Můžete na pohovoru říct „já nevím“?

Můžete na pohovoru říct „já nevím“?

Abraham Lincoln prý říkával: „Lépe mlčet a být považován za hlupáka, než promluvit a odstranit tak všechny pochybnosti.“ V tom citátu se ukrývá mnoho moudrosti. Ale můžeme se jeho rady držet i na přijímacím pohovoru? Je lepší nic neříkat či rovnou přiznat, že nevíme, nebo se máme naopak snažit přijít s nějakou odpovědí za každou cenu?

Jakmile člověk místo dostane, už může klidně občas v práci přiznat, že něco neví. Ale na pohovoru je situace jiná, tam je uchazeč pod tlakem, aby během několika desítek minut dokázal potenciálního zaměstnavatele přesvědčit o svých znalostech a dovednostech. Tak jak to tedy je? Můžeme klidně přiznat, že neznáme odpověď na položenou otázku?

Neznalost se neodpouští?

Jestli se vám to ještě nikdy nestalo, tak se vám to určitě brzy stane. Každý dříve nebo později dostane otázku, na kterou nebude znát odpověď. Obvykle to není žádný konec světa. Na pohovoru se to většinou toleruje, záleží ovšem na tom, co to bylo za otázku, se kterou si nevíte rady.

  • Tradiční pohovorové otázky
    Nejdůležitější je dobře se připravit na klasické dotazy náborářů. „Můžete se nám představit? Jaké byly vaše povinnosti na poslední pozici? Na který svůj úspěch jste nejvíc pyšný/pyšná?“ Tak na tyhle otázky byste měli umět odpovědět, jinak vás náboráři nebudou brát moc vážně. Může se ovšem stát, že budete mít tak svázaný jazyk, že zapomenete i to, jak se jmenujete. V takovém případě se většina náborářů zachová tolerantně a dá vám dost času na to, abyste se sebrali.

  • Základní věci z oboru
    Je přijatelné nevědět, co je to „marketingový mix“, při pohovoru na místo v oddělení marketingu? „Nezná-li uchazeč odpověď na otázku z oboru, která by pro něj měla být relativně snadná, ani když má dost času si odpověď promyslet, nevypadá to pro něj moc dobře. Ale to se zase tak často nestává,“ říká Ruth Cimpoyová, která pracuje jako personalistka v jedné poradenské firmě. Častěji dochází k tomu, že uchazeč sice ví, ale neví toho dost. V takovém případě Ruth Cimpoyová doporučuje dát najevo, že jste ochotni na sobě pracovat: „Můžete například říct, že moc dobře víte, jaké máte rezervy, ale že jste připraveni s tím něco udělat.“

  • Komplikované dotazy
    „Hrozně rád se ptám na věci typu: ‚Kdybyste měl/a k dispozici všechny dostupné prostředky pro realizaci toho a toho projektu, jak byste s nimi naložil/a?‘ Vím, že je to těžká otázka, ale nečekám žádnou dokonalou odpověď, prostě chci zjistit, jak uchazeč uvažuje,“ vysvětluje Maxim Thomas, spoluzakladatel firmy, která nabízí školení. Pravda je, že „špatná odpověď“, která by vás diskvalifikovala, prakticky neexistuje. Další možností by bylo zakrýt neznalost zvědavostí, pokorou, pozorností: „Musím se přiznat, že nevím, vysvětlíte mi prosím, jak to je?“ Přiznat nevědomost může značit moudrost a osvícenost a Platón by z vás měl radost.

  • Chytáky
    Někdy se náborář snaží záměrně uchazeče rozhodit něčím naprosto absurdním. Běžně se to stává během pohovorů do poradenských společností. Nikoho většinou nezajímá, jestli znáte odpověď (víte, jak dostanete slona do ledničky?), spíš se jedná o test, jak dokážete reagovat pod tlakem.

Další oblíbené články pro: Kandidáti

Protekce, nebo kontakty? Je načase si o tom promluvit

Je lepší lhát než přiznat neznalost?

Je to tak lákavé. Něco si prostě vymyslet, vždyť oni si nemohou nijak ověřit, že je taháte za nos… Nebo se pokusit to nějak zahrát do autu, odpovědět jenom napůl, hlavně aby člověk něco řekl. Jenže lhát je vždycky hrozně ošemetné, i když se jenom snažíte zamaskovat mezery ve znalostech. Maxim vypráví svou zkušenost: „Během jednoho z prvních pohovorů, které jsem vedl, se mi stalo, že si uchazeč vymýšlel, místo aby přiznal, že neví. Přitom šlo o naprosto zásadní věc. Měl jsem si ověřit, že ví, o čem mluví, ale bohužel jsem o jeho slovech nepochyboval. Místo dostal, ale museli jsme ho po pár týdnech vyhodit, protože prostě neuměl to, co umět měl.“ Lhaní během přijímacího řízení je jako časovaná bomba.

Kdo lže a vymýšlí si odpovědi, jen odhaluje svou slabost a fakt, že se mu nedá věřit. Nikdo nechce v práci dělat vedle někoho, kdo nepřizná, že něco neví. Může na to doplatit nejen kvalita práce, ale i ostatní kolegové. Jak zdůrazňuje Maxim: „Přizná-li se uchazeč, že něco neví, je to dobré znamení. Od svých kolegů a spolupracovníků totiž očekávám upřímnost a otevřenost. A když se tyhle vlastnosti ukážou už při pohovoru, mohu s nimi do budoucna počítat.“

VÍCE O TOM, JAK USPĚT NA POHOVORU
Jak žádat o místo ve firmě, která nikoho nehledá?

Když nevíte, vzpomeňte si na těchto 5 rad

  • Žádnou paniku!
    Cítíte, jak vám kapka potu pomalu stéká dolů po zádech? Jestli jste právě dostali otázku, nad kterou vám zůstává rozum stát, zkuste zachovat chladnou hlavu a zhluboka se nadechněte. No tak bude chvilku ticho, to ničemu nevadí. Umění udržet klid je důležité. Ukazuje, že si umíte zachovat tvář a dokážete odolat tlaku.

  • Hrajte o čas
    Máte-li určitou představu o odpovědi, ale nedokážete ji rychle formulovat, zkuste získat trochu času. Poproste, jestli by vám to nemohli zopakovat nebo upřesnit, jak to myslí. Váš mozek tak bude mít dost času na to, aby dal dohromady všechny dílky skládačky.

  • Hledejte indicie
    Pokládejte doplňující otázky, lépe tak pochopíte, co po vás vlastně chtějí. Rozviňte to téma, ať se dostanete k co největšímu množství informací – pomůže vám to s odpovědí. Ptají-li se vás například na to, jak byste řídili konkrétní projekt, řekněte: „Mohu poprosit o kontext? A jak jste podobné věci řešili ve firmě v minulosti?“

  • Přemýšlejte nahlas
    Když vám na pohovoru položí komplikovanou otázku, je to záměr, který má odhalit, jak si poradíte tváří v tvář problému. Takže až se vás zeptají na to, jak byste si poradili s nějakým projektem, ale vy nemáte ani tu nejmenší představu, jak by to mohlo dopadnout, zkuste jednoduše popsat, jak byste postupovali. „Nejdřív bych to probral/a s koncovým klientem, protože si myslím, že je důležité, aby…“Myšlenkový proces je často důležitější než samotná odpověď.

  • Odpovězte… Ale ne hned
    Stojíte-li před složitou otázkou, můžete si klidně vyžádat čas na rozmyšlenou. „Tohle bych si potřeboval/a rozmyslet. Mohl/a bych vám dát neúplnou odpověď, ale raději bych ještě popřemýšlel/a a odpověděla později, ale lépe.“ Přičemž „později“ může znamenat na konci pohovoru nebo třeba v e-mailu druhý den. Podle toho se pozná, že jste vytrvalí a že to myslíte vážně. Určitě to udělá lepší dojem, než kdybyste se otázce snažili vyhnout úplně.

Úspěch máte ve svých rukou, záleží jen na tom, jak se k tomu postavíte. Abyste práci získali, neznamená to, že musíte být naprosto dokonalí. Nevědět, jak odpovědět, nemusí být vůbec na škodu, pokud se tedy nepokusíte zalhat a nezavaříte si do budoucna na daleko větší problémy. „Pohovor není jako zkoušení ve škole, je to především rozhovor,“ připomíná Ruth Cimpoyová.

Jaký je tedy závěr? „Nevím“: ano, nebo ne? Ehm… To je zapeklitá otázka… Můžete ji prosím zopakovat?

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: