Filozofické okénko: Co kdybychom přestali chodit do práce?

Filozofické okénko: Co kdybychom přestali chodit do práce?

Robotizace, digitalizace, offshoring… Blíží se snad konec práce? Té práce, které věnujeme drtivou většinu svého času na Zemi? Bude v našich životech zabírat méně místa a času? A co budeme dělat místo ní? Možná se jednoho dne budeme o dnech, kdy každý ráno musel vstát a vyrazit do rachoty, učit ve škole, jako se dnes učíme o středověku. V učebnicích bude tato doba temna popisována jako věk, kdy lidstvo mrhalo životy jen tak pro nic za nic. Dočkáme se, že jednoho dne nebudeme muset chodit do práce?

Jako první se nad touto otázkou zamýšleli americký ekonom Jeremy Rifkin, který v roce 1995 vydal knihu The End of Work (Konec práce), a francouzská socioložka a filozofka Dominique Médaová, autorka knihy Le travail, une valeur en voie de disparition? (Práce na pokraji vyhynutí?). Podle nich v rozvinutých zemích klesá potřeba chodit do zaměstnání, zejména z důvodu pokračující automatizace a také přesunu významné části zemědělství a průmyslu do jiných zemí. Lidé proto více a více pracují v sektoru služeb, v IT, v doručovacích (cyklistických) společnostech a dalších liberálních či intelektuálních oblastech. Ale práce není neomezené množství. Uměle vytváříme další a další trhy pro vymyšlené služby, jen abychom našli nějaké uplatnění. Obědy nám vozí Dáme jídlo, psy můžeme přihlásit na seznamku a hry můžeme hrát online – opravdu potřebujeme ještě něco? Co nového si ještě vymyslíme?

Dominique Médaová navrhuje globální zkracování pracovní doby. Chce, aby došlo k lepšímu rozložení pracovní zátěže a nedocházelo k tomu, že někdo bude pracovat prakticky bez přestávky, zatímco jiní budou nezaměstnaní. Méně lidí rozvážejících pizzu a více zdravotních sester! Navrhuje také podporu zájmových, společenských nebo politických aktivit. Společnost by si měla více vážit toho, že někdo dělá i něco jiného, a ne jen svou práci.

Vysazování květin v okolí, publikování přednášek na YouTube, vaření, hraní na hudební nástroje, čas strávený s rodinou – tím vším se můžeme rozvíjet a vzdělávat, aniž bychom se stresovali jako v práci, protože na tom nezávisí naše živobytí.

Sociologové jako Dominique Schnapperová nebo filozofové jako Frank Fischbach ale oponují, že lidé se práce zbavit nechtějí: Hned po rodině je to pro ně druhá nejdůležitější věc. Navzdory šířící se automatizaci je práce pořád dost a lidé stále do zaměstnání promítají svá očekávání, své naděje i plány. Práce je možná čím dál tím flexibilnější, nejistější a individuálnější, ale přes to všechno se jedná o hlavní náplň času většiny lidí, jejich zdroj obživy i sociálních jistot. Fischbach a Schnapperová jsou toho názoru, že je především nutné zlepšovat pracovní podmínky. To ale nijak neodporuje faktu, že existuje spousta zbytečných povolání a hromada spotřebního, ale naprosto nepotřebného zboží.

Společenská reforma

Souboj filozofů pokračuje: Médaová na výše uvedené argumenty odpovídá, že to, co lidé od práce očekávají (seberealizaci, hrdost, užitečnost), mohou získat i jinde, například při dobrovolničení, v politice nebo zájmové činnosti. Vysazování květin v okolí, publikování přednášek na YouTube, vaření, hraní na hudební nástroje, čas strávený s rodinou – tím vším se můžeme rozvíjet a vzdělávat, aniž bychom se stresovali jako v práci, protože na tom nezávisí naše živobytí. Jinými slovy, pokud dokážeme uspokojit naše potřeby jinak než prací a pokud už není potřeba tolik práce, jako tomu bylo před sto lety, měly by možná ve společnosti nastat určité změny.

Bojovníci za „konec chození do práce“ neříkají, že by měla ze dne na den automaticky zmizet veškerá zaměstnání. Jen říkají, že možná nastal ten pravý čas na společenskou reformu. Ta by zahrnovala snížení času v práci a snížení produkce i spotřeby uměle vytvářených a nepotřebných služeb a zboží. Jejich názor se zakládá na předpokladu, že existují nadbytečná pracovní místa, která by mohla být nahrazena v rámci automatizace či digitalizace nebo by mohla být zcela zrušena, jsou-li zbytečná či dokonce společnosti či životnímu prostředí škodlivá. Jako třeba reklama.

Taková reforma by nutně musela znamenat i změny sociálního systému, abychom si nemuseli hledat naprosto jakoukoli sebezbytečnější práci, jen abychom se uživili. V minulosti to nebylo vždycky tak, že příjem a společenská práva zajišťovalo stálé zaměstnání, které bylo v životě každého člověka prioritou. Je možné upravit organizaci výroby tak, aby lidstvo dál fungovalo. Možná je načase začít toho méně vyrábět, začít méně pracovat, méně toho konzumovat a lépe žít, abychom šetřili planetu a omezili trochu plýtvání přírodními zdroji. Co vy na to, jste pro?

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Objevte pracovní nabídky

Nahlédněte do společností skrz fotky, videa a rozhovory se zaměstnanci, ať víte, zda se do tamní firemní kultury skutečně hodíte.

Otevřít pozice

Tagy

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: