Jak zazářit na pohovoru: Tipy z improvizačního divadla

Jak může každému z nás improvizace pomoci v každodenním životě?

Divadlo a prostředí byznysu. Jak lze tyto dvě věci vůbec skloubit dohromady? „Improvizační divadlo dalo základ aplikované improvizaci,“ vysvětluje Ondřej Nečas. „Principy, které fungují mezi hráči na jevišti při improvizaci, se pomocí této metodiky dají přenést i do každodenní interakce.“

Ve Škole improvizace, kterou Ondřej založil, tak lektoři v rámci lekcí vytvářejí bezpečné prostředí, kde si účastníci mohou zkoušet různé improvizační techniky, které pak aplikují v každodenních situacích. Trénink improvizace tak žákům pomáhá zvýšit si sebevědomí, zlepšit mluvený projev, prohloubit svou kreativitu a naučit se lépe vyrovnávat s nečekanými situacemi.

Improvizace není „vaření z vody“

Mnoho z nás má možná představu, že divadelní improvizace je vytvářením něčeho zcela nového, co vzniká bez nějakých pravidel v danou chvíli na daném jevišti. Této představě nahrává možná i obecný význam slova „improvizovat“, tedy „vařit z vody“ nebo postupovat nesystémově.

„Takhle to ale není,“ uvádí situaci na pravou míru Ondřej. „Tréninkem improvizace získáváte dovednosti a zkušenosti a osvojujete si určité techniky. A v situaci, kdy tyto dovednosti potřebujete, umíte si pro ně jenom dobře sáhnout. Improvizátor tedy nevytváří nic extra nového sám. Zná principy, umí je využívat a díky tomu i pracovat s tím, co mu přijde do cesty.“

Improvizační techniky, které vám pomohou zazářit na pohovoru

Z principů divadelní improvizace jsme vybrali ty, které vám na pohovoru pomohou vyrovnat se se stresem, lépe čelit nečekaným situacím a otázkám, působit sebevědomě a celkově si pohovor zkrátka užít.

Tip č. 1: Jak (ne)bojovat s nervozitou

Asi každý, koho čeká pohovor, na kterém chce udělat dobrý dojem, pociťuje vyšší či nižší míru nervozity. Ta je přitom v mnohém podobná trémě, kterou pociťují herci před představením. V obou situacích totiž dotyčného čeká určitý mentálně náročný úkol, ve kterém chce podat co možná nejlepší výkon a zaujmout svého diváka – obecenstvo (v případě divadelního představení) nebo náboráře (v případě pohovoru).

Jaké triky na potlačení trémy tedy používají před představením herci, které zároveň fungují i v případě, že vás čeká pohovor?

„Je nutné si uvědomit, že náboráři očekávají, že budeme asi trochu nervózní,“ uvádí Ondřej. „Nemá tedy úplně cenu snažit se předstírat, že tomu tak není.“ A naopak radí, že důležité je na pohovoru působit především autenticky.

Nervozitu je tak dobré si hlavně sami sobě přiznat. A nebojovat s ní ani se jí nebát, aby vás neparalyzovala. Jestliže se cítíte před pohovorem nervózní, v klidu si na chvíli sedněte a zkuste vědomě dýchat. Soustřeďte se na klidné nádechy a dlouhé výdechy. Připomeňte si, že je zcela normální a přirozené, že se za dané situace cítíte nervózně. Nervozitu se tedy nesnažte nějak přehnaně zatlačovat. Prostě ji akceptujte a nenechte, aby vás při pohovoru nějak trápila či rušila.

Dalším dobrým způsobem, jak hned na počátku pohovoru odbourat nervozitu a napětí a okamžitě vytvořit přátelské prostředí, je začít pohovor na pozitivní notu. „Třeba tím, že uděláte druhému člověku nějaký kompliment,“ radí Ondřej. Vznikne tak pozitivní atmosféra, která vám pomůže zapomenout na své vlastní pocity nejistoty.

Tip č. 2: Nenechat se vykolejit

Podobný přístup jako u krocení trémy vám pak pomůže ustát i situace, které vás zaskočí nebo trochu vykolejí. Například když se pohovor nevyvíjí úplně tím směrem, jakým jste doufali, nebo když vám náborář položí zákeřnou otázku, kterou jste nečekali nebo na kterou neznáte odpověď.

„Když mě něco zaskočí, začnu se soustředit na dech,“ popisuje Ondřej techniku, kterou on sám v takových situacích na jevišti používá. „Jestliže nás totiž něco vykolejí, většinou přestaneme dýchat. A to naši reakci ještě zhoršuje.“

Navíc radí, že v situacích, kdy jsme bezradní, většinou nejvíce pomůže být opět autentičtí. „Vůbec nevadí přiznat, že něco nevím. Ukážu tím, že na to mám kuráž. A také je důležité se dozeptat. Tím prokážu svůj zájem a ochotu se učit.“

Tip č. 3: Umění jménem storytelling

Improvizační divadlo je o vytváření, vyprávění a předávání příběhů. Kolem příběhů se ale točí i pracovní pohovor.

Když po vás náborář chce, abyste mu o sobě něco řekli. Nebo abyste mu popsali nějaký úspěšný projekt, na kterém jste se podíleli. Nebo abyste mu vysvětlili, proč by měla firma přijmout zrovna vás. Odpověď na všechny tyto dotazy má formu určitého krátkého, jednoduchého příběhu. To, jakým způsobem své myšlenky formulujete, je mnohdy stejně důležité jako samotný obsah vašeho sdělení. Proto platí, že čím lepší vypravěčské dovednosti na pohovoru předvedete, tím větší budou vaše šance na přijetí.

„Každý dobře fungující příběh má tři hlavní části – prostředí, problém a řešení,“ popisuje Ondřej improvizační praxi, která se zdaleka nemusí používat jenom při tvorbě příběhu na jevišti, ale třeba právě i na pohovoru. „Tato jednoduchá formule vám pomůže prodat své zkušenosti, říct, proč se hodíte na danou pozici, anebo třeba vysvětlit, kdo jste a co děláte.“

Když se tedy po vás na pohovoru například chce, abyste popsali úspěšný projekt, kterého jste se účastnili, postupujte v odpovědi podle uvedených tří kroků: prostředí, problém a řešení.

• V prvním bodě byste tedy mohli například uvést, na jaké pozici jste v dané firmě pracovali, co jste měli na starosti a jak měly věci ideálně fungovat.
• V druhé části popište problém, který nastal – například spadla prodejní čísla, přestalo něco fungovat, bylo potřeba nastavit nové procesy, hrozila ztráta významného klienta a podobně.
• Ve třetí části pak popište řešení, tedy kroky, které jste učinili k nápravě daného problému, a stejně tak výsledky, které tato akce přinesla.
  Kromě splnění tří výše uvedených bodů by měl být váš příběh ještě stručný, dostatečně silný a jednoznačný. Před pohovorem si za pomoci tohoto principu můžete připravit několik takových příběhů jako odpověď na nejčastěji pokládané dotazy ze strany náborářů.

Tip č. 4: Hlavně být autentičtí!

„Jak už jsem uváděl, základem improvizace je autenticita,“ říká Ondřej. „Pomáháme lidem více poznat sami sebe, najít si svůj vlastní styl a dát do stavění a vyprávění příběhu i kus sebe.“ Najít si svou vlastní autenticitu a chovat se autenticky je však nutné i mimo prkna jeviště.

„Každý člověk se snaží najít pracovní místo, kde se bude moct cítit dobře a přitom se chovat autenticky. Nemá cenu hrát role, ve kterých se necítíme dobře, a to jak v divadle, tak v životě,“ pokračuje Ondřej. A právě proto je podle něj klíčové chovat se autenticky i na pohovoru. Tedy neodpovídat na náborářovy otázky podle toho, co si myslíte, že očekává za odpovědi, ale podle sebe. Nesouhlaste na pohovoru s hodnotami firmy, i když jdou proti tomu, čemu věříte vy. A nekývejte na požadavky, které nechcete plnit. Nevyplatí se to.

„Jestli se na daném pracovišti po přijetí budete skutečně cítit dobře, nebo ne, zjistíte jedině tak, že už na pohovoru budete nefalšovaní a autentičtí.“

I z toho důvodu je potřeba nebát se chyb. V divadelní improvizaci se chyba chápe jako příležitost a konstruktivně se s ní pracuje. Stejný přístup byste si měli osvojit i při pohovoru. Chyba na vaší straně – například to, že něco nevíte nebo že se v něčem spletete – pro vás může být ideální příležitostí ukázat své skutečné, autentické já. Chyba neukáže, že jste slabí nebo špatní, ale ukáže, jací doopravdy jste.

Pohovorem to nekončí

Improvizační techniky mají samozřejmě kromě divadla a pracovního pohovoru široké využití i ve všech dalších formách mezilidské interakce. Výše uvedené rady si tedy neberte k srdci pouze před pohovorem, ale trénujte i v praxi ve svém každodenním životě. Hrajte si, radujte se z chyb a buďte autentičtí!

„Dovolte si být sami sebou,“ radí na závěr Ondřej. „Máte na to!“

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.