Proč se srovnáváme s ostatními a proč bychom s tím měli přestat

Je to reflex, který často uplatňujeme nevědomky, porovnáváme se s ostatními ve všech oblastech života. Srovnáváme naše pracovní výkony a dokonce i milostné vztahy. K čemu je nám vlastně srovnávání dobré? Co dělat, když nám nepřináší nic pozitivního? Pojďme se podívat na několik způsobů, jak s negativním srovnáváním přestat.

Proč se srovnáváme?

Člověk je vysoce společenská bytost. Henri Wallon, slavný dětský psycholog, k tomu napsal: „Jedinec je z podstaty společenský. Ne kvůli vnějším událostem, ale kvůli osobní potřebě. Je to dáno geneticky.“Sociální srovnávání je tedy existenčně důležitým a vrozeným procesem prostupujícím všemi oblastmi života. Používáme ho téměř automaticky za různými účely.

V pracovním životě ho používáme k tomu, abychom:

• se ujistili o svém výkonu a schopnostech,
• se ubezpečili o své roli v rámci firmy a týmu,
• si zvýšili sebeúctu,
• si posílili profesní identitu.

Sociální srovnávání: výhody a omezení

Studie v oblasti sociální psychologie, za nimiž stojí psychologové Norman Triplett a Ernst Meumann, ukázaly, že pouhá přítomnost někoho jiného, ať už v pasivní či aktivní roli, ovlivní profesní výkon sledovaného subjektu. Tyto experimenty přinesly následující poznatky:

• Pokud jsme v místnosti s neznámým člověkem, jsme dobře obeznámeni s nastalou situací a máme ji pod kontrolou, roste naše motivace a potažmo i výkon. A to jak motorický, tak intelektuální. Takovéto vzájemné srovnávání jedinců mezi sebou se nazývá sociální facilitace (Triplett).
• Pokud však stojíme před neznámým úkolem, který se nejdřív musíme naučit vyřešit, přítomnost druhého člověka nám to ztěžuje. Proč? Protože v přítomnosti druhého člověka volíme rychlá řešení, o nichž nemáme prostor dostatečně uvažovat, a v mnoha případech nejsou správná.

Bohužel máme od přírody tendenci se porovnávat s lidmi, které hodnotíme jako „lepší“, než s těmi, kteří nám připadají „horší“. Srovnávání se s ostatními pak bývá skutečným problémem, jak na sebe nahlížet, zejména u jedinců s křehkým sebevědomím. Porovnáváním se s kolegy, které považujeme za „lepší“, než jsme my sami, dosáhneme jen negativní perspektivy, kterou pak nahlížíme na své dovednosti, schopnosti a kvality.

Jak se přestat srovnávat s ostatními?

Jak jsme viděli, porovnávání se s ostatními je lidský reflex. Nebudeme vám radit, že by se z vás měli stát poustevníci, abyste se přestali srovnávat. Ale nabídneme vám několik tipů, které by vám mohly pomoci tolik se s ostatními nesrovnávat, a když už, tak s větší shovívavostí k sobě samým.

Všímejte si, kdy k tomu dochází

Často se porovnáváme, aniž bychom si to uvědomovali, a většinou nám to nepřináší nic dobrého (nízké sebevědomí, agresivitu, hněv, závist, či dokonce žárlivost). Prvním krokem je tedy sebepozorování.

• Kdy se porovnáváme?
• V jakých souvislostech k tomu dochází?
• Proč to děláme? A jaký je náš cíl?

Často se porovnáváme s ostatními ohledně něčeho, co chceme nebo co vnímáme jako osobní cíl. Proto je důležité zanalyzovat sami sebe, abychom se lépe poznali a pochopili, proč se srovnáváme s ostatními.

Relativizujte

Srovnávání se s ostatními je iracionální. Velmi často navíc srovnáváme nesrovnatelné. Je důležité pamatovat na to, že každý je jedinečný svým temperamentem, osobností, příběhem, a proto je nesmyslné porovnávat pracovní výkony, které jsou ovlivněny tím, kým jsme.

Na to je důležité myslet, když se s někým srovnáváme. Například když srovnáváme svou profesní dráhu s kariérou kolegy, kterému závidíme jeho pozici, pamatujme, že nemáme k dispozici všechny informace k tomu, abychom mohli situaci objektivně posoudit. Je důležité brát v potaz celkovou situaci, neboť porovnávat svou osobní situaci (jež je nám dokonale známa) se situací někoho druhého (kterou známe pouze zprostředkovaně), je neobjektivní a nesprávné.

Zastavte se, odpojte se, dýchejte

Moderní doba sociální srovnávání podporuje, a tento úkol nám tedy znesnadňuje. S novými technologiemi a sociálními sítěmi, zejména těmi profesními, jsme v neustálém virtuálním, a často falešném, spojení s ostatními (kolegové, firmy a potenciální náboráři). Sociální sítě mohou vážně zapříčiňovat pokles sebehodnocení, protože nám ukazují zkreslený a tedy nepravdivý obraz druhých. Vždy je dobré si uvědomit, že na těchto komunikačních platformách se každý představuje v co nejlepším, dokonce i nepravdivém světle (zázračná kariéra, široká síť profesních kontaktů, ale málo skutečných vztahů).

Pokud máte nízké sebevědomí, měli byste se z těchto sítí odpojit, nebo přinejmenším brát s velkou rezervou to, jak se zde ostatní prezentují.

Přistupujte k sobě s pokorou a laskavostí

Nastavíme-li si laťku příliš vysoko a neuspějeme, může nás to odradit. Je důležité stanovit si realistické a dosažitelné cíle a oslavovat, pokud jich dosáhneme. Než si například stanovíme, že do pěti let budeme na určité vysněné pracovní pozici, je třeba se objektivně zamyslet nad tím, jestli je to reálně proveditelné. Možná by to bylo lepší počkat a nejprve si stanovit dosažení reálnější pozice, která té vysněné předchází. Je také nutné, abychom byli schopni se po čase ohlédnout a zhodnotit svou dosavadní cestu, uvědomit si (a ocenit) dílčí úspěchy, kterých jsme dosáhli a které nás ve výsledku dovedou až ke konečnému cíli.

Jsou to právě lidé, s nimiž se setkáváme v průběhu profesního i osobního života, kteří nás inspirují a posouvají k dalším cílům. Nechte se ostatními inspirovat a motivovat, aniž byste sami sebe podceňovali nebo ostatním záviděli. Přemýšlejte nad tím, čeho chcete dosáhnout, ať je to cokoliv. Zastavte se na minutu a zeptejte se sami sebe: „Až dosáhnu vytyčeného cíle, budu opravdu šťastnější?“

Přeložila: Iva

Fotografie: Welcome to the Jungle