Můžu opravdu pracovat na dálku? Aneb jak poznat, jestli vám náborář tak trochu kecá

Taková zásadní změna s sebou ale přinesla i výzvy, počínaje problematickou definicí toho, co vlastně práce na dálku znamená. Při vymezování práce na dálku vyvstanou následující otázky: Musím být ve stejné zemi jako můj zaměstnavatel? Je pravidelná docházka do kanceláře nezbytná? Snaží se společnosti nalákat uchazeče na plané sliby a pohádky o práci na dálku?

Co si představit pod pojmem „remote bullshit“?

Je to praktika firem, které přehání a zkreslují vlastní zásady o práci na dálku, aby nalákaly ty nejlepší talenty. Ale zdání klame a sliby později neplatí. Lapíte se do pasti, a teprve pak vám dojde, že to byl „bullshit“ a že náboráři mlžili. A najednou vám po té skvělé nové práci na dálku zůstane akorát hořká pachuť v puse.

Jak se můžete takové situaci vyhnout a plané kecy zpochybnit hned u pohovoru? Nadia Harrisová, zakladatelka platformy remoteworkadvocate.com, má dlouholeté zkušenosti s prací na dálku a ví, jak poznat, jestli to s tímhle režimem práce potenciální zaměstnavatel myslí vážně. Nejprve nám nabídne definici, co práce na dálku je a co naopak není, a pak nám doporučí otázky, které bychom měli náborářům u pohovoru položit.

Jak vzdálené pracoviště vypadá?

„Vzdálený“ může znamenat spoustu věcí. Některé firmy, které preferují režim práce na dálku, vyžadují, aby se jejich zaměstnanci nacházeli ve stejné zemi. A pro jiné to znamená, že můžete pracovat odkudkoli na světě. Podle Harrisové je ale definice jednoduchá: „U práce na dálku nezáleží na tom, kde se nacházíte. Jejím cílem je odpracovat si svoje optimálním způsobem a na základě vzájemně stanovených očekávání ohledně pracovního výkonu.“

Tvrdí, že společnosti, které umožňují práci z domova s pevnou pracovní dobou od devíti do pěti, vám vlastně nenabízí práci na dálku v pravém slova smyslu, a dodává, že „práce z domova je druh práce na dálku, ale nejedná se o zaměnitelné koncepty“.

Je to pro ni varovný signál, na který byste si měli dát při hledání práce pozor, a doplňuje konkrétní příklady problematických formulací:

• pracovali byste od devíti do pěti a monitorovali by vaše kliky myší
• museli byste si píchnout odchod a příchod i u krátkých přestávek na kafe
• práce na dálku je dostupná některým členům týmu, ale zatím nejsou definované všeobecné podmínky
• zaměstnanci pracující na dálku musí pracovat z domova
• neexistuje žádná sepsaná příručka nebo zásady ohledně práce na dálku
  „Tohle jsou klasické příznaky balamucení ze strany firem a jejich tzv. ‚nabídek práce na dálku‘,“ říká Harrisová.

Na co se zeptat, abyste se u pohovoru nenechali oklamat?

Pokud vám nejsou jasné podmínky, je třeba se ptát. Místo toho, abyste si domýšleli, jaké by tak mohla daná firma mít nastavené podmínky, ujistěte se, že jste s náboráři na stejné vlně. „Uchazeči o práci by se nikdy neměli spokojit s kusými informacemi,“ doplňuje Harrisová. „Firma, která upřednostňuje režim práce na dálku, není stejná jako firma, která nabízí ‚možnost práce z domova‘ nebo vyžaduje ‚příležitostné dojíždění do kanceláře‘.“

Naše expertka nabízí několik otázek, které vám pomůžou rozklíčovat, co přesně si daná firma pod pojmem „práce na dálku“ představuje:

• Zeptejte se na tým. Kde je jeho základna? Pracuje jen v rámci jedné země, nebo jsou jeho členové rozprostření po celém světě? Jsou to zaměstnanci, nebo externí dodavatelé? Jak společnost podporuje asynchronní komunikaci?
• Zeptejte se na časové nároky. Bude vám měřen čas strávený nad prací? Pokud ano, proč? Od kdy do kdy je fixní pracovní doba?
• Zeptejte se na všeobecná očekávání ohledně pracovního výkonu. Jaká má zaměstnavatel očekávání ohledně pracovních výsledků? Jakým způsobem funguje komunikace v týmu? Jaké nástroje používá ke spolupráci?

Odpovědi na svoje otázky si ještě pojistěte konkrétními příklady. Harrisová zastává názor, že každá společnost nabízející práci na dálku by měla mít jasně definovanou příručku se sepsanými zásadami, jak v takovém režimu pracovat. Tvrdí, že „pokud to společnost myslí s prací na dálku vážně, bude mít určitě sepsané zásady a osvědčené postupy. V opačném případě existuje riziko, že zaměstnavatel bude členy týmu pracující mimo kancelář podezřívat z nečinnosti a monitorovat jejich docházku přes zelenou kontrolku na Slacku“.

Naše expertka ale doplňuje, že společnosti, které propagují hybridní model práce nebo práci z domova, můžou být otevřené vyjednávání o práci na dálku podle vašich podmínek. Zato ty firmy, které nabízí výhradně pozice v kanceláři, většinou neuhnou a práci na dálku vám s největší pravděpodobností neumožní. „Neztrácejte s takovými čas a hledejte jinde… pokud tedy nevíte o tom, že by společnost dělala výjimky,“ říká Harrisová.

Jak se neuvrtat do pracovního režimu, který vám nevyhovuje?

Někteří z nás si představují, že „na dálku“ budou pracovat z plážového lehátka s notebookem v klíně. Než ale pozici odmítnete jen proto, že nelze dělat v režimu na dálku, zamyslete se, jestli je to opravdu ve vaší konkrétní situaci ta nejlepší volba.
Harrisová radí: „Práce na dálku není práce sama o sobě, ale je to práce, kterou lze dělat vzdáleně. Než se začnete po takové práci poohlížet, zhodnoťte vlastní dovednosti, zkušenosti a kariérní touhy. Jen to, že je nějaká práce v režimu remote, není dostatečný důvod, abyste se o ni ucházeli.“

Jakmile si ujasníte, že práce na dálku je to pravé ořechové a že společnost tento pracovní režim nabízí a přistoupí na vaše podmínky, tak je na čase vyšperkovat životopis. V neposlední řadě se ujistěte, že máte o způsobu odváděné práce stejnou představu jako váš budoucí zaměstnavatel.

„Konkurence na trhu s pozicemi na dálku se neustále vyostřuje, takže je třeba se blýsknout v tom nejlepším světle,“ komentuje naše expertka a dodává, že „pokud máte být součástí multikulturního týmu, sdělte náborářům, jak moc explicitně komunikujete a kolik kontextu k práci potřebujete. Taky se přesvědčte, že vy i váš (budoucí) nadřízený máte stejná očekávání, co se stylu práce týče“.

A v neposlední řadě je podle Harrisové u vzdáleného pracovního režimu důležité vymezit si svoje hranice a stanovit priority. Domnívá se, „že tak dosáhneme dlouhodobě udržitelného a naplňujícího vztahu k práci“.

Co si z toho odnést?

Teď máme správně nastavený detektor balamucení a je čas ho použít. Na co si tedy máme dávat pozor, kdybychom se ucházeli o práci na dálku?

• Zeptejte se na docházku. Pokud hledáte pozici, kterou budete odvádět kompletně na dálku, tak se ujistěte, že po vás zaměstnavatel nebude vyžadovat návštěvy kanceláře nebo jiných lokací. Jsou samozřejmě případy, kdy se podřídíte, ale pokud jste na druhém konci světa, budete to mít do kanclu daleko.

• Ujasněte si, co znamená „na dálku“ a co „z domova“. Zaměstnavatel po vás nevyžaduje docházku? Prima. Tak teď už si jen zkontrolovat, jestli máte stejný názor na rozdíl mezi prací na dálku a z domova. Pokud máte pracovat z domova, nevadí zaměstnavateli, že vaše „doma“ není ve stejné zemi? Zeptejte se na případné právní důsledky práce odjinud, a jestli vám tím nevznikne problém.

• Stanovte si způsob, jakým budete pracovat a jak bude zaměstnavatel měřit váš výkon. Práce na dálku ze své podstaty vyžaduje neustálou a zřetelnou komunikaci. Prodiskutujte svou roli v rámci týmu, termíny projektů a očekávání vašich kolegů i přímých podřízených, ale i pracovní dobu, kdy budete vždy k dispozici na online schůzky. Vyžádejte si písemné firemní pokyny a normy popisující režim pracovníků na dálku.

• Připravte se na dobrodružství. Strategii společnosti už znáte a teď je čas zamyslet se nad tou svou. Vyhodnoťte svůj pracovní styl, profesní očekávání a prostředí, které vám k práci nejvíc vyhovuje. Ne každému práce na dálku sedí. I když to může být lákavé mít možnost pracovat odkudkoli na světě, skutečně se přesvědčte o tom, že je to něco, co opravdu chcete.

Překlad: Eva Mazalová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.