Jak najít ten správný směr, když nemáte žádnou životní vášeň

Jak najít ten správný směr, když nemáte žádnou životní vášeň

Byl to víkend jako malovaný. Venku bylo krásně, nikdo z příbuzných neměl koronavirus, a tak jste si mohli udělat hezký rodinný oběd. Měli jste radost, že jste se zase sešli u jednoho stolu (samozřejmě vás nebylo víc než šest) a mohli jste si pěkně popovídat a společně se zasmát. Byla to prostě pohoda, tedy až do chvíle, kdy se vás strejda zeptal na tu obávanou otázku: „Prosím tě, připomeň mi, co že to chceš dělat, až dostuduješ?“ „Ještě nevím.“ „Jak jako nevíš? Snad přece víš, co tě baví, ne? Jaká je v životě tvoje největší vášeň?“ A to byl konec bezstarostných radovánek. Stačila jediná otázka. Sice jste si už zvykli říkat, že ještě nevíte, co chcete dělat za práci, ale stále máte problém říct nahlas, že nemáte žádnou vášeň, což většina lidí vnímá jako hrozný skandál.

Proč by měla vášeň hrát tak důležitou roli v rozhodování o budoucí profesi? Proč si lidé myslí, že se musí celá kariéra odvíjet od nějaké vášně? Odborníci na kariérní rozvoj odpovídali na následující otázku: Jak najít ten správný směr, když nemáte pro nic vášeň?

Lidé s vášní jsou vzácní jako jednorožci

Závidíme přátelům a spolužákům, kteří mají pro něco opravdový zápal, protože to vypadá, že už mají svou budoucnost jasně nalinkovanou, zatímco ta naše se zatím topí v mlze. Lidé totiž mají často (mylný) dojem, že fotbalový fanda si bude hledat práci výhradně v nějakém sportovním klubu nebo asociaci, že amatérská malířka bude rozesílat životopisy do všech muzeí a že blázen do elektronické hudby půjde prostě klepat na dveře velkých nahrávacích společností. Naopak převládá názor, že ti, co je to táhne na několik různých stran a nemají žádného favorita, jsou vesměs k ničemu. Pokud patříte do té druhé kategorie lidí, pak vám řeči strýčků a tetiček typu „bla bla bla… copak nemáš žádnou vášeň“ určitě nejsou úplně příjemné.

Přitom to není nic, za co by se měl člověk stydět. Podle Axelle Larroumetové, zakladatelky sítě nezávislých poradců pro kariérní rozvoj mladých lidí Clédo, drtivá většina studentů nemá žádnou velkou vášeň a má problém s hledáním budoucího zaměření. „Pravda je taková, že v momentě rozhodování o budoucnosti má jen málo lidí nějakou skutečnou vášeň a jen pár z nich z té vášně nakonec udělá svou profesi.“ Stejný názor má i Carla Abiraadová, spoluzakladatelka podcastu Vocation (Povolání) a studentka posledního ročníku pařížské obchodní vysoké školy (HEC), která zpovídá pracovníky z různých profesí, a snaží se tak pomáhat studentům najít budoucí povolání: „Většina studentů, tedy alespoň na ekonomických školách, nemá žádnou zvláštní vášeň, často je jim 23–24 a teprve se sami sebe ptají, co chtějí v životě dělat.“

Vášeň má svá pro i proti

V momentě rozhodování je to spíše nevýhoda

Těch několik šťastlivců, kteří mají o své životní vášni jasno, zjistí, že při výběru budoucí kariéry to nebudou mít o nic lehčí. „Silná vášeň vás může během rozhodování silně subjektivně ovlivnit,“ vysvětluje Axelle Larroumetová. „Byla jsem svědkem toho, jak těžké volbě čelí někteří zapálení lidé okolo 18. roku života: mohou buď ze své vášně, dosud volnočasové aktivity, udělat práci, nebo se jí vzdát, aby se mohli profesně věnovat zcela jiné oblasti.“ Nejlépe to ilustruje příklad mladých sportovců, kteří se své disciplíně věnují na vysoké úrovni, takže během školních let věnují velkou část volného času tréninkům. Když ale odrostou juniorské kategorii, musí si vybrat, zda se stát profesionálními sportovci, což by vyžadovalo celou řadu osobních obětí a stejně to může skončit neúspěchem, nebo ji odsunout na druhou kolej a zaměřit se na „tradičnější“ studium. Jak vidíte, ve finále vám vášeň nic moc neusnadní…

Tím samozřejmě problémy mladých nadšenců nekončí. Když se totiž vydají za svou vášní, riskují, že sami sebe uvězní v příliš specifické nebo málo rozšířené profesi, ve které není možné se pracovně uplatnit nebo celoživotně rozvíjet. „Svět je neustále v pohybu, profese se mění ze dne na den. Čím víc dveří si do budoucna necháte otevřených, tím větší máte šanci, že budete nakonec v práci šťastní,“ vysvětluje Axelle Larroumetová. Pokud tedy žádnou životní vášeň nemáte, pak je to nejen zcela normální, ale také osvobozující. Každopádně není důvod se za to stydět, protože díky tomu zůstáváte otevřeni různým pracovním příležitostem a můžete se věnovat nejrůznějším oborům. „Na rozdíl od lidí s vášní mají [lidé bez vášně] velkou volnost rozletu. Mohou změnit obor a kariérní dráhu, aniž by ztratili motivaci. A to je velké plus,“ uzavírá kariérní specialistka.

Poslední nástrahou, která bohužel na studenty s vášnivými zájmy čeká, je riziko špatné volby. Riziko, že se vydají špatným směrem, zaslepeni svým nadšením, a že je následně potká rozčarování, když získaná práce nebude odpovídat vysokým očekáváním. „Vezměte si například blázny do počítačových her. Nemusejí přece nutně pracovat ve světě her,“ vysvětluje Axelle Larroumetová. „Možná mají v hloubi duše spíše vášeň pro grafiku, kreativní tvorbu, literární tvorbu nebo programování, a ne pro počítačové hry… Mají daleko větší kariérní možnosti, než si třeba sami uvědomují. Ale když se budou za každou cenu snažit uplatnit ve světě videoher, riskují, že si nechají uniknout mezi prsty mnoho příležitostí a že nenajdou tu správnou cestu.“

Zaměstnanec měsíce: když se z vášně stane hnací motor

Podíváme-li se na to z druhé strany, tak ačkoliv vám vášeň nezajistí snadnou volbu kariéry ani ochranu před špatným rozhodnutím, může být velkým přínosem, když už si jednou tu vysněnou práci najdete. Alespoň to říká Axelle Larroumetová: „Ten, kdo miluje svoji práci, má tu výhodu, že se jí může věnovat s obrovským nasazením, aniž by měl pocit, že vlastně pracuje. Vášeň se stává zkratkou k dosažení úspěchu.“

Carla se při nahrávání podcastu setkala s mnoha odborníky z oboru a díky nim se dozvěděla, jak moc může vášeň napomáhat s hledáním každodenní motivace, ale přesto připomíná, že to není ta nejdůležitější věc na světě: „Člověk se obejde i bez vášně, protože práce nemusí nutně představovat středobod našeho vesmíru,“ vysvětluje. „Je jasné, že vášeň nás pohání a že díky ní můžeme dosáhnout velkého úspěchu. Ale ve své podstatě může být vášeň i nezdravá nebo přehnaná a může si vyžádat příliš velkou daň,“ popisuje a uvádí názorný příklad. „Stává se to například podnikatelům, kteří mají vášnivý zápal pro svou práci: osobní a pracovní život je v jejich případě občas jen těžké rozlišit. Ale já si nemyslím, že by měl člověk obětovat úplně všechno, jen aby byl úspěšný v práci. Je přece možné pracovat usilovně a dobře, ale od devíti do pěti, a aniž bychom v práci nechali celé své srdce.“

S ní, anebo bez ní, kudy se dát?

Poznejte sami sebe

Jak tedy poznat, kterým směrem se vydat, když by se člověk neměl řídit pouze svou vášní? „Zkuste se oprostit od vášní a zájmů a najít základy, na kterých můžete vystavět kariéru, jinými slovy, v čem jste dobří a co vás baví,“ radí Axelle. To si myslí i Carla, podle které (nehledě na to, jestli máme nějakou vášeň, nebo ne) „bychom se měli sami sebe zeptat, jaká činnost, dovednost nás láká, místo toho, abychom přemýšleli na profesemi nebo obory jako takovými“.

Takže při plánování té nejlepší kariéry odpovídající našim schopnostem jde o to, dobře se vyznat v různých oborech a vědět, co obnášejí, ale vyznat se také v sobě. Podle Axelle Larroumetové si musíme dát tu práci a pohlédnout do vlastního nitra: „Je nutné získat si odstup a uvědomit si, co nás baví, co nás těší“, a zkusit najít společné rysy různých našich zájmů. Z toho vyplývá, že je možné mít několik oblastí zájmu, z nichž žádná není dominantní, a najít si podle nich budoucí povolání. Nemůžete si vybrat mezi medicínou, strojárnou a právy? To ještě neznamená, že jste ztracený případ. Zkuste všechny ty obory porovnat, dost možná naleznete nějaký společný jmenovatel – třeba je to racionalita, preciznost, potenciál nebo nějaká jiná charakteristika, kterou všechny tři obory sdílejí…

Informujte se

Je nezbytné toho hodně vědět o světě práce, a přesně tyhle znalosti často studentům chybí. Jak říká Carla: „Když studujete a musíte si vybrat specializaci, nemáte většinou dost informací z reálného světa.“ Je pochopitelné, že člověk tyto informace nemá, ale přesto je důležité je získat.„Pokuste se dostat k maximu informací, abyste měli co nejlepší přehled o existujících oborech.“ Tak zní hlavní kariérní rada této mladé ženy v posledním ročníku.

Trpělivost! S jídlem roste chuť a s prací roste vášeň

Axelle Larroumetová je na jednu stranu toho názoru, že z vášně se stane v zaměstnání náš hnací motor, současně ale upozorňuje, že i vášeň si může dávat na čas: „Dejte tomu čas. Já sama jsem poznala vášeň k práci, až když mi bylo 35 let.“ Podle ní se s vášní nerodíme, ale musíme ji vypěstovat. Klíčem k jejímu nalezení je otevřená mysl a rozhodnutí, která nás k té naší vášni krůček po krůčku dovedou.„Trpělivost růže přináší, ale nejen ta. Když nepůjdete své vášni naproti a necháte se jen unášet vlnami, nemusíte ji nikdy najít. Proto někteří lidé dosáhnou čtyřicítky, aniž by kdy dělali něco, co by je skutečně bavilo. A klidně za sebou mohou mít skvělou kariéru.“ Každá pracovní zkušenost by nás proto měla přibližovat k profesi, ve které se náš potenciál rozvine naplno.

Ale to neznamená, že na sebe motivace musí nechat čekat stejně dlouho jako vášeň: „Neztrácejte hlavu a neříkejte si: ‚Tak proč se mám vůbec obtěžovat, když vášeň stejně nepřijde hned?‘ Je vzácné najít vášeň pro práci hned v prvním zaměstnání, ale jednou ji naleznete. Navíc motivaci můžete hledat i jinde,“ zdůrazňuje Axelle Larroumetová. „Na začátku kariéry nás může motivovat chuť učit se novým věcem, a až tento pocit vyprchá, už toho budeme umět dostatek, aby se v nás mohla začít rodit vášeň k danému oboru.“ Carla sice úplně není zajedno s Axelle, co se týče propojení vášně a zaměstnání, ale souhlasí s tím, že trpělivost a zkušenosti jsou na cestě za vysněným oborem klíčové. „Důležité je testování – pustit se do něčeho, zkusit jednu kariéru a pak dobře promyslet další postup.“

Vášeň proto není startovní čára na začátku kariéry, jak jste si možná mysleli. Je to naopak cílová rovinka. Je to práce, kterou budete dělat naplno, bude vás bavit a bude odpovídat vašim schopnostem. Přesně to vystihla Carla Abiraadová: „Práci snů nenajdete ve svém deníčku z dětských let. Nejdřív musíte najít své vlastní já, poznat svět práce tam venku a prožít si pár pokusů a omylů.“ Ať už životní vášeň máte, nebo ne, hlavně musíte rozpoznat své dovednosti, které vás táhnou ke všemu, co vás baví, a zkombinovat je s informacemi o oborech, kde budete ty dovednosti moci uplatnit. Ne vášeň, ale důkladné přemýšlení, sebereflexe a pečlivé zvážení všech pro a proti vás dovedou tam, kam chcete. „Výběr oboru je naše rozhodnutí. Abychom se rozhodli dobře, musíme v první řadě znát sami sebe,“ dodává závěrem Axelle Larroumetová.

Přeložila Barbora Stolínová

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

„Píšu očima“

Píši sci-fi, bloguji a jsem motivačním řečníkem. V mnoha ohledech pracuji stejně jako většina spisovatelů, kromě toho, že pro psaní používám své oči.

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: