6 rad pro vedoucí pracovníky: Kde končí vstřícnost a začíná narušení soukromí?

Všechno má své meze

Jsou hranice, které by se v práci neměly překročit. Jako první si každý asi představí nepřípustný fyzický kontakt – nepříjemný dotek na rameno, narušování osobního prostoru, nevhodná gesta. Ale pak je tu ještě jednání, které je za hranou z psychologického a emocionálního hlediska.

Sem patří otázky osobního charakteru, zavádění hovoru na nepříjemná témata nebo dolování informací, které si ten druhý chce nechat pro sebe. Ale stejné je to i s vnucováním vlastních zkušeností a názorů někomu, kdo o to nestojí. Allison Botkeová, autorka knihy Setting Boundaries (Vymezení hranic), vysvětluje, že vymezení psychologických hranic je pro naši vlastní ochranu: „Chrání naše sebevědomí a vnímání identity. Umožňují oddělovat vlastní pocity od pocitů druhých.“

Čím dál víc firem se mezitím snaží budovat přátelskou atmosféru na pracovišti, uvolňuje se dress code a kolegové se častěji scházejí po práci. Kvůli pandemii se masově rozšířil home office, takže se hranice mezi domovem a prací, a tím pádem soukromým a pracovním životem ještě více rozmazala.

Hranice mezi vstřícností a narušováním soukromí je čím dál tenčí. Vezměte si třeba následující situaci: Šéf nabídne, že vám zavolá později, protože v pozadí slyší pláč vašeho dítěte. Je to vstřícné gesto, nebo blahosklonnost? Nebo když vedoucí o týden prodlouží deadline zaměstnankyni, protože se dozví, že jí stůně manžel? Je to ohleduplné, nebo spíš nevhodné? A vybídnout během online porady ostatní, ať natočí kameru a ukážou ostatním, jak si doma zařídili home office – to je neškodná zábava, nebo už je to za čárou?

6 rad, díky kterým nešlápnete vedle

Pandemie nám ukázala, jak důležitá je emocionální pohoda zaměstnanců. Nejen produktivita by tedy měla ležet vedoucím pracovníkům na srdci. „Krize přinesla do managementu změny v pozitivním slova smyslu. Důraz je nyní kladen na empatii a současně na autonomii, odpovědnost, kreativitu, intuici a flexibilitu,“vysvětluje Fabienne Chabocheová, ředitelka HR oddělení u francouzského Červeného kříže. Jak se chovat empaticky, ale zase to nepřehánět?

Pozorujte, jaká je firemní kultura

Jak to u vás chodí? Má každý vlastní kancelář a do práce se chodí jedině v obleku? Nebo máte open space a každý nosí tenisky? Firemní kultura je hlavním ukazatelem toho, co se od vás očekává. V přátelském a neformálním prostředí budou všichni tak nějak počítat s tím, že k sobě budete mít blíž. Ale na přísně formálním pracovišti se zase očekává jistá rezervovanost.

Na nic si nehrajte

Každý vedoucí má svůj vlastní styl. Je obtížné – a také nežádoucí – se nutit do předstírání. Promluvte si s podřízenými o tom, co je podle vás ještě vstřícné chování a co už je nevhodné. Když dáte jasně najevo, co ano, a co ne, má to celkem dvě výhody: ostatní pak třeba udělají totéž, a navíc dáte kolegům jasně najevo, co od vás mohou očekávat.

Své chování přizpůsobte podle toho, s kým jednáte

Každý člověk má své hranice nastaveny jinak, buďte proto všímaví. Máte-li kolegu, který se neúčastní firemních akcí a chová se spíše odtažitě, určitě neuvítá, když se ho začnete vyptávat na soukromý život. Stačí nevinná otázka třeba na to, kde trávil karanténu, a daná osoba má pocit, že jste jí vpadli do soukromí. Naopak někdo, kdo si v práci jako spořič obrazovky nastaví fotku svých dětí, se může vyloženě urazit, že jste se nezeptali na to, jak to jako rodina společně doma všechno zvládali.

Snažte se o sebereflexi

Podřízený nadřízenému jen málokdy na rovinu řekne, co si myslí, tak to prostě je. A v dnešní nejisté době je upřímnost snad ještě vzácnější. „Ekonomika je teď nepředvídatelná a lidé se bojí, že přijdou o práci. Mnoho lidí pracuje na dálku a každý si dává pozor, jen aby náhodou nevypadal, že se fláká – a proto jsme k dispozici nonstop, 24 hodin denně,“tvrdí Andrew Shatte, jeden ze zakladatelů společnosti meQuilibrium. Takže z úst zaměstnance jen těžko uslyšíte, že překračujete jisté meze a měli byste udělat krok zpátky.

Nerozhodujte se sami

To nejjednodušší řešení je často to nejlepší: požádejte o radu přímo členy svého týmu. Nebudete pak muset spekulovat o tom, co od vás ten nebo onen očekává. Jak na to? Postupně si s každým promluvte a vysvětlete, jakou máte představu a jak chcete přistupovat k vedení týmu. Pak si otevřeně pohovořte o tom, co si každý z vás představí pod „vstřícností“, a co už je příliš.

Zavolejte na pomoc personální oddělení

Je-li některý z vašich zaměstnanců naprosto zjevně nesvůj, ale současně si s vámi o tom nechce promluvit, obraťte se bez váhání na personální oddělení. Možná bude pro danou osobu snazší se otevřít neutrálnímu prostředníkovi. Pracovníci personálního oddělení mají dostatek zkušeností a znalostí přesně pro tento typ situací.

Být vedoucím, to už dnes neznamená jen rozdávat rozkazy. Ani zdaleka ne. Vedoucí se musí také postarat, aby byli zaměstnanci spokojeni a neutrpělo jejich duševní ani fyzické zdraví. Jak říká Caroline Diardová, výzkumná pracovnice a vyučující práva a personalistiky: „Až skončí pandemie, dozná vztah mezi nadřízeným a podřízeným velkých změn – autonomie bude prioritou a management se bude opírat o výsledky, vztahy založené na důvěře a menší kontrole. Home office vstoupil do našich životů naprosto neočekávaným způsobem a nadobro změní způsob vedení týmů. Být vedoucím už nikdy nebude totéž.“

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.