Vystupování na veřejnosti: 7 tipů od profesionála

Vystupování na veřejnosti: 7 tipů od profesionála

Nohy se třesou, srdce buší a hlas přeskakuje. Určitě dobře znáte ten pocit úzkosti, když máte mluvit před jinými lidmi. Ani jich nemusí být moc, stačí pár kolegů na poradě. Komunikační dovednosti jsou však klíčem k úspěšné kariéře. Umět poutavě mluvit a získat si publikum na svou stranu je důležité při pracovním pohovoru, ale třeba i na tiskové konferenci nebo při vedení týmu. Pojďme se podívat, co všechno během vystupování na veřejnosti vstupuje do hry, s trenérem tzv. měkkých dovedností (soft skills) Bertrandem Vinsonem z PR společnosti Ifoyaka.

Jsme jenom lidé?

Potřeba uznání

Mít trému z mluvení na veřejnosti není nic neobvyklého. Tento strach pochází podle Bertranda Vinsona z ega. Souvisí to s naší potřebou uznání, touhou pro vyslyšení, pochopení a přijetí. A z neúspěchu máme strach. Překvapivě, Vinson říká, že obecenstvo, které na vás hledí, není tím klíčovým faktorem, který pocit strachu vyvolává. Důkaz? I před tím nejvlídnějším publikem se můžete třást a koktat.

Co je v sázce?

Máte-li před sebou prezentaci, která je pro vás osobně velmi důležitá, ovlivní to vaše pocity. Úrovně strachu se liší podle toho, co můžete ztratit nebo získat. Reprezentovat firmu na mezinárodní konferenci a před nejvyššími představiteli firmy v době, kdy se vám jedná o povýšení, u vás určitě vyvolá větší obavy, než když budete zastupovat firmu v době, kdy přemýšlíte o výpovědi nebo jste výpověď již dali. „Strach přichází vždy, když je v sázce naše budoucnost nebo důvěryhodnost a my se nutíme k úspěchu,“ říká Vinson.

Další oblíbené články pro: Pracující

Verbální aikido aneb jak se bránit slovem proti útokům v práci

Boj s negativními reflexy

Jak fungují automatické reflexy

Stejně jako ostatní strachy, tak i strach z neúspěchu „je řízen naším mozkem, který spouští automatické obranné mechanismy: naše reflexy,“ říká Vinson. Rozlišuje tři typy reflexů:

  • Útěk
  • Uzavření se do sebe
  • Otevření se druhým

Trénink veřejného vystupování slouží především k tomu, aby si člověk uvědomil své špatné reflexy (třeba že se uzavírá do sebe), odboural je a naučil se nové. Abyste vytvořili vztah a navázali konverzaci s publikem, musíte se odpoutat od strachu, naplánovat si, co chcete říct a co je pro vás v dané situaci v sázce.

Pozor: Text není všechno

Častou chybou řečníka je podle Vinsona rychlé projetí textu bez navázání kontaktu s publikem. To je něco, čemu říká „uzavření se do sebe“, „uzavření se do svých myšlenek“ nebo „stažení se do své hlavy“. Říká: „Když jsme nervózní během projevu, náš mozek nás přiměje přehnaně se soustředit na to, co říkáme, spěchat s textem a schovávat se za slova.“ A to je úskalí, kterému je třeba se vyhnout. „V podobných situacích platí, že vztah s ostatními se vytváří na základě sdílené zkušenosti, společného okamžiku. A jde právě o ten vzájemný vztah, ne o to, co bylo řečeno,“ dodává. Mluvení se podle něho stává přirozeným, nenáročným aktem, při kterém „neumět odpovědět na otázku, říct ne, nesouhlasit – nic z toho není problém“.

Je-li vaší prioritou „vypouštění slov z úst“, váš mozek nevyhnutelně neustále hledá, co má říct dál. „Bojí se, že mu dojdou slova, a začne je hledat s předstihem,“ říká Vinson. V tu chvíli začnete být nervózní. Zoufale hledáte informace v poznámkách nebo notebooku. Koktáte a začnete dýchat mělce, místo abyste dýchali rovnoměrně a zhluboka. Vinson říká, že špatné dýchání je hlavní příčinou většiny nežádoucích účinků, které lidé pociťují: svalové napětí, třes rukou a nohou, pocit horka nebo chladu, zčervenání, pocení, zadrhávání se, výpadky paměti.

Poznámky jsou jen berlička

Pomohou vám v této situaci poznámky? Velmi málo. Možná se vám to nezdá, protože na ně spoléhá mnoho lidí. Ukázat se s hromadou papírů nebo stostránkovým PowerPointem je recept na katastrofu. S textem v ruce se budete cítit bezpečně. Budete v něm hledat odpovědi a přečtete je. Váš hlas začne být náhle monotónní a vy zapomenete, co se děje před vámi. Vinson říká: „Posluchače baví takové projevy, ve kterých se něco děje.“

Zároveň je ale příprava důležitá a nezbytná. Rozmyslete si, co budete říkat a v jakém pořadí. Řiďte se klíčovými myšlenkami a otázkami, které by vám posluchači mohli položit. Jakmile si uspořádáte, co chcete říct, nacvičíte a vstřebáte to, klidně si napište tahák. Bude bohatě stačit kartička s klíčovými údaji, strukturou a vtipem, který nechcete zapomenout.

Řešení? Soustřeďte se na vztah s posluchačem

1. Vytvoření vztahu

Pokud nechcete, aby nad vámi text převzal nadvládu, musíte se naučit používat ty správné reflexy. Podle Vinsona je klíčové si uvědomit tři hlavní faktory: posluchače, rytmus a prostor. „Posluchače berte jako partnera, kterého si chcete udržet.“ Když se soustředíte na druhou osobu, bude vám naslouchat. „Jde o vztah s posluchačem. Toho dosáhnete právě tím, že si nebudete plést mluvení s konverzací.“ Obsah je vedlejší. Podle Vinsona se vaše prezentace odehrává především prostřednictvím vaší interakce s publikem. Jde o to, jakou pozornost mu věnujete, jak se díváte a jak si dáte záležet na navázání kvalitního vztahu.

Abyste si usnadnili spolupráci, vyřaďte ze své řeči slůvko „já“. Obecenstvo chce být vyslyšeno, pochopeno a zapojeno. Na to pamatujte, až si budete řeč chystat: odpovídejte na otázky publika, vytvořte spojení mezi vaší prezentací a důvodem, proč ji děláte, čerpejte z názorů ostatních, mluvte jejich jazykem. Používejte raději „vy“ než „já“. Abyste ještě více zmenšili vzdálenost mezi vámi a publikem a také vytvořili společný způsob myšlení, snažte se používat slovo „my“.

2. Začněte tím, že nic neřeknete

Je normální, že jste před vystupováním na veřejnosti nervózní. Chtít se toho zbavit je zbytečné. Vrcholoví sportovci a umělci by vám mohli vyprávět – tlak, který cítíte, a tréma nikdy nezmizí. Pokud však tyto pocity dokážete dobře ovládnout, mohou se stát vaší předností, pomohou vám dosáhnout plné koncentrace a podat dobrý výkon.

Sice to zní překvapivě, ale Vinson říká, že „první věc, kterou byste měli udělat, když mluvíte na veřejnosti, je být potichu“. To znamená jednoduše se vcítit do atmosféry, naslouchat pocitům, zjistit, jestli publikum poslouchá, a podívat se nebo usmát na několik lidí v publiku.

3. Nastavení tempa

Po tichém navázání kontaktu s publikem si musíte nastavit tempo. Vinson říká: „Zvolte si vlastní rytmus řeči a dělejte odmlky, tím si sami určíte tempo projevu.“ Abyste měli kontrolu nad tempem a dýcháním, měli byste se „uklidnit po pár prvních slovech. Začněte třemi nebo čtyřmi velmi krátkými větami a mezi každou z nich se nadechněte. Pokud možno dýchejte do bránice (do břicha).“
A jak najít to správné tempo? Představte si, že je obecenstvo nedoslýchavé a bude vám muset odezírat ze rtů. Aby vám rozuměli, budete muset mluvit pomalu, dobře artikulovat a neříkat toho moc najednou, ať je neztratíte.
„Nespěchejte. Nebudete-li pospíchat, nebudete se soustředit na to, co říkáte, ale na obecenstvo a na to, jak je pro ně příjemné vás poslouchat.“* Když přesunete svou pozornost a zapomenete na sebe, pak jediné, na čem záleží, bude publikum. A strach zmizí, tvrdí Vinson.

4. Upoutejte pozornost

A co je třetím klíčem k navázání vztahu s publikem? Prostor. Prostor, který vás od něj odděluje. „Vaší povinností řečníka je tento prostor co nejvíce zmenšit a přitáhnout posluchače k vám,“ říká Vinson. Posluchači mohou mít problém se soustředit déle než 90 sekund, ale chtějí se cítit pohodlně a užít si poslech. Úlohou řečníka je vytvořit podmínky pro pocit pohodlí obecenstva. Toho docílí tím, že mu bude věnovat velkou pozornost a přizpůsobí se mu.

Podle Vinsona existují tři základní strategie, jak k posluchačům přistupovat. Můžete se snažit je upoutat, podpořit, nebo je přimět, aby vám otevřeně naslouchali. Těmto strategiím můžete přizpůsobit svá gesta i řeč těla. Jak na to?

  • K upoutání jejich pozornosti dělejte při řeči gesta otevřenýma rukama směrem k publiku. To jsou gesta, která děláme spontánně, když chceme, aby nám někdo naslouchal, a říkáme jimi: „Teď poslouchejte, je to důležité!“

  • K upoutání jejich „ochabující“ pozornosti si představte, že oběma rukama zvedáte nějaký předmět od pupíku k hrudní kosti. Doslova tak „pozvednete“ úroveň jejich pozornosti a naslouchání. Nezapomeňte sladit své projevy se stoupající intonací, abyste dosáhli většího efektu.

Pokud stojíte tváří v tvář někomu, kdo je nepříjemný a uzavřený, měli byste „rozevřít“ ruce směrem od hrudní kosti ven. Toto gesto děláte přirozeně, když chcete někomu říct: „No tak, není to tak zlé, uvolni se!“ Vinson popisuje tato gesta jako „záměr, vědomé úsilí, které má ostatním pomoci sledovat, co říkáte, a věnovat vám pozornost po delší dobu“.

5. Zapracujte na postoji a dýchání

Záleží také na tom, jak stojíte a jak dýcháte. Je to fyziologie: čím rovněji stojíte, tím lépe ve vašem těle proudí kyslík. Jestliže chcete, aby váš hlas rezonoval, musíte mít rovná záda, kontrolovat břišní svaly a nevystrkovat bradu. Vinson má přirovnání: „Nebuďte jako rybářský prut, ale jako magnet.“

A jak správně nastavit hlasitost a výšku hlasu? Nesmíte zapomenout dýchat z bránice. Vinson říká, že „ve většině případů platí – není-li vás slyšet, špatně dýcháte“. Když jste ve stresu, dýcháte mělce a váš hlas přichází ze špatného místa a je slabý. Proto se musíte naučit dýchat z břicha.

6. Mluvte s jednou osobou

Vinson, který má zkušenosti s nejrůznějším vystupováním, říká, že by si měl každý zapamatovat hlavně jednu věc: „Všechno je to k ničemu, pokud mluvíte k celému publiku, ke skupině 10, 100 i 1000 lidí najednou.“ Mluvíte-li ke všem, zneklidní vás to, ale také riskujete, že se ztratíte. Chcete-li dodat svému hlasu na váze, musíte mluvit s jednou osobou. Podle Vinsona: „Každá věta nebo část věty mezi dvěma nádechy musí být adresována jasně vybrané osobě v publiku.“ Nic vám nebrání v tom, abyste při každém nádechu změnili, na koho se budete dívat. Můžete se dívat vlevo, rovně nebo vpravo, ale vždy jen na jednu osobu.

7. Oslovte však všechny posluchače

Mluvte s jedním člověkem, ale jako správný brankář se rozhlížejte, abyste měli přehled o všem, co se děje kolem. Někteří lidé doporučují se při mluvení pohybovat a tím obsáhnout větší prostor, ale Vinson před tím varuje: „Dívat se na někoho, kdo se neustále pohybuje, je vyčerpávající. I z jednoho místa může být prezentace velmi zábavná.“

Pro Vinsona je projev na veřejnosti víc o tom, co děláte, než co říkáte. „Lidé s nízkým vzděláním a malou výmluvností dokážou také vykouzlit půvabné momenty,“ říká. Pokud byste si měli z tohoto článku zapamatovat jedinou věc, ať je to tahle: kouzlo spočívá v kvalitě vztahu. Pokud chcete s posluchači mluvit, zaujmout je, a hlavně s nimi dobře komunikovat, musíte vytvořit atmosféru, ve které se budou cítit vyslyšeni a pochopeni.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Probíraná témata

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na LinkedInu
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na Twitteru

Související obsah

Nejnovější články

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: