Za odvedenou práci se sluší poděkovat… nebo ne?

Apr 15, 2020

4 mins

Za odvedenou práci se sluší poděkovat… nebo ne?
author
Sherina Berreby

Journaliste

Pracoviště hýří lidmi, kteří se vydávají cestou pozitivního myšlení, a mnoho zaměstnanců je pak zahlceno děkovnými frázemi.

„Předem vám děkuji za odpověď.“
„Děkuji, že myslíte na pondělní zprávu.“
„Děkuji za vypracování PowerPoint prezentace ještě před víkendem.“

Z aktu poděkování se stala banalita, která je málokdy brána vážně. Podobně jako kolega, který vás každé ráno zdraví otřepanými slovy „Jak se máš?“. Se sluchátky v uších vám tuto otázku položí, aniž by si počkal na odpověď. Když je ale použito v ten správný moment, kouzelné slůvko „děkuji“ může mít pozitivní účinek. Co se skrývá za touto zdánlivě triviální frází? Je to pouze známka dobrých mravů? Jde o pokus o manipulaci? Nebo je to symbol upřímné vděčnosti? Pojďme se na to podívat.

Kdy jsme začali děkovat

Nenucený a zdvořilý obyčej děkování vznikl při komerční komunikaci. Francouzské merci pochází z latinského merces, což znamená kompenzaci za provedenou práci. Italové zase říkají grazie, což je odvozeno z jiné latinské fráze gratias agere, tedy vyjádření vděku. Poděkování v každém jazyce vyjadřuje zdvořilost, uctivost a laskavost.

Budeme-li pátrat po původu slova vděčnost (anglicky gratitude), zjistíme, že gratus v latině znamená potěšující (pocit), tedy slovo úzce spojené s naším blahobytem. Courtney E. Ackermanová vysvětluje účinky tohoto pocitu v článku s názvem Co je to vděčnost a proč je tak důležitá? následovně: „Vděčnost vyjadřujeme, když se chceme omluvit, odčinit naše špatné skutky či vyřešit problémy. Jelikož se jedná o vnitřně obohacující proces, lidé pak mají ze svého dobrého skutku radost. Pocit vděčnosti za to, že jsme na světě, je skvělý způsob, jak získat motivaci.“

Poděkování dělá (většinou) zázraky

Vděčnost začíná u naší schopnosti vyslovit slovo „děkuji“. Pozorováním účinků můžeme rozpoznat jeho užitek v praxi.

Důraz na zdraví a blahobyt

Pokud vás ocení kolega či nadřízený, většinou pak vidíte větší smysl v práci, kterou děláte. Může to vést ke zvýšení motivace a zlepšení pracovní morálky. Jean-Philippe Bouchard, ředitel centra vzdělávání a osobního rozvoje Spiralis, definuje pozitivní účinky vděčnosti a poděkování jako „upozorňování na to pozitivní kolem nás, i když jsme přirozeně naprogramováni vidět to špatné“.
To může mít dobrý vliv i na naše zdraví. Americká studie uvedená v periodiku Health Behavior and Policy Reviewukazuje, že u lidí, kteří rádi vyjadřují svou vděčnost, je dvakrát vyšší pravděpodobnost, že jejich kardiovaskulární systém bude v dobré kondici. To je možná důvod, proč chcete obejmout svého šéfa, když od něj dostanete zasloužené prémie.

Pracoviště pro lidi

„Ve světě, kde jsou lidé často nahrazováni stroji, je důležité připomenout si investici… každého člena týmu.“ – Karel, bývalý vedoucí restaurace

Některé progresivní firmy se snaží hýčkat své zaměstnance a nabízet jim atraktivní venkovní vybití, pinballové automaty nebo dokonce najímají manažery, kteří se starají o jejich blahobyt. V současné době je nejpatrnější snaha zaměřit se na rozvoj mezilidských vztahů. Začíná už analýzou toho, jakou hodnotu každý zaměstnanec firmě přináší. Karel, bývalý vedoucí restaurace, si myslí, že poděkování je klíčem k dobrým vztahům. „Určitě bychom se mohli spokojit s tím, že naši práci vykonáme, aniž bychom očekávali odezvu. To je ale na úkor jakékoliv možnosti dialogu. Ve světě, kde jsou lidé často nahrazováni stroji, je důležité připomenout si investici a úspěchy každého člena týmu.“ S tímto názorem souhlasí i Jana, odbornice na výživu. Říká, že když jí její nadřízený poděkuje, dává jí tím najevo, že mu na ní záleží. „Jako by mi říkal: ‚Beru vás a vaši práci na vědomí.‘ Nejsme jen stroje plnící úkoly. Je to moje práce a rozhodně mi za ni nikdo děkovat nemusí, ale vždycky je to hezké slyšet. Nejsme roboti!“

Samotný akt poděkování ale znamená více než jen uznání něčí odvedené práce. Je to také vyjádření respektu. Pokud na práci nahlížíme jako na smlouvu mezi dvěma stranami, pak se může vděčnost zdát nadbytečná. A přitom pár slov díků nám nepřímo dodá pocit uspokojení, po kterém všichni toužíme. „Připadám si ve firmě důležitá. Má práce mě naplňuje. Jsem ráda, když vím, že kolegyně, které jsem pomohla s projektem, nepovažuje mou pomoc za samozřejmost, nebo že se mi od šéfa dostane upřímného vděku, když překonám naše čtvrtletní cíle.“

Je poděkování jediný způsob, jak vyjádřit uznání?

Někteří lidé zastávají názor, že děkovat v práci je zbytečné. Jedním z nich je Pavel, který pracuje jako personalista pro eventovou agenturu. „Buď přijde v nevhodnou dobu, nebo není na místě. Jen dělám svou práci. Nepotřebuju, aby mi za to někdo děkoval. Připadá mi to spíše jako výsměch. Prostě dělám, co se po mně chce. Nemám přece na výběr! Abych se cítil doceněný, potřeboval bych víc než jen pouhé ‚díky‘.“ Pavel si myslí, že poděkování nemusí stačit všem. Někteří upřednostňují jiné formy uznání. Cení si například povzbuzujících komentářů, předvedení jejich úspěšného projektu, upevnění vztahů či zvýšení platu.

Zaměstnancům na všech úrovních, kterým se nedostává uznání, může v důsledku chybět motivace a energie. Nezapomínejte, že je někdy třeba udělat víc než pouze poděkovat za odvedenou práci.

Když máme pokroucené představy o vděčnosti

Mám pocit vděčnosti, nebo osobního závazku?

Marcel Mauss a mnoho jiných antropologů tvrdí, že vyjádření vděčnosti vyvolává potřebu daný skutek oplatit. Když totiž poděkujeme kolegovi, týmu či nadřízenému, v konečném důsledku se předpokládá, že se jim k něčemu zavazujeme.

A to nás přivádí k zásadní otázce: Je vůbec možné cítit se vděčný a zavázaný zároveň? Ve svém článku pro periodikum American International Journal of Contemporary Research odpovídá Shueh-Chin Ting na tuto otázku negativně. „Ti, kteří pociťují vděčnost, mají tendenci přiklánět se k pozitivním emocím, zatímco ti, kteří se spíše cítí zavázáni, pociťují převážně emoce negativní.“

Protřelost a manipulace

Opravdového uznání se dostává bez dalších závazků. Pokud někomu děkujeme se záměrem za to dostat něco na oplátku, jako bychom mluvili do větru nebo se snažili někoho zmanipulovat. Silvie, která již více než rok působí jako obchodní zástupkyně velké francouzské společnosti, říká, že její nadřízená využívá tuto taktiku, aby Silvii donutila k lepším výsledkům. „Měla jsem radost, že se má práce setkala s uznáním a povzbuzením. Neustále mi děkovali za podávání skvělých výsledků. Ve výsledku mi ale děkovali hlavně proto, aby mě na pozici udrželi. Mých odpovědností přibývalo a kvalita mé práce byla oceněna, přidáno jsem ale nedostala.“

Silvii to otevřelo oči a plánuje ze společnosti odejít. „Lichotky a vděk mi propůjčily mylný pocit důležitosti. Došlo mi, že mi jen mažou med kolem pusy, aby zaručili, že budu nadále podávat skvělé výsledky. Poděkování se ale mělo odrazit i ve výplatě.“

Není překvapivé, že se této taktiky využívá. Zvláště když si uvědomíme dopad, který má uznání na zápal zaměstnanců. Komplimenty, ohleduplnost a podpora dohromady vytvářejí pracovní vztahy, díky nimž jsou zaměstnanci a manažeři motivováni podávat své nejlepší výkony. Tyto metody se však dají použít k nekalým účelům. Vypočítavý pokus o pochlebování kolegyni akorát otráví pracovní prostředí. Jana k tomu dodává: „Pocit pospolitosti jednoduše nejde vytvořit uměle. Ačkoliv jsem ráda oceňována za svou práci, poznám, když mi někdo věší bulíky na nos!“

Vděčnost musí přijít spontánně, bez postranních úmyslů či manipulace. Upusťme od bezmyšlenkovitých odpovědí a přetvářek a vydejme se cestou k nefalšovanému uznání.

Přeložila Eva Mazalová

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku a to nejlepší z našich článků vám přistane do kanálu příspěvků!

Topics discussed