Welcome to the Jungle - Logo

Je „clickworking“ moderní otrokářství?

  • November 25, 2019

Jsou „clickworkingové“ práce moderní formou otrokářství?

Čištění databází, kontrola obsahu na Facebooku, hodnocení online aplikací, klikání na odkazy, klasifikace klíčových slov, přidružování textu k obrázkům… To je denní chléb těch, kteří se živí novým typem zaměstnání: „clickworkingem.“ V současné době jsou miliony lidí zaměstnány velkými webovými korporacemi, které jim platí almužnu za to, že provádějí jednoduché, ale často nevděčné, nudné a monotónní úkoly před obrazovkou svého počítače. Pojďme se tedy podívat blíže na život clickworkerů.

Digitální revoluce

Vítejte v době platformové

S digitalizací našeho světa přichází i revoluce pracovního trhu. Často mluvíme o tzv. „uberizaci“ ekonomiky, když chceme popsat příchod nových hráčů na trh. Hráčů, kteří obracejí konvence naruby a „kradou“ podíl trhu zavedeným provozovatelům. Tento trend radikálně mění nejen chování spotřebitelů, ale i pracovníků. Zároveň s sebou přináší platformizaci ekonomiky, jak můžeme vidět mimo jiné i u tzv. „velké čtyřky“ – Uber, Alibaba, Netflix a Airbnb. Jak sféra platforem sílí, lze pozorovat novou dělbu práce: Na jedné straně stojí technologičtí experti (inženýři, profesionální vývojáři), kteří vyvíjejí platformy a algoritmy pro společnosti v Silicon Valley, a na druhé straně je připravena armáda pomocné síly, která je ve službě celosvětových internetových korporací. Tato masa živnostníků a subdodavatelů nedostává měsíční výplatu, ale je placena za jednotlivé zakázky, a utváří tak tzv. „zakázkovou ekonomiku“.

Vznik digitální pracovní síly

Za účelem podpory těchto webových obrů začaly vznikat různé mikro-taskingové platformy jako např. Clickworker, Figure Eight (dříve CrowdFlower) a Amazon Mechanical Turk, který zaměstnává miliony pracovníků známé jako „turkers“ či „clickworkers“.

Tento nový typ pracovníka dal vzniknout nové kategorii definované jako „digitální pracovní síla“. Desítky milionů lidí den za dnem lajkují, komentují, třídí, klasifikují a anotují data na digitálních platformách. Nabídka této práce není nijak omezená: přitahuje studenty, kteří by si rádi přivydělali, ale také zoufalé pracovníky sídlící ve Spojených státech, Indii, Rusku či Pákistánu.

Téměř neviditelné pole působnosti

Úkoly vyžadující lidskou inteligenci (tzv. HITs)

Tito digitální pracovníci pracují ve stínu strojů a dělají zápisy ze schůzí, překládají produktové manuály, rozpoznávají objekty, obličeje a emoce a krmí algoritmy. Utvářejí internet a prodávají svou „lidskou inteligenci“ za levný peníz: Tyto úkoly vyžadují schopnosti rozpoznávat, hodnotit a posuzovat… neboli úlohy, kterých se umělá inteligence ještě nezhostí.

Mikro-tasking: Vzor moderní doby?

Tito neviditelní weboví pracovníci, kterým se také říká „crowdworkers“, pracují pro platformy mikro-taskingu. Jejich popisem práce je provádění maximálního počtu operací v co nejkratším časovém úseku. Mezinárodní organizace práce (MOP) sice uvádí širokou škálu takových pozic, ty jsou ale často nevděčné a monotónní:„Rozpoznávání, přepisování a anotace obrázků, řízení obsahu, shromažďování a zpracovávání údajů, AV přepis a překlad.“ Tato vědecká organizace práce roztříštěné do malých a jednoduchých úkolů za účelem zvýšení produktivity nápadně připomíná taylorismus – pásovou výrobu a industrializaci, které byly předmětem Chaplinovy satiry ve filmu Moderní doba z roku 1936.

Otroci počítačové myši?

Práce za nejistých podmínek

Platformizace práce zpochybňuje kvalitu pracovních podmínek této stále rostoucí skupiny clickworkerů. Nedávná studie OSN, která zkoumala výsledky dvou průzkumů uskutečněných napříč 75 zeměmi, nám poskytuje aktuální vhled do únavné každodennosti a pochybné pověsti těchto „neviditelných“ pracovníků. Nejsou chráněni žádnou smlouvou či sociálními zárukami a jsou povinni pracovat jako OSVČ. Jejich zaměstnavatelé jim nejsou nijak zavázáni, hlavně v oblasti poskytování nemocenské, dovolené či pracovních pomůcek (počítače, WiFi), a také jim nezaručují žádné sociální zabezpečení či minimální mzdu. Tyto zakázkové práce je obtížné vyčíslit a regulovat, a proto v současnosti nepodléhají žádným kontrolám. Pracovníci často pracují z domova, jsou dlouhé hodiny přilepeni k obrazovkám svých počítačů a zoufale touží vydělat si něco navíc (z 3500 dotázaných pracovníků 43 % pracuje v noci, přičemž 68 % z nich pracuje mezi šestou a desátou hodinou večerní, jelikož mají ještě další práci). Tito skrytí a anonymní pracovníci nejsou chráněni, jelikož pro ně neplatí žádná pracovní pravidla.

„Struktura“ platu

Clickworkeři jsou placeni za odvedenou zakázku a většinou si vydělávají méně, než je stanovená minimální mzda země, ve které žijí a pracují. Průměrně dostávají 4,43 dolaru, a to pouze pokud jsou placeni za veškerou odvedenou práci. Sazba se snižuje na 3,31 dolaru za hodinu, pokud jsou zohledněny i nezaplacené hodiny. Jen výjimečně jsou tito pracovníci zaplaceni i za čas strávený připojováním k daným platformám, čtením a porozuměním instrukcím či vedením účetnictví… Navzdory těmto nezáviděníhodným pracovním podmínkám platformy stále rostou a 88 % clickworkerů tvrdí, že by chtěli pracovat ještě více, aby zvýšili svůj výdělek.

Psychologický tlak a posttraumatický stres

Způsob práce při clickworkingu je znepokojivý. Lidé jsou z velké části připoutáni ke svým počítačům a neustále hlídají nové nabídky na networkingových platformách. Mnozí z nich si dokonce nastavují půlnoční upozornění, aby mohli maximalizovat své šance na získání zakázky, a to i za předpokladu, že neví, jestli ve výsledku dostanou zaplaceno. Zakázky, které nejsou dokončeny včas, se totiž vracejí zpět a jsou znovu nabízeny poskytovatelům.

Kromě toho, že je od pracovníků očekávána neustálá a okamžitá dostupnost, tak ti, kteří mají za úkol regulovat webový obsah na základě pravidel dané platformy, jsou na denní bázi vystavováni traumatické a násilné tematice jako např. dětské pornografii, krvi a manipulaci (např. v YouTube videích). Někteří pak trpí skutečným psychickým traumatem a mohou dokonce zažívat určitou formu posttraumatického stresu. Při provádění těchto úkolů vyžadujících lidskou inteligenci musí pracovníci čelit nelidským pracovním podmínkám. Navíc s neregulovanou prací mikro-taskingu riskujeme vytvoření nové formy závislosti na strojích.

Tyranie recenzí

V platformové ekonomice je klíčové ohodnocení poskytovatelů. Mediální platforma Usbek & Rica ve svém článku na toto téma zdůrazňuje, že „po každé zakázce je daný poskytovatel ohodnocen společností, pro kterou pracuje: jejich reputace se pak stává jistou formou tlaku.“ Na platformě Amazon jsou například pracovníci hodnoceni udělením titulu podle míry spokojenosti – ti, kteří obdrží úroveň „master-level“, mají přístup k více zakázkám a také k těm lépe placeným.

image

Dvousečný meč mikro-taskingu

Flexibilita

Ačkoliv jsou pracovní podmínky těchto platforem špatně regulované, mikro-tasking se stává čím dál tím populárnějším. K odpovědi na nabídky většinou stačí pouze počítač a internetové připojení. Díky pravidelně aktualizované nabídce zakázek může každý pracovat jak chce, kdy chce a na čem chce. Tato pružnost obchází tradiční pracovní model a přináší velkou výhodu tisícům pracovníků, kteří mají více zaměstnání či kteří se nejsou schopni dostavit na pracoviště.

Příležitost pro nezajištěné a utlačované pracovníky po celém světě

V realitě, kde jeden ze dvou pracovníků není zaměstnancem (podle zprávy MPO z května 2015, by mohl mikro-tasking představovat skutečnou příležitost pro rozvojové ekonomiky či oslabené země. Platformy nevyžadují kvalifikovanou práci. Mikro-tasking tedy může oslovit i ty nacházející se v nejisté situaci či širokou škálu nekvalifikovaných pracovníků, kteří by za normálních podmínek nenašli uplatnění na trhu práce. Pro některé je mikro-tasking otázkou přežití či emancipace. Může být pomocnou rukou pro ty, kteří jsou ve stavu extrémní nejistoty, např. uprchlíci či izolované ženy. Toho využívá například Samasource, nezisková organizace, která školí utlačované pracovníky z celého světa v počítačových dovednostech či zpracovávání údajů. Tito digitální pracovníci pak mohou provádět úkoly pro velké korporace a oživit tak svoje pracovní dovednosti.

Jsme svědky vzestupu nové globální pracovní třídy?

Mnozí na rozšíření mikro-taskingu nahlížejí jako na důvod k obavám a přirovnávají jej k novému typy vykořisťování. Christian Fuchs, výzkumný pracovník působící na Westminsterské univerzitě v Londýně, dokonce ostře kritizuje mikro-tasking jako „vykořisťování pracovní síly.“ Podle něj tento systém staví nové kapitalisty (webové korporáty a mikro-taskingové platformy) proti „zásobárně crowdsourcingových a propojených proletářů.“ Říká, že potenciální zneužívání v rámci mikro-taskingu, závislost na strojích (počítačích a algoritmech) a na lídrech webového trhu by měly vést k rychlému vytvoření nařízení a zásad sociálního zabezpečení pro tuto novou skupinu pracovníků.

Zabezpečení budoucích pracovníků

Budeme mít v budoucnu digitální pracovní řád?

Dnes se digitální pracovní síla stále pohybuje ve stínu a operuje bez jakýchkoliv zásad chování. Tato vysoce roztříštěná, heterogenní, zakázková a často nedostatečně placená práce zcela obchází jakákoliv právní či daňová omezení stejně jako pracovněprávní zákony. A to z dobrého důvodu: Zavedení globální regulace by bylo velice komplikované. Vlády, odborové svazy a pracovněprávní specialisté si na tento trend stále zvykají a s obtížemi se jej snaží uzákonit v širokém měřítku.

Čas vrátit se k pracovněprávním zásadám

Italská výzkumnice, teoretička a aktivistka Tiziana Terranova vyzvala pracovníky těchto platforem mikro-taskingu, aby se vypořádali s problémem špatných pracovních podmínek pomocí „digitálních stávek“ (tedy hromadným odmítáním zakázek, aby zastavili ty webové platformy mikro-taskingu, které nerespektují své pracovníky). MOP prosazuje návrat k pracovněprávním zásadám, a to tím, že „se bude prosazovat minimální mzda dané země“ nebo „odborové zastoupení.“ Terranova také naléhá na společnosti, aby „nahrazovaly čas ztracený v případě technických problémů“ a „zaručily pracovníkům možnost zakázky odmítnout.“

I weboví giganti stále potřebují lidskou inteligenci, aby poháněla jejich algoritmy. Na denní bázi využívají clickworkery k tomu, aby spravovali komplexní zařízení jejich digitálních platforem. Miliony těchto pracovníků, ať už je nazýváme jakkoliv, si pak odnášejí smíšené pracovní zážitky: Pro některé je to nástroj k emancipaci a skutečné příležitosti, zatímco pro jiné se jedná o ponižující práci a jistou formu odcizení. Kvůli novému způsobu práce vyvstává potřeba pro naše pracovní zákony a mezinárodní regulaci. A co politické či sociální aspekty mikro-taskingu? Je třeba ochránit ty, kteří jsou schouleni ve stínu svých obrazovek.

Ilustrace: Antonio Uve for Welcome to the Jungle

Přeložila: Eva Mazalová

Elsa Sayagh

Tagy

  • Přidat k oblíbeným
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

Já a můj job, láska jak vyšitá?

Láska na první pohled... Zaměstnání nápadně připomíná také náš osobní život. Co když je práce doopravdy vašim partnerem či partnerkou?

  • February 13, 2020

Sledujte nás!

Chcete se něco dozvědět? Všichni máme nějaké otázky týkající se kariéry. Nechte se každý týden inspirovat.

A na našich sociálních sítích: