Může váš písemný projev ovlivnit vaši kariéru?

Úroveň znalosti pravopisu v České republice bohužel klesá. Když se podíváme na výsledky posledního sociolingvistického výzkumu Ústavu pro jazyk český, který byl zaměřen na psaní velkých písmen v češtině, zjistíme, že tato pravidla znalo pouze 59,1 % z celkového počtu 18 646 respondentů. To nejsou příliš lichotivé výsledky. Tím spíš, že chyby v písemném projevu, ať už třeba v e-mailu či motivačním dopise, můžou mít závažnější důsledky, než se může na první pohled zdát.

Ano, český pravopis není jednoduchý, je plný výjimek a záludností. Na rozdíl od psaní měkkého a tvrdého i/y, které má jasný systém, se například u psaní velkých písmen nedá vždy spolehnout na logiku, což je často kámen úrazu. A víte, kterou část pravopisu podle zmíněného průzkumu Češi nejlépe ovládají? Vyjmenovaná slova. Tak schválně, vzpomenete si na ně ještě?

Proč máme s pravopisem problém

Český jazyk je Pravidly českého pravopisu regulován od roku 1902. Poslední reforma proběhla v roce 1993, takže změny se nedějí tak často, jak by si mnozí mohli myslet. Pro každý jazyk je přirozené, že se vyvíjí, přizpůsobuje se potřebám mluvčích a reaguje na společenské, technologické a další změny (což se odrazí nejprve v mluveném projevu, pravidla pravopisu to reflektují vždy s výrazným zpožděním). Ke slovotvorným nástrojům češtiny vždycky patřilo přejímání slov z jiných jazyků, a cizí výrazy se v naší komunikaci prosazují čím dál více. K nedodržování pravopisných pravidel tedy někdy dochází záměrně a ve veřejné i soukromé komunikaci je dnes tento jev stále častější. Nicméně hlavními důvody, proč naše znalost pravidel obecně klesá, jsou tyto:

• Pokles četby knih: Nepřítelem pravopisu je naše paměť, a to z důvodu, že se daleko méně čte. Tím pádem nevzniká vizuální paměť pro to, jak má psaný jazyk správně vypadat. To dokládají i výsledky mezinárodního srovnávacího testu PISA 2018, který mimo jiné hodnotí také čtenářskou gramotnost 15letých žáků. Čeští žáci dlouhodobě zaostávají ve schopnosti pracovat s textem a kritickým myšlením správně zhodnotit obsažené informace.
• Pokles četby na jedné straně, zvýšené působení internetových textů na druhé. Informace jsou přijímány z jiných zdrojů, jejichž kvalita velmi kolísá a které se ve většině případů nenechávají svazovat pravopisnými pravidly. Pokud méně čteme pravopisně a gramaticky správné texty, máme daleko méně citu pro to, kde mají být velká písmena nebo interpunkce, ale třeba i měkké a tvrdé i/y.
• V dnešní době používáme k rychlé komunikaci SMS zprávy a nejrůznější messengery. Díky kontrole pravopisu v elektronických zařízeních je pak výskyt chyb v textu daleko menší, to ale vede k rychlejšímu zapomenutí skutečného pravopisu slova. Mimo jiné v nás tyto prostředky vyvolávají dojem, že pravopis již není tak důležitý.
• Ve výuce českého jazyka není již tolik prostoru pro opakování pravopisu. Ovládat pravopis vyžaduje právě neustálé procvičování těchto pravidel.

To, že se některá pravidla českého pravopisu mohou zdát komplikovaná (nebo i nelogická), však neznamená, že nad nimi můžeme mávnout rukou a ignorovat je. Pravopis byl, je a bude součástí naší národní kultury a znalost jeho pravidel je obecně pokládána za jistý projev kulturnosti. Říká se, že šaty dělají člověka, a obdobně je text považován za vizitku svého pisatele. Pokud jste někomu, kdo vás dosud neznal, právě poslali například pracovní e-mail, jeho první dojem o vás se bude z velké části zakládat právě na vašem písemném projevu. Je-li plný chyb, ať už z nepozornosti nebo neznalosti, vysíláte tím řadu signálů, z nichž žádný nepůsobí zrovna příznivě.

Jak mohou být chyby interpretovány

Pro řadu Čechů je schopnost správného vyjadřování v písemné formě jedním z hlavních měřítek, podle něhož se posuzuje jejich vzdělání a vůbec celková úroveň. Můžete být úspěšným prodejcem nebo odborníkem na marketing, ale pokud budete ve svých písemných projevech dávat najevo pohrdání základními pravopisnými pravidly, jen těžko se vyhnete tomu, že to zhorší dojem, který si o vás druhá strana vytvoří. Některé chyby jsou zkrátka neodpustitelné.

Nedostatek důvěryhodnosti

Odeslání emailu s chybami oslabuje důvěryhodnost a kredibilitu pisatele. Například při komunikaci s klientem bude email s chybami působit nevhodně a může to dokonce vyvolat dojem, že pisatel – ale i společnost, kterou zastupuje – není zcela důvěryhodný či profesionální.
Podobně to bude v případě, kdy si objednáte nějaké zboží nebo službu a e-mailová komunikace dané firmy obsahuje zásadní pravopisné nedostatky a překlepy. Co si v takové chvíli pomyslíte? Možná nad tím mávnete rukou, ale taky vás to může mírně znepokojit. Můžete se spolehnout, že vše proběhne v pořádku, když si nedali záležet ani na tom, aby jejich písemná komunikace s vámi byla formálně správná?

Projev neuctivosti

Psát s pravopisnými nebo syntaktickými chybami může být považováno za neuctivé. Druhá strana může dojít k závěru, že pro dotyčného tato komunikace nemá takovou důležitost, aby si před odesláním zprávy po sobě přečetl to, co napsal. Což se například v případě komunikace s potenciálním zaměstnavatelem opravdu nevyplatí. Chyby v gramatice, prohřešky v podobě nepřirozeného vyjadřování nebo nedodržování oficiálního stylu korespondence… Jak se může organizace spoléhat na odborné znalosti někoho, kdo se neumí správně vyjadřovat?

Jak se vyhnout zbytečným chybám

Většina chyb je způsobena nepozorností a ignorováním pravopisných a gramatických pravidel. Někdy jsou chyby zcela zbytečné. Není však důvod propadat panice, pokud děláte v písemném projevu chyby. Dobrá zpráva je, že úroveň svého psaní může každý poměrně snadno zlepšit – pojďme se podívat, jak na to.

Nespoléhejte na automatické opravy

Moderní technologie nám pomáhají na každém kroku a usnadňují nám život v mnoha aspektech. Což platí i pro správné psaní. Textové editory mají velkou výhodu v tom, že nabízejí automatickou kontrolu pravopisu. Nástroj je to vskutku užitečný a doporučujeme ho používat – dokáže odhalit překlepy, mezery navíc nebo chyby ve shodě podmětu s přísudkem. Není však moudré na něj spoléhat, nedokáže vždy pochopit kontext výpovědi, proto nás automatická kontrola pravopisu nemusí vždy na chybu upozornit. Proto je k eliminaci všech pravopisných, gramatických a stylistických nedostatků potřeba zapojit i další metody.

Vše si po sobě přečtěte alespoň dvakrát

Ať už posíláte životopis, e-mail s motivačním dopisem, nebo jiné dokumenty, ujistěte se, že jste po sobě texty několikrát četli. Jedno čtení věnujte věcné stránce textu, tzn. zkontrolujte, jestli jsou uvedená fakta pravdivá. Při druhém a dalším čtení se pak zaměřte na interpunkci, stylistiku, diakritiku, překlepy, na to, zda nejsou věty kostrbaté, neobjevují se v nich stejná slova a podobně.
Pokud se objeví pravopisné chyby, znamená to, že jste byli nedbalí. Není nic trapnějšího, než když se budoucí zaměstnavatel podívá při pohovoru na životopis a upozorní vás na hrubé chyby, které v něm máte.

Nemluvě o tom, že pokud učiníte tyto chyby při náboru, uděláte je s největší pravděpodobností i během své práce. V konkurenci podobně kvalifikovaných kandidátů jistě na personalistu či potenciálního šéfa zapůsobí lépe ten, jehož životopis nebude obsahovat překlepy a formální nedostatky.

Ostatně, můžeme se na to podívat i z druhé strany. Představte si, že do svého týmu hledáte nového kolegu a rozhodnutí, koho vyberete, je na vás. Jak na vás zapůsobí, když při pročítání životopisů v některém objevíte řadu pravopisných chyb či překlepů?

Mezi psaním a kontrolou si udělejte pauzu

U textů, u nichž je to možné (životopis, motivační dopis, prezentace apod.), je ideální podívat se na ně s časovým odstupem, nechat je tzv. „odležet“, třeba do druhého dne. Po čase si totiž všimnete věcí, které jste předtím nezaregistrovali.

Pokud tolik času na kontrolu nemáte, věnujte se chvíli jiné činnosti a k textu se vraťte po deseti až dvaceti minutách. Zkuste si jej také přečíst nahlas. Výhodou hlasitého čtení je to, že je pomalejší, a nedovolí vám text jen přelétnout očima. Zvýšíte tak pravděpodobnost, že si všimnete případných chyb a překlepů.

Podívejte se do příruček

Pokud si nevíte s nějakým pravopisným jevem rady, můžete se podívat do knih, které se problematikou zabývají (Pravidla českého pravopisu, Akademická příručka českého pravopisu aj.). Jakmile budete hledat pomoc na internetu, doporučujeme zejména oficiální zdroje Ústavu pro jazyk český AV ČR, který nabízí celou řadu elektronických slovníků. Velmi praktická a intuitivní je internetová jazyková příručka, která obsahuje heslovou i výkladovou část. Užitečný může být i Slovník spisovného jazyka českého. Pro fajnšmekry přidáme i Valenční slovník českých sloves, který poskytuje informace o struktuře sloves a jejich významech včetně příkladů správného použití.

V případě, že jev, který vás trápí, nenajdete v žádné moudré knize, nebojte se oslovit profesionála, který textům rozumí a rád vám s nimi pomůže. Je obecně známo, že je mnohem snazší najít chyby u někoho jiného než u sebe!

Sáhněte po dobré knize

Jednoduchá rada, která však má z dlouhodobějšího hlediska ten největší dopad. Čtení, a zejména čtení knih, má velký vliv na úroveň znalostí pravopisu a jazyka obecně. Pokud se tedy čtení začnete pravidelně věnovat, zapojíte vizuální paměť a brzy se dočkáte zlepšení – budete vědět, jak slova správně „vypadají“, což přirozeně vylepší váš písemný projev. A to nejen z hlediska pravopisu a gramatiky (kdy budete vědět, kde má být i/y), ale zlepšení jistě pocítíte i po stylové stránce. Vypěstujete si cit pro rozpoznání toho, co je kostrbaté a stylisticky nevhodné, a budete to umět vylepšit.

Vyzkoušejte kurzy

Pokud preferujete rychlejší a intenzivnější „nápravu“, můžete navštívit speciální kurz zabývající se problematikou, která vás trápí. Dnes jich existuje celá řada, například kurzy zaměřené na českou interpunkci, stylistiku nebo typografii. Výjimkou nejsou ani kurzy, kde si procvičíte psaní velkých písmen. Pečlivě vybírejte a dejte na doporučení a zkušenosti těch, kteří již kurzy absolvovali, jelikož kvalita kurzů může kolísat.

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.