4 dobré důvody, proč nepracovat přesčas

„Pracovat přesčas“ by teoreticky mělo znamenat „udělat víc práce“. Minimálně váš šéf si to stoprocentně myslí. V praxi to tak ale vůbec nefunguje. Zvlášť když se z výjimečného přesčasu stane každodenní standard. Přečtěte si, proč tomu tak je.

Podle průzkumu společnosti Trexima pracuje celých 39 % zaměstnanců v Česku alespoň jednou týdně více než 10 hodin denně. Podle srovnání zemí OECD se co do množství přesčasů Česko umístilo na 17. místě – více než 50 hodin týdně pracuje přes 7 % Čechů. Dle dat Českého statistického úřadu pracují Češi o 3,2 hodiny týdně více, než je průměr EU. Práce po běžné pracovní době má však více stinných stránek, než si myslíme. Proč by se to s přesčasy nemělo přehánět?

1. Onemocnění, únava, stres: přesčasy se podepisují na našem zdraví

Ve zprávě amerického ministerstva zdravotnictví pro rok 2004 jsou popsány alarmující fyzické, psychické, emocionální i společenské dopady přesčasů:

• více než 10 hodin práce denně zvyšuje riziko vzniku kardiovaskulárních problémů o 60 %;
• pracovní týden čítající více než 40 hodin vede ke zvýšené konzumaci alkoholu a tabáku a k abnormálnímu zvyšování tělesné hmotnosti (zejména u mužů);
• u 10 % zaměstnanců pracujících 50 až 60 hodin týdně dochází k závažným problémům v partnerských vztazích.

Jako by to nebylo málo, vědci navíc zjistili, že stačí pracovat 11 hodin navíc týdně, aby se zvýšilo riziko deprese. Únavu a stres, věrné společníky přesčasů a přepracování, nemusíme snad ani připomínat. Připomíná to sněhovou kouli kutálející se ze svahu, na kterou se nabaluje další a další sníh: vysoká hladina kortizolu, tzv. stresového hormonu, má negativní vliv na náš spánek, chuť k jídlu, imunitní systém, paměť, náladu… A další.

„Když člověk tráví v práci nekonečné hodiny a hodiny, neznamená to, že udělá víc práce. Přestávky v práci a volné dny potřebujeme k tomu, abychom si vyčistili hlavu a vrátili se v plné síle, připraveni chrlit nové nápady,“ vysvětluje Pierre Lainey, specialista na firemní psychologii a profesor managementu na pařížské obchodní vysoké škole (HEC).

Pevná pracovní doba i povinné přestávky existují z dobrého důvodu. Jsou pro nás prospěšné. Žádný přesčas není tak důležitý, abyste kvůli němu museli ohrozit své zdraví.

Vědci navíc zjistili, že stačí pracovat 11 hodin týdně navíc, aby se zvýšilo riziko deprese.

2. Přesčasy jsou kontraproduktivní

Vědeckých studií zabývajících se dopady přesčasů není mnoho, ale rozhodně se o tomto tématu mluví, a to již přes tři desetiletí. Americká organizace The Business Roundtable zveřejnila v roce 1980 zprávu, podle které „čím více pracujete, tím méně jste efektivní a produktivní“. Trávíte-li v práci více než 50 hodin týdně, vaše produktivita klesá. Jakmile totiž nastoupí únava, může vám jednoduchý úkol, obvykle trvající dvacet minut, zabrat i dvojnásobek času.

Podíváme-li se na věci z širší perspektivy, uvidíme dalekosáhlé důsledky – průzkum Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zahrnující 50 000 zaměstnanců z 36 evropských zemí prokázal, že nejproduktivnější zaměstnanci tráví v práci méně času. Byla totiž nalezena souvislost mezi produktivitou dané země (HDP na hodinu práce) a počtem odpracovaných hodin za rok.

Nejedná se o nové zjištění. Už v 18. století filozof a ekonom Adam Smith upozorňoval na to, že člověk, který pracuje přiměřeně a konzistentně, pociťuje menší stres, zůstává déle v kondici a může tak ve finále odvést více práce. K tomuto faktu se přidává i skutečnost, že bohaté či vyspělé země mají proti ostatním celou řadu dalších výhod: větší kapitál, lepší infrastrukturu, jsou organizovanější… Všechny tyto faktory mají vliv na produktivitu za dané období.
Například Řekové podle OECD pracují nejvíc ze všech, v průměru více než 2 000 hodin za rok, naopak Němci pracují pouze cca 1 400 hodin za rok, a jejich produktivita je tak o 70 % vyšší (Česko se pohybuje s 1 770 hodinami někde mezi).

Byla zjištěna souvislost mezi produktivitou dané země (HDP na hodinu práce) a počtem odpracovaných hodin za rok.

3. Chybějící zaměstnanci a zpomalení růstu: důsledky přesčasů

Pokud chodíte na přesčasy jen krátkodobě nebo vyloženě výjimečně, může to mít své výhody. Například je v práci větší klid a vy se tak můžete soustředit na své povinnosti či kreativně tvořit bez neustálého vyrušování a rozptylování. Jakmile se ale výjimka stane pravidlem, může to oslabit zaměstnaneckou kapacitu firmy a také snížit její produktivitu.

Výše zmiňovaná zpráva amerického ministerstva zdravotnictví dále uvádí, že 54 % podniků s nepřiměřeně vytěžovanými zaměstnanci zaznamenalo míru absencí přes 9 %. Zhoršování docházky zaměstnanců je prvním krůčkem k začarovanému kruhu. Následuje velká fluktuace pracovníků, nestabilita, tedy i nespokojenost, stres…

Pokud jde o vedoucí pracovníky, byl prokázán pokles produktivity o 25 % při 60hodinovém a delším pracovním týdnu. Pozitivní je, že přesčasy jsou v Česku čím dál nepopulárnější. Stále se však jedná o běžnou praxi, která bývá upravena v rámci pracovní smlouvy. Zaměstnavatelé také mohou určité množství přesčasů svým zaměstnancům nařídit.

Jakmile se výjimka stane pravidlem, může to oslabit zaměstnaneckou kapacitu firmy a také snížit její produktivitu.

4. Přesčasy brzdí vaši kariéru

Argyro Avgoustakiová a Hans Frankort prováděli výzkum při Londýnské univerzitě na téma dopadů pracovního vytížení na zdraví a kariéru zaměstnanců: „Dlouhotrvající intenzivní práce má katastrofické důsledky pro kariéru pracovníků, profesní spokojenost a možnosti povýšení.“

Jinými slovy, přepracování, nerealistické termíny, hektické pracovní tempo – tedy všechny charakteristické znaky intenzivní práce, tj. pracovního vytížení – ohrožují zdraví zaměstnance. Únava, stres a ostatní neblahé důsledky z toho vyplývající (viz bod 1) způsobí, že je člověk méně iniciativní, hůře se soustředí, pracuje ledabyleji a má menší motivaci. Tím pádem se pochopitelně snižují i šance na povýšení.

Přepracování, nerealistické termíny, hektické pracovní tempo – tedy všechny charakteristické znaky intenzivní práce, tj. pracovního vytížení – ohrožují zdraví zaměstnance.

Tím se tento začarovaný kruh uzavírá – zaměstnanec se snaží čím dál víc, daří se mu čím dál míň, až to nakonec skončí vyhořením… Nikdo ale netvrdí, že je potřeba přesčasy kompletně zakázat, čas od času mohou být i užitečné, pokud jsou dobrovolné a výjimečné (a samozřejmě náležitě finančně ohodnocené). A jak se na to díváte vy? Budete na přesčasy chodit dál?

Přeložila Barbora Stolínová

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.