Diagnóza generace? Aneb proč potřebujeme být neustále busy

04 mar 2024

5 min

Diagnóza generace? Aneb proč potřebujeme být neustále busy

Přiznejte se, jak často říkáte: „Nemám vůbec čas, jsem úplně ve smrti.“ Znáte to: práce, drobné podnikání jako vedlejšák, dva projekty a do toho i nějaký ten osobní život, kde na sebe (a možná i na druhé) také často klademe vysoké nároky na výkon. Z jakých důvodů máme potřebu brát si toho na sebe až příliš, být neustále zahlcení úkoly a proč bychom s tím měli něco udělat?

Kolikrát zažíváme dny, kdy se nezastavíme a večer nevidíme žádné výsledky? Jak říkají autoři knihy Fake Work, mezinárodně uznávaní podnikoví konzultanti, Brent D. Peterson a Gaylan W. Nielson: „Tvrdá práce není totéž co skutečná práce.“ Možná toho máte opravdu moc, a proto lítáte jak hadr na koštěti. A možná se nám jednoduše líbí mít pořád napilno, nebo si tím něco dokazujeme, uchylujeme se k bullshit jobs nebo k již zmíněné fake work – vypadáme extra busy, ale výsledky v nedohlednu.

Ať už je naše vytíženost skutečná, nebo se jedná o „fake work“, zdá se, že být nonstop busy is the new black.

Proč se nám zaneprázdněnost tak zalíbila?

Z jakých důvodů jsme pořád více zaneprázdnění podle psycholožky, koučky a odborné konzultantky projektu Nevyhasni Kristýny Cetkovské?

„Myslím, že do jisté míry v tom hraje roli dozvuk tzv. ‚hustle culture‘, která byla před lety popsána a která ve své definici právě klade důraz na vysokou míru produktivity a ambicí. I dnes je u řady lidí tento styl stále velmi aktuální. Naše zaneprázdněnost, která z něj logicky vyplývá a kterou dáváme svému okolí najevo, se tak stává určitým měřítkem úspěchu. Pokud jsme zaneprázdnění, znamená to, že nám kariéra vzkvétá a daří se nám dobře. A jsme schopni v tom jít i za hranu našeho zdraví. Proto se to často propisuje do našich ‚smalk talků‘ ve stylu odpovědi na otázku, jak se máme: ‚Dobře, dobře, je toho teď opravdu hodně, ale tak znáš to.‘ Proto abychom byli na společenském žebříčku výše, zvyšovali svou pravděpodobnost na úspěch a uznání, plníme si své kalendáře povinnostmi.“

Dalším z důvodů, proč se nám tak moc líbí být neustále busy, může být, že milujeme to, co děláme. Naše práce i projekty mimo ni nám dávají hluboký smysl a baví nás. Když jsme vysoce angažování, neumíme se zastavit. Podle studie Yale Center for Emotional Intelligence dvacet procent zaměstnanců uvedlo, že vnímají vysoké nasazení (v pozitivním slova smyslu), tak i pocit vyhoření. Svou práci zbožňují, ale zároveň je mučí.

S tím pravděpodobně souvisí i další důvod, proč si toho bereme tolik. Jistá zaneprázdněnost nám v každodenním životě dodává pocit smysluplnosti. Pokud ve své vytíženosti zažíváme pocity flow, jsme motivovaní k tomu vracet se k modelům chování, které nám tuto odměnu dávají.

Potřeba mít zaplněný kalendář až po okraj může mít spousty dalších důvodů. Michael Hyatt a Megan Hyatt Millerová ve své knize Dvojitá výhra, která se zabývá rovnováhou pracovního a osobního života, doporučují sadu otázek, které vám pomohou identifikovat, co je vaším důvodem, proč se ženete za úspěchem a výkonem hlava nehlava. Ptejte se:

  • Co mě žene do takového výkonu?
  • Nedřu tolik jen proto, abych si vysloužil/a uznání nebo nějaké ujištění?
  • Nepracuji tolik hodin denně, abych nemusel/a trávit čas s manželem/manželkou nebo dětmi?
  • Proč nedeleguji práci, kterou by mohl a měl dělat někdo jiný?
  • Jsem si jistý/á svou pracovní pozicí? Nebo se bojím, že pokud denně odpracuji méně hodin, tak mě nahradí někým, kdo má evidentně větší ambice?

Pokud máte potřebu být nonstop busy, co se za tím skrývá ve vašem konkrétním případě?

Zaneprázdněnost = úspěch?

Když hodně dělám (nebo to tak aspoň vypadá), posunu se dál, že? Snadno můžeme mít dojem, že existuje přímá úměra mezi levelem zaneprázdněnosti a úspěchem. Jednoduše hodně makám, tak to musí přínést velké výsledky a úspěch. Svůj smysl to má, ale tahle přímá úměra nepočítá s jevy, jako jsou právě bullshit jobs nebo divadlo produktivity. A pozor, nejde o nic extra vzácného – podle průzkumu 43 % zaměstnanců tráví zhruba 10 hodin týdně tím, že hraje představení „mám moc práce“, a 64 % z těchto lidí přiznává, že je to důležité pro jejich pracovní úspěchy.

Navíc se ukazuje, že množství odpracovaných hodin má s úspěchem pramalou souvislost. Stanfordští vědci například zjistili, že vaše produktivita klesá, jakmile překročíte hranici 50 odpracovaných hodin za týden. Lidé pracující 70 hodin týdně za těch 20 dalších hodin nevyprodukují nic navíc. Jedou na prázdno. Stráví prací více času, ale reálně toho neudělají víc. Víc hodin v práci automaticky neznamená více úspěchu.

„Chcete-li být spokojenější, zaměřte se na činnosti, které naplňují vás, ne váš kalendář.“ Cassie Holmesová, autorka knihy Šťastnější

Dělá nás tedy zaneprázdněnost alespoň šťastnějšími nebo spokojenějšími? Ani tady to nevypadá na pravidlo více rovná se více. Podle Cassie Holmesové, profesorky z UCLA a autorky knihy Šťastnější, dnes trpíme tzv. časovou chudobou, pociťujeme výrazný nedostatek času. V USA jí dokonce trpí 8 z 10 lidí. 50 % pracujících Američanů uvádí, že jsou „neustále ve spěchu“, a 70 % z nich říká, že nemá nikdy dostatek času. Taková časová chudoba má pak za následek, že se cítíme méně šťastní a spokojení.

Cena, kterou platíme za přeplněné kalendáře, je vysoká

První daň, kterou s sebou extrémní vytíženost přináší, je nedostatek času na odpočinek, který je důležitý pro naše psychické zdraví, ale i pro produktivitu. Jak říká ve své knize Odpočinek výzkumník a konzultant v Silicon Valley Alex Soojung-Kim Pang: „Odpočinek není nepovinnou činností, na kterou vám někdy zbyde čas. Práce a odpočinek jsou vlastně partneři. Jsou jako různé části vlny. Nemůžete mít vysokou vlnu bez té nízké. Čím lépe budete odpočívat, tím lépe budete pracovat.“

V neustálém sprintu plnění úkolů také pozbýváme prostor pro přemýšlení a kreativitu. Nemáme čas ani myšlenky na nudu, která je přitom pro kreativitu tak moc důležitá.

A jakou cenu platíme za to, že jsme nonstop busy, podle Kristýny Cetkovské?

„Po určitou dobu nemusíme následky extrémní zaneprázdněnosti vůbec vnímat a žít v blaženém domnění, že vše zvládáme dobře. Proto je v tomto směru velmi důležitá prevence a pravidelná péče o naše duševní zdraví. Pokud jí totiž nevěnujeme pozornost, můžeme časem pozorovat negativní dopady. Mezi nejčastější patří nekvalitní spánek (časté buzení, nespavost atd.) či po zdravotní stránce bolesti hlavy, zad, kloubů, střevní potíže, svalové napětí atd. Vysoká míra přepracovanosti se zároveň může projevovat v naší náladě, prožívání, vyšší míře konfliktnosti či nepozorností a horší pamětí. Tohle je samozřejmě jenom výčet příkladů a je důležité dodat, že je to velmi individuální a různorodé.“

Jak vyskočit z kolotoče zaneprázdněnosti a získat svůj čas zpět

Nejdřív si musíte uvědomit, že v něm jedete a chcete pryč: „Věřím, že to celé stojí na vlastní sebereflexi a uvědomění si toho, že náš kalendář už je po příliš dlouhou dobu přeplněný. A to u někoho může znamenat po dobu dvou let a u někoho po dobu půl roku. Pokud sami na začátku nedojdeme k tomuto zastavení, těžko s tím pak můžeme něco dělat. K tomu nám samozřejmě můžou být nápomocní naši blízcí, kteří často hrají roli velmi užitečného zrcadla. Když k tomuto vlastnímu náhledu dojdeme, čeká nás náročná kalkulace toho, v jakých aktivitách potřebujeme snížit na intenzitě a kde v našem kalendáři vymezíme prostor pro regeneraci a odpočinek. I v tomto bodě je užitečné na to nebýt sám a poprosit někoho o pomoc, ať už kamaráda či odborníka (psychologa, kouče),“ radí Kristýna Cetkovská.

Co s tím, když víte, že už je toho moc a potřebujete stopku? Popřemýšlejte o osobním restartu. Delší volno, nebo dokonce i sabatikl může posloužit k nezbytnému zpomalení a nastavení nových návyků a přístupu ke svému času vs. zaneprázdněnosti.

Gustavo Razzetti, CEO a zakladatel společnosti Fearless Culture, která pomáhá týmům odvádět nejlepší práci v jejich životě, sdílí tipy na takové návyky, které mohou pomoci zkrotit tendence být nonstop busy:

  1. Zaměřte se na to podstatné: revidujte své aktivity, odstraňte ty nepodstatné a soustřeďte se na priority.

  2. Upřednostněte kvalitu před kvantitou: nedělejte toho víc, dělejte méně, ale lépe.

  3. Dejte důraz na dosažení výsledku: Přesuňte pozornost od dělání k dosahování výsledků – dosáhnutí cíle je důležitější než to, jak jste zaneprázdněni.

A k novým návykům je třeba i úprava mindsetu. Jak doporučuje Alistair Cox, CEO společnosti Hays: „Musíte tedy přestat vnímat zaneprázdněnost jako pozitivní stav nebo něco, o co je třeba usilovat. Musíte si začít uvědomovat, že udělat si během dne chvilku pauzu a znovu se soustředit na to, co je nejdůležitější, je mnohem produktivnější a cennější než odpovědět na deset e-mailů během deseti minut. (…) Začněte tedy měnit způsob, jakým přemýšlíte o zaneprázdněnosti – už to nebude váš čestný odznak nebo zlatá medaile, kterou budete každý den hrdě nosit. Místo toho pochopte, že to, že na vás není vidět, že utíkáte z místa, vrháte se ze schůzky na schůzku a posíláte stovky e-mailů, neznamená, že nepřinášíte mnohem větší hodnotu a nevedete ke správným výsledkům.“

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.

Las temáticas de este artículo