Andy Hunter: Jak se z ajťáka stal prodejce knih a vyzyvatel Amazonu

Andy Hunter: Z ajťáka prodejcem knih a vyzyvatelem Amazonu

Na trhu s knihami už nějakou dobu panuje obecně vžitá představa, že Amazon má na prodej knih téměř monopol a v mezinárodním měřítku mu nikdo nemůže konkurovat. Pak ale přišel Andy Hunter, který v lednu 2020 spustil Bookshop. Tato společensky odpovědná online platforma uživatelům umožňuje nákup a rychlé doručení knih od nezávislých, lokálních knihkupectví. Projekt v USA zaznamenal ohromný úspěch – zatímco v únoru minulého roku dosáhl měsíční objem prodejů 50 tisíc dolarů, v červnu to už byl milion dolarů a 900 registrovaných prodejců. Platforma se nyní přesouvá i do Spojeného království a počet 300 registrovaných prodejců naznačuje, že Bookshop má v Británii našlápnuto k podobnému úspěchu, jakého dříve dosáhl na druhé straně Atlantiku.

Hunter stojí i za jinými průlomovými projekty, jako je Electric Literature nebo Literary Hub, které dokazují, že literatura a internet se mohou (a měly by se) kamarádit.

My jsme si s Hunterem minulý rok na podzim promluvili o jeho lásce ke knihám, o tom, jak se propracoval do role inovátora v oblasti vydávání knih, a jaká budoucnost podle něj čeká knižní odvětví.

Je listopadové ráno a Bookshop byl právě spuštěn ve Velké Británii. Hunter pracuje v minimalisticky zařízené kuchyni svého bytu v Brooklynu v New Yorku. Vedle něj se tyčí hromada prázdných krabic – zrovna se sem totiž přestěhoval. „V bytu o velikosti 41 metrů čtverečních je těžké vést firmu a ještě mít dvě děti, co se učí z domova. Musel jsem se tedy z předchozího bytu přestěhovat, jinak bych se asi pomátl,“ vysvětluje Hunter unaveně.

Rychle ale dodává, že úspěch Bookshopu a nadšení, které kolem něj vzniklo, mu dodává energii. Jeho platforma totiž přináší spásu stovkám kamenných knihkupectví, které bojují o holou existenci – a to nejen kvůli protipandemickým opatřením. Hlavně v USA totiž lokální knihkupci také dlouhodobě prohrávají boj s Amazonem, který neustále zvyšuje svůj podíl na trhu, jenž už nyní tvoří 50 %.

„Tohle léto bych to asi zabalil, nebýt všech těch děkovných e-mailů od [amerických] knihkupectví. A určitě bych neexpandoval do Británie, pokud by mi z Británie prodejci knih nepsali ‚Prosíme, přijďte‘,“ říká Hunter.

image

„Snažím se dostat knižní trh zpět do rovnováhy“

Bookshop má certifikaci B-Corporation – tedy osvědčení, že se jedná o sociálně a environmentálně zodpovědnou organizaci. A nezávislým, lokálním knihkupectvím dává plných 30 % ze zisku z každého prodeje. Velkoobchodní síť Gardners pak zaštiťuje chod projektu po skladovací a logistické stránce. Na webové stránce Bookshopu se také zobrazuje částka, kterou projekt doposud celkově vydělal malým, lokálním knihkupectvím. „Rozhodli jsme se tam tu částku ukázat, protože tak všichni hned uvidí, jak velký přínos náš společný projekt má,“ vysvětluje Hunter.

Bookshop mnozí označují za start-up. To je ale téměř paradoxní označení vzhledem k tomu, jak Hunter o misi svého projektu smýšlí a jaké místo podle něj zaujímá v knižním ekosystému. *„Snažím se dostat knižní trh zpět do rovnováhy. Většina start-upů ze Silicon Valley se snaží trhy naopak narušovat, začít určité věci dělat nově a zruinovat tak staré, tradiční hráče v daném odvětví,“ říká Hunter. „My se naopak snažíme všechny ty dinosaury oživit.“*

Další oblíbené články pro: Pracující

Když se ucho utrhne: co je to autistické vyhoření

„Knihy pro mě nebyly jenom zdrojem informací, ale i inspirací a útěchou. Naučily mě i lidskosti. Knihy mi zkrátka pomohly najít své místo ve světě“

Hunter prožil své dětství v sedmdesátých letech ve Winchesteru – malém městě ve státě Massachusetts v USA. Jeho dětským snem bylo „stát se majitelem knihkupectví a bydlet v něm“. Celé dny ležel v knihách. V mládí ho oslovily především dvě knihy: Daleká cesta za domovem od Richarda Adamse a Plechový bubínek od Güntera Grasse. A dá se říct, že tyto tituly, které s nadšením přečetl ve věku 12 let, spustily jeho kariéru profesionálního knihomola.

Svět literatury ale Hunterovi nabízel také formu určitého útěku z těžkého, reálného světa. „Má matka byla samoživitelka a byla duševně nemocná,“ vzpomíná. „Moc jsem se o sebe nestaral. Chodil jsem neupravený a v potrhaném oblečení a byl jsem tak trochu outsider. A tak mi společnost začaly dělat knihy. Nebyly pro mě jenom zdrojem informací, ale i inspirací a útěchou. Naučily mě i lidskosti. Knihy mi zkrátka pomohly najít své místo ve světě.“

Na začátku 90. let vystudoval Hunter filozofii v Massachusetts a následně zahájil svoji kariéru v IT. Nejdříve působil jako programátor v projektech z oblasti B2B e-commerce a u SAP řešení. To ho ale „vůbec nezajímalo“. Mimo práci se tedy věnoval svým vlastním kreativním projektům. „Měl jsem mnoho přátel z umělecké sféry a brzy jsem začal vydávat svůj vlastní, menší časopis [pojmenovaný Mommy and I Are One, tedy Maminka a já jsme jedna osoba – název převzatý ze slavného experimentu o podprahovém vnímání]. Časopis sklidil určitý úspěch, a tak jsem získal místo šéfredaktora magazínu Mean v Los Angeles.“ Takto se tedy Hunter dostal do literární sféry a začal svoji kariéru editora, vydavatele a inovátora.

image

„Programování jsem se dlouho věnoval jen tak bokem a nepovažoval jsem ho za nic důležitého. Ale programátorské dovednosti se mi nakonec nesmírně hodily. Skoro jako by to byl osud“

Hunter na první desetiletí nového milénia vzpomíná jako na dobu, kdy většina spisovatelů, editorů a vydavatelů, se kterými byl v kontaktu a které choval v úctě, vnímala digitální transformaci médií jako hrozbu.

„A protože se cítili ohroženi, jenom se schovávali a nic s novou situací nedělali.“ Hunter si ale uvědomoval, jaké příležitosti digitalizace skýtá. „Byl jsem bez peněz, ale internet mi i tak nabízel možnost, jak oslovit spousty lidí. Viděl jsem v tom ohromný potenciál a začal se tím více zaobírat,“ říká.

V roce 2009 Hunter spoluzaložil neziskovou organizaci Electric Literature. Jednalo se o digitální vydavatelství literárního obsahu, především povídek ve formátu PDF či ePUB pro čtečky elektronických knih nebo ve formě audioknih distribuovaných do iPadů a MP3 přehrávačů. V roce 2015 se stal jedním z tvůrců projektu Literary Hub, tedy jakéhosi webového literárního rozcestníku. Ten se brzy stal oblíbeným mezi literárními nadšenci, kteří na něj chodili pro novinky ze světa literatury, pro recenze a informace o nových titulech.

„Programování jsem se dlouho věnoval jen tak bokem a nepovažoval jsem je za nic důležitého,“ říká Hunter. „Ale později, když jsem spustil Electric Literature a Bookshop, se mi programátorské dovednosti nakonec nesmírně hodily. Skoro jako by to byl osud. Znalosti IT mi umožnily dosáhnout v literárním světě úspěchů, kterých by moc jiných lidí dosáhnout nemohlo, protože kombinace zkušeností s vydáváním knih a s programováním není vůbec častá.“

image

V určitou chvíli se Hunter začal hlouběji zabývat tím, jak v dnešní době fungují tradiční knihkupectví. A zjistil, že většinou nemohou konkurovat online prodejcům (v čele s Amazonem), kteří je válcují co se týče časů doručení, nabídky produktů i propracovaného uživatelského rozhraní. Rozhodl se jim pomoci a využil přitom své analytické dovednosti a své zkušenosti z IT i filozofie. A tak se zrodil Bookshop.

„Bookshop dává nezávislým knihkupectvím nástroj, jak konkurovat Amazonu a jak překonat bariéry, které stojí mezi nimi a online prodejem. Až skončí pandemie, tyto obchody z toho vyjdou posílené, protože se naučily rychle a efektivně prodávat knihy online. Pokud dovedou tuto nově nabytou dovednost zakomponovat do svého obchodního modelu, budou do budoucna lépe vybaveni k přežití,“ říká Hunter.

„Bojuji za vyvážený trh – vedle velkých vydavatelů a distributorů tu musí existovat pestrá komunita menších, nezávislých nakladatelství a knihkupectví“

Podle Huntera nejsou malá knihkupectví důležitá jenom pro literární trh. Zásadní roli také hrají v socializaci lidí a v udržování vztahů v rámci lokálních komunit.

„Současná pandemie nám ukázala, jak důležitý je mezilidský kontakt,“ říká. „Lidé se v poslední době dostávají do stále větší izolace, komunikují primárně přes sociální média a současně prudce narůstá výskyt deprese a úzkostných stavů. A pandemie tyto problémy ještě prohloubila.“

Hunter věří, že společnost by měla bojovat za malá, lokální knihkupectví, protože mimo jiné slouží jako důležitá komunitní centra a místa k setkávání. „Mám takovou vizi – že za dejme tomu 30 let nám budou digitální technologie pomáhat upravovat a vylepšovat realitu, a nikoliv ji nahrazovat. A doufám, že svou prací k této vizi směřuji. Představuji si, že v budoucnu se autoři budou nadále se čtenáři fyzicky setkávat právě v knihkupectvích, ale že budou zároveň mít i větší povědomí o digitálních technologiích a budou je moci využívat k vytváření online komunit a k interaktivnější komunikaci se svým publikem.“

Podle Huntera hrozí, že literárnímu trhu bude dominovat několik málo velkých nakladatelství. „Bojuji za vyvážený trh – vedle velkých vydavatelů a distributorů v čele s Amazonem tu musí existovat pestrá komunita menších, nezávislých nakladatelství a knihkupectví. Právě v těchto nezávislých komunitách totiž vzniká celá spousta zajímavých projektů. Taková je má vize, jak by to mělo vypadat za 30 let.“

image

„Pokud vám někdo zachrání život, měli byste se mu za to odvděčit“

V současné době je Hunter plně vytížen vedením Bookshopu a Catapultu – nezávislého nakladatelství a vydavatelství, založeného v roce 2015. A když čas dovolí, příležitostně pracuje ještě na dalších, vedlejších projektech. A i když je jeho práce zároveň jeho vášní, vedení tolika projektů najednou si na Hunterovi vybírá svou daň.

„Pracuji na příliš mnoha projektech najednou. To musím uznat. Dnes jsem vstával ve 3:15 ráno, abych si ještě prošel nějaké věci, než mi začne pracovní den. Zkrátka moc nestíhám.“

Jak tedy boj na tolika frontách zvládá? Tak, že si na důležité úkoly vyhrazuje určitý čas a netráví celé dny řešením e-mailů.„Nechat e-mailovou schránku, aby vám diktovala program vašeho pracovního dne, je nebezpečný zlozvyk. Mým projektům se daří, protože v rámci dne vždycky vyhradím čas na soustředěnou práci na určitém úkolu. Vyhýbám se tomu, abych jenom reaktivně řešil problémy, které nastanou. Myslím, že to je klíčem k tomu, jak to celé zvládnout.“

Tým, který stojí za britským Bookshopem, tvoří všehovšudy pět kmenových zaměstnanců. „Musíme své náklady držet na uzdě. Velkou část výdělku přenecháváme knihkupcům, máme velmi malou marži, a nemůžeme tedy ani nijak překotně expandovat,“ vysvětluje Hunter. „Jsme zkrátka skupina srdcařů a literárních aktivistů, kteří milují svou práci.“

Láska ke knihám ale není jedinou Hunterovou motivací k práci. Podle svých slov totiž cítí, že knihám zkrátka něco dluží. *„Nepřeháním, když řeknu, že knihy mi zachránily život. Hrály u mě zcela zásadní roli, hlavně v době dospívání. A pokud vám někdo zachrání život, měli byste se mu za to odvděčit. I když se jedná o knihy.“*

Přeložil Matěj Moravec

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Lenka Hudáková je novinářka a žije v Paříži. Spolupracuje s BBC, píše také pro slovenský Denník SME a Denník N.

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

„Píšu očima“

Píši sci-fi, bloguji a jsem motivačním řečníkem. V mnoha ohledech pracuji stejně jako většina spisovatelů, kromě toho, že pro psaní používám své oči.

Muž, který pomohl vytvořit Siri

Spolutvůrce hlasového asistenta Siri Luc Julia nám vysvětlil, proč se o interakce mezi člověkem a počítačem začal zajímat.

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: