Psychologické práce: Nedostatky a bludy kolem binárního myšlení

Která hemisféra dominuje vašemu mozku? Jste mozkoví leváci, nebo praváci? Jinými slovy, táhne vás to více k vědě, nebo literatuře? Máte analytické ambice, nebo tvůrčí úmysly? Raději píšete, nebo počítáte?

Pokud se vám taková volba nezdá, je to úplně v pořádku. Je to totiž falešné dilema. Naše hemisféry se nepředhánějí v tom, která bude dominovat našemu mozku, a zastaralý způsob rozdělování lidí do dvou škatulek je obecně považován za mýtus.

Pravá, levá, pravá, levá. Ohraná písnička neuromýtů

Představa, že se někdo narodí s dominantní levou, či pravou hemisférou, je mylná. Je to jeden z neuromýtů o tom, jak náš mozek funguje. Tenhle konkrétně tvrdí, že naše osobnost se odvíjí od té části mozku, kterou nejvíce využíváme. Podle takové logiky má umělec dominantní pravou hemisféru a vědkyně zase levou. Takhle dichotomicky to ale není.

Musím si vybrat jednu, nebo druhou stranu?

Mozek je skutečně rozdělen na dvě půlky zvané hemisféry a ano, některé funkce mozku můžeme najít buďto v té levé, nebo pravé. Například u většiny lidí jsou primární centra jazykových schopností umístěna v levé hemisféře. To ale neznamená, že kapacity hemisfér jsou binární a činí z nás tak buď literáty s kreativním myšlením, nebo vědce s myšlením analytickým.

Ve skutečnosti na jeden úkol často potřebujeme několik různých dovedností. Pokud si chceme například střihnout jazzové sólo na klavír, budeme muset věnovat spoustu času metodickému cvičení, a to i kdybychom byli virtuosové. Nejprve musíme pochopit, jak to do sebe všechno zapadá, a teprve pak můžeme být kreativní.

Ale funguje to i naopak. U testování vědeckého modelu je zapotřebí vysoce rozvinutá představivost, jinak bychom neměli kapacitu vymýšlet nejrůznější experimentální řešení. Vezměme si třeba Benjamina Franklina, analytického vědce, kterého tak zajímala síla blesku, že si počkal na pořádnou bouřku, potloukal se v noci po venku a pouštěl draka, aby blesk chytil. Dá se tohle považovat za „racionální přístup“, který obvykle vědeckým experimentům přisuzujeme?

Jsou umělci a vědci na stejné straně?

V dnešní době je kreativní a analytická činnost často rozdělována do dvou táborů, a to hlavně kvůli našemu systému vzdělávání, který rozlišuje mezi vědními a humanitními obory. Tohle je ale výdobytek moderní doby. Po dlouhou dobu byli umělci považováni za vědce a naopak, jako tomu bylo např. u Leonarda da Vinciho nebo Michelangela. Když se nad tím zamyslíme, tak může mít básník a vědec vlastně docela podobný přístup k práci. Oba fascinuje příroda a svět, který nás obklopuje.

Buďte prostě sami sebou

Takové binární rozdělení není jen zavádějící, ale často i škodlivé. Pokud někoho zajímá grafika, ale považuje se spíše za „vědecký“ typ než „umělecký“, může ho to ve výsledku odradit od určitých kariérních možností, protože mu byla přidělena nálepka jednoho, nebo druhého tábora. Čím dál více můžeme vidět v pracovních inzerátech společnosti, které „hledají kreativní jedince.“ Riskují tak ale, že si odeženou potenciální kandidáty. Implicitně totiž varují: „Pokud máte vědecké zázemí, tak to ani nezkoušejte.“

Lidské bytosti nejsou binární a naše myšlení taky ne. Jsme komplexní a jedineční a vládneme širokou škálou rozmanitých schopností. Nesmíme krmit představu, že jsme „buď to, nebo ono“. Namísto toho bychom si měli osvojit přístup „od každého trochu“. Otevřeme se tak dosud nepoznaným pracovním i osobním možnostem. Jak říká Stephen Fry: „Nevystihují nás podstatná jména, ale slovesa.“

Překlad: Eva Mazalová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.