Jižní Korea: Místo, kde si vystresovaní zaměstnanci platí za uvěznění

V Jižní Koreji si vystresovaní zaměstnanci platí za uvěznění

Práce v Jižní Koreji není zrovna procházka růžovým sadem. Rodinný nátlak, stres a neústupné přesčasy – to je pouze několik příkladů z mnoha pracovních faktorů, které mohou mít tragické následky. Konzumace alkoholu je v zemi obzvláště vysoká a míra sebevražd je zde jedna z nejvyšších na světě. Kwon Yong-seok, bývalý prokurátor, který pracoval více než 100 hodin týdně, přišel s novým typem duchovního útočiště, ve kterém člověk může uniknout utlačující společnosti. Jeho projekt s názvem Prison Inside Me (Vězení uvnitř nás) poskytuje Jihokorejcům možnost uvolnit se v jedné z 28 dostupných vězeňských cel po dobu 24 hodin. Závažné problémy rozhodně vyžadují extrémní řešení, ale stále zde vyvstává otázka: Proč se Korejci musejí nechat zavřít do cely, aby se uvolnili? Vydali jsme se hledat odpovědi.

Populace pod tlakem

Korejci bohužel nedokážou uniknout problému, který spojuje mnoho zemí, a to zejména ve východní Asii: skutečnost, že zde existuje akademický a profesní stres a tlak začínající již v dětství. V korejské společnosti je úspěch ve škole vysoce oceňovaný. Proto pak požadavky a naděje rodičů tíží jak děti, tak dospívající.

Tím se vysvětluje popularita tzv. doučovacích škol, které většina korejských školáků navštěvuje po skončení běžné školní docházky. Tyto soukromé instituce, kterým se v korejštině říká hagwon, nabízejí doučování, pomoc s úkoly a dodatečné kurzy. V komentáři pro The New York Times bývalý učitel v hagwonu Se-Woong Koo nastiňuje poněkud nepřátelské prostředí školy, která podle všeho nemá potenciál studentů jako prioritu. Vysvětluje v něm také, že studenti pracují 13 hodin denně a průměrně naspí pouze pět hodin. Je zde třeba také podotknout, že mezi studenty existuje obzvláště tvrdá soutěživost. Korejské nejprestižnější univerzity SKY tvoří pouze tři instituce a pro korejské studenty je samozřejmostí se do jedné z nich dostat, pokud chtějí později být úspěšní.

Drsné pracovní podmínky

Ani po nástupu do práce si Korejci neodpočinou, jelikož svět obchodu je mimořádně stresujícím prostředím. Podobně jako u jejich japonských sousedů zavedli Korejci slovo popisující smrt z přepracování: gwarosa. A není divu, když mluvíme o zemi, kde zaměstnanci vykazují skoro největší množství přesčasů na světě. V roce 2018 zastávali Jihokorejci třetí místo na tomto hrozivém stupni vítězů. Zaměstnanci pracovali průměrně 2 005 hodin ročně, neboli 167 hodin měsíčně. Do července 2018 platilo, že průměrný pracovní týden překračoval šest dní a jediným volným dnem zůstala neděle, což znamená, že zákonná doba pracovního týdne se protáhla na ohromujících 68 hodin. Přestože vláda vydala zákon, který zkrátil délku pracovního týdne na 52 hodin a pět dní, uvidíme, jestli takovéto kroky stačí tam, kde se v roce 2017 stovky zaměstnanců staly obětí gwarosy.

„V roce 2018 zastávali Jihokorejci třetí místo na tomto hrozivém stupni vítězů. Zaměstnanci pracovali průměrně 2 005 hodin ročně, neboli 167 hodin měsíčně.“

Existuje řada důvodů vysvětlujících toto hektické pracovní tempo. Ve společnosti, kterou z velké části ovládá konfucianismus, je práce představována jako jediný způsob, jakým je možné být prospěšný společenskému celku. Proto zabírá v životě korejských občanů ústřední místo. Zároveň však jedinec na svých ramenou nese váhu cti své rodiny a předků, což znamená, že každý pracovní úspěch i neúspěch nabírá úplně nových rozměrů. Neméně důležitá je také asijská finanční krize z roku 1997 vzhledem k jejímu obrovskému společensko-ekonomickému dopadu. Jihokorejský won se propadl a symbol země, společnost Kia Motors, zkrachovala. Bank of Korea se stala obětí následného dominového efektu a kvůli značným propouštěním v rámci celé země došlo k nebývalému nárůstu nezaměstnanosti: Za pouhé dva roky vzrostla o pět bodů. Toto trauma mají Korejci stále v živé paměti, a jsou tedy ochotni obětovat svému zaměstnavateli tělo i duši, jen aby opět neskončili ve stejné situaci.

Takový intenzivní tlak ve spojení s neudržitelnou pracovní dobou představuje pro zaměstnance každodenní výzvu a může mít tragické důsledky, jako např. nadměrnou konzumaci alkoholu, zejména slavné korejské pálenky sodžu. Téměř 20 % obyvatel připouští, že si dopřeje více než 10 drinků týdně. Ještě více znepokojující je fakt, že utlačující pracovní podmínky se projevují také v extrémně vysoké míře sebevražd. Výsledky průzkumu z roku 2016 udávají počet 25 sebevražd na každých 100 000 lidí a Jižní Korea je pravidelně umisťována do předních příček seznamu členských zemí OECD s nejvyšším ročním počtem sebevražd. Před několika lety byla sebevražda také uvedena jako nejčastější příčina smrti pro občany ve věku od 10 do 30 let a druhá nejčastější po rakovině u občanů starších 40 let. U mužů, kteří mají většinou roli živitele, je tento trend mnohem viditelnější než u žen: Statistiky z roku 2015 ukazují míru 37,5 % u mužů ve srovnání s 15,5 % u žen. Ačkoliv je často obtížné určit skutečné příčiny tohoto činu, každodenní tlak a stres, kteří Jihokorejci zažívají v pracovní sféře, rozhodně nejde vyloučit, zvláště pak v zemi, kde je míra nezaměstnanosti v současnosti na 4 %.

„Utlačující pracovní podmínky se projevují také v extrémně vysoké míře sebevražd.“

Zlehčování psychických problémů

Na vině je také sám jihokorejský stát. Přestože se země nachází v kritické situaci, v nedávné době došlo pouze k mírnému nárůstu investic do infrastruktur na kontrolu a prevenci problematiky duševního zdraví. V článku pro The New York Times se před několika lety korejský spisovatel Kim Jongha vyjádřil k této problematice následovně: „Celkový národní rozpočet pro služby spojené se sebevraždami je skoro 7 milionů dolarů. Když to srovnáme s Japonskem, to vynakládá více než 130 milionů dolarů na programy pomáhající lidem se sebevražednými sklony a jeho snahy přinášejí zásadní výsledky.“ Kromě toho Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby 15–50 % veřejných výdajů na zdravotnictví bylo věnováno duševním nemocem. V roce 2016 však této významné oblasti Jižní Korea věnovala pouze 3 % ze svého zdravotnického rozpočtu.

„Deprese je často vnímána jako přechodná nálada či emocionální zveličování, které časem přejde.“

Institucí pro léčbu duševního zdraví skýtá Jižní Korea jen málo a jsou daleko od sebe. V roce 2013 existovalo pouze 19 veřejných psychiatrických středisek na 168 soukromých nemocnic. V důsledku se pouze 15,3 % Korejcům s duševními problémy dostává léčby a pouze 23 % obyvatel trpících depresí je během svého života léčeno v porovnání se 40 % v ostatních členských zemích OECD. Navíc se pracovníci v tomto sektoru, ať už jde o psychiatry, psychology či personál nemocnice odpovědný za duševně nemocné pacienty, nacházejí v nestabilní pracovní situaci, jelikož naprostá většina z nich má podepsanou smlouvu na dobu určitou. Následná fluktuace a rezignace zaměstnanců vede k tomu, že ti, kteří se rozhodnou zůstat v této oblasti, musejí často zvládnout péči o více než 100 pacientů zároveň.

Vysoká míra sebevražd se také dá vysvětlit skutečností, že deprese je často vnímána jako přechodná nálada či emocionální zveličování, které časem přejde. Ještě horší je, že pacienti, kteří otevřeně trpí depresí a vyhledají terapii a léčbu, se ji často rozhodnou předčasně ukončit, jak profesor psychiatrie Kim Eo-su řekl Kimu Jonghaovi. Duševně nemocní navíc věří, že jim k vyléčení stačí pouze náboženství či cvičení. Podle profesora jsou tyto nonšalantní přístupy zapříčiněny sociálním tlakem, který obklopuje depresi a duševní problémy, které stále nejsou považovány za plnohodnotné nemoci vyžadující lékařskou péči.

Je vězení jediný způsob, jak se starat o své duševní zdraví?

Není divu, že se v této souvislosti objevila celá řada alternativních soukromých projektů, které nabízejí řešení v případech, na něž je veřejný systém krátký. Co přesně nabízí Kwon Yong-seok a jeho vězeňský zážitek? Zařízení, které vede nezisková organizace nazývající se výstižně Happiness Factory (Továrna na štěstí), nabízí svým návštěvníkům pobyt v naprosté izolaci: Při příchodu vyfasují očíslované uniformy. Telefony, cigarety a knihy nechají u vchodu a cela 5×5 metrů je jejich domovem na příštích 24 hodin. Ačkoliv nenabízí hodiny jógy ani veganské menu, i tak projekt slaví úspěchy – od roku 2013 již „uvěznil“ 2000 návštěvníků.

Jak již však naznačuje název tohoto duchovního útočiště, nejde zde čistě o pobyt ve vězeňské cele, ale spíše dává návštěvníkům možnost osvobodit se od vězení, které si nosí v sobě. Díky důrazu na sebepozorování, sebereflexi a meditaci ve spojení s vězeňskými celami, jejichž jediné okno nabízí výhled na hory, se zdá projekt Prison Inside Me jako ideální místo. Díky tomu, že jsou odříznuti od vnějšího světa a práce, si mohou „vězni“ dobít baterky a konečně se uvolnit. Instituce navíc návštěvníkům nenabízí pouze jednodenní pobyt v chládku, ale organizuje také nejrůznější akce, u kterých se vězni mohou setkávat, a dokonce nabízí i přednášky o tom, jakou úlohu mohou meditace, divadlo či hry sehrát při dosažení vnitřní svobody.

„Díky tomu, že jsou odříznuti od vnějšího světa a práce, si mohou vězni dobít baterky a konečně se uvolnit.“

Je třeba poznamenat, že během pobytu nemají vězni k dispozici žádného zdravotnického pracovníka, který by se staral o jejich duševní stav. Navzdory svému chytlavému názvu a pojetí je projekt Prison Inside Me vlastně ve všech aspektech podobný tradičnímu duchovnímu útočišti nabízejícímu jakýsi únik od každodenního života a stresu, což může být obtížné, zejména pro Korejce. Zatímco 24hodinový program je financován z darů účastníků, jeho úspěch vedl v roce 2019 k zahájení dvou nových alternativ: 48hodinový pobyt ve vězení za cca 75 dolarů (100 000 wonů) a týdenní stáž za cca 380 dolarů (500 000 wonů), což odpovídá velké části průměrného měsíčního platu Jihokorejců. Bohužel ani vězení není zadarmo.

Ačkoliv je většina návštěvníků přesvědčena o jeho blahodárných účincích, je příliš brzy na to hodnotit skutečné účinky uvěznění ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, ať už pozitivní či negativní. Samotná existence instituce Prison Inside Me je však důkazem, že jihokorejská společnost čelí vážnému problému, kde obyvatelé trpí neudržitelnými a potenciálně smrtelnými pracovními podmínkami.

Přeložila: Eva Mazalová

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Anouk Renouvel

Freelance @ Communication numérique

Tagy

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: