Bullshit jobs: Je vaše práce užitečná?

Bullshit jobs aneb je vaše práce skutečně někomu užitečná?

David Graeber, americký antropolog, který stojí za konceptem tzv. „bullshit jobs“ (zbytečných prací), vydal novou knihu.

  • Od vydání kontroverzního článku před několika lety jsou „bullshit jobs“ termínem, který často slýcháváme, když přijde řeč na práci. David Graeber, americký anarchista a profesor antropologie na Londýnské škole ekonomie, tento termín poprvé použil v záměrně provokativním článku nesoucím název Fenomén zbytečných prací, který vyšel v srpnu 2013 v radikálním online magazínu Strike!. Nemohl však tušit, jaký dopad jeho článek bude mít. V následujících týdnech navštívilo webovou platformu Strike! více než milion čtenářů a tento konkrétní článek byl přeložen do více než deseti jazyků. Termín „bullshit job“ začal být hojně používaný.

Graeber se provokativně zaměřil na „personální poradce, marketingové manažery, firemní právníky a lobbisty“, kteří tráví svůj čas na nejrůznějších schůzích a „nedělají nic užitečného.“ Ani ve snu by ho nenapadlo, že bude sklízet ohlasy za kritiku kapitalistického systému, který má raději ty, kteří hodnotu ničí, než ty, kteří tuto hodnotu vytvářejí. Systém více odměňující poradce, marketingové experty a tvůrce finančních produktů než sestřičky, učitele a popeláře. Jeho článek přivedl krizi identity úřednických zaměstnání do středu pozornosti.

„Jsme svědky intenzivního psychologického násilí. Jak můžeme vůbec začít mluvit o pracovní důstojnosti, pokud v hloubi duše cítíme, že naše práce by vůbec neměla existovat?“ – Michael Graeber

Krátce po zveřejnění článku se tímto tématem začali zabývat analytici veřejného mínění. Například YouGov, společnost zabývající se průzkumem trhu, zkoumala britské pracovníky na základě Graeberových předpokladů a výroků: 37 % dotazovaných odpovědělo, že jejich práce je zbytečná, zatímco 13 % řeklo, že si nejsou jistí. Stejný průzkum provedený v Nizozemsku odhalil, že 40 % holandských pracovníků nemůže přijít na žádný dobrý důvod pro existenci své pracovní pozice. Graeber později přiznal, že tato čísla rozhodně předčila jeho představy v době, kdy článek psal.

V průzkumu YouGov 37 % dotazovaných britských pracovníků odpovědělo, že jejich práce je zbytečná, zatímco 13 % řeklo, že si nejsou jistí.

V knize Bullshit Jobs: A Theory, která vyšla v roce 2018, se Graeber této problematice věnuje podrobněji a nabízí nám fascinující vhled do daného trendu. Definuje bullshit job jako„formu placeného zaměstnání, které je tak bezúčelné, zbytečné či škodlivé, že ani zaměstnanec sám nemůže ospravedlnit jeho existenci, ačkoliv se v rámci podmínek zaměstnání cítí povinen předstírat, že tomu tak není.“ Dále tvrdí, že: „Ti, jejichž zaměstnání je zbytečné, se často těší úctě a respektu; jsou oceňováni jako dobře placení odborníci… Skrytě jsou si ale vědomi toho, že nic nedokázali… a vědí, že celé jejich zaměstnání je ve skutečnosti založeno na lži.“

Říká také, že hodnota takového zaměstnání je nepřímo úměrná výplatě; všeobecně tedy platí, že čím užitečnější práce je, tím hůře je placená. Uvádí příklad sestřiček, učitelů, dětských pečovatelů a uklízečů (úlohy, které jsou také převážně plněny ženami).

„Za bullshit job považuji zaměstnání, které je tak bezúčelné, zbytečné či škodlivé, že ani zaměstnanec sám nemůže ospravedlnit jeho existenci.“ – David Graeber

Navzdory jmenovaným průzkumům a výrokům se zdá, že se mnoho zaměstnanců „kreativní třídy“ usilovně snaží najít smysl či poslání v tom, co dělají. Pátrání po smyslu naší práce je dnes častým námětem knih a článků. Francouzský novinář Jean-Laurent Cassely se tomuto tématu také věnoval ve své knize La Révolte des premiers de la classe: métiers à la con, quête de sens et reconversions urbaines (Vzestup těch na vrcholu: bullshit jobs, pátrání po smyslu a městská asanace) a popisuje volby mladých pracovníků, kteří „obcházejí korporáty velkým obloukem“ a vracejí se k řemeslům.

Proč jsou ale lidé se zbytečnými zaměstnáními tak nešťastní?

Není skvělé nedělat nic a ještě za to dostat zaplaceno? Graeber tvrdí, že ne, jelikož tyto zaměstnance jejich práce stojí daleko větší morální a psychologickou cenu. Často dokonce mohou propadat depresím. Nejenže jim jejich práce nepřináší žádný smysl, ale často s sebou přináší břímě lží. Zaměstnanci se pak ocitají ve slepé uličce. Tyto práce od vás navíc vyžadují, abyste klamali širokou veřejnost, jinými slovy zaprodáte svou duši ďáblu.

Bullshit jobs jsou založeny na přesvědčení, že lidé pracují pouze tehdy, pokud jsou pod dohledem. Naopak když mají pracovat na vlastní triko, stávají se z nich prý paraziti, kterým je třeba přesně stanovit, co mají dělat, a kontrolovat jejich výsledky. To očividně není pravda. Je to pouze mylná představa o tom, co nás doopravdy motivuje. Psychologové dokázali, že děti mají radost, pokud jsou strůjci vlastních činů. Učí je to tomu, že jejich činy mají následky. A to platí i pro dospělé. Graeber říká, že „člověk, který nedokáže smysluplně ovlivnit svět, tím pádem přestane existovat.“

„Člověk, který nedokáže smysluplně ovlivnit svět, tím pádem přestane existovat.“ – David Graeber

Představa toho, že můžeme náš čas prodávat zaměstnavateli, je v lidské historii relativně nová. Naznačuje totiž, že zaměstnancům jejich čas už nepatří. Zahálčivost tedy znamená krádež. Graeber tento systém považuje za hluboce odcizující a zvrácený: „Nebuďte v pracovní době moc efektivní. Nebudete za to odměněni. […] Místo toho budete potrestáni tím, že na práci dostanete něco nesmyslného.“

Proč naše společnost vytváří čím dál tím víc těchto zbytečných prací?

Graeberova kniha totiž ukazuje, že nesmyslných prací neustále přibývá. Od 30. let a zejména pak od 2. světové války byla západní hospodářská politika zakládána na ideálu zaměstnání na plný úvazek. Neefektivita či bezvýznamná práce je pak menší zlo. Všeobecně platí, že špatná pracovní místa jsou lepší než žádná pracovní místa.

Během zlatých let (období růstu a prosperity v některých evropských zemích mezi lety 1945 a 1975) byl výtěžek z produktivity distribuován mezi pracovníky, ale v posledních desetiletích profitují pouze ti v manažerských pozicích. Čím víc manuálních (a jiných smysluplných) prací jsme zrušili, tím víc dalších vrstev hierarchických a administrativních pracovníků jsme vytvořili. Graeber tento jev nazývá „vzestup manažerského feudalismu.“ Hierarchii si hýčkáme s láskou.

Bullshit jobs se také rozšiřují kvůli rostoucímu významu financí, což rozpoutalo začarovaný kruh, ve kterém pracovníci přestali být věrní svým zaměstnavatelům, jelikož ti zase necítili žádnou důvěru vůči nim. Tím však docílili akorát toho, že museli na zaměstnance dávat větší pozor.“

„Rostoucí význam financí rozpoutal začarovaný kruh, ve kterém pracovníci přestali být věrní svým zaměstnavatelům a museli pracovat pod větším dohledem.“ – David Graeber

Graeber spojuje antropologii, historii, psychologii a sociologii, a nabízí nám tak podmanivou a znepokojivou analýzu dnešního světa práce. Tuto knihu si prostě musíte přečíst!

Přeložila Eva Mazalová

Laetitia Vitaud

Editor in Chief

Tagy

  • Přidat k oblíbeným
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

Kryptoměna: mzda budoucnosti?

Šéf se vás zeptal, zda nechcete výplatu přijmout v Bitcoinech. Kryptoměny mohou vypadat jako trendy a dobrý způsob investice. Měli byste nabídku vzít?

7 tipů, jak si říct o lepší plat

Podle průzkumů jsou Češi v zaměstnání spokojení, s výši platu už ne. O změně přitom neuvažují. Nabízíme 7 tipů, jak se na rozhovor o platu připravit.

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: