Nuda v práci? O čem vypovídá a jak chápat její projevy

Nuda v práci? O čem vypovídá a jak chápat její projevy
An article from our expert

Sonia Valente

Sonia Valente is an author and certified career transition coach passionate about multipotentialite professionals

V kanceláři sedíte teprve hodinu, ale máte pocit, jako by už uběhly nejméně tři? Říkáte si často, že svůj potenciál nevyužíváte naplno a že postrádáte výzvy, se kterými byste se mohli utkat? Nebo snad máte pocit, že to, co děláte, nemá žádný smysl? Vaším problémem je zkrátka to, že se v práci nudíte.

Každý má občas pocit, že se čas vleče. Ale tohle je něco jiného. Je to pocit, jako by na vás každé ráno netrpělivě číhal nějaký hodně dotěrný kolega („Ahojky!“), který se nemůže dočkat, až s vámi bude moci strávit celý den. Někdy je opravdu neodbytný, jindy se drží v ústraní. Vždy je však nablízku a nebojí se připomenout. Může za vaši nespavost, neklid, napětí, podrážděnost, únavu, ztrátu motivace, sebevědomí… Seznam příznaků je dlouhý.

Co se vám tím však snaží říct? Jak si jednotlivé projevy nudy vlastně vyložit? A jak s tím naložit? Pojďme se na to nyní společně podívat.

Nechte nudu promluvit!

Nikdo se nechce v práci nudit. Ale i nuda může být k něčemu dobrá. Jedná se o velmi užitečnou emoci, která nám může pomoct učinit zásadní změny k lepšímu. Pokud se s ní nakládá moudře, může být dokonce zdrojem spokojenosti i kreativity (o tom si však povíme více později). Bohužel se ale většina lidí tváří v tvář nudě rozhodne ji popřít a/nebo se dát na útěk. Uzavírání se do sebe, snaha ji nevnímat, popírat ji, potlačovat… To vše jsou obvyklé reakce lidí na nudu a nejčastěji tak reagují zejména ti, kdo mají sklony si říkat, jaké je to štěstí, že mají práci i v době krize, nebo ti, kdo se neodvažují postavit problémům čelem.

To je však obrovská chyba! Pokud se rozhodneme nic nedělat, situace se může jedině zhoršit, protože nuda se přetaví v syndrom vyhoření či v syndrom znudění. Aniž bychom tedy chtěli z komára dělat velblouda a za každou cenu si na něco stěžovat, nudu není radno brát na lehkou váhu. Když si všimnete, že je na výplatní pásce chyba, také to přece nenecháte být a začnete jednat, nebo snad ne? Proč tedy neudělat totéž i v případě nudy? Když se nad tím totiž zamyslíte, tak tohle v popisu práce přeci nemáte.
Nicméně pro to, abychom s nudou mohli skoncovat, musíme nejprve zjistit, co je její příčinou. Není totiž nuda jako nuda.

Další oblíbené články pro: Pracující

Umění chybovat: jak proměnit chyby v příležitosti

1. Když nám nuda říká: „Dává ti ta práce vůbec smysl?“

Zdá se vám vaše práce plytká a neužitečná? Máte pocit, že společnosti nic dobrého nepřinášíte? Jste přesvědčeni o tom, že vaše pozice je naprosto postradatelná, a kdyby přestala existovat, nikdo by si toho ani nevšiml, na rozdíl třeba od práce zdravotních sester či pedagogů? Pak nejspíše trpíte tím, co by se dalo nazvat „nuda z pocitu bezvýznamnosti“. O co se jedná?

Nuda vlastně slouží jako ukazatel toho, zda má pro nás daná věc smysl. Můžete klidně zastávat profesi, která je velmi žádaná, a prací být přímo zavalení, ale i tak vás může přepadnout pocit, že to, co děláte, nemá vůbec žádný smysl. Jaká práce je ale skutečně smysluplná? Záleží totiž na úhlu pohledu a je potřeba si uvědomit, jaký je ten váš. Nesmíme však předbíhat. Detailněji se na tuto otázku zaměříme, až budeme rozebírat možná řešení.

To, zda daná práce smysl má, nebo ne, se projevuje ve dvou věcech: v samotném procesu a v jejím účelu.

Jaký je přínos vaší práce?

Považujete za ztrátu času, když musíte dvě hodiny debatovat o výběru barvy trička pro novou reklamní kampaň? V duchu obracíte oči v sloup, a nakonec od toho raději dáte ruce pryč, protože, zcela upřímně řečeno, nevidíte rozdíl mezi vínovým a třešňovým odstínem? Nebo snad trávíte většinu dne tím, že vyplňujete v Excelu tabulky, které stejně nikoho nezajímají? Pokud vám tyto příklady znějí povědomě, pak zřejmě postrádáte smysl ve své každodenní činnosti – připadá vám málo stimulující.

A co vaše hodnoty?

Jenže problém s absencí smyslu se nemusí týkat pouze práce jako takové, ale také otázky její užitečnosti. Jedná se de facto o neshodu mezi přínosností vaší práce a vašimi vlastními hodnotami. Pokud chcete zjistit, zda je právě tohle příčinou vašich pocitů, zkuste se na to podívat z trochu jiného úhlu. Stěžujete si na své povolání či zaměstnavatele se slovy, že vůbec nesouzníte s firemními hodnotami? Pak je to trefa do černého.

Naštěstí, ať už pociťujete nesoulad s pracovními úkoly, nebo se samotnou společností, v obou případech s tím lze něco dělat. Abyste se této tzv. nudy z pocitu bezvýznamnosti zbavili, je třeba si nejprve položit následující otázky. Jak definujete smysluplnost práce? Jaká profese je podle vás skutečně přínosná? Zažili jste už ve svém osobním či profesním životě, že vás to, co jste dělali, skutečně naplňovalo? Pokud ano, co to bylo? Jestliže jste si na tyto otázky dokázali odpovědět, což samo o sobě není málo, jak s tím vším teď naložíte? Máte v podstatě několik možností:

  • Pakliže vám to vaše práce umožňuje a máte-li určitou svobodu v tom, jak si ji zorganizujete, mohli byste zkusit vystoupit ze zaběhnutých kolejí tím, že se například začnete osobně setkávat se svými klienty, abyste zjistili, jaké jsou jejich potřeby, a mohli s nimi udržovat kontakt.
  • Pokud na místě, kde právě pracujete, nelze změnit nic, proč se nezkusit poohlédnout po nějaké firmě, která by byla více v souladu s vašimi hodnotami a s tím, co vás motivuje? Nebo můžete vyzkoušet rekvalifikační kurz zaměřený na profesi, jež by vás skutečně naplňovala. Není to snadná volba, ale rozhodně stojí za to, nechat si ji projít hlavou.

2. Když nám nuda říká: „Máš na víc!“

Že se vás nuda z pocitu bezvýznamnosti netýká? Možná si ale myslíte, že se na dané místo nehodíte, protože v něm nemůžete naplno využít svůj talent a své dovednosti? Máte dojem, že dostáváte výplatu v podstatě za nic? Nebo se snad obáváte toho, že na této pozici uvíznete na celý život, protože se nemáte kam posouvat? Pokud ano, pak vaše znuděnost pravděpodobně pramení z pocitu nedoceněnosti. Tento typ nudy, pracovně nazvaný „nuda z neměnnosti“, se projevuje třemi různými způsoby:

a) Nemáte příležitost plně využít svůj talent ani své dovednosti

Jak bezpečně poznáte, že spadáte zrovna do této kategorie? Uveďme si jeden hypotetický příklad. Byli jste přijati do oddělení řízení lidských zdrojů a předpokládali jste, že zde uplatníte svůj talent pro jednání s lidmi. Jenže ve skutečnosti trávíte celé dny papírováním a získáváním, organizováním, zadáváním a ověřováním dat. Takže do kontaktu přicházíte výhradně jen se svým počítačem.
Pokud se v tomto popisu poznáváte, pak se vám nabízí několik možných řešení, jak to změnit:

  • Můžete se dobrovolně přihlásit do nějakého firemního projektu, ve kterém byste mohli využít své dovednosti. Jste dobří v organizování různých událostí? Ujměte se třeba příprav na příští firemní akci.
  • Využijte své nadání k tomu, abyste ve své práci byli ještě lepší. Vedete například školení na téma obchodní právo, ale současně máte rádi, když můžete uplatnit i svou kreativitu? Co třeba zkusit narušit pocit všednosti tím, že vytvoříte nějaký zábavný kvíz nebo originální animace? Díky tomu pak budou vaše kurzy pro účastníky zábavné a pro vás stimulující.
  • A pokud nic z toho nelze uskutečnit, pak je tu ještě možnost danou pozici opustit a začít se ucházet o jinou, popřípadě můžete zkusit nějakou novou aktivitu (ať už profesní či nikoliv) provozovat ve svém volném čase.

b) Máte málo práce

Váš manažer vám nezadává dostatek úkolů a vy máte tak málo práce, až to ve vás probouzí pocit, že jste byli záměrně odsunuti na druhou kolej? Vůbec se vám to nelíbí a také se obáváte, že vás kvůli tomu ostatní pomluví? Takže si dáváte s prací úmyslně načas, trávíte dlouhé chvíle na internetu nebo nabízíte pomoc svým kolegům, abyste se zabavili, jenže zcela bez úspěchu? Připadá vám každá minuta jako hodina? Pokud ano, pak se nudíte jednoduše kvůli tomu, že máte málo práce.

A co s tím? Asi je nejvyšší čas, abyste před svým zaměstnavatelem vyložili karty na stůl a přiznali, že potřebujete něco víc. Sjednejte si schůzku s nadřízeným a své argumenty podložte třeba tabulkou, ze které bude patrné, kolik času vám práce ve skutečnosti zabere. A pokud takový přehled ještě nemáte, tak si jej vytvořte. Záměrem je, abyste nadřízenému mohli ukázat, kolik času trávíte plněním pracovních úkolů, což poslouží také jako měřítko k posouzení vaší produktivity. Zkrátka mu musíte zdůraznit, že tu nejste od toho, abyste chytali lelky, ale abyste mohli být užiteční.

A co dělat, pokud se ani přes vaši snahu nic nezmění? Nesmíte rezignovat a nechat to být. Nezapomínejte na sebe a svou budoucnost. Zvažte přechod do jiné společnosti, kde byste mohli být opravdu co platní.

c) Je načase udělat krok vpřed

Otázka je kdy. Přijdou vám zadané úkoly příliš jednoduché a monotónní? Hrát „druhé housle“ svému šéfovi přece nejde donekonečna. Jste přesvědčeni o tom, že byste zvládli mnohem větší odpovědnost? Chtěli byste mít výraznější podíl na rozhodování, čelit intelektuálním i jiným výzvám? Na dané pozici už pracujete několik let a povýšení je stále v nedohlednu? A to nikdo nemůže říct, že byste se nesnažili! Už jste se svěřili svému nadřízenému, že se chcete někam posunout, a on vám na to řekl jen: „Všechno bude…“? Jenže kdy? Čas běží a nic se neděje? A vy jste z toho všeho nejen frustrovaní, ale dokonce máte pocit, že jste na své pozici uvízli natrvalo a že jste nedocenění a zbyteční? Postupně ztrácíte sebevědomí a naději v lepší zítřky a rezignovaně se sami sebe ptáte, jaký to má celé vůbec smysl? „Nikdy se to nezmění,“ říkáte si.

Takhle to dál nejde! Neměli byste raději vzít svou kariéru do vlastních rukou a navrhnout vedení například to, že byste se mohli vyškolit v něčem novém? A když se ve firmě uvolní nějaká pozice, proč se o ni nezkusit ucházet? Důležité je nadřízenému ukázat, že každý zadaný úkol bez problému splníte (a splníte ho dobře) a také že jste připraveni takříkajíc přeřadit na vyšší rychlost. Neváhejte své argumenty podložit objektivními fakty, například pozitivní zpětnou vazbou (spokojení zákazníci, získané zakázky apod.) nebo plněním cílů.

3. Když nám nuda říká: „Jakou práci by sis vybral, kdybys mohl dělat cokoliv?“

Říkáte si: kdybych tak mohl vrátit čas a zvolit si jinou cestu, tak bych se stal umělcem, fyzioterapeutem, básníkem, astronautem…? Sníte tajně o tom, že byste sami začali podnikat? Pokaždé když potkáte někoho, kdo se odhodlal k rekvalifikaci, tak se nemůžete ubránit pocitu závisti a máte chuť udělat něco podobného? Do zaměstnání chodíte jen proto, že není zbytí, a odpracujete si, co musíte, a tím to pro vás hasne? Současně ale také máte obavy z toho udělat krok do neznáma a opustit pohodlí a jistoty a vydat se za tím, co by vás skutečně lákalo? Pokud zní vaše odpověď na tyto otázky „ano“, pak bez jakýchkoli pochybností trpíte tzv. „nudou z nesouladu“.

V tomto případě je nesmírně důležité vzít v úvahu širší kontext vašeho života. Máte v současnosti nějaká finanční omezení jako například bankovní půjčku, kterou musíte splácet? Nebo naopak nějaká omezení týkající se rodiny? Musíte se třeba starat o rodiče? V takovém případě by opuštění současného zaměstnání nebylo zrovna moudré, ale neznamená to ani, že byste na svá přání a touhy měli zcela rezignovat. Můžete například zkusit hledat nějaké prozatímní řešení a začít si plnit své sny ve volném čase tím, že danou aktivitu budete vykonávat jako koníček či v rámci dobrovolnictví. Učiníte tak zadost svým hodnotám a přesvědčením. Kdo ví, třeba se tím postupně začnete živit.

Pokud vám však v plnění vašich snů nic nebrání, pak není důvod, abyste ten krok do neznáma neučinili: založte firmu, absolvujte kurz pro floristy, udělejte zkrátka to, po čem nejvíce toužíte! Existují také možnosti, jak zajistit, aby byl váš profesní přerod pokud možno co nejhladší a bez rizik. V některých zemích například legislativa umožňuje zažádat si o placené volno na zahájení či obnovení profesní činnosti, v Česku některé rekvalifikace hradí Úřad práce. Případné vzdělávací kurzy a školení vám může (částečně či v plné výši) uhradit váš zaměstnavatel. Zkuste se zeptat nadřízeného nebo na HR. Školit se pak můžete buď ve svém volném čase, nebo můžete požádat o zkrácení pracovní doby.

4. Když nám nuda říká: „Víš, i nicnedělání je někdy prospěšné.“

V zaměstnání jste naprosto spokojení a nic vám nechybí, ale když je zrovna práce méně, zneklidňuje vás už jen pomyšlení na to, že byste se mohli začít nudit? Tak to pro vás máme dobrou zprávu. Váš pocit znuděnosti totiž s největší pravděpodobností spadá do kategorie „přínosná nuda“. Ano, je to skutečně tak! I taková nuda existuje.

V dnešní době jsme neustále ve shonu a dostupní na každém kroku (prostřednictvím e-mailů, sociálních sítí apod.) a u celé řady lidí se rozvinul strach z „nicnedělání“. Nazývá se to „fobie z volného času“, což je termín, který poprvé použil španělský psycholog Rafael Santandreu. Lidé, kteří touto fobií trpí, jsou motivováni produktivitou a svůj úspěch se snaží kvantifikovat, což znamená, že jej posuzují výhradně podle počtu dosažených cílů a dokončených úkolů. Mít čas pouze pro sebe samotného je pro ně tak nezvyklé, že z toho mohou být až nesví. Co když je ale tou správnou odpovědí na otázku „a co budu asi tak teď dělat“ jen prosté „nic“?

Například studie publikovaná v časopise Academy of Management Discoveries ukázala, že nuda je nejen velmi prospěšná, ale dokonce i nezbytná pro rozvoj kreativity a pro pocit spokojenosti. Když se nudíme, tak se zkrátka můžeme zcela uvolnit, soustředit se jen na sebe a popustit uzdu své představivosti.

Tak co, budete naslouchat tomu, co vám nuda našeptává? Zněl vám některý (či některé) z popsaných druhů nudy povědomě? Trápí vás pocit nudy tak moc, že vám způsobuje až fyzické či psychické problémy? Zkuste jej vnímat spíše jako přítele, který se vám snaží pomoct, protože jedině přátelé umí říct do očí i nepříjemnou pravdu. A není-li vaše situace vysloveně katastrofální, nelámejte si hlavu zbytečně s tím, že vaše zaměstnání není dokonalé, protože takové vlastně ani neexistuje a život je mnohem víc než jen práce. I když v ní každý den neprožíváme velká dobrodružství, neznamená to, že jsme v životě selhali. Co když jsou zkrátka jen naše očekávání příliš vysoká? Nemohl by ten problém být v tom?

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Sonia Valente

Sonia Valente is an author and certified career transition coach passionate about multipotentialite professionals

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na LinkedInu
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na Twitteru

Související obsah

Nejnovější články

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: