Záludnosti paměti: nespoléhejte se na vzpomínky

Jsme na hony vzdáleni ideálnímu stavu, ve kterém by se z nás stali zcela racionální bytosti se schopností zpracovávat informace neutrálním způsobem, na jejichž základě bychom posléze činili ta nejlepší rozhodnutí. Nejsme objektivní. Můžou za to kognitivní zkreslení, která ovlivňují, jakým způsobem vnímáme informace vstupující do našeho kognitivního systému i ty, které z něj vystupují. Mají zásadní vliv na rozhodování v oblasti lidských zdrojů, ale často si je ani neuvědomujeme. Snižují rozmanitost a efektivnost. Nabízíme vám sérii článků, v nichž se zaměříme právě na tato zkreslení. Ukážeme si, jak ovlivňují lidské zdroje a jak jim čelit.

O co jde

Už jste určitě někdy zažili, že vás takzvaně zradila paměť. Pojďme se podívat, jak si s námi paměť hraje. Je spojena s vnímáním, které je samo o sobě zkreslené, protože si vědomě pamatujeme, co jsme vnímali. K tomu se přidávají ještě další zkreslení, protože máme tendenci vzpomínky upravovat. Emoce, které cítíme při určitých vzpomínkách, je mohou rovněž upravit. Záludností paměti je tedy mnoho. Vzpomínky se mění podle toho, jakým způsobem zpracováváme informace a emoce.

Zjistilo se, že člověk si nejlépe pamatuje poslední položku na seznamu věcí, které si musí zapamatovat. V 60. letech se dělaly výzkumy, při nichž si jednotlivci měli zapamatovat seznamy slov. Z výsledků vyplynulo dělení paměti na krátkodobou a dlouhodobou. Oba typy paměti podléhají zkreslení. Z hlediska krátkodobé si tedy vybavíme nejlépe poslední položku na seznamu, kdežto u dlouhodobé paměti si nejvíce pamatujeme první dojmy.

Od 60. let je nám také znám tzv. efekt pouhého vystavení, který se využívá v reklamě. Čím častěji jsme vystavováni nějakému stimulu, tím je pravděpodobnější, že se nám začne líbit. Tudíž je pravděpodobnější, že nám bude sympatičtější někdo, koho už jsme jednou viděli. A pak tu máme efekt retrospektivního zkreslení, ke kterému dochází, když má člověk tendenci si myslet, že určité události může předvídat na základě předešlých zkušeností. Můžeme o něm prohlásit, že popírá roli náhod.

Důsledky pro HR

Předpojatosti paměti jsou nepřítelem náborových pracovníků, zejména pokud jsou pohovory časově náročné a během dne se vystřídá mnoho kandidátů. Snadno se totiž při výběru kandidátů nechají ošálit pamětí.

Jednotlivce si pamatujeme více nebo méně v závislosti na tom, jestli byli první, čtvrtí či poslední. Například se nám nejvíce líbil poslední vyhovující kandidát, protože tento pohovor máme čerstvě uložen v paměti. Uchazeče, kterého už jsme potkali třeba na veletrhu nebo na konferenci, uvítáme s větším nadšením. Hodně také dáme na první dojmy, pokud dotyčný dorazí se zpožděním, rozhodně v nás nevyvolá pocit spolehlivosti.

Jak mu čelit?

Pokud jsme si vědomi vlivu záludností paměti na náborový proces, můžeme přijmout určitá opatření. V případě, že během dne vedeme pohovory s více kandidáty, měli bychom je pojímat strukturovaně a klást jim stejné otázky. Přečtěte si náš článek o knize Who: The A Method for Hiring od Geoffa Smarta a Randyho Streeta.
Během pohovoru i po něm si pečlivě zaznamenávejte všechny důležité informace. Hlavně nečekejte až do konce, abyste si udělali obrázek na základě celkového dojmu! Jestliže máte během dne třeba osm pohovorů, zaměřte se obzvláště na „prostřední“ uchazeče. Protože si nejlépe zapamatujete první dva a poslední dva, zaměřte více pozornosti na prostřední čtyři.

Laetitia Vitaud

Editor in Chief

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Všichni vidíme zkresleně

Cílem této série je poskytnout krátké a přehledné články, které vám pomohou zaujatost identifikovat, jak ji pochopit a řešit.

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: