O pozitivních stránkách izolace a jak ji co nejlépe zužitkovat

O pozitivních stránkách izolace a jak ji co nejlépe zužitkovat

Nařízená karanténní opatření, „social distancing“ na veřejnosti či izolovaná práce… Neviditelný virus převrátil naše životy naruby a my jsme se, zcela nečekaně, stali ze dne na den účastníky celonárodního experimentu ve zvládání samoty. Tato situace je náročnou zkouškou dokonce i pro vyhraněné introverty: samotu zvládáme hůře, pokud se pro ni sami předem nerozhodneme, anebo když je nám vnucená.

Jak ukázala psychologická studie americké virginské univerzity z roku 2012, čtvrtina žen a dvě třetiny mužů raději podstoupí elektrický šok, než aby se ocitly sami se svými myšlenkami. Několik výzkumů zároveň prokázalo, že čas strávený o samotě – v práci i v osobním životě – může nakopnout naši kreativitu, pomoct regulovat naše emoce, naučit nás lépe zvládat těžké situace, či dokonce prospět našim vztahům. Přinášíme rady, jak nazírat na samotu z jiné perspektivy.

Rozlišujte samotu a izolaci od osamělosti

„Jaké to je, cítit se osaměle?“ ptá se britská spisovatelka Olivia Laingová ve své knize Město osamělosti. „Je to jako být hladový: jako být hladový, zatímco všichni kolem se připravují na bohatou hostinu. Je to zahanbující a zneklidňující pocit, který z člověka postupně začne vyzařovat i navenek,“ odpovídá Laingová. Spisovatelka, která se ve své knize věnuje tématu samoty ve velkoměstě, poukazuje na důležitý rozdíl: že být osamělý nemusí nutně znamenat být sám.

Tyto dva pojmy rozlišují psychologové v odborné literatuře. „Samota je fyzická izolace od druhých lidí. Jedná se o samotu v prostoru, kterou si obvykle můžeme dobrovolně zvolit,“ vysvětluje PhDr. Beáta Žitniaková Gurgová z katedry psychologie Univerzity Matěje Bela v Banské Bystrici. Samota však nepodmiňuje osamělost: můžeme být obklopení jinými lidmi, a přesto se cítit osaměle,“ doplňuje Žitniaková Gurgová, která zkoumala samotu a osamělost jako psychologické fenomény v práci publikované v roce 2013. Samota je objektivní stav, přičemž osamělost je subjektivní prožívání samoty. „Problém je, že u lidí, kteří se ocitnou sami, se může časem rozvinout osamělost — a to zejména tehdy, když je samota dlouhodobá,“ dodává.

V Česku se samotou zabývala psycholožka Pavla Koucká, která konstatovala, že v letech 2000–2012 se počet „osamělých“ lidí zdvojnásobil, přičemž téměř každý osmý člověk žije „sám“. Ovšem o našich sousedech jasnou představu nemáme – to, kolik Slováků prožívá pravidelně samotu a v jaké míře pociťují osamělost v osobním životě anebo na pracovišti, prozatím nebylo zkoumáno v celonárodním měřítku.

Osamělost má přitom přímý negativní vliv na lidské zdraví. V roce 2017 publikovala Americká asociace psychologů studii, ze které plyne, že sociální izolace a osamělost mohou být větším zdravotním rizikem než obezita. Riziko představuje i pro profesní život: americký doktor Vivek Murthy, který pracoval pro prezidenta Baracka Obamu, označil fenomén osamělosti na pracovišti za „krizi veřejného zdraví“. „Člověk se může cítit osamělý, i když chodí denně pracovat do open space, protože se tam nesetkává s lidmi, s nimiž by si rozuměl a cítil se dobře,“ ozřejmuje Kristína Pomothy, organizační psycholožka a konzultantka.

Proč však samotu jako takovou vnímáme negativně?

„Samota má špatnou reputaci z historického hlediska,“ vyjádřil se pro deník New York Times profesor vývojové psychologie Robert Coplan z kanadské Carletonské univerzity. Za jeden z hlavních důvodů označil vnímání samoty a izolace jakožto formy trestu – jako děti jsme byli za špatné chování vykázáni do kouta nebo na „samotku“ (kdo si vzpomene na Emila z Lönnebergy v jeho kůlničce?). Na principu izolace je založený i vězeňský systém.

Dalším důvodem je také negativní společenské vnímání samotářů. „Člověk, který je sám, se stává pro jiné podezřelým, protože nenaplňuje potřebu afilace. U každého jednotlivce existuje potřeba být s druhými lidmi a naplňovat aktivní mezilidské vztahy. Není přirozené, aby byl člověk sám – samotářští lidé nejsou považováni za sociálně atraktivní, nahlíží se na ně jako na podivíny,“ vysvětluje Žitniaková Gurgová. Člověk je společenský tvor,“ doplňuje Kristína Pomothy. „Evolučně jsme vázáni na komunitu a skupinu. Izolace je pro nás ohrožením. Studie dokazují, že dlouhodobá izolace v mladém věku má dopad na vývoj našich kognitivních schopností. Z evolučního hlediska i z hlediska emoční stability je pro nás důležité pobývat s jinými lidmi,“ dodává Pomothy.

Vnímejte samotu pozitivně: jako příležitost, nikoliv omezení

Aby byla samota zbavena své špatné pověsti, je klíčové naučit se vnímat ji jako příležitost věnovat se sobě, a nikoliv jako omezení. Přirozeně, dívat se na dobu o samotě z pozitivní perspektivy je jednodušší, když si to sami vybereme nebo naplánujeme. Nikoliv tehdy, když nám to je vnucováno. „V současné situaci je společenská izolace náhlým stavem, který je nám nařízen autoritami. Jde o ztrátu kontroly, a právě to ten stres ze samoty znásobuje,“ domnívá se Pomothy. Momenty, kdy se náhle ocitneme sami, přicházejí i v běžných dnech: z kalendáře vám nečekaně vypadne oběd se známým nebo vám padnou plány na páteční večer… Důležité je rovněž osvobodit se od negativních představ o samotě, které v kolektivním podvědomí stále přetrvávají.

O pocitu osamělosti sice mluvíme ve společnosti docela často, ale opačná fyzická potřeba – touha po izolaci – je rovněž reálná. „Každý člověk potřebuje být sám,“ říká Žitniaková Gurgová. To byl také jeden z překvapivých závěrů průzkumu The Rest Test, ve kterém se v roce 2016 zkoumalo, jakým způsobem si lidé nejlépe odpočinou. Studie provedená pod taktovkou BBC a Durhamské univerzity, které se zúčastnilo více než 18 000 lidí ze 134 zemí, ukázala, že lidé si nejlépe odpočinou u sólo aktivit: například při četbě nebo při obyčejném trávení času o samotě. Fun fact: odpovědi introvertů a extrovertů se téměř zcela shodovaly.

Jak co nejlépe využít samotu a izolaci? Odstraňte podněty

Jak může být samota pozitivní, jak optimálně využít čas strávený sám se sebou? Je třeba zredukovat či zcela odstranit vnější podněty: sociální sítě, telefonáty, notifikace ohledně zpráv ze světa a podobně. „V současné době jsou lidé přepodnětováni. Je potřeba najít si činnost, kterou vykonáváme rádi, ale bez rušivých elementů,“ radí Žitniaková Gurgová.

V osobním životě: buďte sami a vnímejte svoje tělo

Momenty samoty mohou ponoukat, abychom zůstali ve spojení s blízkými alespoň částečně prostřednictvím moderní techniky: abychom jim poslali fotku knihy, kterou jsme se rozhodli číst, nebo večeře, kterou jsme si doma připravili. V tom případě se však nenoříme do sebe, ale opět komunikujeme směrem navenek. „V současnosti jsme stále tak moc orientovaní navenek, až jsme odpojeni od svého těla a zapomínáme, že máme také biologickou stránku bytí,“ vysvětluje Žitniaková Gurgová. „Je důležité jednoduše být sám a vnímat své pocity, své tělo. Promyslet si, co se mi líbí nebo nelíbí. Večer si udělat audit dne – co se mi povedlo, s čím nejsem spokojený – například formou deníku.“

Abychom ocenili momenty, kdy se ocitneme sami, musíme podle Pomothy najít „rituály nebo maličkosti, které nám přinášejí radost.“ Může se jednat o „pití kávy, opalování na balkoně, cvičení anebo praktikování mindfulness (všímavosti) pomocí meditace,“ tvrdí psycholožka a konzultantka. Každý z nás si musí najít oblast nebo činnost, ve které spatřuje smysl nebo která mu přináší potěšení. V nejlepším případě mu to umožní na chvíli zastavit tok myšlenek. Pokud nejste zvyklí na meditaci nebo už nemáte chuť pokoušet se podesáté o pravidelné psaní deníku, „stačí se jednoduše odpojit – usadit se v křesle a uvažovat, protože i v takových chvílích vznikají velmi cenné nápady,“ doplňuje Žitniaková Gurgová.

V období samoty je však důležité být si svým vlastním koučem. „Myslím, že umět dobře využít izolaci je o schopnosti manažování sebe sama a seberegulace. Je potřebné nastavit si denní program tak, aby pocity osamělosti neměly šanci se ohlásit,“ říká Žitniaková Gurgová. Jde též o regulaci času stráveného na internetu, který pro naši nervovou soustavu neznamená odpočinek. Podle Pomothy „bychom si v tom měli udělat pořádek tak, jako když začínáme dietu a vyřadíme sacharidy.“ Naše internetová komunikace se totiž dnes často neomezuje jen na výměnu osobních zpráv s jednou nebo několika osobami zároveň: naše virtuální konverzace, v nichž si kromě osobních novinek posíláme i vtipy, memes, zprávy a odkazy na články, se tak stávají „novým médiem“. „Musíme si to nastavit: například ráno od 7 do 8 čtu zprávy, večer od 7 do 8 se věnuji osobním zprávám a hotovo, víc tomu nedám,“ navrhuje psycholožka.

V pracovní sféře: nezaplňujte si kalendář videohovory

Samota je klíčová (a podceněná) ingredience kreativity,“ vyjádřila se americká autorka Susan Cainová, autorka bestselleru Ticho. Ocitnout se ale v situaci, kdy musíte pracovat sami – bez kolegů, na které jste zvyklí –, může pobízet k tomu, abyste komunikovali co nejvíce a za každou cenu. Je to ovšem past, do které není nutné spadnout. Není nutné zahltit si kalendář videohovory, jak se to například stalo předešlý týden mně a lidem, s nimiž spolupracuji,“ říká Pomothy o izolované práci. „Protože jsme z jednoho dne na druhý byli donuceni pracovat formou home office, chtěli jsme si všichni rychle vyplnit kalendáře, abychom neztratili kontakt. Najednou jsme si neustále telefonovali,“ uvádí Pomothy.

„Je důležité dodržet ta rutinní setkání, která jsme měli doposud, ale zároveň si zachovat dostatek času k tomu, aby se nám uvolnil prostor pro vymýšlení nových věcí. Samota je jednoznačně příležitostí právě k tomu. Kreativní tvorba má dvě části: kreativita při setkávání s ostatními lidmi, se kterými si vyměňujeme myšlenky – čehož je ovšem prostřednictvím videokonferencí velmi těžké dosáhnout –, a kreativita v osamělosti. Současnou situaci je potřeba využít právě k tomu,“ radí Pomothy. „Jestliže má člověk příliš mnoho podnětů, je těžké být tvořivý – zaměstnanci ani nestíhají vnímat, že jsou sami. Někdy se člověk musí stáhnout, aby podal kvalitní výkon,“ doplňuje Žitniaková Gurgová.

Nehledě na to, zda se ocitneme sami, protože jsme to tak měli v úmyslu, nebo ne. Faktem je, že v dnešní době ultra-hyper-konektivity je samota stále vzácnější – a lze ji též vnímat jako ultimátní formu svobody.

Přeložila Zita Mudráková

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, přihlaste se k odběru novinek a nechte si naše články posílat každý týden.

Lenka Hudáková

    Lenka Hudáková je novinářka a žije v Paříži. Spolupracuje s BBC, píše také pro slovenský Denník SME a Denník N.

    • Přidat mezi oblíbené
    • Sdílet na Twitteru
    • Sdílet na Facebooku
    • Sdílet na LinkedInu

    Související obsah

    Nejnovější články

    Nový trend: Do důchodu ve 30 letech

    Je jim 40, 35, nebo dokonce 30. Jednoduše se rozhodli, že už nebudou chodit do práce. Nebylo to žádné impulzivní rozhodnutí. Právě naopak.

    Sledujte nás!

    Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

    Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

    A na našich sociálních sítích: