Časové pásmo: Mars. Dokázali byste pracovat podle marťanského času?

Dokázali byste pracovat podle marťanského času?

New York, Hong Kong, Sydney… Pokud vaše práce znamená časté přesuny mezi světadíly, dobře to znáte. Časové rozdíly si s vašimi biologickými hodinami pěkně zahrávají a někdy trvá celé dny, než se člověk z jednoho letu vzpamatuje. Někteří lidé to snášejí lépe, pociťují například jen mírnou únavu. Jiní trpí šíleným jet lagem. A teď si představte, jak se asi pracuje lidem v marťanském časovém pásmu!

Jeden obrázek řekne víc než tisíc slov – a když je tím obrázkem fotografie zaslaná z Marsu na Zem, tak snad ještě víc. Na Marsu jsou stejně jako na Zemi roční období, sopky, kaňony, a dokonce i polární čepičky na pólech. Celý vědecký svět se zatajeným dechem sledoval, když v únoru přistálo na Rudé planetě vozítko Perseverance, které od té doby na planetě provádí průzkum. Jeho hlavním úkolem je hledat známky života, sbírat vzorky hornin a sedimentů, prozkoumat geologické a klimatické podmínky – jedná se vlastně o předvoj první lidské posádky, která se vydá dál než na Měsíc. Lidská výprava se bude muset vyrovnat s celou řadou překážek, mimo jiné i s tím, že den trvá na Marsu jinak dlouho než na Zemi.

Marťanský kalendář

Své o tom ví i doktorka Niamh Shawová. Má za sebou lety v nulové gravitaci i simulovanou marťanskou misi, která se konala v americkém Utahu. Doktorka působící na mezinárodní vesmírné univerzitě ve Štrasburku (International Space University) si moc dobře uvědomuje nástrahy zkoumání vesmíru. „Den na Marsu je jinak dlouhý než den na Zemi,“ říká. „Je o něco delší, stejně jako marťanský rok.“
Den na Marsu, kterému se také říká sol, trvá 24 hodin, 39 minut a 35,244 sekundy. Marťanský rok má 687 pozemských dní neboli 669 solů. První den sondy Perseverance na Marsu bývá označován jako sol 0. „Mars je od Slunce dál než Země. Proto mu trvá déle Slunce oběhnout,“ vysvětluje doktorka.

Perseverance přes den (ten marťanský) pracuje a přes noc (marťanskou) „spí“ – a stejně to má i tým mise Perseverance na Zemi. Vědečtí pracovníci mají po dobu 90 dní nastavené hodinky na marťanský čas, takže mají delší den.

Další oblíbené články pro: Pracující

Paušální daň pro OSVČ: Co je potřeba vědět

Práce podle marťanského času

Díky sjednocení hodinek s vozítkem Perseverance může tým mise bez problému řešit případné komplikace, které vzniknou během dne. Také to znamená, že začátek pracovního dne se členům týmu každý den posune o 40 minut. Nejedná se tedy o nárazovou změnu denního režimu, s jakou se tělo vyrovnává například při nočních směnách nebo jiné neobvyklé pracovní době. Je to změna postupná. Po několika dnech mají vědci nástup do práce už uprostřed noci. Dodržování marťanského času značně komplikuje život na Zemi, a proto je marťanský režim časově omezen.

„Řekla bych, že lidské tělo se dokáže na tu půlhodinu navíc jednoduše adaptovat, je to skoro jako opožděný jet lag,“ říká Shawová. „Když letíte z Evropy do Ameriky, máte jet lag, protože je to obrovský časový rozdíl. Ale když letíte z Evropy do Izraele, jste v pohodě.“

Tím, jak se bude čas postupně posouvat, si asi rozhodíme přirozený instinkt, který nám napovídá, kolik je hodin. „Nebudeme mít představu o tom, kolik zrovna je,“ říká doktorka.

Dozvědět se více o Inspirace & tipy

Tým mise Perseverance

Mise Perseverance odstartovala z Cape Canaveral na Floridě v červenci 2020 a přistála na Marsu v únoru 2021. Hlavní tým inženýrů a vědců sídlí v laboratoři tryskového pohonu Jet Propulsion Laboratory (JPL) v operačním středisku NASA, v kalifornské Pasadeně. „Kdybych to měl přirovnat ke kovbojce z Divokého západu, řekl bych, že fáze sestupu (přistání roveru) byla jako sledovat hrdinu, jak pomalu odjíždí do západu slunce. Ale ti skuteční hrdinové jsou tady na Zemi,“ uvádí Matt Wallace, projektový manažer pro Mars 2020, v laboratoři JPL.

Na marťanském čase ale na dálku fungují stovky dalších pracovníků na celém světě, včetně profesora Nicholase Toscy z Univerzity v Cambridgi, který patří k jádru vědeckého týmu. Je to profesor mineralogie a petrologie na katedře přírodních věd a rozhoduje o tom, jaké vzorky hornin má vozítko Perseverance na své pouti po povrchu rudé planety posbírat.

První fotografie pořídila sonda Perseverance během úvodní 90solové testovací fáze. Tato fáze zahrnovala provedení všech plánovaných testů na součástkách vozítka a vědeckých přístrojích a jejím cílem bylo zajistit, že je všechno (a všichni) připraveno k ostrému provozu.

Další mise

Operační tým mise Pathfinder v 1997 nesl velmi nelibě fakt, že má žít po neomezeně dlouhou dobu na marťanském čase, a nakonec se proti tomu u vedení NASA ohradil. Výzkum prováděný v roce 2011 došel k závěru, že na marťanský čas reagují lidé různým způsobem. Čtyři z šesti členů týmu, kteří se experimentu účastnili, zjistili, že se změnily jejich spánkové cykly. Jeden z účastníků začal na konci experimentu fungovat na 25hodinovém dni, a tak se od ostatních oddělil. Vždy po několika týdnech to vyšlo tak, že měl půlnoc, zatímco ostatní měli poledne. Výzkumný tým došel k závěru, že: „Lidská přirozená potřeba udržovat spánkový cyklus synchronizovaný s cirkadiánním rytmem, který má na starost časovou koordinaci lidského těla, je stejně důležitá na Zemi jako na Marsu.“

Během Curiosity, což byla mise na Mars uskutečněná v roce 2012, NASA omezila počet dní, po něž mohl být člen týmu nasazen na marťanský čas, a to vždy maximálně na 90 dní. Pracovníci mise také mohli pracovat maximálně 4 dny v týdnu a byla u nich monitorována hladina únavy. Tato opatření platí od té doby pro všechny mise, včetně Perseverance. Díky nim je práce řízená marťanským časem méně stresující a nenarušuje tolik životy členů týmu.

Doktorka Shawová během simulované mise na Mars zažila podobné podmínky, už když začaly videohovory s ostatními účastníky projektu. „Byli jsme v častém kontaktu, ale bylo těžké se domluvit, protože někdo byl v USA, někdo v Austrálii, někdo v Evropě a někdo v Izraeli,“ vzpomíná.

Během hlavní části mise bude sonda Perseverance pobývat na povrchu Marsu po dobu jednoho marťanského roku. Díky vzorkům, které sonda nasbírá z usazenin ve čtyři miliardy let starém jezeře, by měli vědci získat nové informace o vzniku Země. Také by měla mise pomoci s plánováním života lidí na dvou planetách současně, když se liší jejich denní délky. „Budeme muset přijít s novým termínem. Možná budou potřeba nová časová pásma? Můžeme brát Zemi jako jedno jediné časové pásmo, když ve tři odpoledne je současně v jedné zemi světlo a v jiné tma? Na všechny tyto otázky bude třeba nalézt odpovědi,“ uzavírá Shawová.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

10 tipů, jak zvládnout zkušební dobu

Jak překonat poslední překážku před zabydlením se ve své nové kanceláři? Praktické rady i užitečné právní informace v jednom článku.

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: