Chudí bohatí: Nechybí nám peníze, ale čas. Jak se o něj neokrádat?

29. 12. 2022 7 min.

Chudí bohatí: Nechybí nám peníze, ale čas. Jak se o něj neokrádat?
autor
Barbora Kebová

Novinářka a expertka zabývající se otázkou udržitelnosti.

Chudoba je pojem vžitý pro nedostatek peněz. Ať už jsme ji někdy zažili, nebo ne, snažíme se do ní nedostat. Proto usilovně pracujeme a vyděláváme peníze. A v důsledku toho chudneme jinde – máme stále méně času. Zní to povědomě? Tzv. časovou chudobu pociťuje většina společnosti a zdaleka se nejedná jen o vyspělý svět. Postihuje nás všechny. Jak se časová chudoba projevuje? Proč se do ní dostáváme? A můžeme se z ní vymanit?

Snažíte se budovat kariéru, vydělávat peníze, ale také se věnovat rodině, pravidelně se socializovat, cvičit, rozvíjet koníčky a jednou za čas odjet na dovolenou. Cítíte, že zvládat tohle všechno najednou, navíc pokud máte děti, často přesahuje vaše možnosti. Místo spokojeného života zažíváte stres a nedostatek času. Ostatní to ale očividně zvládají, takže se snažíte vlastní přehlcenost nepřiznat. Nechcete přece vypadat neschopně nebo nedejbože líně. Navenek by se dalo říct, že máte všechno a jste šťastní. Vy ale víte, že vám stále něco chybí.

Pokud se s výše zmíněnou charakteristikou alespoň zčásti ztotožňujete, je dost možné, že jste se stali oběťmi chudoby. Navzdory tomu, že peněz máte relativně dost.

Stali se z nás chudí bohatí?

S chudobou si nejčastěji spojujeme stav hmotného nedostatku. Ten globálně klesá, od roku 1990 se počet lidí žijících v extrémní chudobě snížil z 1,9 miliardy na méně než polovinu (i když od roku 2020 zaznamenáváme po dlouhé době vzestup). Chudoba ale zdaleka není jen o penězích. Již v 70. letech 20. století objevil ekonom Richard Easterlin zvláštní paradox – i když se v předchozích desetiletích ekonomický růst v USA neustále zvyšoval, míra štěstí amerických občanů zůstala nezměněna. Tento tzv. „Easterlinův paradox“ byl potvrzen i v posledních letech a napříč různými státy. Kvalitu života totiž definuje množství dalších faktorů, než jen peníze a pracovní úspěch. I když materiální chudoba klesá, jiná roste. A je dost pravděpodobné, že jste jí zasaženi také vy.

Časová chudoba je stav, kdy máte příliš mnoho věcí na práci a zároveň nedostatek času je dělat. Existuje napříč celou ekonomickou sférou a postihuje lidi ve všech částech světa. V USA jí dokonce trpí 8 z 10 lidí. 50 % pracujících Američanů uvádí, že jsou „neustále ve spěchu“, a 70 % z nich říká, že nemá nikdy dostatek času.

Život v presu má bohužel dalekosáhlé důsledky. Existuje přímá spojitost mezi časovou chudobou a nespokojeností v životě. Lidé, kteří jí trpí, jsou méně šťastní, mají méně radosti do života, méně se smějí, trpí častěji úzkostmi, depresí a stresem. Jsou rovněž nemocnější, méně cvičí, jí více nezdravého jídla a jejich produktivita je obecně nižší.

Peníze nade vše. Opravdu?

Proč se necháváme kolektivně chytat do pasti nestíhání? Hlavním důvodem je fakt, že dobrovolně směňujeme čas za peníze – věříme, že když budeme více pracovat, budeme mít více peněz a díky tomu budeme i dlouhodobě šťastnější. Realita bohužel ukazuje pravý opak. Peníze jen málokdy koupí štěstí, tím spíš, pokud tuhle hru hrajeme na úkor času. Studie, která dotazovala téměř 100 000 dospělých pracujících po celém světě, ukázala, že lidé, kteří jsou ochotni obětovat část svých peněz pro více volného času, mají kvalitnější mezilidské vztahy, uspokojivější kariéru, zažívají více radosti a celkově mají šťastnější životy.

Je těžké vzdát se představy peněz jako univerzálního prostředku k získání čehokoli, čas nevyjímaje. Už jen z toho důvodu, že pokud máme peníze, můžeme platit jiným lidem, aby pracovali za nás. To se ale v praxi děje v mnohem menší míře, než by se mohlo zdát. Z výzkumu, který mimo jiné dotazoval 818 milionářů, vyplynulo, že téměř polovina z nich neplatí jiným lidem za to, aby odpracovali činnosti, které oni sami neradi dělají. V té samé studii odpovědělo 99 % lidí z různých sociálních vrstev, že vědí o práci, kterou by rádi přenechali někomu jinému, aby získali více času. Ale pouze 17 % lidí to skutečně dělá. A je to škoda. Lidé, kteří utrácejí peníze za služby, které jim šetří čas, jsou totiž dlouhodobě spokojenější, méně ve stresu a necítí se tolik přehlcení. Zároveň tráví více času sociálními interakcemi, což je další významný faktor celkové spokojenosti a nižší míry stresu.

Ať už jsou naše příjmy jakkoli vysoké, naše pozornost je v mnohem větší míře upřena na peníze než na čas. Dokonce i lidé, jejichž jmění má hodnotu 10 milionů dolarů, mají pocit, že potřebují výrazně navýšit své bohatství, aby se cítili šťastnější. Ukazuje se, že pokud jsme schopni finančně zajistit své základní potřeby, s dalším zvyšováním našeho materiálního bohatství už naše štěstí zásadně neporoste.

Okrádáme se o čas vlastní vinou?

Proč tedy měníme čas za peníze, i když nám to ve skutečnosti ne vždy prospívá? Profesorka na Harvard Business School Ashley Whillansová, jejíž výzkum se zaměřuje na souvislosti mezi časem, penězi a štěstím, rozlišuje dvě kategorie faktorů, kvůli kterým prioritizujeme peníze nad časem – behaviorální a organizační.

Behaviorální faktory

  • Mezi behaviorální faktory patří přesvědčení, že být zaneprázdněn znamená vyšší status a jakési ujištění o naší vlastní důležitosti. Zároveň se cítíme mnohem hůř, když utrácíme peníze za získání více času, než když kupujeme materiální produkty. Nejsme přece lenoši, abychom platili za domácí práce někomu jinému.

  • Dalším z behaviorálních faktorů je tzv. „future time slack” neboli budoucí časová nevytíženost – naivní víra, že budeme mít v budoucnu více času, než máme teď. Toto přesvědčení nás nechává ukrajovat náš současný volný čas, protože si jej přece užijeme o to více v budoucnu. Bohužel, ani nadcházející dny a týdny více času nepřinášejí, a my tak zůstáváme v bludném kruhu časové chudoby.

Organizační faktory

  • Druhá kategorie faktorů, organizační, se týká organizace práce. Ta totiž významně ovlivňuje, jak jako zaměstnanci vnímáme svůj čas. Bohužel, to, jak jsme v práci ohodnocováni – jsme lépe placeni, pokud podáváme vysoké výkony –, nás dělá ještě posedlejšími penězi a produktivitou. Počítání mzdy od hodiny nás nutí asociovat svůj čas s penězi a přemýšlet nad volným časem jako nad ztrátou peněz. Tyto faktory nám pak nejen nedovolují méně pracovat, ale rovněž významně zvyšují úroveň našeho stresu.

V pasti technologií a nekonečné zábavy

O čas nás ale „neokrádají“ jen peníze. Dalším z důvodů, proč máme setrvale málo času, jsou technologie. Ty v mnohém usnadňují náš život, ale zároveň ubírají čas. Každá notifikace, e-mail či telefonát, které nás vyruší v naší aktuální aktivitě (ať v práci nebo ve volném čase), podstatně snižují kvalitu naší činnosti. I když jde „jen o pár zpráv“, končíme v neproduktivním multitaskingu. Výzkumníci nazvali tyto chvilky vyrušení „časové konfety”. Samy o sobě jsou víceméně neškodné, ale pokud se hromadí, znemožňují nám soustředit se, věnovat se práci i odpočinku a podstatně prohlubují naši časovou chudobu.

A s tím jde ruku v ruce další faktor – naše chorobná neschopnost nicnedělání. Je prokázáno, že pokud dopřejeme svému mozku chvíle vypnutí, významně tím prospějeme své psychice a mentálnímu stavu. Místo toho však většina z nás udržuje mozek v neustálé aktivitě, často podvědomě. Bezmyšlenkovitě konzumujeme obsah na sociálních sítích, sledujeme televizi, anebo vymýšlíme různé jiné činnosti, které by nás udržely „v akci“.

Harvardský výzkum na studentech dokonce ukázal, že spousta z nich preferovala dostávání slabých elektrických šoků, než aby byli zavření v prázdné místnosti, ve které nemohli nic dělat. Dokonce i zaměstnaní rodiče, tedy lidé, u kterých bychom očekávali největší touhu po čase navíc, zažívají pocity nudy a stresu, pokud je jim dopřána chvíle nicnedělání. Neschopnost relaxovat zkrátka postihuje většinu z nás.

Jak se z časové chudoby vymanit?

Ashley Whillansová zasvětila svou kariéru výzkumu štěstí a studiu vztahu času a peněz. Navzdory tomu sama přiznává, že se nechává zahltit prací a často nestíhá. Je těžké dělat všechna ta „lepší rozhodnutí“, když život kolem nás běží na plné obrátky. A i když sama s časem někdy bojuje, má řadu tipů, jak se proti časové chudobě bránit.

Vypínejte práci a plánujte odpočinek

Plánujte si nejen práci, ale i volný čas. Podvědomě toužíme spíše po spontánnosti, pokud jde o rodinu, odpočinek či koníčky. Když si ale volnočasové aktivity předem naplánujeme, je menší riziko, že nám tento čas proteče mezi prsty. Zároveň platí, že aktivní odpočinek pomáhá lépe bojovat s časovým stresem a přináší více potěšení než odpočinek pasivní. S tím souvisí také dovolená – neměli bychom ji podceňovat a skutečně pravidelně „vypínat“ své pracovní životy.

Podle Ashley Whillansové nám ke štěstí pomáhá rovněž socializace, zejména pokud potkáváte nové lidi nebo věnujete část svého času dobrovolnické práci. Zajímavým tipem je také doporučení věnovat více času jídlu. Ne ve smyslu, že bychom měli jíst častěji, ale jednoduše dát jídlu více pozornosti a delší čas. Díky tomu z něj máme nejen větší požitek, ale jsme rovněž méně ve stresu.

Kupujte si čas

Výměna peněz za čas je hlavní krok, který můžeme pro získání času udělat. I když nás naše podvědomí nabádá spíše k vydělávání peněz, jejich utrácení za služby, které nám šetří čas, může významně snížit stres a zvýšit úroveň našeho štěstí. Ať už se jedná o pomoc s úklidem, online nákupy, vyčištění auta či venčení psa. A zdaleka nejde jen o privilegium bohatých. I v jednom z největších slumů na světě, Kibeře v Nairobi, platí ženy jiným lidem, aby jim pomohli s nákupy nebo praním prádla. Navzdory tomu, že jejich denní příjem je průměrně pět dolarů na den. I v České republice existuje řada způsobů, jak si třeba právě s úklidem a domácími pracemi nechat pomoct. Ruku na srdce, neocenili byste to doma také?

Je však důležité vybírat, které aktivity přenecháme jiným. Pokud je například venčení psa jednou z mála chvílí relaxu a pohybu, který si během dne dopřáváme, byla by škoda se ho zbavovat. Určitě nám více prospěje, pokud někomu zaplatíme za žehlení, které nesnášíme.

Dojíždějte efektivně

I když se může zdát, že co se týče možných změn, jsme v práci malí páni, opak je pravdou. Pokud například dojížděním do práce strávíte každý den hodinu, jedná se o nezanedbatelné množství času. Ne vždy s tím můžete něco dělat. Ale tři hodiny týdně, které ušetříte, pokud budete občas pracovat z domu, anebo pojedete hromadnou dopravou či taxíkem, kde přečtete tři kapitoly knihy nebo zvládnete několik pracovních úkonů, znamenají v rámci jednoho týdne dost.

Nebojte se říct si o víc času

V samotné práci jsou pak jedním z hlavních zdrojů časové chudoby přísné deadliny. Často víme už od začátku, že bude obtížné je zvládnout, a čím jsou blíž, tím více náš stres narůstá. Málokdo z nás se odváží říct si šéfovi o více času, i když je to v mnoha případech možné. Bojíme se, že budeme vypadat nekompetentně, nedostatečně zapáleně nebo líně. Přitom pokud nejsme v časovém stresu, většinou podáme mnohem kvalitnější pracovní výkon a i náš subjektivní pocit z práce je lepší. Pracovat nekonečné přesčasy v přítomnosti stresu a úzkosti jednoduše není recept na super, udržitelné výsledky.

Nevymlouvejte se

Obecně je důležité naučit se říkat ne a prioritizovat svůj čas. Snažte se ale nevymlouvat na to, že jste příliš zaneprázdnění. Pokud to budete dělat příliš často, budou vás ostatní vnímat méně důvěryhodně. Je to z toho důvodu, že čas je vnímán jako něco, co si můžeme (a měli bychom) sami kontrolovat. Ve společnosti je akceptovatelnější (ač my bychom to nedoporučovali), když se lidé vymlouvají spíše na peníze nebo rodinu, tedy něco mimo jejich osobní kontrolu (rodinné povinnosti, pracovní cesta). A vůbec nejlepší variantou je nevymlouvat se vůbec.

Souboje v prioritizování času vs. peněz se asi nikdy úplně nezbavíme. Oba jsou nedostatkovým zbožím a my jsme tak nuceni vybírat, kterému z nich dáme přednost. Na druhou stranu, jsme to primárně my, kdo s tímto dilematem může něco dělat. Pokud chceme mít šťastnější životy, stojí za to zaměřit více pozornosti na svůj čas – hledat cesty, jak ho mít více pro sebe, vnímat, jak (ne)kvalitně svůj volný čas trávíme, a nenechávat se vtáhnout do „časových pastí“. Nebude to jednoduché, ale věřím, že výsledek stojí za to. Držím nám kolektivně palce.

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Probíraná témata
Hledáte svou další pracovní příležitost?

Více než 200 000 kandidátů našlo práci s Welcome to the Jungle

Prozkoumat pracovní místa
Ups
V daném jazyce není obsah k dispozici
Ups
V daném jazyce není obsah k dispozici
Ups
V daném jazyce není obsah k dispozici
Ups
V daném jazyce není obsah k dispozici
Ups
V daném jazyce není obsah k dispozici
Ups
V daném jazyce není obsah k dispozici
Ups
V daném jazyce není obsah k dispozici
Ups
V daném jazyce není obsah k dispozici
Ups
V daném jazyce není obsah k dispozici
Ups
V daném jazyce není obsah k dispozici
Ups
V daném jazyce není obsah k dispozici
Ups
V daném jazyce není obsah k dispozici