„Každý měsíc mám tři dny depresi“: Jak může PMS ničit vaši kariéru

13. 6. 2023

5 min.

„Každý měsíc mám tři dny depresi“: Jak může PMS ničit vaši kariéru
autor
Aurélie Cerffond

Journaliste @Welcome to the jungle

Úzkost, únava, podrážděnost, bolesti... Seznam možných symptomů premenstruačního syndromu (neboli PMS) je jak dlouhý, tak také velmi pestrý. Jedná se o málo známý syndrom, který však může mít velké dopady na profesionální život žen, které jím trpí. V tomto článku právě tyto ženy popisují nejen to, jak PMS ovlivňuje jejich práci, ale také strategie, díky nimž se s ním postupně naučily žít.

„Vždy pár dní v měsíci jsem extrémně smutná a přecitlivělá. Bezdůvodně brečím, nenávidím sebe i všechny kolem mě,“ říká Patricie, bankovní analytička. Zní to, jako kdyby tato třicátnice popisovala vliv menstruace na svou psychiku, ale tak to není. Patricie popisuje premenstruační syndrom (PMS). Dle definice Národního zdravotnického informačního portálu se jedná o „potíže, které se objevují každý měsíc, vždy před menstruací. Příznaky obvykle začínají několik dní až dva týdny před menstruací a zhoršují se až do jejího začátku“.

Jedná se o syndrom, který postihuje 20 až 40 % žen v plodném věku a narušuje společenský, pracovní i rodinný život celé třetině z nich. U 3–8 % žen mohou být příznaky tak závažné, že nemohou pracovat, chodit do školy nebo se věnovat běžným denním činnostem. Obzvláště závažnou formou PMS je tzv. premenstruační dysforická porucha (PMDD). Ačkoli není stále zcela přesně jasné, jaká je příčina PMS, za hlavního viníka se považují hormonální faktory.

Tento syndrom se u každé ženy projevuje jinak. Jeho bohatá nabídka symptomů však zahrnuje: podrážděnost, úzkost, roztěkanost, vztek, nespavost, poruchy soustředění, letargii, depresi, nadměrnou únavu, ale také nadýmání, zvyšování hmotnosti, nateklá prsa, bolesti břicha, migrény… A to stále ještě nejsme na konci veselého seznamu příznaků, které se mohou pojit s PMS a které postihují vybrané procento žen každý měsíc. Ubírají pracovní energii zaměstnankyním i podnikatelkám, které se musejí samy naučit, jak se s tímto omezením vypořádat, aby neutrpěla jejich kariéra.

„Motivace vymizí do té míry, že není možné cokoli dotáhnout do konce“

Architektka Lucie založila svou firmu před rokem a půl. Přiznává, že má práce opravdu nad hlavu a „příšernou“ pracovní dobu, ale to jí nadšení do práce vůbec neubírá. Co jí ale vadí, je fakt, že každý měsíc na několik dní její produktivita klesá. „Když mám PMS, je pro mě velmi obtížné plnit pracovní povinnosti,“ říká Lucie. „Nikdy v té době nesmím mít termín odevzdávání důležitého projektu.“ Fyzicky se necítí nijak špatně, ani není unavená, ale přijde pokaždé o veškerou motivaci a má dojem, že i o kreativitu.

Podobnou zkušenost má i Anežka, novinářka na volné noze. Také zbožňuje svou práci a také během PMS bojuje s poklesem kreativity. „Týden před začátkem menstruace pochybuji naprosto o všem. Nemám motivaci, doslova přeřazuji na nižší rychlost – fyzicky i psychicky zpomalím, protože nemám inspiraci.“ U obou žen tedy dochází ke zhoršení pracovních schopností, což je s ohledem na jejich náročná povolání problém, hlavně proto, že tyto příznaky se vracejí s každým menstruačním cyklem. „Jeden týden každý měsíc? To je dlouhá doba!“ zdůrazňuje novinářka. Přesto je nemožné přestat každý měsíc na týden pracovat, zvlášť když podnikáte na vlastní pěst. Obě ženy tedy musely přijít s adaptační strategií, pomocí níž se s obtížemi vyrovnávají.

Pokud se například Lucii stane, že jí vychází termín odevzdání projektů na období PMS, zahrne to do organizace práce. „Teď, když už dobře vím, co udělá PMS s mou produktivitou, snažím se tomu předcházet. Vím, kdy pojedu jako fretka a kdy budu jako zpomalený film, a tak si podle toho plánuji práci.“ Na týden před menstruací si proto nechává méně důležité projekty, administrativu… A povolí si kratší pracovní dobu.

Jakmile PMS skončí, jako mávnutím kouzelného proutku nacházejí Lucie i Anežka svou dřívější energii a mohou kompenzovat předchozí pokles produktivity. „Zní to šíleně, ale jakmile jsou deprese spojené s PMS fuč, dokážu toho za jeden den víc než za dva normální dny a mám hlavu plnou nových nápadů,“ říká redaktorka. Za tuto zvýšenou efektivitu vděčí také naléhavému pocitu, že nechce dovolit, aby podobná věc jakkoli brzdila její kariéru. Anežka navíc trpí endometriózou, takže už dobře ví, jaké to je, vyrovnávat se s chronickými bolestmi: „Stačí, že mě na několik dní vždycky dokáže z práce vyřadit endometrióza, nemůžu k tomu ještě přidat dny, kdy trpím PMS… Mám tu výhodu, že po zbytek měsíce jsem extrémně efektivní. Možná bych tak efektivní nebyla, kdybych nemusela měsíc co měsíc prožívat období, kdy musím zvolnit.“

Takovou organizaci práce šitou na míru si však nemohou dovolit běžné zaměstnankyně, ty musejí, stejně jako Patricie, prostě podávat požadovaný výkon: „Pracuji v bance a musím každý den jednat s klienty. Nezáleží na tom, že mám PMS jako blázen nebo že jsem obzvláště podrážděná a popudlivá. Musím se zkrátka držet, i když to občas znamená, že pak hledám útočiště na záchodě, abych se mohla vybrečet.“ Aby se těmto obtížným situacím vyhnula, bere si Patricie home office, kdykoli to jde a má zrovna PMS, a během videohovorů si dovoluje vypnout kameru. I tak tedy mohou vypadat její „ad hoc“ řešení nastalého problému, ale do budoucna také uvažuje o přesunu na volnou nohu, nebo dokonce změně oboru, protože potřebuje při práci větší volnost.

„Nemůžu se smířit s tím, že tohle budu zažívat měsíc co měsíc“

Z výše uvedených příběhů se zdá, že se všem třem ženám podařilo nějak skloubit PMS syndrom s pracovním životem, ale rozhodně to tak nebylo vždycky. V první řadě si člověk musí uvědomit, že to, co prožívá, je právě PMS, protože to není jen tak. Jednak proto, že se o tom ve společnosti stále moc nemluví, jednak proto, že příznaky jsou častěji psychologické než fyzické. A jak dodává Patricie: „Většinou nejdete hned k doktorovi jen proto, že je vám smutno nebo jste podráždění.“

Lucie si například začala do kalendáře značit, kdy jí má přijít menstruace, až když se o PMS dozvěděla na Instagramu. Až v ten moment jí totiž došlo, že by mezi jejími pravidelnými stavy a PMS mohla být souvislost. „Když jsem vytáhla kalendář, najednou jsem si uvědomila, že období PMS spadala přesně na ty dny, kdy jsem se v práci trápila nejvíc. Byla obrovská úleva konečně zjistit proč,“ vysvětluje architektka, která na sebe vždy kladla vysoké nároky a měla problém se smířit s tím, že jí čas od času produktivita klesne. „Teď, když znám důvod, si už dokážu odpustit. Jsem k sobě laskavější,“ říká a dodává, že ji dokonce baví organizování kalendáře podle výkyvů nálad.

Oproti tomu Anežka si ještě tak úplně odpustit nedokáže. Popisuje svou dlouhou cestu k akceptování svých stavů, které probíhá ve třech fázích. „Pochopení příčiny psychologických symptomů PMS je prvním krokem, člověku se díky tomu uleví. Další fáze zahrnuje začlenění PMS do pracovního režimu, a nakonec, ve třetí fázi, musíte finálně akceptovat, že takhle to je a že za to nemůžete, ale do tohoto bodu jsem se já ještě nedostala…“

Anežka, jinak hyperaktivní žena s vášní pro svou práci, přiznává, že se občas snaží s psychologickými příznaky PMS bojovat tak, že je prostě popírá. Ale sama říká, že je to kontraproduktivní přístup: „Místo toho, abych se šetřila, plýtvám energii na to, abych své stavy dokázala popřít. To mě vyčerpává. Někdy si musíte dovolit zavřít počítač a jít se projít nebo se natáhnout, abyste druhý den mohli podat lepší výkon. Což se snáz řekne, než udělá, když rádi tvrdě pracujete.“ Snaží se bojovat proti pozitivistickým myšlenkám, které se jí snaží namluvit, že by člověk měl klidně přijímat vše, co mu život naservíruje. „Občas je mi zle, mám vztek a nemám chuť si to ještě zhoršit tím, že na sebe budu tlačit, abych se trochu ‚vyzenovala a začala se cítit dobře‘. Někdy to prostě bolí, je to těžké, a tak to je.“

Patricie na druhou stranu zase stále zápolí s krokem číslo jedna. „Pravidelně mě to překvapí. Celé dny si nadávám a proklínám všechny kolem, zpochybňuji veškerá svá pracovní i soukromá rozhodnutí, a pak se najednou uklidním, když objevím první špinění na kalhotkách. Oddychnu si, že je vše v pořádku, že to byl jen PMS.“

„Svět práce na to není připraven“

Jedná se tedy o velmi rozšířený syndrom, který ženy v práci omezuje konkrétním způsobem. Můžeme doufat, že bude v práci nějak zohledňován? Ačkoli na trhu práce došlo k určitému posunu, co se týče problematiky menstruace, téma PMS je stále jedna velká neznámá a ve světě práce se o něm příliš nemluví. Ani jedna z výše uvedených dam si nedovede představit, že by toto téma nadhodila v práci: „Spolupracuji s jednou architektkou, se kterou jsem o tom už mluvila, a ta je také ráda, když můžeme posunout společný deadline tak, aby nepřipadal na období před menstruací,“ říká architektka. „Ale nikdy bych o tom nehovořila se svými klienty nebo dodavateli mužského pohlaví.“

Pro Anežku, na kterou přímo doléhá nerovné prostředí světa práce, je to také otázka pověsti. „Protože podnikám na volné noze, nechci, aby kdokoli pochyboval o mé spolehlivosti. Nechci si stěžovat, ačkoli si myslím, že je nespravedlivé, že muži tohle řešit nemusejí.“ Současně ale odpouští všem, co nechápou, čím si prochází, protože ví, jak je pro muže obtížné si představit něco, co si nikdy nemuseli protrpět. Zatímco tyto tři mladé ženy čekají na změnu společenského nastavení s ohledem na otázku premenstruačního syndromu, berou to s nadhledem: „PMS, to je realita a s realitou je třeba naučit se žít a jít kupředu.“

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.

Preberané témy
Hľadáte svoju ďalšiu pracovnú príležitosť?

Viac ako 200 000 kandidátov našlo prácu s Welcome to the Jungle

Preskúmať pracovné miesta