Dá se pracovat se zlomeným srdcem? Aneb jak po rozchodu přežít v práci

„Byla jsem hrozně smutná, nic mě nedokázalo rozveselit. Bolest neustávala a nic nepomáhalo. Pořád jsem plakala. Nejedla jsem, nespala jsem. Můj život jednoduše řečeno pozbyl smysl,“ přiznává Louisa, která se rozešla s partnerem po osmi letech vztahu. Takhle silné emoce člověk pocítí, když skončí důležitý, intenzivní a dlouhodobý, zkrátka vážný vztah. Je to osobní trauma, hluboce zraňující, které vás zanechá naprosto dezorientované.

Nejde o žádnou malou bolístku, rozchod může vyvolat pocity podobné úmrtí blízké osoby, vysvětluje psycholožka a koučka Cécile Pichonová, interní odbornice Welcome to the Jungle: „Konec stabilního milostného vztahu je jedním z nejprudších a nejsilnějších prožitků, které mohou člověka potkat. Je doprovázen pocity odloučení, ztráty – podobá se do jisté míry období truchlení. Jeden musí žít navěky bez toho druhého.“ Je to ztráta citového protějšku. Ztrátou partnera člověk přichází o bezpečnou půdu pod nohama. Unáší ho proud, jeho loď naráží na útes. V takovém stavu je dost těžké podávat v práci stoprocentní výkon.

Jak se rozchod projeví v práci

„Lidé tomu sice rozumějí, ale mají pocit, že výkonu práce se to tak úplně netýká.“ – Cécile Pichonová, psycholožka

„Nerozešli jsme se ze dne na den. Předcházely tomu týdny plné zmatků, hádek, všechno jsem si to nosila s sebou do práce,“ vzpomíná Jana, která se rozešla s otcem svého syna po deseti letech společného soužití. „Mnohokrát jsem přišla do práce naštvaná a vystresovaná po ranním dohadování… Musela jsem pracovat, ačkoli ze mě byl uzlíček nervů.“ Jak se má člověk uprostřed osobní tragédie v práci chovat, jako kdyby se nic nedělo? Tak přesně tuhle otázku si kladou ti, kterých se to právě dotýká. Protože ačkoli je rozchod velmi silná a emotivní záležitost, ve světě práce někoho zajímá jen málokdy. Ano, samozřejmě, rozchod přece patří do osobního života. Ale na jiné soukromé záležitosti, jako je svatba, narození dítěte, nemoc apod., se ohledy berou (vyřizování papírování, dny volna), zatímco rozchod ve finále nikoho moc nezajímá. „Zaměstnavatelé si důležitost podobné události víceméně uvědomují, ale záleží na firemní kultuře, jak se k ní postaví,“ vysvětluje koučka. *„Lidé tomu sice rozumějí, ale mají pocit, že výkonu práce se to tak úplně netýká.“

Proto mnoho zaměstnanců raději v práci neventiluje, čím si prochází v osobním životě. Stejně to má i Aleš, který přesně z tohoto důvodu dlouhodobě nechtěl o svém životě mluvit v práci. „Bál jsem se, že budou kolegové považovat rozchod za trapný soukromý problém. Každý si tím někdy projde, stejně jako každý někdy spadl z kola… Až na to, že když to zrovna zažíváte, vůbec vám to nepřipadá jako malichernost! Dojde vám, jak moc může taková věc vlézt na mozek…“

Člověk se nemůže soustředit, zapojovat se do hovoru, ztrácí motivaci, má zjitřené emoce, dostavuje se chronická únava… Každý samozřejmě reaguje jinak, ale dopady na pracovní výkon to může mít každopádně. Nemělo by se to podceňovat.

Je to „jen“ práce

Platí to pokaždé, když se stane něco vážně důležitého v osobním životě – i rozchod je (nelítostnou) připomínkou toho, že skutečný život probíhá za zdmi kanceláří. Aleš, naprosto zničený po náročných diskuzích se svou bývalou partnerkou, si proto dovolil odložit prezentaci, na které několik týdnů dělal. Celkově vzato přehodnotil, jaké místo v jeho životě zaujímala jeho práce: „Některé pracovní porady nebo konverzace prostě ztratily na důležitosti. Začal jsem víc investovat do vztahů s přáteli, s rodinou. V té době jsem totiž potřeboval podporu. Přestal jsem pracovat pozdě do noci a trávil jsem čas se svými blízkými. Můj vztah k práci se tak trochu posunul na jinou úroveň.“

Posun práce směrem dolů na žebříčku priorit je podle Cécile Pichonové zcela přirozený. „Někdo celé dny probrečí, někdo potřebuje pít až do zapomnění… Nechce se vám jíst, spát, děláte hlouposti… Když se vám život obrátí vzhůru nohama, práce vám najednou nepřijde tak důležitá.“

Ruku v ruce s rozchodem také často přijdou praktické problémy: Je třeba si najít bydlení, přestěhovat se, řešit rozvod nebo péči o děti… Jsou to velké změny a obnášejí spoustu důležitých rozhodnutí. Člověk si hledá nový životní rytmus. Tyhle věci dostávají přednost před zaměstnáním.

Nezapomínejme na fakt, že ačkoli v ideálním světě každý dělá to, co ho baví, tak v reálu chodí většina lidí do práce proto, aby měli dost peněz na svůj osobní život. Nebo na život partnerský či rodinný. V takových případech najednou práce úplně pozbývá smysl. „Pokud jste se například odstěhovali za svým partnerem, společně si koupili dům a založili rodinu, pak vám po rozchodu najednou přijde úplně zbytečné jít další den do práce,“ popisuje psycholožka.

Porozchodové období je v životě naprosto rozhodující, protože člověk najednou začne o všem pochybovat, všechno přehodnocovat. Změní se představy o světě, najednou je nutné hledat důvod, proč vstát ráno z postele… A někdy se také objeví nové překážky – například hledání bydlení v jiném městě, když to současné je moc drahé, nebo překopání rozvrhu, protože je třeba vyzvedávat děti ze školy či školky… Do hry vstupuje mnoho faktorů, které mohou vést ke změně práce, nebo dokonce celé kariérní dráhy.

Práce jako záchranný člun

„Nejdřív mě chodit do práce stálo hodně úsilí a všechno mi hrozně dlouho trvalo, ale s odstupem jsem si uvědomila, že jen díky práci jsem neupadla do ještě větší deprese. Práce mě z deprese vlastně vytáhla,“ vzpomíná Louisa. Někdo to má totiž po rozchodu přesně naopak – práce je ten nejlepší způsob, jak se z toho dostat. Tak to měla i Jana, která se rozhodla do práce plně ponořit: „Rozpadl se mi vztah, rodina, plány do budoucna, ale svou práci jsem měla jasně před sebou. Byla to ta jediná stabilní věc, která mi zůstala, díky které jsem se cítila líp.“ A tak začala Louisa v práci sbírat úspěch za úspěchem a dostávalo se jí okamžitého pocitu zadostiučinění (ve formě prémií), ale také dlouhodobých odměn díky uznání okolí. Takové věci pomáhají s budováním ztraceného sebevědomí, které během osobní krize dost utrpělo.

„Práce je místem, kam můžeme přijít s hlavou vztyčenou. Je to neutrální prostor, protože kolegové neznají bývalého partnera, na rozdíl od lidí v bezprostředním okolí. Člověk se tam cítí doceněný, dobrý v tom, co dělá. To je z dlouhodobého hlediska velmi povzbudivé a prospěšné,“ myslí si psycholožka. Záleží na každém, jak to bere, ale práce může zafungovat jako smysl života, nebo třeba jako zdroj energie a motivace.

Příručka pro přežití v práci se zlomeným srdcem

Jak to zvládnout v práci, když jste celí rozbolavělí nedávným rozchodem, vám poradí naše interní expertka Cécile Pichonová. Máte několik možností, jak si ulehčit život:

1. Mluvte o tom

Nemusíte si stoupnout v jídelně na stůl a vykřičet to do celého světa ani to nemusíte oznamovat celému open space, ale můžete se svěřit nadřízenému a některým kolegům. Pomůže vám to hned v několika ohledech:

• Vyhnete se nedorozumění. Budete-li se v práci hůř soustředit nebo méně projevovat, někdo by si mohl začít myslet, že už vás to tam nebaví nebo chcete dát výpověď, ačkoli to tak vůbec není.
• Vyhnete se nepříjemným rozhovorům v kuchyňce. Poznámky typu: „A cos dělala s tím svým o víkendu, jeli jste někam?“ mohou tnout do živého a pěkně zabolet.
• Nebudete mít tak svázané ruce. Budete si moct vzít volno, abyste se šli podívat na byt, budete si moct vydechnout, požádat o prodloužení termínu…
  Pokud chcete, aby se váš osobní život řešil v práci co nejméně, doporučuje naše odbornice volit věcné a stručné komentáře:
  „Já a můj partner se právě rozcházíme. Nepotřebuji od tebe žádnou pomoc, ale chci, abys věděl/a, proč občas vypadám unaveně nebo vystresovaně.“ Nebo: „Procházím rozchodem a radši ti to říkám, abys o mě neměl/a zbytečně starost. Tenhle týden je to pro mě těžké, nemůžu se na práci soustředit, ale to se spraví.“
  Opakujeme, že nemáte žádnou povinnost to v práci říkat (kromě případů, kdy musíte na personálním oddělení nahlásit změnu osobních údajů v případě rozvodu). Ale máte-li s kolegy dobré vztahy a důvěřujete jim, pak vám možná pomůže, když se jim svěříte. Podpoří vás a pochopí.

2. Dejte se dohromady

První porozchodové dny bývají velmi náročné. Den nebo dva dny volna vás mohou zachránit, jestli se potřebujete pořádně vybrečet a nemáte sílu nic dělat… Běžte strávit trochu času s nejbližšími přáteli, pomůže vám to dát se trochu dohromady, než se vrátíte do práce. Je to o tom si uvědomit, že prostě právě prožíváte něco těžkého a nemusíte hned druhý den vypadat, jako by se nic nestalo.

3. Nebojte se zpomalit

Dovolte si tu a tam trochu zvolnit tempo. To neznamená, že začnete chodit do práce na méně hodin, spíš že se vyhnete úkolům, které vás totálně vyčerpávají. Zajděte za svým nadřízeným a domluvte se, co by šlo udělat.

Je to stejné, jako když máte bolavá záda a zajdete za šéfem mu vysvětlit, že dneska prostě nemůžete odtahat dvě stě židlí do zasedací místnosti. Stejně tak můžete poprosit, jestli by vás nestáhl z úkolů nebo projektů, které vyžadují vyrovnanost, protože jste zrovna dost roztržití. Jestli váš nadřízený nemá pro podobné věci pochopení, zkuste štěstí u kolegů. Mohou za vás vyřídit schůzku s důležitým klientem nebo si místo vás vezmou do ruky mikrofon na firemní poradě.

4. Pečujte o své zdraví

Stres, vyvolaný emocionální zátěží, je velmi škodlivý pro vaše zdraví, a proto se snažte dodržovat zásady spánkové hygieny a zdravě se stravovat, pomůže vám to vyrovnat důsledky stresu. Ty mohou zahrnovat problémy s koncentrací, zdravotní problémy, migrény…

Snažte se nevynechávat jídla, chodit na procházky, správně dýchat… Ať vás klidně lékař nechá doma, pokud se necítíte dobře. Pokud fyzicky nemáte na to jít do práce, není to žádná hanba ani flákání.

5. Mějte radost z maličkostí

Až se vám udělá trochu líp a trochu se z toho vyhrabete, začněte si dělat radost. Zajděte si zaběhat, běžte k holiči nebo na manikúru, dojděte si na oběd s kolegy, navrhněte procházku s kamarádem po práci… Cokoli, co vám trochu dodá energii.

6. Zvedejte si sebevědomí

Práce je ideální, když si chcete trochu spravit pošramocené ego. Pokud se tedy v práci cítíte uznávaní a dostatečně oceňovaní. V takovém případě vám chození do práce zvedne sebevědomí, které rozchodem pravděpodobně dost utrpělo.

Takticky se zaměřte na projekty, které vás baví nejvíc a které vám jdou nejlépe od ruky. Hledá se dobrovolník, který by uspořádal vánoční večírek? Baví vás organizování podobných akcí? Tak se přihlaste! Když člověk dělá něco, co ho baví, co ho nabíjí energií, má pak pocit, že je ve své práci dobrý. Pozitivní zpětná vazba na sebe navíc nenechá dlouho čekat.

7. Ujasněte si priority

Žal z ukončení vztahu funguje jako kompas. Ukáže vám, kde by měly ležet vaše priority. Nastala ta pravá chvíle se zeptat: Chci v téhle práci vůbec zůstat? Někdy člověku kvůli finanční situaci ani nic jiného nezbyde, ale alespoň si může upřímně říct, jak to je, a v budoucnu s tím něco udělat. Zní-li odpověď jednoznačně ano, pak víte, že vás práce baví, že jste zvolili správně a že máte o důvod víc, proč se cítit dobře.

8. Netrestejte se

Už tak se cítíte špatně, protože máte zlomené srdce. Nižší výkonnost v práci ve vás může vyvolat pocit provinilosti navíc. Tohle dvojité sebemrskačství vám ale nijak nepomůže.

Odpusťte sami sobě, že všechno nezvládnete dokonale, pochopte fakt, že za těchto okolností je to naprosto normální, že budete potřebovat trochu času, abyste se z toho dostali.

9. Nastavte jasná pravidla

S tímhle přišla Jana: Aby se mohla soustředit v práci a nebrečela si do klávesnice, dostal její bývalý (se kterým je stále v kontaktu, kvůli společné péči o dítě) zákaz ji jakkoli kontaktovat, e-mailem nebo na mobilu, během pracovní doby. Je to skvělý způsob, jak oddělit pracovní život od vzteku a dalších negativních emocí, které bolestivý rozchod obnáší.

Pro většinu lidí je těžké chodit do práce se zlomeným srdcem. Jsou to chvíle, kdy se toho člověk hodně naučí – o sobě i ostatních, ale i o tom, co vlastně do budoucna chce. Začíná se totiž psát zcela nová stránka životního příběhu. Každý nakonec přijde na svůj vlastní způsob, jak se s tím vším vyrovnat, na osobní i pracovní úrovni. Ale jestli už s tím bojujete několik měsíců a máte pocit, že jste stále stejně nešťastní jako v den rozchodu a že nedošlo k žádnému posunu, pak určitě neváhejte a zajděte za psychologem nebo psychiatrem.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.