý život nešťastní, protože motivace odměnou je ze své podstaty krátkodobá. Ukázal to švédský spisovatel a sociolog Roland Paulsen v průzkumu, který provedl mezi výherci loterie. Zjistil, že 70 % z nich zůstalo v práci (štěstěně navzdory).

Další složkou, která ovlivňuje vnější motivaci, je ego. Ego je to, co vás nutí chodit na nesmyslné a k smrti nudné porady jen proto, že je tam velký šéf a vy chcete vypadat dobře. Ego a odměna, to jsou naprosto nedostačující druhy motivace, které vás velmi rychle dovedou k vyhoření. Naopak, když bude vaší motivací kombinace smysluplnosti a potěšení, můžete podávat nadstandardní výkony. A pomůžete poslat prvního člověka na Měsíc!

Další oblíbené články pro: Pracující

Jen čtvrtina LGBT+ lidí v Česku v práci plně přizná svou orientaci

Mýtus číslo dvě: Je možné motivovat druhé

Když na zmíněné přednášce zazní další otázka, a sice jestli je možné motivovat druhé lidi, zazní z publika zase téměř jednohlasně ano. Je to však opět špatná odpověď, alespoň částečně. To nejlepší, co můžete udělat, je vytvořit ekosystém, který lidi inspiruje k tomu, aby se motivovali sami. A k výrobě tohoto kouzelného lektvaru potřebujete tři tajné ingredience. Vyvinuli je Edward L. Deci a Richard M. Ryan, dva psychologové zabývající se teorií sebeurčení. Testováním vnitřní a vnější motivace identifikovali tři hlavní psychologické potřeby neboli tři důležité zdroje optimální motivace.

První ingrediencí je nezávislost. Tato je však relativní, vázaná pravidly a limity. Jak ji zavést na pracovišti: Poskytnout zaměstnancům naprostou volnost při organizaci úkolů a stanovování cílů. To je v přímém protikladu k nesmyslnému mikromanagementu (v některých firmách mají nadřízení potřebu řešit, že se někdo přihlásit na Zoom o minutu později než druhý). Zkuste to třeba na dětech: Až se budou příště vztekat při výběru oblečení, „sama, sama!“, zkuste to jinak. Nechte je vybrat třeba ze dvou párů kalhot. To stačí k uspokojení jejich potřeby samostatnosti. Od kolébky až po kancelář nás všechny pohání niterná potřeba činit samostatná rozhodnutí.

Druhou ingrediencí je sounáležitost neboli spojení s ostatními. Je to základní lidská potřeba. I proto děti pořád volají „koukej“ a „poslouchej“. Dožadují se naší pozornosti. To proto, že potřeba spojení je intenzivní a hmatatelná, jak nám tak hezky připomněla pandemie. A někteří lidé to pochopili lépe než jiní a do formální komunikace vložili nádech neformálnosti. Skvělým příkladem důležitosti sociální sounáležitosti během pandemie je to, jak někteří lidé využívali virtuální schůzky k neformálnímu navazování kontaktů a prolomení ledů s kolegy. V práci se každý potřebuje cítit ceněný, být součástí skupiny, a především cítit pochopení.

Třetí zásadní složkou je kompetence. Tedy pocit, že máte dostatek schopností. Víte, kolikrát děti upadnou, než začnou chodit? V průměru je to téměř 2000×. I když spadnou, neodradí je to. Naopak, mají pocit, že dělají pokroky, což je povzbuzuje k vytrvalosti a houževnatosti. Stejné je to i v práci: každý by měl mít možnost poučit se ze svých neúspěchů a vidět skutečný pokrok. Kariérní i dovednostní.
Profesní i osobní motivace jsou propojené. Podstatou lidské motivace nikdy nebylo vydělávat peníze. Úspěšní lidé se nesnaží vydělat hodně peněz nebo získat nejlepší známky a rozhodně nepatří do skupiny těch, kteří napjatě čekají, až přijde pátek. Peníze nejsou primárním cílem, jsou až na druhém místě.

Na závěr si zkuste jedno cvičení: Představte si svou vysněnou práci. A teď si sepište šest věcí, které musí tahle vysněná práce splňovat, abyste v ní byli navěky šťastní. Máte to? Tak schválně! Jistě, na seznamu se určitě objeví položka “dostatek peněz”, ale možná jste si na přední příčky zapsali třeba samostatnost, kreativitu, flexibilitu, fajn kolegy, svobodu, pocit úspěchu nebo dobrý pocit z toho, co děláte.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Probíraná témata

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na LinkedInu
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na Twitteru

Související obsah

Nejnovější články

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: