Polovina LGBT+ lidí v Česku v práci tají svou orientaci

Polovina LGBT+ lidí v Česku v práci tají svou orientaci

Bez hlubšího zkoumání se z každodenního běhu událostí může zdát, že situace LGBT+ komunity je v Česku velmi dobrá – v naší zemi se proti „nestandardní“ sexuální orientaci nevede hlasitá válka, každoročně probíhá Prague Pride a homosexuálové se většinou nedostávají do hledáčku ústavních činitelů. Toto přesvědčení v běžné populaci dokazují i průzkumy veřejného mínění. Jenže realita zase tak růžová není, a i když se jako společnost postupně lepšíme, do úplného přijetí diverzity jako automatické součásti společnosti nám chybí ještě pořádný kus cesty.

Poslední velký průzkum na toto téma od Kanceláře veřejného ochránce práv z roku 2018 popisuje, že během posledních pěti let se cítila diskriminována nebo obtěžována víc než třetina LGBT+ lidí v Česku, přičemž zkratka označuje lesby, gaye, bisexuály, transsexuály, nebinární osoby a případně i další genderové možnosti ve společnosti. Nejvíc dotázaných se s diskriminací setkalo v prostředí školy nebo univerzity, hned v závěsu se umístila negativní zkušenost v zaměstnání. Protože jde o prostředí, ve kterých každý člověk tráví významný kus života, navíc v obklopení lidí, jejichž společnost si většinou nevybral dobrovolně, nejsou zrovna tahle místa na vrcholku žebříčku asi příliš velkým překvapením.

Podobná data ukazuje i letošní průzkum agentury FRA (European Union Agency for Fundamental Rights), ve kterém zkušenost s diskriminací na pracovišti v souvislosti s příslušností k LGBT+ komunitě uvedlo 13 procent dotazovaných lidí v Česku. Výrazně horší je situace u transgender osob, kde se s negativním přístupem na pracovišti setkalo přes 30 procent respondentů.

„Na brigádu do skladu jsem nastoupil v takové fázi změny pohlaví, kdy jsem užíval hormony a měl neutrální jméno. Při příchodu po mně chtěli občanský průkaz a kvůli rodnému číslu a celkově mladistvému vzhledu kluka jim bylo jasné, že jsem jiný. V polední pauze kolem mě několik mužů udělalo kolečko, strkali do mě a nutili mě pípat jako ptáka. Koukal se na to celý sklad, ale nikdo mi nepomohl,“ sdílí v průzkumu svůj zážitek anonymní transgender muž.

Příliš optimističtí Češi

Zajímavé je srovnání s běžnou populací, ktera vidí společenské postavení LGBT+ osob podstatně pozitivněji a optimističtěji než samotní zástupci této skupiny. Až 80 procent lidí z běžné populace v průzkumu vyjadřuje názor, že gayové a lesby dnes v Česku mohou žít, jak chtějí, a 60 procent je přesvědčeno, že jim tady nehrozí žádné trestné činy motivované nenávistí z důvodu jejich sexuální orientace.

Nic ale není od pravdy dál, než přesvědčení části společnosti, které se daný problém přímo netýká. I když můžou poměrně vysoká čísla v názorech běžné populace ukazovat na jistou vlastní míru pochopení a tolerance k diverzitě (podle klasického klišé „podle sebe soudím tebe“), realitu bohužel neodrážejí. Jednapadesát procent LGBT+ spoluobčanů v zaměstnání kompletně tají svou sexuální orientaci nebo genderovou identitu. Jako důvody nejčastěji uvádějí strach ze znemožnění kariérního postupu nebo obavy o ohrožení vztahů s kolegy nebo z jejich reakcí.

„V práci jsem zažil negativní přístup ze strany kolegyň-matek, které posuzovaly moji práceschopnost ve vztahu k jejich vlastní rodině a dětem. Předhazovaly mi, že já děti nemám a nemám tím pádem ani tolik povinností jako ony. S tím souvisela i moje pracovní náplň a očekávání, jak dlouho můžu v práci zůstat – jako homosexuál, který nebuduje rodinu, jsem například neměl důvod chodit z práce dřív,“ popisuje svou zkušenost osmadvacetiletý Jakub, který pracuje v gastronomii. „V současnosti mám homosexuálního šéfa, což zase na pracovišti vzbuzuje neustálé debaty o tom, jestli spolu spíme nebo jestli mi nadržuje. To celé jen proto, že máme stejnou sexuální orientaci.“

Přitěžující okolností může být i to, pokud jsou lidé mluveným projevem nebo stylem oblečení výraznější a nějakým způsobem tak vybočují z konzervativního proudu. V takovém případě je podle Jakubovy zkušenosti daleko větší pravděpodobnost, že to člověk bude mít na pracovišti komplikovanější. Často přitom nemusí jít ani o vulgární nebo násilné chování, nepříjemné mohou být i obyčejné otázky. Běžné jsou dotazy na to, jak to v homosexuálním páru funguje ve vztahu nebo při sexu, a i když je jejich tazatelé většinou nepokládají se zlým úmyslem, mnohdy si neuvědomují jejich nemístnost – ne každý touží kolegům v kuchyňce u ranního kafe vysvětlovat, s kým strávil předešlou noc a jak to probíhalo.

Další oblíbené články pro: Pracující

10 pravidel pro zlepšení time managementu při práci z domova

O incidentech se mluví jen zřídka

Přestože v českém pracovním prostředí platí od roku 2009 antidiskriminační zákon, v podstatě zaručuje jen to, že lidé z LGBT+ komunity nesmí být na základě své genderové identity nebo sexuální orientace při výběrovém řízení odmítnuti. Nevhodné chování kolegů nebo nadřízených je ale z podstaty věci velmi těžko napadnutelné, a ve většině případů ho ti, kterých se týká, ani nikomu nenahlásí. Podle údajů z průzkumu Kanceláře veřejného ochránce práv si incidenty pro sebe nechává až 91 procent lidí.

Problematický je taky rozdílný přístup ke státem garantovaným zaměstnaneckým benefitům. V případě vlastní svatby mají zaměstnanci nárok na dva dny volna, registrované partnerství ale svatbou není, a proto se na něj tyto benefity nevztahují. „Rovnoprávnost na pracovišti musíme simulovat alespoň z pohledu zaměstnavatele. Aby měli například registrovaní partneři stejné státem garantované výhody jako manželé,” vysvětluje v záznamu letošního ročníku konference Pride Business Forum plány hlavního města Prahy její primátor Zdeněk Hřib. „Velkoměsta jsou centry inovací, protože podporují diverzitu. Totéž platí i v rovině zaměstnavatele – pokud chcete, aby se vaše organizace někam posouvala, nemůžete se diverzitě bránit, musíte ji organicky podporovat. V Praze se chceme poučit z příkladů, které jinde fungují, abychom je mohli zavést do praxe i tady,“ doplňuje v rozhovoru pro platformu, která se tématu LGBT+ rovnosti na pracovišti věnuje jako jediná v Česku.

Úplně první strategii na podporu LGBT+ komunity představila v polovině listopadu 2020 Evropská komise. „Všichni by měli mít možnost cítit se těmi, kým jsou – beze strachu a negativních dopadů. Strategie posílí úsilí o zajištění rovného přístupu ke všem lidem bez rozdílu,“komentovala projekt česká politička Věra Jourová, která se v Evropské komisi v současnosti věnuje hodnotám a transparentnosti.

Diverzita jako strategická výhoda

Současná situace škodí nejen lidem z duhového spektra, ale celému českému hospodářství – to si uvědomuje i ředitelka Svazu průmyslu a obchodu Dagmar Kuchtová, která za diverzitu na pracovišti bojuje dlouhodobě. „V Česku nám chybí mnoho špičkových odborníků a v LGBT+ komunitě je celosvětově spousta nadaných lidí. Mnoho z nich chce pracovat v globálních firmách, ale pokud už si vybírají, v jaké zemi v Evropě si místo najdou, málokdy je to u nás. Vědí, že tady nemohou naplno rozvinout svůj potenciál,“ objasňuje v rozhovoru pro Pride Business Forum.

Sama by nejraději viděla změnu přímo v zákonech, dokud se situace v parlamentu nezmění, i ona považuje za řešení komunikaci se zaměstnavateli. „Musíme motivovat firmy, aby svým přístupem a prostředím dodaly zaměstnancům odvahu se vyoutovat (prozradit svou sexuální orientaci, pozn. red.), protože možná je někdy celý problém jen ve špatné komunikaci obou stran – lidé se bojí, někdy zbytečně, a neví, jak to udělat. Cesta je tedy hlavně v tom, učit firmy, jak s LGBT+ lidmi jednat,“ přemýšlí Dagmar Kuchtová.

Počet férových firem se zvyšuje

I když data z průzkumů i v roce 2020 ukazují, že vyhráno zdaleka nemáme, přibývá společností, které deklarují, že jim situace LGBT+ kolegů a celé komunity není lhostejná. Často i za cenu negativních reakcí vlastních zákazníků. „Ve vlastní sociální bublině má člověk tendenci vnímat věci jinak, co mi ale ukázalo realitu tohoto tématu, byly extrémně nenávistné reakce veřejnosti na sociálních sítích jednoho z našich klientů, který se v komunikaci otevřeně přidal k podpoře Prague Pride,“ vysvětluje Petra Jankovičová, co-founder reklamní agentury Triad Advertising.

Podle údajů zmíněného Pride Business Fora, které se už deset let snaží společnosti v českém prostředí k podpoře diverzity motivovat, se počet férových firem každoročně zvyšuje. Zatímco v roce 2015 se k aktivnímu zaměření na LGBT+ témata hlásilo jen 10 procent zaměstnavatelů, v roce 2017 už jich bylo 27 procent. Takové společnosti nabízejí například benefity pro osoby procházející tranzicí, rozšiřují otcovskou na všechny rodiče včetně těch stejnopohlavních nebo nabízejí programy na podporu duševního zdraví. Jako fér zaměstnavatele označuje Forum dlouhodobě společnosti jako Vodafone, Johnson&Johnson, Člověk v tísni nebo ExxonMobil, nově se letos k hodnotám Pride Business Fora připojila třeba reklamní skupina Publicis Group, technologický Avast nebo neziskovka Život 90.

Situace na pracovištích je všeobecně lepší v Praze, kde lidé více vnímají diverzitu jako přidanou hodnotu. Přispívá tomu turistický ruch nebo pobočky globálních firem, které zaměstnávají expaty z různých koutů světa. Ani život v hlavním městě ale není zárukou férového přístupu a je možné narazit na společnosti nebo zaměstnance, kteří se vůči LGBT+ lidem projevují nenávistně. „Pohovory mi prošlo několik stovek lidí, kteří párkrát sami přiznali, že se k nám hlásí i proto, že vědí, že jsme v pohodě a dlouhodobě u nás pracuje několik homosexuálních lidí. Někteří už bohužel diskriminaci, šikanu nebo jiný typ bezpráví na pracovišti zažili,“ doplňuje Petra Jankovičová.

Klíčem k úspěchu a ke zlepšení situace u nás je všeobecné pochopení toho, že talentovaní a úspěšní lidé většinou netvoří stejnorodou skupinu, naopak názorovou variabilitu pomáhají zajistit různorodé pracovní týmy. Diverzita na pracovišti zároveň představuje motivaci pro stávající zaměstnance, ale třeba i lákadlo pro nové talentované tváře.

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Novinářka a konzultantka v oblasti médií. Prošla velkými českými redakcemi a z pozice šéfredaktorky vedla dva tituly ve vydavatelství Economia. Na volné noze teď píše, fotí a pomáhá klientům s komunikací a dobrým obsahem.

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

Stručná historie počátků internetu

12. března 2021 slaví World Wide Web svoje 32. narozeniny. Jeho vynálezcem je Tim Berners-Lee, který položil základní kámen dnešního internetu.

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: