Menstruační volno: Ano, nebo radši ne?

Evropský unikát: Španělská vláda by jako první v Evropě mohla zavést třídenní placené volno pro ženy trpící bolestivou menstruací. Díky aktuálně projednávanému zákonu se o problematice placeného volna pro ženy začíná opět mluvit, a to i v Česku. Naše interní odbornice Laetitia Vitaudová vysvětlí, proč ale takové iniciativy mohou být spíš na škodu než k užitku.

Díky feminismu a aktivnímu boji za rovnoprávnost se v posledních letech menstruace přestává vnímat jako naprosté tabu. Technologické firmy se předhánějí v tom, kdo vytvoří více inovativních produktů pro ženy (tzv. FemTech jen kvete). Ale téma menstruace zasahuje i do politických debat, vzpomeňte si například na návrh ministerstva financí snížit DPH u dámských hygienických potřeb. Na pracovištích však rezonuje především myšlenka placeného volna, které by zaměstnavatel poskytoval během menstruace. Také se začíná nahlas mluvit o endometrióze, což je onemocnění postihující 10–20 % všech žen v plodném věku a může způsobovat opakující se silné bolesti (a další zdravotní komplikace, včetně problémů s početím). A je také skvělé, že se tímto tématem začali zabývat i vědci (konečně). Ne, opravdu totiž není „normální“, aby žena během menstruace trpěla! V 21. století už jsme snad překonali „biblický“ pohled na utrpení ženy: bolest spojená s menstruací, která dle celé řady studií patří k nejpodceňovanějším stavům vůbec, by měla být brána vážně.

Diskuze se opět otevírá

V květnu 2022 španělská vláda schválila návrh zákona na zavedení tzv. menstruační dovolené. Tento zákon počítá s tím, že bude v budoucnu ženám trpícím bolestivou menstruací poskytováno placené volno hrazené v rámci veřejného pojištění. V Evropě byl takový návrh zákona představen vůbec poprvé. Co je v Česku zatím nemyslitelné, je v jiných částech světa běžnou praxí. V některých českých firmách (podle průzkumu z roku 2019 je jich cca 43 %) mají však (nejen) ženy alespoň možnost využívat tzv. sick days, tedy krátkodobého placeného volna.

Otázkou ovšem zůstává: Je tzv. menstruační volno skutečně pokrokovým řešením? Na místě je spíš poněkud skeptický pohled, a to hned z několika důvodů. Že to vypadá dobře na papíře, ještě neznamená, že to funguje. Existují totiž i jiné způsoby, jak ulehčit život v práci ženám trpícím bolestivou menstruací.

Tři důvody, proč „menstruační dovolená“ vyvolává mírnou skepsi

Nikdo si o ni otevřeně neřekne

Menstruační volno není nic nového. Už kolik let na něj mají právo například ženy v Japonsku, Jižní Koreji nebo v Indonésii. Mnoho žen ale tohoto práva nevyužívá, protože se obávají, že to bude považováno za projev nezájmu o blaho firmy. Každá žena prožívá menstruaci jiným způsobem, a ne všechny uvolnění z práce potřebují. Patříte-li k těm, co bohužel trpí velkými bolestmi, pak existuje riziko, že vás kvůli využívání placeného volna budou ostatní podezřívat z nedostatku motivace, slabosti, nebo dokonce simulování. Nikdo nechce vypadat jako slaboch, a proto ženy často trpí mlčky.

V zemích, kde nemají ženy velká práva nebo kde pracovní kultura vyžaduje, aby člověk své práci obětoval vše, je menstruační volno pouze mrtvou literou zákona. Navíc, takové právo nebude nikdo dodržovat, pokud by se mu to mohlo ošklivě vymstít. Na některých pracovištích je například těhotenství bráno jako záminka k diskriminaci a pracovnímu znevýhodnění. Pokud v takovém prostředí kupříkladu proděláte potrat, těžko půjdete žádat o volno na zotavení – to by totiž znamenalo, že se budete někomu muset svěřit se svými plány ohledně dětí, a to vám může do budoucna zkomplikovat život. Ženy pak raději nesou své břímě v tichosti, než aby musely bojovat s nepřátelským postojem nadřízených. Právo na volno během menstruace nebude efektivně fungovat, nebude-li v souladu s pracovní kulturou. A k tomu musí rozhodně mnoho firem teprve dospět.

Hrozí ještě větší stigmatizace žen

Chápeme-li to tedy tak, že jsou ženy během menstruace citlivější či „oslabenější“, pak by se jim raději neměly svěřovat žádné důležité úkoly, no ne? Záminky typu „ženy jsou otroky svých hormonů“ jsou odedávna používány za účelem vyloučení žen z některých profesí či výše postavených pozic. Hysterky, citlivky, fňukny… Ženy bývaly popisovány jako bytosti ovládané přírodou, zatímco muži jsou zástupci kultury a rozumu. Takové názory jsou staré jako pracovní sexismus sám. Proč se o mužích vlastně nikdy neříká, že jsou otroky testosteronu, když se začnou chovat dominantně a/nebo agresivně? Je to snad proto, že takové toxické chování je v naší patriarchální společnosti vnímáno spíše kladně? Pravda je taková, že jsme všichni „otroky“ svých hormonů, ale i přesto (nebo právě proto) můžeme normálně žít a pracovat. V dnešní společnosti, kde je rovnost mužů a žen stále v nedohlednu, je lepší se vyvarovat všeho, co lze zneužít k posílení moci patriarchátu.

Právo na volno během menstruace nepodporuje rovnoprávnost

Zákon zvýhodňující jednu část obyvatelstva oproti jiné může být vnímán v negativním světle těmi, kterým žádné výhody nepřináší. „Jaktože ona může zůstat ležet v posteli, ale já musím jít do práce, i když jsem unavený, bolí mě hlava a břicho?“ Právo na volno během menstruace nepodporuje rovnoprávnost. Přikládá vyšší důležitost menstruačním bolestem před jinými obtížemi. Zaměstnavatele také může přimět k myšlence, že zaměstnávat ženy je dražší, protože si budou brát volno častěji než jejich mužské protějšky. Pokud by navíc bylo nutné dokazovat, že si žena bere volno z oprávněných důvodů („Ne, vážně nemám jen kocovinu!“), rovnalo by se to porušení lékařského tajemství. Poskytne-li ošetřující lékař potvrzení o pracovní neschopnosti, pak není povinen uvést přesné důvody této neschopnosti ani poskytnout zaměstnavateli přístup k lékařským záznamům pacienta, bez ohledu na jeho pohlaví či anamnézu.

Je možné to vyřešit nějak jinak?

Manažer jako vzor zdravé rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem

Způsob přidělování placeného i neplaceného volna záleží především na firemní kultuře. Na pracovišti, kde vedení běžně zůstává pozdě do noci v práci, pracuje během dovolené a přes Zoom dohlíží na porady týmu, i když leží doma s covidem, budou mít zaměstnanci a zaměstnankyně tendenci chovat se stejně. Asi nic nemá tak velký vliv na rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem pracovníků jako chování nadřízených. Právě nadřízení totiž zaměstnancům „dovolují“ nejít do práce, když onemocní, jedou na dovolenou nebo potřebují OČR. Když do práce občas nejdou ani vedoucí, jejich podřízení si pak nepřipadají provinile a ostatní se na ně nekoukají vyčítavě. Vybírání dovolených a dnů volna funguje efektivně, pokud jdou vedoucí pracovníci příkladem.

Flexibilita a samostatnost při organizaci práce

Na pracovištích, kde mají zaměstnanci velkou míru autonomie, nemusejí každý den vypisovat reporty o své činnosti ani si píchat příchody a odchody, nepotřebují pracovníci tolik dnů volna, ani když zrovna nejsou ve formě. Jen si představte, že máte bolestivou menstruaci, a přitom musíte absolvovat nekonečné porady, kde se snažíte skrývat skutečné pocity a chovat se normálně – to může váš už tak špatný stav jen zhoršit. Ale když jste naopak pánem (paní) svého vlastního času a organizujete si pracovní náplň podle sebe, můžete svým vlastním tempem pokračovat v práci. Pozor, výše uvedené samozřejmě neplatí, pokud trpíte vážnými zdravotními komplikacemi nebo jsou bolesti nesnesitelné! S tím vám nepomůže ani ta nejflexibilnější práce na světě – když se vám točí hlava v horečce, asi z vás žádné geniální myšlenky padat nebudou.

Placené volno pro všechny?

Chceme-li zabránit stigmatizaci žen a zachovat lékařské tajemství, měli bychom plošně zavést několik dnů placeného volna pro všechny, kteří to budou potřebovat z důvodu „zhoršené fyzické kondice“. Takový benefit by podpořili všichni, protože by platil pro všechny bez rozdílu. Než se ale pustíme do vymýšlení nových druhů dovolených, měli bychom se soustředit na správné dodržování zákonem stanovených práv na placené volno.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.