14 zaručených (ne)pravd o přijímacím řízení

14 zaručených (ne)pravd o přijímacím řízení

Zkuste nastražit uši… Taky to slyšíte? Všechny ty zaručené pravdy? Z různých stran k nám doléhají výkřiky typu „životopis je přežitek“, úplně „pasé…“. „Motivační dopisy nikdo nečte…“, takže jsou nejspíš „úplně k ničemu“. A co se pohovoru týče, stačí jedno podání ruky a „už tě mají přečteného, kamaráde“. Zato na sociálních sítích „je potřeba na sebe strhnout pozornost“. Tyhle a další věčně omílané bláboly nás jen matou spíš než cokoliv jiného. A člověk pak už ani neví, jak má při hledání práce vlastně postupovat. Těch nesmyslů už bylo dost! Tak co kdybychom jim společně zatnuli tipec? Pojďme konečně všechny ty mýty vyvrátit! A jak to uděláme? Necháme si poradit od někoho, kdo tomu skutečně rozumí. Naším „bořičem mýtů“ bude Julien André, zakladatel portálu CV professionnel, který o přijímacích řízeních ví první poslední.

1. „Životopis je přežitek…“

Životopisům už odzvonilo. Patří leda tak do propadliště dějin. Že by snad strůjcem jejich úpadku byl digitální věk a všechny ty blýskavé profily na LinkedInu? Budeme se snad na životopis spolu s motivačním dopisem chodit koukat do muzea jako na památky z dob dávno minulých? „To, že ‚životopis je passé‘, slýchám už dobrých dvacet let,“ konstatuje Julien André. „A i přesto jej 90 % náborářů stále vyžaduje. V některých odvětvích zabývajících se třeba digitálními nebo jinými technologiemi už možná není tak zásadní, ale jedná se spíše o výjimku. Pravdou je, že životopis jako takový se v čase proměňuje, jeho náležitosti se postupně mění. Je ale nutné také říci, že vždycky budeme potřebovat nějaký dokument, kterým se budeme moci prezentovat. A životopis pro tyto účely zůstává i nadále tím nejlepším prostředkem. Vždyť právě jeho prostřednictvím se s námi ten, kdo hledá nové zaměstnance, setkává poprvé.“ Životopis rozhodně není mrtvý, právě naopak, jen ať žije dál!

2. „Životopis musí být maximálně na jednu stránku…“

Životopis má být tak akorát na jednu stránku a ani o chlup delší. A pokud to někomu dělá problém, tak by se snad měl dát raději na psaní románů. Je samozřejmě pravda, že přílišná výmluvnost by vám mohla udělat i medvědí službu. Jak také vysvětluje Julien André: Naše studie zaměřená na sledování pohybu očí prokázala, že náborář stráví čtením životopisu v průměru 53 vteřin, ale pouze v případě, že profil uchazeče odpovídá zadaným požadavkům. Pokud jim totiž neodpovídá, tak s ním stráví pouze 10 vteřin. Také jsme zjistili, že 80 % náborářů si přečte jen první třetinu CV. Má rada tedy zní, nesepisujte životopis jako román na pokračování.“ Rozhodujícím faktorem jsou zde však vaše zkušenosti. „Dvě stránky životopisu čerstvého absolventa, to asi moc smyslu nedává,“ prohlašuje, „ale opodstatněné by to už bylo třeba u někoho, kdo má za sebou třicet let praxe.“

3. „U životopisu platí, že čím hezčí, tím lepší…“

Na LinkedInu vídáme čím dál „vymazlenější“ životopisy. A k čemu to v konečném důsledku vede? Stává se z toho pomalu soutěž krásy. Cílem je upoutat pozornost, zaujmout a vystoupit tak z davu. „Snažit se být za každou cenu originální ale nedává moc smysl,“ namítá Julien André. „Když se ucházíte třeba o nějakou kreativní pozici nebo byste chtěli pracovat v oblasti designu, tak je to možná ještě na místě, ale i tak je to riskantní. Pokud je totiž vaše CV až příliš originální, atypické, tak vám hrozí, že neprojde přes náborový software.“ Je to tak, tihle roboti, kteří třídí zaslané životopisy, jsou totiž naprogramovaní na ty takříkajíc klasické výtvory. Takže váš životopis může být sice unikátní, ale pro ně nečitelný. „Samozřejmě si člověk může vytvořit pěkný moderní životopis, pohrát si s barvami a fonty,“ ujišťuje odborník. „Ale v každém případě je potřeba se ujistit, že bude odpovídat tomu, na co byly náborové softwary naprogramovány. Zkrátka by vše mělo být v souladu jak s uchazečem samotným, tak s očekáváním protistrany.“

4. „Papírový životopis patří do minulosti…“

Papírový životopis? A k čemu jako? Proč to dělat jednoduše, když to jde i složitě, že? Proč si zvolit způsob prezentace, který je tak „omšelý a nudný“? A tak dále… Pořád ta samá odrhovačka. V poslední době se začaly objevovat čím dál roztodivnější podoby životopisů. Narazíte třeba na jedlý životopis, životopis v podobě dárkového boxu, stírací životopis, či dokonce životopis ve formě videahttps://www.welcometothejungle.com/cs/articles/video-cv-tipy. Jak to vypadá, tak pokud se ucházíte o práci, nesmí vám chybět představivost. „To je pěkná hloupost,“ tvrdí Julien André. „Náboráři totiž ve většině případů nemají čas na to, aby zhlédli několikaminutové video o tom, zda se na danou pozici hodíte. Něco takového by možná připadalo v úvahu, pokud se snažíte danou společnost oslovit sami od sebe, aniž by ona někoho zrovna aktivně hledala, a ucházíte se o nějakou kreativní pozici, nebo se jedná o společnost, která si na originalitu ve své firemní kultuře skutečně potrpí. Nicméně je třeba si uvědomit, že není vždycky nezbytně nutné kolem sebe vzbudit poprask, třeba na sociálních sítích.“ Přistupujte tedy ke snaze být originální s rozvahou a využívejte ji zejména u společností, které si na otevřenost mysli doopravdy potrpí. Navíc, co se v konečném důsledku počítá, je především vnitřní krása vašeho životopisu, tedy zkušenosti, osobnost a dovednosti.

5. „V potaz se berou jen zkušenosti…“

Tak tuhle ohranou písničku už slyšel zřejmě každý: „Životopis je jen o seznamu praxe“, „je to jen výčet zkušeností“. Jako bychom snad byli zredukováni jen na to, co jsme v životě dělali. Řekni mi, co děláš, a já ti povím, kým jsi. To je také důvod, proč se mladí absolventi cítí tolik znevýhodnění, když si hledají práci. Myslí si totiž, že do životopisu nemají co napsat. „Tahle myšlenka je v naší mentalitě hluboce zakořeněná. Hledáme ideálně někoho, kdo již dané povolání vykonával. Ale například v anglosaských zemích je to přesně naopak. Tam si více cení tzv. měkkých dovedností,“ vysvětluje Julien André. „Samozřejmě že zkušenosti se v potaz berou, ale kromě toho se náborář zaměřuje také na dovednosti vhodné pro danou pozici. To je rovněž důvod, proč je kolonka dovednosti neméně důležitá. Uchazeč má tak možnost zužitkovat nejen své odborné (neboli tvrdé) dovednosti, ale i ty tzv. měkké.“

6. „Pauza nebo obrat o sto osmdesát stupňů? Tak to máš nejspíš smůlu…“

Jak si sestavit životopis, když jsme se zrovna rozhodli pro zásadní kariérní změnu? Nebo když jsme třeba pár měsíců z osobních důvodů nepracovali? Máme strach, že by nám někdo mohl takový životopis hodit na hlavu, nebo rovnou do koše, takže se to snažíme nějak zaonačit. Trochu si s tím pohrajeme, sem tam něco přidáme a tak. „Uvádět v životopise polopravdu, nebo přímo lež, je něco, čeho bychom se rozhodně měli vyvarovat,“ upozorňuje odborník. „Vždycky je možné třeba půlroční pracovní pauzu podat tak, že jsme i během ní zůstávali aktivní a čas navíc jsme využili k práci na sobě. Vždyť právě to je možné uvést ve shrnutí na začátku vašeho životopisu. Například v něm můžete vysvětlit, že se vracíte z rodičovské dovolené, nebo že jste si potřeboval(a) udělat pauzu a některé věci si pořádně rozmyslet a teď se chcete do pracovního života vrátit.“

7. „Hlavní je mít konexe…“

K čemu vlastně je mořit se s životopisem a motivačním dopisem, když jiní si vystačí s konexemi. Skutečně se může stát, že váš vypiplaný životopis poputuje do koše a na vytoužený post něčí kamarádíček. A je vymalováno! „Je pravda, že celá řada zaměstnanců je přijímána jen na základě doporučení či ze známosti,“ konstatuje Julien André. „Jedná se o velmi rozšířenou praktiku.“Doporučení však nelze zaměňovat s protekcí. Byť výsledek je v obou případech stejný. Zatímco v tom prvním se jedná o snahu pomocí své vlastní sítě kontaktů najít někoho vhodného, protekce spočívá v tom, že na danou pozici jednoduše dosadíme svého známého. Ať tak či onak, „nejlepším způsobem, jak v přijímacím řízení zůstat ve hře, je chovat se a postupovat profesionálně, jak je to jen možné,“ radí odborník. Pokud jsou vaše materiály připraveny pečlivě a váš profil odpovídá tomu požadovanému, pak není důvod, proč by si nemohli vybrat právě vás.

8. „Motivační dopisy už nikdo nečte…“

Počkat, takže motivační dopis je k ničemu? Čili ho po nás chtějí spíš jen ze zvyku? Nebo je to celé zase trochu jinak? „Motivační dopis rozhodně není k ničemu,“ tvrdí Julien André. „Však je taky vyžadován zhruba v 67 % přijímacích řízení a v případě určitých oborů je vlastně nezbytný. V některých odvětvích, jako jsou třeba digitální či jiné technologie, možná mizí, ale to je spíše výjimka. Nicméně je třeba si uvědomit, že motivační dopis přijde na přetřes spíše až po prvním kole přijímacího řízení. Větší pozornosti se mu dostane teprve ve chvíli, kdy si vás budou chtít pozvat na pohovor.“ A chcete, aby si jej vůbec někdo přečetl? Pak nezapomínejte na to, že náborář je čtenář jako každý jiný. Pokud mu totiž naservírujete nějaký stokrát ohraný příběh, nejspíš ho velmi brzy omrzí. Pokud mu však naopak předložíte motivační dopis, jenž bude čtivý a bude v člověku probouzet chuť dozvědět se o vás víc, pak jeho pozornosti nejspíše neujde.

9. „Průvodní e-mail bohatě stačí…“

Tohle se můžete doslechnout, když se rozhodnete odpovědět na nějakou pracovní nabídku. Takže motivační dopis se dá nahradit průvodním e-mailem? A proč se tedy v tom inzerátu jasně píše, že máme zaslat „CV a motivační dopis“? „Všechno záleží na osobě, která přijímací řízení vede,“ poznamenává Julien André. „Ale pokud je motivační dopis výslovně požadován, tak byste se s pouhým e-mailem rozhodně spokojit neměli. V opačném případě byste totiž mohli působit jako někdo, kdo není schopen dodržet požadavky.“ Průvodní e-mail nelze zaměňovat s motivačním dopisem. „Průvodní e-mail má mít rozsah tak 4 až 5 řádků. A jeho účelem je vysvětlit, proč se o danou pozici ucházíme a v čem se náš profil s tím požadovaným shoduje. Oproti tomu motivační dopis je mnohem detailnější, měl by vypovídat také o naší osobnosti a rozsahem by měl být zhruba na jednu stránku.“

10. „Všude se dá napsat to samé…“

Kdo tohle nedělá, že? Vezmeme si k ruce připravenou šablonu, stiskneme Ctrl+C a Ctrl+V, změníme oslovení a adresu příjemce a máme hotovo. Jenže vyznění zůstává stále stejné. Háček je v tom, že pokud si to někdo pozorně přečte, pak zjistí, že tu něco nehraje.„Náborář si uvědomí, že ten dopis není personalizovaný, že nebyl určen přímo jemu,“ tvrdí Julien André. „Jenže z motivačního dopisu musí být jasně patrné, že jste o dané společnosti dobře informovaní. Musí z něj vyplývat, jaké jsou vaše dovednosti a jaká je vaše motivace, a proto musí být vždy psaný na míru.“ Také forma je důležitá. Motivační dopis má obvykle rozsah jedné stránky. „Měl by být dobře strukturovaný a přehledný,“ upřesňuje odborník. „Může být rozdělený třeba do tří odstavců. To je taková klasická struktura, tedy vy (daná společnost), já a my (jaký přínos bych pro vás mohl mít).“ Poučení zní jasně: Raději pošlete motivačních dopisů méně, ale zato více personalizovaných.

11. „Jasno o tobě mají už od první otázky…“

Pohovor sotva začal a hned na úvod padne ta známá otázka. „Takže… povězte mi něco o sobě.“ Otevřete ústa, chystáte se vyslovit první hlásky, a přitom o vás už zjistili vše, co potřebovali. Stačí třicet vteřin a mají jasno. „Říká se tomu ‚elevator pitch‘, to znamená, že musíte být schopní se představit ve třiceti vteřinách,“ vysvětluje Julien André. „Což v praxi znamená, že za tento čas musíte být schopní vysvětlit, kdo jste, proč se o danou práci ucházíte a jaký je váš cíl. Něco takového je potřeba si připravit a natrénovat, aby to mělo ten správný účinek. Nicméně tento způsob představení nemusí být nutně tím rozhodujícím faktorem, který určí, zda budete přijati, či ne. To by bylo trochu zjednodušující tvrzení. Na druhé straně to ale umožní si o vás vytvořit jakýsi předběžný obrázek.“Rozhodně není na škodu si toto třicetivteřinové představení připravit a natrénovat. Pokud se vám povede, tak vám zajistí dobrou výchozí pozici, ze které se pak snáze dostanete do kýženého cíle.

12. „Podání ruky odhalí vaši osobnost…“

Ačkoliv podání ruky za současné situace není zrovna aktuálním tématem, rozhodně bychom jej neměli úplně opomenout. „Dlouhý a pevný stisk značí spíše dominantní osobnost, zatímco stisk jemný vypovídá o osobnosti spíše stydlivé či nedbalé,“ shrnuje Julien André. A i když náš odborník přiznává, že není psychologem z povolání, a tudíž nemůže skutečně potvrdit, zda je tato teorie přesná, tak pravdou zůstává, že během pohovoru mají vaše gesta, včetně podání ruky, svůj význam. „Je možné, že po skončení koronavirové pandemie budou pohovory i napříště probíhat bez fyzické blízkosti. Ale i tak je potřeba myslet na to, že musíte udržovat otevřenou pozici. To znamená, že byste si například neměli ruce ponechávat položené na stehnech, ale naopak je využít pro gestikulaci při mluvení.“

13. „Je důležité na sebe upoutat pozornost, být extrovertní…“

Neustále je nám vštěpováno, že bychom měli udělat vše pro to, aby si nás ostatní všimli a abychom vystoupili z davu. Protože jen ten nejsilnější hlas prý bude vyslyšen. To by ale znamenalo, že pracovní svět bude pod nadvládou extrovertů. A z téhle logiky vyplývá také to, že u pohovoru byste na sebe měli strhnout veškerou pozornost. Není ale pravda přeci jen někde jinde? „Vůbec nejdůležitější je představit se takoví, jací skutečně jsme,“ míní Julien André. „Není nutné svou pravou osobnost nikterak skrývat, nebo se vydávat za někoho jiného, vlastně by nám to později mohlo uškodit. Jestli je někdo sdílnější, nebo naopak zdrženlivější, na tom vůbec nesejde. Každý je svým vlastním způsobem schopný se takříkajíc prodat, ukázat se v pozitivním světle, usmívat se a být dynamický. Jako extrovertní se projevujte, pouze pokud takoví skutečně jste a pokud je pro danou pozici taková vlastnost žádoucí.“

14. „Pohovor je jen nutné zlo…“

Pohovor tak trochu připomíná talentovou zkoušku pro hudebníky. Jako uchazeč dostanete partituru, podle níž máte hrát, a porota bedlivě poslouchá. Zkoumá, zda hrajete tak, jak máte. A jestli náhodou ta vaše hudba nezní falešně. Je pravda, že vás někdy mohou trochu zatlačit do kouta, aby si ověřili, zda se na danou práci skutečně hodíte. Pro některé se z této zkušenosti pak stává nepříjemný zážitek. „Dnes se ale už jen zřídka přistupuje k pohovoru jako k výslechu plnému nástrah a pastí,“ tvrdí Julien André. „V současnosti se důraz klade spíše na vzájemnou interakci, diskuzi, na osobnost uchazeče a na to, jak moc souzní s danou firemní kulturou. Otázky jsou více otevřené, neformální, méně stresující…“ A pokud ukážete, že si rádi takto popovídáte, tak vám to určitě bude připočteno k dobru. Takže se nebojte. S největší pravděpodobností se vás nebude nikdo snažit dostat do úzkých. Vlastně je spíš na vás, v jaké tónině se to celé bude odehrávat.
Tak to vidíte. Tolik povyku a vlastně pro nic. Často máme tendenci zapomínat, že primárním cílem životopisu, motivačního dopisu či pohovoru je prostě nalézt někoho, kdo se na danou pozici opravdu hodí. Ti z nás, kteří hledají práci, i ti, kteří hledají zaměstnance, všichni jsme na jedné lodi, protože náš cíl je totožný. Takže pokud na sobě budete trochu pracovat a nebudete při přijímacím řízení hrát falešně, jistě si s tím, kdo sedí na druhé straně stolu, padnete do noty.
Překlad: LexiPro*

Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: