Nepodmíněný základní příjem: Možná cesta ven z krize na pracovním trhu?

Nepodmíněný základní příjem: Možná cesta ven z krize?

Jak by vypadal váš život, kdybyste nemohli chodit do práce? V posledních měsících se ukázalo, jak se jednotlivé země improvizovaně vyrovnávají s ekonomickou krizí vzniklou v důsledku světové pandemie. Opatření zahrnovala kurzarbeit v Německu i Česku, stimulační balíčky v USA, podporu pro živnostníky ve Velké Británii a ve Španělsku… Spolu s plánováním strategií na boj proti pandemii se na pořad jednání mimovolně vrací také myšlenka nepodmíněného základního příjmu: základního a bezpodmínečného platu pro všechny. Německo chystá experiment, při kterém bude stovka účastníků pobírat po dobu tří let 1200 eur měsíčně. Kroky k zavedení všeobecného základního příjmu začalo podnikat už i Španělsko, francouzský politik Benoît Hamon vydal knihu o tom, proč je základní příjem dobrá věc, a tuto myšlenku podpořil dokonce i papež. Co to tedy vlastně je, ten zázračný nepodmíněný základní příjem?

„Před začátkem pandemie si lidé hledali práci, aby si zajistili živobytí. Teď, když pracovat nemohou, chtějí peníze!“ Steven Strehl, strategický ředitel německé asociace Mein Grundeinkommen (Můj základní příjem) rozhodně nechodí kolem horké kaše. Od roku 2014 tato organizace vyplácí téměř sedmi stovkám náhodně vybraných lidí sumu 1000 eur měsíčně vždy po dobu jednoho roku. Činnost asociace je financována ze soukromých zdrojů a jejím cílem je propagace základního příjmu a získávání informací o tom, jaké má jeho pobírání vliv na příjemce. Na leden 2021 ale tato organizace připravila zahájení daleko větší akce. Pod záštitou německého Institutu pro ekonomický výzkum (DIW) a s podporou vlády byla spuštěna významná výzkumná studie. Z dvou milionů přihlášených osob bylo vylosováno 120 „pokusných králíků“. Nehledě na jejich dosavadní postavení – „ať už je to inženýr s výborným platem nebo někdo bez práce“všichni budou dostávat každý měsíc 1200 euro (jedná se o částku těsně nad německou hranicí chudoby), a to po dobu tří let. Těchto 120 osob bude porovnáváno s kontrolní skupinou, ve které bude přibližně 1400 osob s podobnými socio-profesními vlastnostmi.

„Nepodmíněný základní příjem mění způsob, jakým vnímáme své místo ve společnosti“

Steven Strehl je přesvědčený o výhodách nepodmíněného základního příjmu, tedy částky vyplácené všem osobám bez ohledu na to, jaký mají příjem, zaměstnání nebo věk. „Jedinci vylosovaní naší organizací během posledních šesti let potvrdili zvýšenou sebedůvěru, lepší zdravotní stav, a někteří si dokonce mohli dovolit rekvalifikaci a získat díky ní lepší práci.“ Vedoucí asociace nemá nejmenší pochyby o tom, že zavedení univerzálního základního příjmu je účinným nástrojem v boji proti nezaměstnanosti, která nás čeká, a to dokonce účinnějším než současná vládní opatření na podporu firem. „Už před začátkem pandemie muselo mít mnoho Němců dvě až tři menší, špatně placená zaměstnání, aby vůbec přežili. Nepodmíněný základní příjem funguje jako záchranná síť, která zabrání nově nezaměstnaným spadnout do tohoto začarovaného kruhu. A pokud o zaměstnání nepřijdete, ale chcete jej změnit, můžete tak učinit bez jakéhokoli stresu a nemusíte se obávat nezaměstnanosti…“

Názor asociace Mein Grundeinkommen má mnoho příznivců, mezi nimi i papeže Františka. Ve své knize Ritorniamo a sognare hlava katolické církve uvádí, že nepodmíněný příjem by zaručil „lidem možnost zachovat si důstojnost a odmítnout pracovní podmínky vedoucí do pasti chudoby“. V červenci letošního roku vyzval Rozvojový program OSN (UNDP) k zavedení minimálního dočasného příjmu pro tři miliardy nejchudších lidí. Zakladatel a generální ředitel Twitteru Jack Dorsey oznámil, že daruje miliardu dolarů v akciích (cca 28 % svého majetku) na boj proti dopadům pandemie. Tato částka bude určena především k podpoře „zdraví a vzdělávání dívek, ale i nepodmíněného základního příjmu“. V Itálii, ve Španělsku – kde byl v květnu loňského roku schválen minimální zaručený příjem – ve Velké Británii i zbytku Evropy se začíná myšlenka základního příjmu dostávat do popředí jak v politickém, tak občanském prostředí. Studie Univerzity v Oxfordu odhalila, že 70 % obyvatel starého kontinentu považuje jeho zavedení po skončení pandemie covid-19 za nezbytné.

Nejhlasitějším přívržencem nepodmíněného základního příjmu ve Francii je politik Benoît Hamon, ve Velké Británii je to členka strany Zelených, Molly Scottová Catová. V Česku zvyšuje povědomí o této myšlence především filozof a sociolog Marek Hrubec, který spolu s kolegou Martinem Brabcem a Philippem Van Parijsem vydal knihu Všeobecný základní příjem. Právo na lenost, nebo na přežití? Marek Hrubec spolu s dalšími aktivisty podporuje Evropskou občanskou iniciativu pro nepodmíněný základní příjem. O jakou částku by se mělo podle této iniciativy jednat? Dle tiskové zprávy iniciativy by měsíční částka „měla zajistit základní životní úroveň, která bude v souladu se sociálními, ekonomickými a kulturními standardy dané země, resp. EU“. Iniciativa se často setkává s protiargumentem, že nepodmíněný příjem by jednoduše občany „nemotivoval“ k práci. Na to Marek Hrubec říká, že: „V současné době přece lidé také mohou pracovat na poloviční úvazek. Mohli by si říci, že chtějí pracovat méně, ale nedělají to. Většinou pracují na plný a nežádají zaměstnavatele o to, že by chtěli jen poloviční nebo třetinový úvazek. Chtějí zvýšit svou životní úroveň a chtějí více financí.“ Dalším plusem nepodmíněného základního příjmu je podle Hrubce rozvinutí kreativního potenciálu i vznik nových pracovních pozic. Někteří ekonomové jsou však proti.

Například Markéta Šichtařová uvádí, že zavedení nepodmíněného příjmu by vedlo k inflaci a k dalšímu narůstání platových rozdílů. Na pozadí koronavirové krize se však skeptický přístup české společnosti začíná měnit, jak říká Marek Hrubec, a zájem o diskuzi na téma nepodmíněného základního příjmu stoupá. Dosavadní průzkum navíc neprokázal, že by s nepodmíněným základním příjmem klesala motivace k práci. Naopak, přistane-li vám každý měsíc na účtu zaručeně určitá částka, ovlivní to vaše vnímání toho, jaké místo ve společnosti zastáváte. Dodá vám to větší pocit svobody. Svobody požádat o zkrácený úvazek, odmítnout špatně placenou práci, dál se vzdělávat, mít aktivnější společenský život… Nepodmíněný příjem je příležitostí zaměřit se na dobrovolnictví, pomoc blízkým i pomoc komunitě. Jedná se o civilizační změnu, díky které nemusí být člověk definován pouze svým zaměstnáním.

Prokazatelné trvalé přínosy

Osmadvacetiletá Julia Eisenachová patří mezi osoby vylosované loni v dubnu organizací Mein Grundeinkommen. Popisuje svou zkušenost jako velkou úlevu. „Bydlela jsem tehdy ještě u rodičů a s vrcholící pandemií jsem přišla o svou vůbec první práci – dělala jsem kameramanku pro jednu televizi…“ Peníze využila k přestěhování do Hamburku a hledání nového zaměstnání. „Bylo to osvobozující. Nemusela jsem kývnout na první nabídku, která mi přistála na stole, jen abych měla z čeho zaplatit účty. Mohla jsem hledat tak dlouho, dokud jsem nenašla dobrou práci ve svém oboru, a ještě jsem se mohla věnovat vlastním projektům!“

V zemědělských oblastech Keni byl proveden výzkum, který prokázal pozitivní dopady nepodmíněného základního příjmu na zaměstnanost v oblasti. Ekonomové z univerzity MIT dodávali od roku 2017 do 10 000 chudých rodin finanční prostředky, a to bez nutnosti splnit jakékoli podmínky. Na webových stránkách Quartz jsou uvedeny výsledky. Obdarované rodiny „dosáhly příjmové stability, díky níž došlo k realizaci dlouhodobých investic“. Dále se někteří z příjemců odvážili do většího rizika a například založili vlastní podnikání nebo se iniciativně pustili do hledání nových možností zaměstnání. Jedná se o kontinuální pozitivní efekt, který zde vedl ke snížení nezaměstnanosti. V roce 2010 byl proveden podobný experiment s univerzálním příjmem také v Namibii, ve vesnici Otjivero. Vedoucí experimentu si pochvaloval, že:„Začalo docházet k nenadálému nárůstu ekonomické aktivity. To jasně dokazuje, že minimální příjem neplodí líné občany, ale otevírá dveře příležitostí.“

Od teorie k praxi

Je nepodmíněný základní příjem pouhým experimentem, nebo se může stát životaschopným nástrojem? V současnosti je Aljaška jediným státem, ve kterém nepodmíněný příjem skutečně funguje. Byl zde zaveden v roce 1982 a je financován z ropného průmyslu. Pobírají jej všichni občané Aljašky, jeho výše se však mění podle aktuálních zisků z ropy. V roce 2016 pobírali obyvatelé tohoto státu v přepočtu cca 80 eur měsíčně. Je to částka velmi vzdálená té, o níž hovoří Iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem, nebo částce testované ve Finsku. Tam mezi lety 2017 a 2018 pobíralo 2000 nezaměstnaných příspěvek 560 eur měsíčně. Ve Finsku byl však experiment ukončen, protože byl prokázán jen velmi malý vliv na nezaměstnanost. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) by zavedení nepodmíněného základního příjmu v širším měřítku mohlo dokonce zvýšit rizika výskytu chudoby. Dle jejích výpočtů by to například ve Francii znamenalo snížení příjmů pro 30 % domácností, a to především těch s nezaměstnanými členy. Reformou by si „nejchudší i nejbohatší vrstvy spíše pohoršily, zatímco střední třída by si měla polepšit“.

Obhájci nepodmíněného základního příjmu ale takové závěry považují za nepodložené, dokud nedojde k jeho důkladnému otestování. Jaké další experimenty je ale potřeba provést, když už nyní máme zkušenosti s různými formami základního příjmu z nejrůznějších koutů světa – od ropného bohatství Aljašky přes soukromě financované losování v Německu až po africké experimenty? Francouzský ekonom David Cayla, člen skupiny Économistes atterrés (Appalled Economists) zastává jasné stanovisko: „O nepodmíněném základním příjmu nemá vůbec cenu debatovat!“ Kromě otázky jeho financování, na kterou kritici často poukazují, tkví hlavní úskalí ve snaze o oddělení neoddělitelného: práce a majetku. „Pokud chcete rozdávat více finančních prostředků, musíte jich více vyprodukovat. Zastánci nepodmíněného základního příjmu si představují spokojenou společnost, ve které ale snížení pracovní doby povede k automatickému snížení majetku. To nemůže fungovat. Úkolem státu není rozdávat peníze, ale zajišťovat možnosti jejich získání pro všechny. To probíhá například vytvářením pozic ve veřejném sektoru, zadáváním zakázek soukromým firmám nebo politickou podporou rozvoje hospodářství a průmyslu. Je podle mě naivní si myslet, že nepodmíněný základní příjem by mohl být odpovědí na všechny aktuální problémy.“

Přes to všechno platí, že na pozadí stávající trojité hrozby (ekologické, zdravotnické a ekonomické) se rodí myšlenky na novou společnost, nový trh práce a dosažení harmonie mezi soukromým a pracovním životem. Není proto zas až tak zarážející, že existují lidé, kteří sní o změně.

Přeložila Barbora Stolínová

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Guirec Gombert

    Journaliste et Rédacteur de contenus indépendant

    • Přidat mezi oblíbené
    • Sdílet na Twitteru
    • Sdílet na Facebooku
    • Sdílet na LinkedInu

    Související obsah

    Nejnovější články

    10 rad k pohovoru na místo stážisty

    Pohovor na pozici stážisty je pro řadu studentů a absolventů jakousi vstupní branou na trh práce a také první zkušeností s pracovním pohovorem.

    Sledujte nás!

    Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

    Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

    A na našich sociálních sítích: