Podle čeho poznáte, že už jste na home office moc dlouho?

Apr 26, 2021

5 mins

Podle čeho poznáte, že už jste na home office moc dlouho?
author
Gabrielle Predko

Journaliste - Welcome to the Jungle

Už je to víc než rok, co vláda v březnu 2020 vydala oficiální doporučení, aby (pokud to provoz dovolí) zaměstnavatelé přesunuli své pracovníky na home office. Při příležitosti oslavy prvních narozenin plošného home office by tedy bylo přinejmenším vhodné si připomenout pár věcí, které nás ten předcházející rok naučil. Ohlédnout se zpět a udělat si rekapitulaci toho dobrého i toho zlého. Někteří z nás jsou doma už tak (hrozně, hrozně) dlouho, že si ani neuvědomují, jak je to celé občas absurdní. Tak proč se aspoň trochu nezasmát.

Podle čeho poznáte, že už jste na home office moc dlouho?

  • Podle toho, že vám dřevění prsty z toho, jak datlujete jednu zprávu za druhou na firemní chat.
  • Podle toho, že na kartě/čipu do jídelny už máte kredit v hodnotě HDP menšího evropského státu.
  • Podle toho, že těch 10 % vaší domácnosti, co je v záběru webkamery, je dokonale uklizeno a vyzdobeno, zatímco ten zbytek… Škoda mluvit.
  • Podle toho, že se vám zdá, jako by na vás vyčítavě hleděl kancelářský stůl, co jste si právě koupili, protože stejně pracujete z postele.
  • Podle toho, že jste si místo těch krásných business bot, nad kterými už měsíce slintáte, koupili raději měkoučké bačkůrky s beránkem.
  • Podle toho, že jste si nakonec koupili i ty boty, teď je doma nosíte k pyžamu a připadáte si vážně šik…
  • Podle toho, že se vám nechce s nikým si dát skleničku po Zoomu, protože jen za ten den už máte za sebou 5 hodin telekonferencí
  • Podle toho, že doma pomlouváte všechny kolegy tak moc, že už to unudilo i vašeho jediného posluchače – kocoura Edu.
  • Podle toho, že videohovory absolvujete před vypnutou kamerou, smotaní do klubíčka pod dekou a s mastnými vlasy a jen si říkáte: „Kdyby mě tak teď někdo viděl!“
  • Podle toho, že vám šéf s klidem volá i v jedenáct večer. („Vždyť stejně nemáme co jiného na práci, když je ten zákaz vycházení, ne?“)
  • Podle toho, že od března 2020 jste nabrali 5 až 10 kilo. Takhle se rýsuje postava do plavek!
  • Podle toho, že když máte „jít nakoupit“, je to skoro jako dovolená a těšíte se na to jako nikdy.
  • Podle toho, že máte s ostatními členy domácnosti vyvěšený rozvrh na používání obýváku, protože jinak byste se nemohli v klidu účastnit pracovních porad.
  • Podle toho, že si vždycky třikrát ověříte, že jste opravdu opustili Zoom konferenci.
  • Podle toho, že máte jako správná Kelišová přesně zmapované veškeré příchody a odchody sousedů. (Neměla už by být sousedka mimochodem dávno doma?)
  • Podle toho, že celá výplata minulý měsíc padla na fyzioterapeuta, který napravuje fakt, že už jste se rok ani nehnuli.
  • Podle toho, že se sprchujete v naprosto nepředvídatelnou dobu, třeba ve čtyři odpoledne, záleží na tom, kdy máte videohovor.
  • Někdy se sprchujete dokonce BĚHEM porady, když se od vás nečekají žádná moudra a můžete si vypnout kameru i mikrofon, samozřejmě.
  • Podle toho, že vám tak nějak chybí i ten idiot z práce, kterého jste naprosto nemohli vystát…
  • Podle toho, že už celé měsíce v pozadí všech vašich porad hraje „Best of“ vašich dětí, takže pláč, hlasité hračky a znělky kreslených pohádek (a kolegové už chudáci prosí, abyste tu kakofonii vypnuli).
  • Podle toho, že když vás v neděli přepadne předpondělní deprese, rychle si uvědomíte, že můžete zůstat doma, udělat si kafíčko a pracovat z postele, a hned vám je líp.
  • Podle toho, že máte v malíčku dopolední televizní program (kdo tvrdí, že Sama doma není zajímavý pořad, asi nikdy nebyl na home office).
  • Podle toho, že má vaše auto smutný výraz a vyloženě žadoní, abyste ho vzali na projížďku (nebo aspoň do myčky).
  • Podle toho, že nejčastěji užívaná věta ve vaší domácnosti je najednou: „Máš dneska Zoom? A od kolika?“
  • Podle toho, že každý den spíte o hodinu déle.
  • Podle toho, že když se jednou za uherský rok stavíte v kanceláři, nemáte si s kolegy co říct, protože se ve vašich životech nic zajímavého neděje a máte program jako důchodci.
  • Podle toho, že několik minut mluvíte do obrazovky a divíte se, že vám nikdo nevěnuje pozornost…
    … načež zjistíte, že máte vypnutý mikrofon.
  • Podle toho, jak s nostalgií vzpomínáte na dny, kdy jste říkali věci jako: „Nemusím si brát volno, budu jednoduše pracovat z domova,“ (když byl ještě home office příjemný benefit…).
  • Podle toho, že vám dokonce začíná chybět i MHD: mírný zápach potu, sluchátka v uších, příjemný hlas oznamující zpoždění spoje, snění a fantazírování o nesmyslech, abyste si ukrátili čas… Nojo, staré dobré časy.
  • Podle toho, že si chcete pořídit větší byt, abyste měli svou vlastní kancelář, kam byste si mohli postavit stůl… „Chápeš to? Vlastní stůl!“
  • Podle toho, že si bez přítomnosti kolegů začínáte uvědomovat, jak je vaše práce vlastně otravná.
  • Podle toho, že vás krokoměr nenápadně začne upozorňovat, když za den ujdete méně než 150 kroků (přitom vám cesta z gauče do ledničky a zase zpátky přišla docela vyčerpávající…).
  • Podle toho, že se bezostyšně smějete svému šéfovi do obličeje, když mu vypadává signál a slyšíte každé jeho druhé slovo.
  • Podle toho, že vám hrozně chybí nenápadné sledování kolegy/kolegyně, který/která se vám tak líbí… Takže na něj/ni zíráte přes webkameru během schůzí a vypadáte jako psychopat.
  • Podle toho, že se ve čtyři odpoledne mlsně ohlížíte po chlazeném pivíčku, co na vás netrpělivě čeká v ledničce… Kdy už bude konečně čas ho otevřít a dát si nohy nahoru?
  • Podle toho, že vás polije studený pot, když po vás někdo chce sdílet obrazovku s ostatními (tak rychle snad plochu vyčistit ani nejde, a jak vypnout všechny ty soukromé konverzace, které současně obsluhujete?).
  • Podle toho, že jste se všichni konečně naučili se Zoomem pracovat tak dobře, že mluví vždy jen jeden člověk. Volejte sláva a tři dny se radujte!
  • Podle toho, že si připadáte jako rebel, když si na práci doma nazujete dokonce i boty.
  • Podle toho, že se u vás doma tvoří nepořádek nějak rychleji než obvykle.
  • Podle toho, že během každého vysílání sledujete jen svůj vlastní obrázek a na nikoho jiného nekoukáte. (Mohl by to prosím někdo vědecky objasnit? Nebo jsme prostě všichni naprostí narcisové?)
  • Podle toho, že jste během svátků přes telekonference odhalili všechny kolegy, co spolu tajně chodí (protože když se na poradu připojí ze stejné místnosti, jde to prostě poznat).
  • Podle toho, že jakmile vysvitne sluníčko, jdete s počítačem okamžitě k oknu chytat bronz a vitamin D.
  • Podle toho, že když jste do firmy nastoupili během posledního roku, slyšíte ze všech stran: „Škoda že jsi nemohl/a zažít skutečnou atmosféru v práci… Ale jednou si to třeba zkusíš… Možná…“
  • Podle toho, že se po osprchování opět převlékáte do pyžama.
  • Podle toho, že voláte s nadřízeným, píšete si s Patrikem na Slacku, kontrolujete hrnec, aby nevytekla voda, a dáváte Heimlichův chvat dítěti, které právě spolklo kus lega – a to všechno současně.
  • Podle toho, že už jste pracovali od babičky, od nejlepšího kámoše, z pláže, z restaurace (ale to už je dlouho, tehdy se ještě smělo do restaurací chodit), ze záchodu i od rodičů. Tomu se říká koronavirová cesta kolem světa!
  • Podle toho, že se během pracovní pauzy můžete přitulit ke své drahé polovičce. A to je přece k nezaplacení.
  • Podle toho, že ráno dokážete přejít z hlubokého spánku k podnětné konverzaci na Slacku během jediné minuty.
  • Podle toho, že práci na celý den v kanceláři zvládnete na home office za jedno dopoledne.
  • Podle toho, že váš pracovní rozvrh už se neřídí instrukcemi nadřízených, ale hlasem maminky: „Jsou čtyři, haló, sváčááááá…“ (Takhle vás volá samozřejmě jen tehdy, když je schůze v plném proudu, jinak by to nebyla zábava.)
  • Podle toho, že se neustále přesouváte mezi stolem, gaučem, stolem, gaučem… Dokud to nakonec stejně nevyhraje zase postel. Co se dá dělat, když odtamtud se pracuje prostě nejlépe.
    Překlad: LexiPro

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Topics discussed