Jak si stojí lidé s autismem na trhu práce?

07. 4. 2020

6 min.

Jak si stojí lidé s autismem na trhu práce?
autor
Marie Polášková

Marie Polášková působila jako šéfredaktorka několika firemních magazínů, v současné době se věnuje práci na volné noze.

Dvě děti ze sta se narodí s poruchou autistického spektra. V Česku se tak pohybuje okolo dvou seti tisíc lidí s autismem. A ačkoliv se obecné povědomí o něm zlepšuje, mezi lidmi stále koluje řada mýtů. Třeba, že je autista je buď Rain Man, nebo těžce postižená Dorotka z cenami ověnčeného článku Děti úplňku. Přitom jedinců, kteří se pohybují mezi oběma extrémy autistického spektra a naučili se v životě fungovat bez větších obtíží, jsou tisícovky a společnost i zaměstnavatelé se teprve učí využívat jejich potenciál.

„Tak mi řekněte něco o sobě,“ zahájí personalista pohovor a zapře se o opěradlo židle. Osoba na druhém konci stolu nervózně poposedne: „O čem mám mluvit? Chce slyšet výčet životopisu? Nebo mám mluvit o rodině? Jak to souvisí s prací? Není to nějaký test?“ Nastává dlouhá chvíle ticha a taky moment, kvůli kterému může množství firem přijít o loajálního a schopného zaměstnance. Pracovní pohovor představuje pro člověka s poruchou autistického spektra vůbec nejnáročnější sociální situaci. Zdánlivě nevinná otázka dokáže autistu natolik vyvést z rovnováhy, že přestane být schopen další komunikace. „Na jednom pohovoru se mě ptali, jakým způsobem bych testoval hardware v letadle,“ vypráví Petr Brozman, kterému byla diagnostikována porucha autistického spektra a v současné době působí jako IT tester. „Přepadnout mě neočekávanou otázkou, je pro mě stresující. Necítím se dobře a necítí se dobře ani druhá strana.“

Přitom pro úspěšnou integraci osob s lehčí formou autismu na trh práce stačí především porozumění, otevřenost a nastavení jasných pravidel. Zatímco autistům zaměstnání přinese pocit naplnění, firmám může nastoupit loajální pracovník s originálním způsobem myšlení. „Nejvíce mi vadí předsudky. Přitom jsme každý jiný. Zaměstnavatelé se na to že je člověk autista, dívají skrz prsty. Jako bychom kvůli tomu něco nezvládli. Přitom je problém třeba v tom, že člověku déle trvá se v něčem zorientovat,” dodává Brozman.

Co je to autismus?

Autismus je neurovývojová porucha, v rámci které jsou narušeny některé mozkové funkce. „Jedná se o vrozenou poruchu, která způsobuje, že určité části mozku fungují jiným způsobem než u neurotypických lidí (pozn. red.: Neurotypik je neologismus, který označuje osoby, v jejichž chování se nevyskytují autistické symptomy.). To znamená, že dochází k jinému zpracování a vyhodnocování informací a k jinému reagování na ně,“ vysvětluje psycholožka a terapeutka Kateřina Čížková.

Míra postižení a jeho projevy se ovšem liší případ od případu. Do autistického spektra spadají vysoce funkční jedinci, kteří se do společnosti bez větších problémů zvládli integrovat. Mezi osoby s PAS se řadí také středně funkční, kteří mohou nacházet uplatnění v rámci chráněného bydlení. U nejzávažnějších případů se k autismu přidružuje i těžká mentální retardace a patří mezi ně právě zmiňované děti úplňku.

„Dříve se poruchy autistického spektra rozdělovaly na podkategorie, včetně například Aspergerova syndromu, který patří mezi ty mírné. Postupně se od toho opouští, protože množství možných symptomů a jejich projevů je široké. Neexistují dva lidé, kteří by měly symptomy stejné. Neexistuje nic jako typický autista,“ doplňuje Čížková.

Přesto existují oblasti, které dělají problém všem autismům v různé míře: komunikace, sociální interakce a představivost.

Komunikace

Lidé s autismem se nerodí s přirozenou schopností komunikace. „U dětí s autismem se často nerozvíjí přirozený oční kontakt (ačkoliv to nemůžeme brát jako pravidlo), automatická reakce na úsměv a podobně. Nedostatky v oblasti komunikace a sociální interakce je však možné naučit a čím dříve se s nácvikem začne, tím větší je šance na dobrý výsledek. Naučené komunikační dovednosti jsou pak zásadní také při hledání práce,“ zdůrazňuje Čížková.

Sociální interakce

Pro osoby s poruchou autistického spektra bývá složitější vžívat se do role druhých a vnímat nuance mezilidské komunikace, které ostatní chápou přirozeně. Mluví víc na rovinu, což může být vnímáno jako necitlivost. Říkají to, co v tu chvíli vidí. Nemají pochopení pro lidské zaobalování a skryté významy. Například to, že komunikujeme prostřednictvím obličeje a mimiky, vnímání ironie, kterou vnímáme skrz soulad nebo nesoulad toho, co člověk říká nebo jakým způsobem, mohou být u autistického člověka oslabené,“ doplňuje Čížková.

Představivost

Schopnost imaginace a pochopení abstraktních her je u jedinců s autismem snížené. Velmi často si uchovávají stereotypní okruh zájmů. „Mohou mít problém vyjít ven ze svých zajetých kolejí. Pokud nejsou od malička vedení k tomu, aby se naučili nových postupů, vzniká u nich jakási rigidita,“ uzavírá Čížková. Tato vlastnost nicméně podle Štěpána Hejzlara z Národního ústavu pro autismus (NAUTIS) nepředstavuje překážku v pracovním využití, ale naopak. „Pokud se podaří najít zaměstnání, které odpovídá jejich zájmům, stávají se z takových lidí ideální zaměstnanci,“ dodává.

Pracuje pouze polovina lidí s autismem

Výskyt poruch autistického spektra se Česku se odhaduje na 1,5 a 2,5 %, což podle Hejzlara odpovídá světovým průměrům. Počet těch, kteří mají diagnózu medicínsky potvrzenou je ale stále velmi malý. O devadesáti procentech lidí žijících s diagnózou PAS nevíme nic. Často to jsou lidé, kteří se s diagnózou naučili žít sami, protože společnost autismus dříve nijak zásadně neřešila,“ vysvětluje Hejzlar. Přibližně polovina dospělých lidí s potvrzenou PAS jsou ČSSZ uznány jako osoby se zdravotním postižením (OZP).

Lidé se statutem OZP si paradoxně mohou práci nalézt snadněji. „Pozice pro OZP dávají zaměstnancům lepší pozici pro vyjednávání, zároveň zaměstnavateli množství ekonomických výhod. Zákon o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.) je v tomto ohledu dobře napsaný,“ podotýká Hejzlar.

U těch ostatních už je situace na trhu práce výrazně těžší. I přes to, že lidé s lehčími formami autismu mají podle Hejzlara standardní vzdělání a dovednosti, zaměstnání si hledají hůře nebo často končí na pozicích, které jejich kvalifikaci neodpovídají. Přitom má na základě několik let starého výzkumu 85 % dospělých s poruchou autistického spektra u nás chuť a vůli pracovat. Podle Hejzlara je ekonomicky aktivní zhruba polovina. Zaměstnání přitom pro osoby s PAS znamená možnost osamostatnit se a získat přirozené sociální vazby s kolegy, často i nové přátele. „Je to klišé, ale zaměstnání mění život k lepšímu, zejména v rovině sebepojetí. Vybavuji si pár lidí, kteří dělali podřadné práce a dostali možnost využít svůj potenciál. Nemuseli se bát, že když neudrží oční kontakt, kolegové si o nich budou myslet, že jsou blázni jako v předchozích zaměstnáních,“ dodává Hejzlar. Kromě finanční nezávislosti Brozman vyzdvihuje také režim a možnost rozvoje, který mu práce přináší. „Bez režimu můj den sklouzává k nicnedělání. Osobně na sobě pracuji rád a rád se setkávám s lidmi, se kterými podnikáme různé výlety a podobně. Když je člověk v myšlenkách sám, není to dobré.“

Ideální pozice neexistuje, ale jasná pravidla jsou výhodou

Jeden ze stereotypů kolujících o autistech je, že rádi vyhledávají rutinní činnosti. To nicméně podle Hejzlara neznamená, že rutina je synonymem pro ideální zaměstnání autisty: „Podpora zaměstnávání lidí s autismem neznamená najít specifický druh činnosti nebo práce. Potkávám se s učiteli s autismem, s asistenty ve školkách, s projektovými manažery. Kdybych teď prohlásil, že je pro autisty vhodný stereotyp, pětina klientů mi to omlátí o hlavu.“

Spíše než konkrétní pozice je podle něj důležitý přístup společnosti: „Může to být společnost, ve které je otevřená komunikační struktura, ve které se člověk s autismem nemusí být, že budou jeho sociální přešlapy penalizované. Na druhou stranu k němu jde nezkreslená zpětná vazba. Lidé s autismem profitují z toho, pokud je práce přiměřeně direktivní. Zaměřená na výsledky, typu „tabulka je hotová, sklad mi sedí.“ U prací, ve kterých není jasný začátek a konec, mívají lidí s PAS potíže s dodržováním pracovní doby, tendence k přesčasům, zahlcování se.”

Autisté mohou být loajální a schopní zaměstnanci

Slabé sociální dovednosti může zaměstnanec s autismem kompenzovat v mnoha ohledech. Například mají takoví zaměstnanci o 16 % nižší fluktuaci. Kromě toho přináší do firmy kvality, které bývají často vysoce ceněné. Patří mezi ně:

  • Orientace na přesné plnění zadaných úkolů,
  • Zaměřenost na detail,
  • Odolnost vůči prokrastinaci a nástrahám opakující se práce,
  • Vyvinutější schopnost rozpoznávání vzorců, testingu, hledání chyb,
  • Neotřelý typ myšlení, „outside the box“.

Máte kolegu s autismem?

Kolega s poruchou autistického spektra může být přínosem do týmu už jen svým originálním způsobem myšlení. Firmy, které mají osoby s autismem úspěšně zaměstnávají, mají podobné zkušenosti: „Dochází k destigmatizaci autismu. Firmy zjistily, že autista není někdo, koho se bát,“ objasňuje Hejzlar, podle nějž k úspěšné integraci mezi kolegy stačí dodržovat pár jednoduchých pravidel.

Buďte předvídatelní

Dodržujte stanovené časy a domluvy. Buďte přesní v tom, co a do kdy po kolegovi vyžadujete. Předejdete tím spoustě nedorozumění. Člověk s autismem se hůř domýšlí toho, co bylo řešeno mezi řádky.

Buďte vnímaví

Lidé s autismem mají často specifické projevy chování, kterým dávají najevo nepohodu. „Zacpávání uší může mít prozaickou příčinu třeba v intenzitě hluku nebo problikávající zářivce, pachu ze skladu, i když taková reakce už je spíše extrémní,“ dodává Hejzlar. Zkuste se vcítit do způsobu vnímání takového člověka a zbavit okolí podobných vjemů.

Zahrnujte do aktivit, ale nenuťte

Snažte se přirozeně zahrnovat kolegu s PAS do týmových akcí, ale nenuťte je vyčnívat ve větší skupině lidí. Netlačte jej do prezentačních vystoupení. Ale pokud sedí stranou na obědě, můžete za ním přijít a zeptat se, jestli si chce sednout k ostatním.

Ptejte se

Pokud si nejste jisti, jak se máte ke kolegovi chovat, nejjednodušší je se jej zeptat napřímo. „Funkční autisté, kteří jsou schopni vykonávat zaměstnání, jsou si mnohdy vědomi toho, že jsou jiní. Nejlepší je se jich zeptat, co je pro ně příjemné a pochopitelné a co naopak ne. Komfortní pro ně také je, když s nimi jednáte na rovinu a dáváte jim zpětnou vazbu. Hele, tohle, co jsi řekl, bylo přes čáru, bylo to zraňující. On si řekne: Ok, příště to budu dělat jinak,“ doporučuje Čížková.

Zbavte se stereotypů

Zásadní prvek chování vůči autistickému kolegovi je otevřenost. Neškatulkujte si jej jako někoho, kdo vám nebude rozumět. „Zkuste být otevření tomu, že je každý jedinec úplně jiný. Zkuste do toho jít s otevřenou hlavou, a především s otevřeným srdcem,“ uzavírá Čížková.

Více informací o poruchách autistického spektra naleznete na: https://nautis.cz/cz/autismus

Ilustrace: Antonio Uve

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Preberané témy