Co dělat, když vám šéf systematicky shazuje sebevědomí

Feb 19, 2024

5 mins

Co dělat, když vám šéf systematicky shazuje sebevědomí
author
Matěj Moravec

Absolvent FSV a FF Univerzity Karlovy v Praze, věnuje se copywritingu a překladům a soustředí se na oblasti obchodu, marketingu a projektového řízení.

Pokud jste měli při výběru zaměstnání velké štěstí (anebo jste projevili dobrou intuici), tak pracujete pod nadřízeným, který ve vás věří, zajímá se o váš profesní rozvoj a pomáhá vám se soustavně zlepšovat. Docházet do takové práce může být vyloženě radost. Co když je to ale naopak? Představte si situaci, kdy vám váš nadřízený dává denně najevo, že vaše práce ani vy nestojíte za nic. Bohužel, i takové případy se vyskytují. Přinášíme vám tři zkušenosti ze života i tipy od pracovního psychologa, co s takovou situací dělat.

Práce pod šéfem, který se chová arogantně a cíleně své podřízené ponižuje, si na nebohých pracovnících vybírá velkou daň. Trpí nejen jejich pracovní výkon, ale i psychika, celková sebevědomí nebo schopnost se dál rozvíjet.

Nejdřív si pojďme ukázat, jak může takové toxické jednání ze strany nadřízeného vypadat a jaký dopad může mít na jeho podřízené. A nakonec vám poradíme, jaké kroky podniknout, pokud byste se v takové situaci ocitli i vy.

Případ první: Když šéf ve své podřízené vyvolává pocity méněcennosti

Když Andrea nastoupila po interním přesunu v rámci firmy na novou pozici v administrativě, začal jí už po necelém měsíci její nový nadřízený poměrně nevybíravým způsobem dávat najevo, že její práce a znalosti za moc nestojí. „Jednou mě zkoušel ze znalostí detailů smlouvy. Když jsem mu řekla, že je (pochopitelně) neznám nazpaměť, šéf se podíval na svou zástupkyni a přede mnou jí řekl, že vyhrává sázku,“ vzpomíná Andrea.

Podobné arogantní projevy a snahy o ponižování ze strany nadřízeného postupně u Andrey vedly k pocitům méněcennosti a trávicím i psychickým obtížím. Po čase se vrátila na své původní místo, pod předchozího nadřízeného, a začala znovu hledat svůj klid.

A co by na základě své zkušenosti doporučila lidem, kteří si podobnou situací také procházejí? „Vyčkávání je fajn v případě, že se situace zlepšuje. Pokud nevidíte ani náznak lepšího zítřka, máte psychické nebo fyzické potíže, upusťte od hrdinství a berte nohy na ramena, dokud je čas.“

Případ druhý: Vyhrožování, arogance a narcismus

O svou zkušenost s arogantní nadřízenou, která měla zálibu v ponižování svých podřízených, se s námi podělila i Jana.

„Pracovala jsem jeden rok jako asistentka ředitelky. Často na mě křičela, zvyšovala hlas, vytvářela dusnou atmosféru,“ popisuje Jana. „Jednou ráno jsem třeba přišla do páchnoucích prostor, hlavní zasedačka byla plná zbytků jídla, nádobí, alkoholu. A na stole jsem akorát našla vzkaz ,ukliď zasedačku‘. Když jsem vznesla námitku, že to nespadá do mé práce, napsala mi půlstránkový e-mail, kde rozebírala moji neochotu, neschopnost, nezodpovědnost a neloajalitu vůči ní a vyhrožovala výpovědí.“

Kromě toho se nadřízená nevyhýbala ani pohrdavému chování. „Volala mi ve dne v noci, o víkendech, vyžadovala plnění osobních úkolů, nikdy nepoděkovala, nepozdravila.“

Po čase si Jana uvědomila, že toxická atmosféra a chování nadřízené se začínají podepisovat na ní i na jejím sebevědomí. A po roce dala výpověď. „Nemyslím si, že si své chování uvědomovala. Podle mého to byl typ narcistického člověka. Pokud se s někým takovým setkáte, radím odejít co nejdříve.“

Případ třetí: Pomluvy, stres a fyzické problémy

Umění zesměšňovat své podřízené do dokonalosti dotáhl nadřízený Ivany. Ten sám sebe omlouvá tím, že je extrovert a neumí v sobě dusit emoce. Ve skutečnosti je však agresivní a pomlouvačný vůči ostatním.

„V momentě, kdy mu říkáte svůj názor na dané pracovní téma a on s ním nesouhlasí, začne se ironicky smát,“ říká Ivana. „Pak vás nutí otevírat na vašem monitoru dokumenty týkající se daného tématu a čte je nahlas (hodně pomalu a před kolegy) a snaží se všechny přesvědčit o své neomylnosti.“

Už po krátké době Ivana cítila, že něco není v pořádku. Ale kvůli toxickému chování nadřízeného si myslela, že chyba je v ní. Začala o sobě a svých schopnostech pochybovat. „Ozvalo se i moje zdraví. Pravidelně se mi ze stresu blokuje krk,“ svěřuje se Ivana.

Podle Ivany má její nadřízený problém s vlastním egem a potřebuje všem neustále dokazovat, že právě on je ten nejlepší, nejchytřejší a nejvtipnější. „Vypovídá to možná paradoxně o jeho nízkém sebevědomí či nejistotě v tom, co dělá.“

Dnes už Ivana ví, že chyba není v ní, ale v toxickém pracovním prostředí. A proto se po dvou letech chystá podávat výpověď.

Pracovní psycholog: To, jak se k vám šéf chová, může mít vliv na vaše sebevědomí

Jak uvádí pracovní psycholog a kouč Jaroslav Sýkora, chování nadřízeného má na psychiku a sebevědomí podřízených obrovský vliv. „Výzkumy naznačují, že etické, spravedlivé nebo podporující chování vedoucího může pozitivně ovlivnit dobré mínění podřízeného o vlastních schopnostech v práci a vnímaném významu pro organizaci.“

Zároveň platí, že dobré mínění o své vlastní osobě může pracovníka svým způsobem chránit. Třeba před toxickým vedoucím.„Pokud se k člověku někdo chová neférově a nehezky, může vyšší sebevědomí pomáhat, aby si dotyčný člověk chování druhých nebral tolik k srdci. Je ale otázkou, jak dlouho může taková ochrana efektivně fungovat, než se pracovník stejně vyčerpá,“ dodává Jaroslav Sýkora.

Jak poznám, že mi šéf shazuje sebevědomí (ať už schválně nebo nevědomě)?

Příčiny, proč se někteří šéfové ke svým podřízeným chovají arogantně nebo pohrdavě, jsou různé. U někoho se může jednat o projev jeho povahy, u jiného o snahu působit autoritativně, u jiných jde spíše o nekompetentnost.

„Pokud se nadřízený chová toxicky schválně, jde s tím dělat jen málo, podřezává si však vlastní větev. Osobně si myslím, že většina nadřízených má snahu a zájem vést efektivně a dobře. Existuje ale mnoho nepřesných představ o vedení lidí nebo nepodložených návodů, které mohou přispívat k neefektivnímu až kontraproduktivnímu chování,“ říká Jaroslav Sýkora.

Ať už jsou motivace a příčiny na straně nadřízeného jakékoliv, jak poznáte, že na chování šéfa není něco v pořádku a že vám podrývá sebevědomí?

  • Cílené nebo veřejné zesměšňování. Jestliže má váš šéf nějaké problémy s tím, jak pracujete, měl by s vámi své výhrady probírat v soukromí, ideálně na pravidelných bilančních schůzkách. Pokud vás opakovaně kritizuje či vyloženě zesměšňuje veřejně, není to v pořádku.

  • Pouze negativní kritika bez snahy společně najít lepší cestu. Kritika vaší práce (nikoliv osoby) by měla být ze strany šéfa vždy konstruktivní. A jejím účelem by mělo být společně najít způsob, jak situaci zlepšit a navést vás tím správným směrem. Zbystřit byste proto měli, pokud vás nadřízený pouze kritizuje nebo vaši práci negativně komentuje, ale nijak vám nepomáhá se zlepšit.

  • Měření různým metrem. Každý manažer by měl všem měřit stejným metrem. Pokud si totiž šéf na někoho takříkajíc „zasedne“ – a jste to zrovna vy – pocítíte to nejenom na svém sebevědomí, ale i na své celkové spokojenosti a motivaci k práci.

  • Přehnaně kontrolující chování. Mikromanagement, znevažování práce podřízeného a dávání pracovníkovi najevo, že se neumí nebo nemůže rozhodovat sám za sebe. I takovou podobu může mít toxické chování, kterým nadřízený podřízenému nepřímo sděluje, že není dostatečně kompetentní na to, aby vůbec mohl pracovat samostatně.

Co dělat, když cítíte, že vám váš toxický šéf shazuje sebevědomí?

Rozpoznali jste v předchozích řádcích sami sebe? Podepisuje se toxické chování vašeho šéfa na vašem sebevědomí? Zde je několik rad, co s tím.

  • Pokud je to jenom trochu možné, situaci s vedoucím proberte. „Pokud vztah a komunikace s nadřízeným fungují, je na místě příliš neváhat a ozvat se. A nečekat například až na hodnotící rozhovor, ty u nás probíhají žalostně zřídka,“ radí Jaroslav Sýkora. Vysvětlete šéfovi, jak velký dopad má jeho nevhodné chování na vaši psychiku a práci. S trochou štěstí vás nadřízený vyslechne, uvědomí si důsledky svého chování a změní jej. Situaci je třeba řešit co nejdříve, protože s postupujícím časem se problém zpravidla prohlubuje a je čím dál těžší jej řešit.
  • Dlouhodobě problematické chování řešte s vyšším vedením. Jestliže sezení se šéfem nepřinese kýžené výsledky a vy stále cítíte, že vás chování šéfa psychicky ubíjí, je na čase řešit problém výše. A to s vyšším vedením firmy nebo s HR oddělením.
  • V případě neřešitelných neshod uvažujte o odchodu. Pokud problém i přesto přetrvává a vy vidíte, že situace se v blízké době nezmění, je na čase přemýšlet o odchodu. Pamatujte, že práce ve stresovém, toxickém nebo ponižujícím prostředí si na vás vybírá dlouhodobou daň. A že pokud je to jen trochu možné, je dobré z takového prostředí odejít co nejdříve.
  • Jestli chování šéfa překračuje zákonné meze, kontaktujte příslušné úřady. Stali jste se vyloženě obětí šikany nebo bossingu? Překračuje váš šéf zákon a je za hranicí toho, co je v rámci pracovních vztahů povolené? V takovém případě je vhodné obrátit se na příslušné orgány – buď na Veřejného ochránce práv, na Státní úřad inspekce práce nebo v akutních případech na policii.

A jak zní rada na závěr?

Toxické a ponižující chování ze strany šéfa není dobré brát na lehkou váhu. Pokud byste dostali příležitost situaci řešit tak, že se přesunete v rámci firmy třeba do jiného týmu, je dobré mít na paměti jednu věc – a sice že u toxického chování se nemusí jednat jenom o individuální selhání dotyčného jedince, ale o systematický problém v celé firmě.

„Neoslovené problematické chování často naznačuje i problematické pracovní prostředí celkově. Pomáhá hlavně prevence, třeba společné nastavení pravidel pro předávání zpětné vazby s možností průběžné aktualizace, pokud něco skřípe,“ dodává Jaroslav Sýkora.

Pokud tedy cítíte, že firma s chováním vašeho nadřízeného není ochotná nic dělat, je na zvážení, zda vám stojí za to pro daného zaměstnavatele vůbec pracovat.

Život je totiž příliš krátký na to, abyste ho trávili v práci, kde vám šéf shazuje sebevědomí.

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.