Elena o práci v Mekáči: Naučila mě komunikovat, rozhodovat se i zvládat stres

Elena o práci v Mekáči: Naučila mě komunikovat a rozhodovat se

Eleno, jak dlouho už v McDonald’s pracujete?

Už skoro jedenáct let.

To je dlouhá doba, jaká byla vaše cesta?

Začínala jsem v roce 2009 na pokladně v restauraci v Táboře. Bylo mi 15 a Mekáč byla moje první brigáda. Byla jsem hodně nadšená, večer před nástupem jsem se dokonce naučila složení všech burgerů. Co mě při nástupu nejvíc potěšilo, byl ten mladý kolektiv. Všem nám bylo kolem 15-18 a na směně bylo veselo. Po pár měsících jsem se přesunula na pozici hostesky. Starala jsem se o prostor pro zákazníky – lobby a celkově o spokojenost hostů. O 2 roky později se na dálnici D3 u Tábora směrem na Prahu otvírala nová pobočka. Protože jsem už měla dost zkušeností, přešla jsem na pozici crew trenéra a zaškolovala pracovníky v nově otevřené restauraci. O pár měsíců později jsem se stala Floor Managerem a dostala jsem na starost vedení jednotlivých úseků restaurace.
Za studiem vysoké školy jsem se později přestěhovala do Prahy, a tak jsem plynule přešla do Mekáče na Andělu. To už jsem se začala trénovat na vedení celé směny, což obnáší mimo jiné koordinaci zaměstnanců mezi jednotlivými stanovišti, sledování profitability směny, kontrolu zásobování a v neposlední řadě péči o zákazníky v lobby.

Dá se z pozice manažera restaurace dostat ještě někam výš?

V rámci restaurace je další a poslední zastávka vedoucí provozovny. Pak cesta může vést na ředitelství, což jsem si ale tehdy nedokázala vůbec představit. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že už nemám kam růst. Zlákalo mě tedy zkusit štěstí jinde, ve zcela odlišném typu zákaznického servisu. Rozhodla jsem se jít pracovat jako prodejní asistentka do butiku s křišťálovými šperky. Z restaurace jsem byla zvyklá na rychlý provoz – v Mekáči tomu říkáme hužva. V obchodě se šperky byla ta práce mnohem pomalejší. A na to jsem si nemohla zvyknout.

image

Jak to nakonec dopadlo?

Když jsem viděla, že se na ředitelství McDonald‘s otevřela pozice v PR oddělení, neváhala jsem. Už když jsem pracovala v restauraci, vždycky mě zajímalo, co přijde za novou kampaň či produkt. Cítila jsem, že mě to celkově táhne do marketingu a PR a věděla jsem, že by mě bavilo podílet se na velkých projektech a kampaních. A dostala jsem šanci. V PR oddělení jsem byla celkem 3 roky. Přebrala jsem celý Customer Service – emaily, stížnosti, Facebookové kanály v Česku i na Slovensku a taky jsem samostatně organizovala několik akcí.

Zaregistrovala jsem úspěšnou kampaň s gify. Podílela jste se na její přípravě?

Nepodílela jsem se přímo na té kampani, ale využívala jsem gify v rámci community managementu na našich sociálních sítích. Protože jeden gif občas řekne víc než tisíc slov. A to hlavně tehdy, když reaguji na nekonstruktivní komentář.

Jak jste se dostala na marketing?

Rozhodla jsem vystudovat marketing, konkrétně obor Management v kreativním průmyslu, a bylo tedy logické přejít z oddělení PR do marketingu. Jsem moc ráda, že mi to ve firmě umožnili. V marketingovém oddělení jsem nyní 3 měsíce a hned od začátku jsem dostala možnost pustit se do procesu, jednak na sociálních sítích, jednak v McCafé, které je rovněž mojí oblíbenou oblastí. U sociálních sítí spolupracuji na denní bázi s agenturou, která pro nás tvoří obsah a pracuje s námi na komunikační strategii. V McCafé mě čeká příprava nových produktových kampaní.

Vybavíte si jeden moment, kdy jste se v McDonald’s cítila nejšťastnější?

Největší radost jsem měla, když jsem zjistila, že se dostávám do managementu restaurace a poprvé jsem oblékla manažerskou košili. Potom taky později v PR, když jsem začala dostávat první pozitivní reakce od fanoušků. A mým nejčerstvějším úspěchem bylo ocenění Zaměstnanec roku 2019, kterého si rovněž nesmírně vážím.

image

A co naopak momenty, na které nevzpomínáte tak ráda?

Velmi náročná byla práce se silně demotivovanými zaměstnanci, kolikrát značně staršími než jsem já. To člověka vyčerpá hlavně psychicky. V takové chvíli je ale potřeba dát si na komunikaci s lidmi v týmu extrémně záležet, protože na vás jako na manažerovi závisí to, jaká nálada na té směně bude. Ale takových okamžiků naštěstí nebylo moc.

Jak jste si poradila s tím, že jste vedla výrazně starší lidi, než jste vy sama?

Pro mě je vždycky důležitý vzájemný respekt a umět se vcítit do situace druhých. Vždy to u nás v týmu nakonec dopadlo dobře. Z práce na restauraci jsem si celkově odnesla vysokou míru pokory.

Už jste to trochu nakousla, jaké jsou tedy ony Skills for life, které vám Mekáč dal?

Do Mekáče jsem nastupovala mladá a nesamostatná. Tu brigádu mi vlastně tehdy zařídila mamka, já jsem ani nevěděla, co znamená mopovat. (smích) Hodně brzo jsem se ale osamostatnila, čehož si všimli i mí spolužáci. Naučila jsem se rozhodovat sama za sebe a nést zodpovědnost za vlastní činy. Díky vedení směn jsem se naučila koordinovat nejen vlastní čas, ale i čas ostatních. Naučila jsem se s lidmi komunikovat, a to i v nepříjemných situacích. A stejně tak dávat pozitivní, ale i negativní zpětnou vazbu. Tam hodně záleží na tom, jak to podáte. Snažím se s lidmi komunikovat empaticky, vžívat se do jejich situace. A když od někoho něco potřebuji, vždy jsem slušná – prosím a děkuji - to jsem se naučila na restauraci a zjišťuji, že přestože se to zdá jako jasná věc, spousta manažerů to neumí.

Co zvládání stresu? Umím si představit, že na restauraci se mu člověk nevyhne.

Umím teď určitě líp čelit krizovým a stresovým situacím. Bývala jsem roztěkaná a lehce mě chytla panika. Restaurace mě ale naučila, že si něco takového nemůžu dovolit. Jsou tam zákazníci, zaměstnanci a vy se tam prostě nemůžete složit. V neposlední řadě jsem se na restauraci taky naučila pracovat s dost velkými obnosy peněz. A do života se mi hodí i provozní předpisy, které na směně dodržujeme.

Které konkrétně?

Tak třeba jídlo v ledničce si často rovnám podle spotřeby v duchu metody FIFO (first in, first out). To mi dělá dobře. (smích) A taky techniku „Clean as you go“, tu se snažím aplikovat v co největší míře. To ale neplatí třeba u mého pracovního stolu, kolegové mi však říkají, že to je „stůl kreativce“.

Mekáč nejsou jen burgery. Jsou to také #skillsforlife. Dovednosti pro život, které se neztratí. Podívejte se, koho ve firmě právě hledají a zažijte restauraci i z druhé strany!

Zuzana Konečná

Bývalá šéfredaktorka blogu a nenápadný grammar nazi, co se přes den věnuje psaní a po večerech nesměle experimentuje s programováním.

Chcete se přidat ke společnosti McDonald's?

  • Přidat mezi oblíbené
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na LinkedInu

Související obsah

Nejnovější články

Sledujte nás!

Dostávejte rady a informace o společnostech, které hledají zaměstnance, každý týden přímo do vašeho inboxu.

Odhlásit se můžete kdykoli, slibujeme, že vás nebudeme obtěžovat. Chcete-li se dozvědět více o našich zásadách ochrany údajů klikněte sem

A na našich sociálních sítích: