Pohled do historie: Jak se hledala práce v roce 1970 vs. dnes

Pohled do historie: Jak se hledala práce v roce 1970 vs. dnes

Hledání práce, zejména pak stresující pohovory s potenciálními zaměstnavateli, to není nic snadného. A nikdy nebylo. Od 70. let 20. století až do současnosti se však prostředí pro hledání práce i průběh pohovorů výrazně změnily a nabraly zcela nový rozměr, samozřejmě především díky vzniku internetu a později také díky rozvoji kariérně orientovaných sociálních sítí, jako je LinkedIn.

Společně s několika odborníky na rozvoj náborového prostředí se podíváme na to, jak moc se za posledních 50 let změnily zkušenosti uchazečů s hledáním práce a přijímacími pohovory.

Hlavně dobře vypadat

V 70. a 80. letech minulého století hrál při přípravě na pohovor velmi důležitou roli vzhled. „Ano, byla to opravdu Martha, v novém béžovém kostýmku, hnědé halence, modrých lodičkách a s novým účesem. Mířila právě na pracovní pohovor,“ uvádí článek v New York Times z roku 1977, kde se podrobně popisuje, jak se na pohovor oblékat. Většinu úsilí měl uchazeč věnovat přípravě vhodného oblečení a účesu, což platilo zejména pro ženy, které si musely, jak uvádí zdroj citovaný v článku, dát pozor, aby neudělaly chybu a „nevypadaly příliš provokativně“, naopak měly působit raději „asexuálně“.

Muži museli rovněž, ačkoliv v mnohem menší míře, dbát na svůj zevnějšek. David Fiore, výkonný kreativní ředitel společnosti Haddad & Partners, po absolvování filmové školy v roce 1985 velmi rychle pochopil, že vypadat dobře je skutečně zásadní. „I když jsem pracoval v kreativním oboru, měl jsem nařízeno nosit oblek a kravatu,“ vzpomíná. „Nešlo jen o sako a kalhoty, musel to být skutečně společenský oblek a vázanka.“

I dnes by měli uchazeči dbát na to, aby přišli na pohovor upravení a působili profesionálně, nicméně už se tomu nepřikládá taková důležitost: „Musíte vypadat tak, abyste zapadli do společnosti, do které jdete na pohovor, a aby se to hodilo k vaší práci,“ říká Louisa Tatumová, vedoucí personalistiky v oddělení kariérních služeb newyorské veřejné knihovny. „Takže co se týče vzhledu, některá pravidla stále platí, ale už se nedodržují tak přísně.“ Například uchazeč o práci ve startupu si na pohovor nemusí brát oblek, když všichni zaměstnanci nosí v práci neformální oblečení.

Další oblíbené články pro: Kandidáti

Léto a hledání práce: má smysl čekat na konec prázdnin?

Síla internetu

Hlavním faktorem, který v průběhu let změnil svět pracovních pohovorů, je samozřejmě internet. „Dneska se můžu v kterýkoli moment podívat na dobrých pětadvacet pracovních portálů,“ říká jeden z uživatelů Redditu. „Dřív to bylo úplně jinak. Podívali jste se do rubriky inzerátů v novinách a to bylo v podstatě všechno.“ Papír hrál tehdy při hledání práce velkou roli. Uchazeči o zaměstnání museli firmám posílat životopisy v tištěné podobě a čekat na zpětnou vazbu. „Museli jste se snažit zastihnout lidi po telefonu, trefit se do jejich pracovní doby,“ říká newyorská kariérní poradkyně a koučka Lynn Bergerová. „Museli jste sedět u telefonu a čekat. Všechno bylo o dobrém načasování.“

V dnešní době je hledání práce online mnohem rychlejší a efektivnější, navázání kontaktu s lidmi je mnohem snazší a díky e-mailu není třeba telefonovat ani posílat materiály poštou. Už není potřeba sedět u telefonu, volat do firem a ptát se na volná místa. Uchazeči je mohou vyhledat na LinkedInu nebo sledovat na Twitteru.

Je však šance na získání práce za těchto podmínek opravdu vyšší? Hledání práce je sice jednodušší, ale tím se v konečném důsledku zvyšuje i konkurence na každou volnou pozici. „Dnešní trh práce je o dost přeplněnější než před dvaceti nebo třiceti lety,“ říká blogerka Karen Glenová. „Na jednu pozici připadá mnohem více uchazečů.“ Glenová dodává, že to znamená, že dnešní zaměstnavatelé mohou být při výběru kandidátů „o dost vybíravější“ než dříve.
„Dnes se mohou lidé ucházet o práci nejen ve svém městě nebo zemi, ale po celém světě,“ říká Tatumová.

„Na každou pozici se mohou hlásit stovky lidí. Pokud mají přístup k internetu, je jedno, kde se nacházejí. Proto je na každou pozici přetlak.“ Podle Tatumové je proto nejdůležitější, aby uchazeč o zaměstnání využíval při pohovoru „storytelling. Zapracujte do své prezentace pár zajímavých příběhů a historek, které ukážou, proč jste pro danou práci tím nejlepším člověkem. Pomůže vám to odlišit se od ostatních desítek nebo stovek uchazečů.

Internet skutečně usnadnil hledání volných pracovních míst. Uchazeči si mohou snadno kohokoli vygooglit, najít si kontaktní údaje a oslovit přímo odpovědné osoby. V 70. letech 20. století, kdy tato možnost neexistovala, bylo hledání práce z velké části založeno na doporučeních a referencích a to, „koho znáte“, mělo mnohem větší váhu než dnes.

Lidé dnes mají navíc k dispozici mnohem více zdrojů, ze kterých mohou čerpat při hledání práce. Na pracovních portálech se neustále objevují nové nabídky. Je snadné se k nim dostat a spojit se s odborníky, kteří nabízejí služby, jako je kariérní poradenství nebo psaní životopisů. Knihovny, jako například Newyorská veřejná knihovna (nebo třeba u nás Ústav pro vzdělávání), nabízejí spoustu bezplatných zdrojů. „Jen ať lidé využívají knihoven,“ říká Tatumová. „Ať už hledáte kariérní služby nebo přístup k technologiím, knihovny mají k dispozici spoustu databází a ohromné množství zdrojů, které se vám mohou hodit.“

Dozvědět se více o Hledání práce a odpovídání na pracovní nabídky

Rozdílné požadavky

Základní dovednosti, které musí mít každý uchazeč o zaměstnání, se dnes výrazně liší od těch, které se vyžadovaly před lety. „Každá firma, která přijímala čerstvé absolventy několik desítek let nazpět, chtěla, abyste složili test z psaní na stroji,“ vypráví Fiore o tom, jak probíhalo hledání práce v New Yorku v 80. letech. „Toho jsem se vždycky hrozně bál,“ dodává a vysvětluje, že nikdy nebyl příliš zdatný písař, protože na vysoké škole bylo běžné zaplatit jinému studentovi, aby za vás delší písemné práce napsal.

„Chodil jsem do reklamních agentur a snažil se získat práci. Nabízel jsem jim portfolio, které podle mě dokazovalo, že mám zkušenosti a jsem kreativní, ale než se se mnou začal někdo z personalistů bavit, chtěli vidět, co dovedu u klávesnice.“Pokud nedokázal bezchybně napsat 55 slov za minutu, poslali ho pryč.

Dnes je to samozřejmě jinak, protože dnešní mladí uchazeči o práci se podle Fioreho narodili s počítačem na klíně a psaní na klávesnici je pro ně naprosto přirozené. A personalisté dnes zároveň chtějí od potenciálních zaměstnanců daleko víc. Od průměrného uchazeče se obvykle vyžaduje nemalý seznam základních dovedností, jako je například multitasking, pečlivost, ovládání základních počítačových programů a zároveň jisté schopnosti specifické pro dané odvětví.

Díky technologickému pokroku a většímu důrazu na přípravu na budoucí zaměstnání po ukončení vysokoškolského studia jsou dnes lidé na vstup do zaměstnání připraveni lépe než například v 80. letech. „Dospívající, kteří se dnes ucházejí o zaměstnání, mají mnohem lepší přístup k informacím ohledně pracovních pozic,“ říká Fiore. „Mnozí absolvovali různé stáže a na vysoké škole postupně přicházeli na to, co v životě chtějí dělat.“ Univerzity dnes mají navíc kariérní centra, kurzy na psaní životopisů a další odborné služby, které připravují studenty na vstup do světa práce.

„Dnes je to úplně jiné,“ říká Berger. „Nejde to vůbec srovnávat. Lidé mají úplně jiné dovednosti a umějí toho teď mnohem víc. Už nemusí sedět u psacího stroje a hodiny vyplňovat žádosti o zaměstnání. Za nás to takhle rychle nešlo.“

Tipy pro přijímací pohovor

Vzhledem k tomu, že se na pracovní pohovor dostane pouze pět z 250 uchazečů, je důležité se na něj dobře připravit. Uchazeči by si měli o společnosti, ve které chtějí pracovat, zjistit co nejvíce. Zároveň je důležité se připravit i na osobu, která s uchazečem povede pohovor. „Připravte se na to, s kým budete mluvit,“ říká Fiore. „Zjistěte si, co daná osoba dělá, co dělá její firma a co hledá od člověka, který má na volné místo nastoupit.“

Podobná rada se uvádí i v článku z roku 1984 v NY Times na téma pracovní pohovory: „Proč máte o místo zájem? Říci jen, že se vám líbí výše platu, nestačí. Je samozřejmě dobré mít o dané práci nějaké povědomí nebo se personalisty zeptat, jakou kvalifikaci si představuje.“ I dnešní uchazeč musí samozřejmě všechny tyhle věci dopředu vědět. Navíc se hodí podívat se na tipy, jak zvládnout pohovor, stanovit si konkrétní cíle a co nejlépe vypilovat svou prezentaci – aktualizovat životopis nebo portfolio podle konkrétní pozice/společnosti. A nakonec, než vejdete do budovy, na okamžik se zastavte a vykročte sebevědomě, pravou nohou.

Bergerová tvrdí, že cíl pohovoru se ani po všech těch letech nezměnil. Stále jde o to „ukázat svou přidanou hodnotu“. Uchazeč o zaměstnání by tedy měl být schopen při pohovoru prokázat, že skutečně přináší do firmy něco navíc. „Musíte být schopni ukázat, co můžete nabídnout, a souvisle shrnout své dosavadní zkušenosti a úspěchy, samozřejmě jen ty relevantní,“ říká. „Úspěšný kandidát se od neúspěšného liší tím, že dokáže nabídnout něco navíc.“

Fiore dodává, že uchazeči se musejí umět prezentovat distingovaně. „Mluvte inteligentně. Nejen o dané práci, ale také o tom, co můžete sami nabídnout,“ říká. „Mnohokrát se stává, že jdou uchazeči na pohovor s myšlenkou, že se alespoň dozvědí, o čem ta práce je, a chtějí informace spíše přijímat než je předávat. Místo toho by si měli uvědomit, že mají jako účastníci pohovoru také moc. Mají něco hodnotného, co hledá osoba naproti nim.“ Když se vrátíme o 40 let zpět, tak tehdy se uchazečům tvrdilo, že při pohovoru nemají žádnou moc a že všechny trumfy drží v rukou zaměstnavatelé. „Dnes je ale každý svého štěstí strůjce a tomu štěstí se musí jít co nejvíc naproti. To znamená přistupovat k tomu chytře a každou odpověď si dobře promyslet.“

Uchazeči o zaměstnání se v průběhu let musejí přizpůsobovat změnám ve způsobu hledání práce a jsou na to zvyklí. Ti, kdo dnes na trh práce teprve vstupují, se v příštích 40 letech ještě jistě dočkají mnoha dalších změn. Kdo ví, jak bude vypadat hledání práce v roce 2060? Ať už se budeme ucházet o zaměstnání prostřednictvím online pohovorů nebo přes hologramy, jedno je jisté – sedmdesátá léta už se nikdy nevrátí.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Multimedia journalist living and working in New York City

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na LinkedInu
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na Twitteru

Související obsah

Nejnovější články

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: