Hledání práce pořádně otestuje vaše sebevědomí – dokážete si ho udržet?

Jak si udržet sebevědomí při hledání práce?
An article from our expert

Pokukujete po telefonu, čekáte, až vám konečně zavolají a oznámí tu dobrou zprávu – bereme vás! S přibývajícím počtem odmítnutí a naprostých ignorací začínáte přemýšlet, jestli něco neděláte špatně. Dumáte, jestli byste neměli snížit své požadavky. Nebo jestli nemáte špatně napsaný životopis, třeba z něj nejde poznat, co umíte a jak dobře to umíte. Po nějaké době nevyhnutelně začnete pochybovat sami o sobě… A ptát se: „Jaká je vlastně moje cena na trhu práce?“ Proč je hledání práce tak těžkou ranou pro naše sebevědomí? A co můžeme udělat pro to, abychom si nepřestali věřit?

Proč během hledání práce lidské ego trpí?

„Zdá se, že nemůžu nabídnout to, co zaměstnavatelé chtějí. Jsem zkrátka k ničemu.“ „Určitě si všimnou, že mám málo zkušeností, a trh je plný lidí, kteří jsou daleko lepší než já.“ Také se vám hlavou občas honí podobně depresivní myšlenky? Je to naprosto normální, ale pozor, ten (negativní) hlásek v hlavě není opravdový, nenechte ho do ničeho mluvit!

Sebevědomí aneb jak subjektivně hodnotíme sami sebe

Je to vlastně docela vtipná myšlenka, že by měl člověk sám stanovit svou vlastní cenu. Přesto to děláme prakticky neustále. V lidech je zakódován dávný reflex přežití, který nás nutí neustále kontrolovat, jak velkou hodnotu přinášíme lidem okolo. Ujišťujeme se tím, že naše pozice ve skupině zůstává neohrožena. Tento reflex je důvodem existence sebevědomí, tedy toho, jak si uvědomujeme a hodnotíme vlastní cenu. Podle Americké psychologické asociace sebevědomí určuje, jak „člověk vnímá vlastní fyzický vzhled, jak hodnotí svá jednání a možnosti, hodnoty a úspěchy, ale také to, jak myslí, že jej vnímají ostatní, a jak s ním jednají“. Čím pozitivnější je toto vnímání, tím vyšší je sebevědomí člověka.

Od narození si utváříme představu o vlastní osobě a sebevědomí je součástí této představy. Americký sociolog Charles H. Cooley vysvětluje, že tato představa se formuje na základě naší odlišnosti, to znamená, že se zakládá na tom, jak si stojíme ve vztahu k ostatním a v jejich očích. „Ostatními“ se zpočátku rozumí rodiče, hlavně během dětství, následně jsou to však čím dál víc lidé kolem nás a naši vrstevníci. Christophe André, psychiatr v Nemocnici sv. Anny v Paříži, nabízí hezké vysvětlení, jak vlastně sebevědomí funguje, ve své knize Imparfaits, libres et heureux, pratiques de l’estime de soi (Nedokonalí, svobodní a šťastní, cvičení pro zdravé sebevědomí). Autor knihy říká, že sebevědomí potřebuje pro svůj růst dvě základní „živiny“: Společenské uznání a osobní pocit užitečnosti.

Bez práce a bez zpětné vazby?

Sebevědomí a hodnocení jdou ruku v ruce. V první řadě hodnotíme sami sebe a pak také potřebujeme vědět, jak nás hodnotí ostatní, abychom se ujistili, že to vidíme správně. Někdy je to naopak – soustředíme se na to, jak nás posuzují ostatní, a až pak si uděláme vlastní, pozitivní nebo negativní, názor na situaci. Když se ale člověk ocitne bez práce, nemůže se najednou spolehnout na žádnou zpětnou vazbu od ostatních… Čím víc pochval slyšíme v práci, čím víc zákazníků se k nám vrací, tím víc se nám potvrzuje, že odvádíme dobrou práci a můžeme si věřit. Vzhledem k tomu, že společenské uznání je nezbytnou součástí zdravého sebevědomí, jeho nedostatek nás může vést k pochybnostem o tom, zda za něco stojíme a zda nejsme náhodou úplně k ničemu.

Lidé bez práce se ocitají na okraji společnosti…

Ve světě, kde si každý tak zakládá na tom, jakou má práci, může být její ztráta velmi těžká. Vždyť práce je to první, čím se pochlubíme, když se máme představit. „Zdravím, jmenuji se Rebeka a jsem momentálně bez práce“ – to se jen tak lehce neříká. Jde nám totiž o uznání na základě konformity: řada lidí má dojem, že je přijímána příznivě díky tomu, že jedná podobně a v souladu s tím, jak jedná zbytek skupiny. Nálepka „bez práce“ nás ale od ostatních odlišuje. Zbytek skupiny na nás může kvůli tomu dokonce vyvíjet určitý tlak:„Nebuď tak vybíravý, práce jako práce, hlavní je něco dělat.“ „Už dlouho nemůžeš nic najít, neměl bys trochu slevit ze svých nároků?“ Ačkoliv jsou podobné rady dobře míněné, zpravidla se naprosto minou účinkem: místo aby nás motivovaly, sráží nás na kolena a kousek po kousku ukrajují z našeho sebevědomí.

Probouzí se strach z odmítnutí

Jak můžeme zjistit vlastní hodnotu, když hlavní členové poroty – tedy náboroví pracovníci – zarytě mlčí! Zamítavé a nulové reakce na rozeslané životopisy vedou k pocitu nejistoty a probuzení přirozeného strachu z odmítnutí. Ačkoliv takový strach se občas ukáže jako užitečná věc (například se jím řídíme, když se snažíme vyšperkovat životopis), jindy může člověka úplně ochromit. Kvůli němu si totiž absenci reakcí na rozeslané životopisy hned negativně vykládáme a říkáme si, že jsme k ničemu, místo toho, abychom se zamysleli nad tím, jak obrovské množství lidí na vypsaný inzerát asi reagovalo… Přitom bychom si měli uvědomit, že i když pravděpodobně vybrali jiného ze stovek dalších uchazečů, není to myšleno jako osobní útok na naši osobu a automaticky to z nás nedělá budižkničemy!

Pochybování o schopnostech a obavy z odhalení

V průběhu hledání zaměstnání se může stát, že začnete pochybovat o svých schopnostech: „Určitě přijdou na to, že na to nemám.“ To se vám v hlavě ozývá tzv. syndrom podvodníka. Je tím hlasitější, čím je delší seznam požadovaných dovedností v popisu nabízené pozice. Přidává se také strach z odhalení („co když jim na pohovoru dojde, že toho neumím tolik, kolik předstírám?“). Jako kdyby od nás očekávali, že budeme znát odpověď naprosto na všechno! Pochybovat je lidské, člověk se však nesmí nechat pochybnostmi zcela ovládnout. Pochyby mají své odůvodnění – drží nás při zemi a zabraňují nám odesílat sebevražedné e-maily na pozice, které jsou nereálně vysoko nad našimi možnostmi – ale neměly by nám zabránit v tom, abychom se hlásili na místa, která si objektivně zasloužíme. Pochybovat ano, podhodnocovat ne!

Každý člověk vnímá své sebevědomí trochu jinak. Někdo ho má stabilně na stejné výši, jinému stačí málo a je v troskách. Sebevědomí nezaměstnané osoby samozřejmě souvisí i s tím, jakým způsobem došlo ke ztrátě předchozího zaměstnání. Záleží také na tom, jak dlouho už období bez práce trvá a jak silně na člověka doléhají důsledky dané situace (vyhazovu apod.). Je to ještě těžší, když se ke ztrátě práce připojí i komplikace v osobním životě. Neberte proto tohle období na lehkou váhu a pečujte o svou psychiku.

Další oblíbené články pro: Kandidáti

Hledáte práci? Ukažte, že zvládnete pracovat i na dálku

Momentálně bez práce: Jak získat odstup a zvýšit si sebevědomí?

1. Objektivně si řekněte, jak na tom jste a v čem tkví vaše síla

Sebevědomí vychází ze subjektivního hodnocení sebe sama, a proto může být zkreslené. Co takhle obrátit se na odborníka a získat objektivní názor? Psychiatr Christophe André připomíná, že „svého vnitřního kritika bychom měli poslouchat jen velmi opatrně“. Proto může být užitečné sednout si s někým neutrálním a reálně posoudit kariérní možnosti a dovednosti, tak abyste jasně viděli rozdíl mezi fakty a subjektivními dojmy!

Udělejte si seznam silných stránek nebo nakreslete kariérní plán, prostě cokoliv, co vám pomůže udělat si jasno. Když vám s tím pomůže nějaký kouč nebo kariérní poradce, uvidíte věci z nové perspektivy a uvědomíte si, v čem vynikáte a na čem musíte zapracovat. Další způsob, jak zjistíte svou hodnotu na trhu práce: Setkávejte se s náboráři, lovci hlav nebo konzultanty personálních agentur. Poskytnou vám konstruktivní zpětnou vazbu s ohledem na váš profil, přidají užitečné rady a připraví vás na vše možné i nemožné!

2. Dělání, dělání, všechny smutky zahání a sebevědomí ochrání

Čím déle budete další krok odkládat, tím větší strašák se z toho stane… A vašemu sebevědomí to nijak nepomůže, právě naopak. Týdny strávené prohlížením inzerátů na pracovních portálech vedou k vystřízlivění, ale také k poklesu morálky… Christophe André za léta terapeutické praxe vypozoroval, jak důležité je pro sebevědomí aktivní zapojení. Je třeba se rozpohybovat, protože díky tomu si člověk uvědomí, že má v rukou vše, co potřebuje, aby změnil svou situaci i svůj osud. Říkáte si, jak rádi byste se vrhli do akce, ale na trhu práce kde nic, tu nic? Se získáním sebevědomí (i hrdosti) vám pomůže pravidelnost! Naplánujte si nejrůznější činnosti a stanovte si dosažitelné cíle, ke kterým se budete krůček po krůčku přibližovat.

Kromě odpovídání na inzeráty můžete zkusit mnoho dalších věcí:

  • kompletně přepište životopis, profil na LinkedInu nebo portfolio a nechte si je od někoho zkontrolovat,
  • kontaktujte experta na obor, ve kterém se pohybujete, zeptejte se ho na rady,
  • zkuste znovu navázat kontakt s bývalými kolegy / kamarády ze školy, ozvěte se lidem ze sociálních sítí,
  • informujte se o webinářích z branže, zjistěte si, jestli náhodou nemáte nárok na rekvalifikaci, udělejte si MOOC kurz a zlepšujte si jazykové a jiné znalosti v oboru, který vás zajímá,
  • rozešlete pár životopisů naslepo do firem se zajímavými projekty apod.

Cokoliv, co vás zaměstná a povede ke konkrétním výsledkům (jakkoli malým), vám navrátí kontrolu nad situací a současně ve vás vyvolá dojem osobní užitečnosti. Francouzský filozof Charles Pépin se zabýval významem sebedůvěry a zjistil, že když nějaký čin zahrnuje riziko – například riziko selhání –, je to většinou cesta k něčemu lepšímu (aneb jak bychom řekli hezky česky: risk je zisk). Tím ziskem je „potěšení z pohledu na výsledek naší práce a narůstající sebedůvěra“.

3. Věnujte se stimulujícím osobním projektům, abyste si udrželi dobrou náladu a vysoké sebevědomí

Nesmíte si celé své životní štěstí spojovat výhradně s prací, jinak budete hledat nové místo velmi dlouho. Sebevědomí potřebuje k růstu pocit osobní užitečnosti a uznání okolí, a proto vám rozhodně pomůže, když se budete nadále věnovat aktivitám, které vás baví a které s kariérou nijak nesouvisí. Takže si přestaňte dělat výčitky, až si zase půjdete zaběhat nebo vyrazíte na procházku v úterý dopoledne, kdy jsou všichni ostatní v práci. Vždyť tyhle aktivity vás dost možná drží při smyslech!

Pohyb, tvůrčí činnost, zájmy, dobrovolničení nebo drobné brigády, to všechno vám zvedne náladu! Využijte toho, co umíte, a nabídněte své služby zdarma těm, kdo je potřebují, choďte na jednorázové brigády, pomáhejte svým blízkým. Existuje tolik různých způsobů, jak si připadat užitečně a připomenout si, jak velkou máte cenu!

4. Nezůstávejte v tom sami: je důležité obklopit se těmi správnými lidmi

Život není jen o práci. Postarejte se tedy o to, abyste během období nezaměstnanosti měli kolem sebe kamarády. Když se budete všech stranit, tak si možná ušetříte pár kousavých poznámek, ale také se dobrovolně připravíte o zkušenosti a cenné připomínky ostatních. „O samotě se sebevědomí živí jenom našimi vlastními subjektivními myšlenkami, a to je příliš velké riziko,“ varuje Christophe André před tím, jak mylné může být leckdy naše vnímání sebe sama.

Nejenže si díky přátelům, času ve společnosti a zábavě lépe uvědomíte vlastní cenu, ale také jejich prostřednictvím pečujete o své duševní zdraví. Klidně kontaktujte osoby v podobné situaci, jako jste vy, a poskytněte si vzájemnou podporu a současně tak rozšiřujte síť kontaktů. Kontakty jsou cenným zdrojem profesních příležitostí, ale kromě toho díky lidem z branže uvidíte svou vlastní hodnotu zcela novýma očima! Neměli byste zapomínat ani na kvalitní čas strávený s rodinou – práci stejně nejde hledat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu! Když budete dělat něco, co vás baví, zvedne vám to náladu i sebevědomí, tak toho využijte. Jen si pečlivě vybírejte, s kým budete častěji ve styku – vyhýbejte se lidem, kteří na vás zbytečně tlačí nebo ve vás vyvolávají pocit méněcennosti.

Hledání práce může být náročné. Na povrch najednou vyplouvají všechny pochyby a nejistoty. Buďte aktivní a udržujte dobré vztahy, protože díky nim si zlepšíte sebevědomí a utečete černým myšlenkám, které se vám hromadí v hlavě. Pokud přijdete o práci, pečujte o své duševní zdraví, pomůže vám to i s hledáním nového zaměstnání: Spokojený člověk působí sympaticky a energicky. Proto naslouchejte svým pocitům a potřebám, buďte sami k sobě laskaví… A důvěřujte si. I když teď možná nevíte, kudy kam, máte v sobě ukrytou sílu, která vám pomůže vždycky všechno vyřešit!

Překlad: LexiPro

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: