7 seriálových šéfů, pod kterými bychom chtěli pracovat

Ondřej: Princezna, nebo tvrdá žena? Princess Carolyn

Zvolit do tohoto výběru postavu ze seriálu Bojack Horseman je trochu podřezávání větve pod vlastníma nohama. Postavy z Bojacka nejsou nikdy černobílé. Jsou to komplexní osobnosti se svými pozitivními i negativními stránkami. Tento seriál nám často dává možnost nahlédnout do osobních krizí, kterým se lehčí televizní zábava snaží vyhýbat. Dobrou šéfkou je pro mě ale třeba Princess Carolyn, Bojackova agentka a později manažerka. Je to prototyp ženy, pro kterou je kariéra extrémně důležitá. A proto často vidíme, jak kvůli práci zanedbává svůj osobní život. Je ale zároveň vážně dobrá v tom, co dělá. Dokáže lidi okolo sebe motivovat a – jak už to u žen na pracovišti bývá – často to všechno musí dokázat vlastními silami. Dokáže se vypořádat s každou situací, přicházet s kreativními řešeními a chladně uvažovat.

V pozdějších dílech se jí navíc daří najít takovou rovnováhu mezi prací a osobním životem, která odpovídá jejím prioritám. Byla by tak šéfka k nezaplacení, která bude oceňovat skutečné schopnosti spíš než kamarádíčkování a bude skutečným vzorem zejména pro ženy, které se nebojí upřednostňovat kariéru.

Zdenka: Cory Ellison jako stroj na rozhodování

Moje asi nejoblíbenější seriálová postava ever – nejen ze šéfů – je rozhodně Cory Ellison z The Morning Show. Je to můj marketingový guru. Každý průšvih umí ve vteřině obrátit v pozitivní přínos. Je to stroj na rozhodování. Žádné: teď nemám čas, nevím, probereme to jindy. Prostě otázka – odpověď. A k tomu je ještě vtipný, přátelský, ale zase ne moc na to, aby ztratil respekt. Správný šéf musí prostě mít jasnou strategii, umět se rychle rozhodovat, řešit s klidem a smysluplně krizové situace a být ochotný poradit a zkonzultovat postup, aspoň u těch zásadních věcí.

Celkově mě mrzí, že tohle téma není v seriálech trochu víc a vážněji zobrazeno. Postavy šéfů bývají napsané celkem předvídatelně a ve stereotypech. Buď je to šéf kámoš, nebo šéf debil, a obojí člověk pozná hned z první věty, ale už ho to nenutí se nad postavou zamyslet a zjistit, proč je dobrý nebo špatný. A úplně nejhorší je klišé špatný šéf, který se nakonec napraví.

Petra: Lorelai s tempem Eminema

Správný šéf by měl ukazovat cestu vpřed, jít příkladem a zároveň být dostatečně empatický a vědět, že nejdále všichni dojdeme jako tým. A přesně taková je Lorelai z Gilmorových děvčat (Gilmore Girls). Líbí se mi její energie a schopnost říct tisíc slov za minutu. Na někoho to může působit děsivě, ale já mám hrozně ráda lidi, co mají zápal a nadšení. Na Lorelai obdivuji její odvahu, samostatnost a zodpovědnost, v kombinaci s přátelskostí, otevřeností a připraveností vždy naslouchat.

Karolína: Raymond Holt a jeho chlupatější parťák Cheddar

Od šéfa mám takové dvě roviny očekávání. Jednak je to ta „zaměstnanecká“ strana, kdy očekávám dobré vedení, podporu, důvěru v moji samostatnost a kvalitní zpětnou vazbu. A pak je tam ta „lidská“ strana, kdy si chci svého šéfa vážit i jako člověka. I z tohohle důvodu padá moje volba na Raymonda Holta z Brooklyn 99. Krom výše zmíněné je navíc děsně vtipný, a to aniž by chtěl. A to se hodí vždycky. Zároveň má svoje přesvědčení, svůj styl a je hodně pevný v tom, jak vystupuje. To je taky nedocenitelná věc (no people pleasing, děkuji). Holt je takovým stereotypním zpodobněním férovosti, čestnosti a týmovosti, zároveň je zásaditý. No a dost možná tohle všechno platí tak na 10 % a z 90 % ho zbožňuju kvůli jeho super psovi Cheddarovi!

Filip: Charismatický Harvey Specter

Myslím, že šéf už z podstaty nemůže být milován, jakkoli dokonalý se zdá. To už je jejich úděl. Obecně od šéfa chci, aby uměl lidi motivovat. Ne frázemi, ale činy. Aby nevládl firmě z kanclu, ale z první linie. Aby s lidmi mluvil, znal je. A aby pochopil, že bez nich to nezvládne.

Harvey Specter z Kravaťáků (Suits) je rozhodně lídr, se kterým by se člověk v práci nenudil. Vtipný, férový a tak trochu správně arogantní. Harvey mě oslovil svou rétorickou zdatností, což by měl být pro vysoký management vždycky skill číslo jedna. Zároveň ale dokázal ocenit kvality „poddaných“. A k tomu nezapomínal, že firma poroste jen tehdy, když poroste on.

Lea: Návštěva ve filmu u Anne Hathaway

Od svého šéfa očekávám to, že ostatní pracovníky nakopne a povzbudí. Že bude oplývat dobrou energií a chutí do práce a bude vzbuzovat příjemnou autoritu. Měl by být empatický a vnímat celkově prostředí mezi zaměstnanci (jestli na pracovišti nevzrůstá určitá toxicita a podobně), být upřímný a přímý. Je to podle mě zároveň těžký úkol, kterého každý šéf přirozeně nedosáhne. A to je právě to. Najít harmonii mezi autoritou a řádem, humorem a „lidskostí“, aby to nesklouzlo buď do té první roviny, nebo druhé. Proto si umím představit, že by mým šéfem byla Anne Hathaway z filmu Stážista (The Intern). Její komunikace s Robertem De Nirem totiž působila velmi lidsky.

BONUS: No a koho bychom naopak u sebe v kanceláři opravdu potkat nechtěli?

Ondřej: Jak dlouhý je moc dlouhý pozdrav? Rimmer by věděl…

Znáte toho člověka, který je o jednu pozici v žebříčku nad vámi a dává vám to náležitě sežrat? To je Rimmer z Červeného trpaslíka (Red Dwarf). Člověk, který nevyniká svými schopnostmi a postrádá autoritu, ale je posedlý sekýrováním. Zoufale se snaží stoupat dál kariérním žebříčkem, protože na tom zakládá svou sebehodnotu. Jakékoli pochybení (jako desáté nesložení důstojnické zkoušky) ho pak pošle do kolen. Konzumuje banální seberozvojovou literaturu, která z něj vysává poslední zbytky ohleduplnosti a lidského chování ke kolegům.

No řekněte, chtěli byste šéfa, který hodnotí svůj tým takhle?

„Víte, z čeho je mi u Listra opravdu na blití? Kvůli čemu mám hroznou chuť vypíchnout mu obě oči? Kvůli všemu, tak je to. Vůbec nejvíc kvůli jeho příšernému švitořivému optimismu. A náš kocour je nesnesitelný pošuk. A Kryton, jestli se sebou něco neudělá, tak mu přicvaknu dráty na jeho bradavky a usmažím ho jako kreolského sumce.“

Petra: Mr. Burns a jeho pekelný smích

Nejhorším šéfem by pro mě byl Mr. Burns ze Simpsonů (The Simpsons). Mr. Burns je naprostým opakem mojí oblíbené Lorelai. Je ztělesněním chamtivosti, sobeckosti a manipulace. Taková pekelná trojice špatného šéfovství.

Matěj: Bezpáteřní prodejce papíru David Brendt

Vím o jednom, kterého bych opravdu nechtěl: David Brendt z britské verze Kanclu (The Office). Přivlastňuje si úspěchy podřízených, ale nepřebírá zodpovědnost za jejich neúspěchy. Taky používá manažerské vágní fráze (a to často ještě špatně), které nic neznamenají a jsou odtržené od reality. No a za každou cenu se snaží dělat „dobrou a přátelskou“ atmosféru, i když si firma zrovna prochází krizí. Ne, děkuji!

Filip: Doug a jeho nevhodné chování

Takový Doug z Přátel (Friends) by byl silné kafe i pro nejednoho workoholika. Tvrdé plácání po zadku (i mužů) a oplzlé poznámky člověk na pracovišti obyčejně nevyhledává. A přesto se to občas někdy děje a to, co vypadá jako nevinná poznámka, je ve skutečnosti sexismus. Na druhou stranu byl někdy vtipný. Takže možná by mě bavil jako šéf vedlejšího oddělení. Než by šel k soudu.

Tak co? Našli jste mezi našimi šéfy i svého oblíbeného nebo neoblíbeného?

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.