Může mezi podřízeným a nadřízeným vzniknout skutečné přátelství?

Zaměstnanec a přitom kamarád?

Začalo to tak nevinně. Ani jeden z nich se neohlížel na čas a zcela je pohltila práce. A tak spolu několikrát prožili obavy z blížících se deadlinů a mnohokrát se společně nasmáli, až se mezi nimi vytvořil, takřka bez povšimnutí, určitý pocit spřízněnosti, což ani jednomu rozhodně nebylo proti mysli. Postupně jim pak přestala stačit krátká setkání na skleničku po práci a začali se vídat i o víkendech, zvát se vzájemně na návštěvy, a dokonce plánovat společné dovolené. Má to jen jeden háček, a ne zrovna malý: jeden je zaměstnavatel, ten druhý zaměstnanec. Je přátelství v takovém případě vůbec možné?

Každý ví, že přátelství mezi zaměstnanci představuje na pracovištích, jež jsou často zdrojem stresu, nedocenitelnou duševní vzpruhu a přispívá ke zvýšení výkonnosti týmů.

Jestliže je však na přátelské vztahy mezi zaměstnanci pohlíženo pozitivně, pak podobné sbližování mezi nadřízeným a podřízeným probouzí spíše pochybnosti o tom, zda je možné přistupovat k zaměstnancům spravedlivě, přátelství navzdory. Ale časy se mění a nahrává tomu i touha mladých lidí utvářet na pracovištích přátelské vztahy zcela nezávislé na firemní hierarchii. Stává se z toho poměrně významné téma.

Přátelství nám sice umožňuje snáze se rozhodovat v krizových situacích nebo se svěřit důvěryhodné osobě, ale pokud se s ním při nerovném rozložení sil nakládá špatně, může být příčinou střetu zájmů dostatečně silného na to, aby zničil atmosféru na pracovišti a rozložil celý tým.

Jak to (doopravdy) vidí zaměstnanci

Z různých průzkumů a studií jasně vyplývá, že vztahy s nadřízenými jsou zásadní pro náš pocit spokojenosti v práci. Špatné vztahy mezi pracovníky a vedením jsou totiž jedním z nejčastějších důvodů pro změnu zaměstnání. Průzkum uskutečněný v roce 2018 portálem Platy.cz však ukázal, že zhruba 63 % zaměstnanců považuje vztah s šéfem za přátelský. 34 % pak vzájemný vztah zhodnotilo jako rezervovaný a 3 % jej považují za chladný až nepřátelský. Pokud se podíváme na původ samotného slova šéf, pak zjistíme, že vychází z latinského výrazu caput, což znamená hlava. Hlava, jež ovládá celé tělo. Samotné slovo šéf tak přímo evokuje opozici „ovládající vs. ovládaný“.

To je také důvod, proč přátelství dlouhou dobu vznikala pouze v rámci jednotlivých hierarchických úrovní.

Avšak horizontální vztahy pěstované zejména v prostředí start-upů, jež s sebou přinesly také neformální způsob komunikace a důraz na spolupráci, doslova zamávaly se zažitými pravidly. Jsou to také mladí lidé, kteří jako první začali na pracovištích zaměňovat týmového ducha s přátelstvím.

Zpravidla platí, že zaměstnanci nemají problém se přátelit se svými nadřízenými, nicméně v opačném směru to neplatí tak často – jen málokterý šéf je něčemu takovému nakloněn.

Současně výzkumy poukazují na to, že drtivá většina lidí souhlasí s tím, že dobré vztahy s přímými nadřízenými jsou velmi důležité, ale stejně tak se ukazuje, že jakýkoliv kontakt s danou osobou mimo samotné pracoviště je spíše výjimkou.

Další oblíbené články pro: Pracující

Podle čeho poznáte, že už jste na home office moc dlouho?

(Ne)kamarádit se se zaměstnancem?

Při navázání přátelství s kolegou, který se nachází v postavení nad nebo pod vámi, není možné zůstat neutrální, a takový vztah může dokonce uškodit zájmům firmy.
Jednak proto, že přátelství předpokládá určitou míru důvěrnosti, což se neslučuje s povinnostmi a výsadami spojenými s pozicí vedoucího pracovníka. Dokážete udržet firemní tajemství, i když se zrovna budete svěřovat s detaily z partnerského života? A neposlouží pak takové informace vašemu příteli k tomu, aby vás při soupeření o kariérní postup zdiskreditoval? Přátelství často končí tam, kde začíná boj o peníze a moc…

Neformální způsob komunikace pěstovaný ve start-upech může vést k nedorozuměním.

Nebezpečí spočívající v nejasném rozdělení rolí je problém, na který upozornil Peter Kiefer již v roce 2016. Učinil tak ve svém článku pro Business Insider nazvaném Millennials are learning the hard way that your boss is not your friend (Mileniálové zjišťují nepříjemnou pravdu: šéf není kamarád). Dle jeho názoru může právě stále četnější přejímání neformálního start-upového modelu komunikace (např. sdílení vtipů, využívání platforem jako Slack nebo Basecamp) do firemního prostředí přispívat k nedorozuměním. A zejména u mladých lidí je tohle riziko opravdu velké.

Aby se mohlo rozvinout skutečné přátelství, je potřeba mít rovnocenný vztah. Jenže vztah mezi vedoucím a podřízeným s sebou nutně nese také opozici „ovládající vs. ovládaný“, již si ve své práci zaměřené na tzv. šest dimenzí kultury vzal do hledáčku také nizozemský psycholog Geert Hofstede. Tuto opozici zahrnul do konceptu tzv. vzdálenosti moci, která je definována jako míra nerovnosti v moci a autoritě, již člen dané skupiny uznává a očekává ve vztahu mezi sebou a svým nadřízeným. Ukazuje se, že čím větší je vzdálenost moci, tím méně se jednotlivec snaží zpochybnit situaci, pokud se mu jeví jako nerovná. Česko vykazuje poměrně nízkou míru vzdálenosti moci. Podobně je na tom například Německo či USA. Naopak vysokou vzdálenost moci vykazuje třeba Francie. Nicméně v zemích, kde je míra vzdálenosti moci nízká, má nadřízený větší manipulační prostor pro to, aby mohl se zaměstnancem jednat bezprostředněji. Může k tomu využít například svůj vlastní způsob vyjadřování („teď k tobě mluvím jako tvůj přítel…“ a jindy zase „jako tvůj nadřízený…“).

Současně je potřeba zdůraznit, že každý vedoucí pracovník především reprezentuje svou firmu, a tudíž musí jít ostatním příkladem. Příkladné chování samozřejmě zahrnuje také spravedlivé a transparentní udělování odměn (prémií, povýšení apod.).

Nezapomínejte na to, že pocit nespravedlnosti a zejména pak nedostatek uznání je nejčastější příčinou demotivace v pracovním prostředí.

Čím více se přátelíme se zaměstnanci, tím více je diskriminujeme

Thierry Nadisic, vyučující na věhlasné francouzské vysoké škole EMLYON Business School a autor knihy Le management juste (Spravedlivý management), hovoří o třech druzích pocitu nespravedlnosti v pracovním prostředí. Konkrétně se jedná o nespravedlnost distributivní (platové ohodnocení je nefér nebo neodpovídá zásluhám), nespravedlnost procesní (zaměstnanec je z rozhodovacího procesu vyloučen nebo není jeho názor brán v potaz) a nespravedlnost interakční (zaměstnanec má pocit, že je pro ostatní neviditelný, nebo je dokonce z kolektivu fyzicky vyloučen).

A právě z pohledu tohoto posledního bodu je přátelský vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem tolik nebezpečný. Když totiž vedoucí upřednostňuje svého přítele, tak se ostatní mohou cítit znevýhodnění. Stejně tak ale může dojít k tomu, že pokud bude přátelský vztah dáván příliš okatě najevo nebo pokud bude narušovat pracovní prostředí, pak daný přítel z řad zaměstnanců začne být považován za oblíbence, což může vytvářet určité napětí a toxickou atmosféru, a to by mohlo vést až k vyloučení daného jedince z kolektivu.

Také ale může, poněkud překvapivě, dojít k tomu, že se bude vedoucí tak úzkostlivě snažit o to, aby dokázal, že jedná spravedlivě, až začne svého přítele diskriminovat. O tom svědčí také série 8 experimentů amerických vědců, uveřejněná v časopise Journal of experimental social psychology (Časopis experimentální sociální psychologie). Z těchto experimentů vyplývá, že vedoucí pracovníci z obavy o zachování dojmu spravedlnosti raději svým přátelům z řad podřízených udělí méně prémií, nehledě na to, že by si je právem zasloužili.

Nemluvě o tom, že přátelství může mít vliv na schopnost rozhodování a vynucování kázně, a dokonce může zatemnit váš úsudek. Je těžké příteli z pozice nadřízeného během každoročního hodnocení vytýkat nedostatky, aniž by si to bral osobně a nebyl za to na vás naštvaný. Rovněž by však váš přátelský vztah mohl v zaměstnanci probouzet nepřiměřené sebevědomí, a to by mohlo vést k nevhodnému jednání, případně až ke zneužití moci (např. k šikaně či sexuálnímu obtěžování).

Jaká nebezpečí s sebou přátelství se zaměstnancem může nést?

A co na to zákon?

Jakožto zaměstnavatel máte povinnost zajistit bezpečnost svých zaměstnanců a chránit jejich fyzické i duševní zdraví, tím pádem máte povinnost je chránit před jakýmkoli jednáním spojeným s šikanou či sexuálním obtěžováním, ale také před jednáním sexistickým.

Například ve Francii bylo nejvyšším soudním orgánem uznáno, že za případ sexuálního obtěžování lze považovat i situaci, kdy se dotyčná osoba opakovaně dopouští nevhodného jednání týkajícího se genderu (jako například sexuálně laděné narážky či nemístné chování) mimo pracovní dobu i pracoviště vůči osobě, s níž je však v pracovním prostředí v každodenním kontaktu.

Stejně tak je potřeba si uvědomit, že s ohledem na vaše povinnosti rozhodně není vhodné mluvit o pracovních konfliktech, šířit pomluvy či vytvářet kontroverze.

Jednak jakákoliv nepřiměřená poznámka či urážka pronesená v rámci firmy či mimo ni je ze zákona trestána, a navíc by pomluva, jež by se ukázala jakožto nepravdivá a jež by poškodila důstojnost kolegy, mohla vyústit v žalobu za nactiutrhání.

Také čl. 10 Listiny základních práv a svobod hovoří o tom, že „každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života“. Toto ustanovení chrání rovněž zaměstnance před jakoukoliv formou nevhodného jednání (ať už šikany či sexuálního obtěžování) ze strany nadřízeného či kolegy. Díky tomu nemůže vedoucí omezit svobody daného jedince či jej propustit na základě osobních důvodů, pouze s výjimkou případů, kdy tento důvod představuje nebezpečí pro současný či budoucí chod firmy.

V takovém případě, kdy zaměstnanec svým jednáním porušuje podmínky pracovní smlouvy či narušuje pracovní atmosféru (např. opakovanými pozdními příchody, nevhodným chováním v přítomnosti třetích osob atd.), vůči němu nemůžete uplatnit kázeňský postih, ale musíte jej ohleduplným a seriózním způsobem o jeho nevhodném chování zpravit. Jinak byste mohli poškodit jeho důstojnost. Pouze a jedině v případě, že v nevhodném jednání i nadále pokračuje, je možné přistoupit k jeho propuštění. Navíc, jak je uvedeno v zákoníku práce, pokud by některý ze zaměstnanců tvrdil, že rozhodnutí vedoucího pracovníka bylo ovlivněno vztahem k dané osobě, pak by tento nadřízený byl povinen prokázat, že jeho rozhodnutí bylo objektivní a nedošlo k porušení zásady rovného zacházení se zaměstnanci.

Pravidla pro zdravý přátelský vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem

„Spíše než se za každou cenu snažit na pracovišti vytvářet opravdová přátelství, je lepší se ke kolegům chovat prostě jen přátelsky.“
Amy Cooper Hakimová, průmyslová a pracovní psycholožka a odbornice na pracovní prostředí.

  • Již na samém počátku přátelství si nastavte společná pravidla a hranice pracovního a soukromého života, které se nepřekračují. Také je lepší se vyvarovat užívání různých přezdívek a důvěrných narážek v pracovním prostředí a na druhé straně také probírání pracovních záležitostí mimo kancelář.
  • Vysvětlete svému příteli již na samém začátku, že mu v práci nebude nijak nadržováno a že pravidla budou pro všechny platit stejně.
  • Také je potřeba si vzájemně vyjasnit, kdo má jakou roli. A třebaže není zrovna nutné před ostatními přátelství skrývat, pamatujte na to, že opatrnost je přeci jen matkou moudrosti.
  • Důkladně si promyslete, o čem svému příteli povíte. Je jasné, že mu za žádných okolností nesmíte prozradit důvěrné či citlivé informace. A rovněž byste mu nikdy neměli poskytovat informace o ostatních zaměstnancích.
  • Omezte sdílení důvěrných informací (zejména těch týkajících se vašeho osobního života či platu).
  • Jasně vymezte kontext komunikace: To, co se chystáte sdělit, uveďte například slovy „teď k tobě hovořím jako tvůj kamarád…“ a „teď k tobě hovořím jako tvůj šéf…“.
  • I mimo pracovní dobu se raději setkávejte společně s celým týmem v rámci teambuildingových akcí (vyhýbejte se setkáním pouze mezi čtyřma očima).
  • Neváhejte přítele usměrnit pomocí konstruktivní kritiky v případě, že se bude snažit vás znemožnit či veřejně zpochybnit vaši autoritu. Přitom se snažte zjistit, proč se nedrží již nastavených pravidel.
  • Nepřijímejte žádosti o přátelství jinde než na profesních sociálních sítích, jako je například LinkedIn. Zapomeňte rovnou na jakákoliv facebooková či instagramová přátelství. Nemáte přeci zájem o to, aby se vaše fotografie z dovolené nebo informace o vaší rodině či zálibách dostaly na veřejnost.
    Jak jste jistě pochopili, na pracovišti je třeba si zachovat profesionální, a nikoliv příliš osobní přístup. Na druhou stranu by vám to nemělo bránit v empatii a pěstování vzájemných sympatií, což jsou stavební kameny nezbytné pro vytvoření příjemného pracovního prostředí. Konečný verdikt zní: jednat přátelsky ano, kamarádství nadevše ne. Nezapomínejte však na to, že přátelství pro vaše zaměstnance rozhodně není ani zdaleka tak důležité jako třeba respekt nebo uznání.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

Pracovní úrazy v praxi: Na co máte právo

I když si možná říkáte, že si za to můžete sami, pravda je taková, že máte pravděpodobně nárok na kompenzaci od zaměstnavatele, a to nezanedbatelnou.

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: